Neshodnu se s tchyní. Jak to zvládnout?
.jpg)
Už nějakou dobu řeším pro mě dost neobvyklou situaci a stále bezúspěšně. Jde o můj vztah s tchyní, respektive s matkou mého partnera. Nějak nevím jak na ni, o lidech, jako je ona, jsem dosud jenom četla v románech nebo časopisech, ale nikdy jsem se žádným takovým takhle zblízka nesetkala. A pokud chci zachovat dobré vztahy v rodině, tomu setkávání se nevyhnu.
Je mi skoro čtyřicet let, mám dvě už poměrně velké děti a jsem rozvedená. Před rokem jsem se seznámila se svým současným přítelem, přeskočila jiskra a už čtyři měsíce bydlíme společně. Přistěhoval se ke mně a k mým dětem, má je rád a ony jeho. Rozumíme si, všechno klape. Až na jeho matku, která ve mně vzbuzuje žaludeční neurózu pokaždé, když k ní jedeme, nebo má přijet ona k nám. Ta druhá varianta se ale v podstatě nekoná, byla u nás všehovšudy dvakrát. Spíš jezdíme my k ní. Ona je sama, vdova, můj přítel je její jediný syn.
A teď proč jsem z ní tak na větvi. Ona je totiž z nějakého jiného světa. Kdybych ji měla nějak stručně a výstižně charakterizovat, řekla bych, že je to zbohatlická, snobská panička patřící do smetánky za první republiky. Jak jsem psala v úvodu, nikdy jsem se s někým podobným takhle zblízka nesetkala.
Ona je prostě dáma. Je jí pětasedmdesát, je velice udržovaná, postavu, účes, oblečení, jemné nalíčení, vše dokonalé. I doma to má zařízené velmi okázale (bydlí v prvorepublikové vile), starožitný nábytek, porcelánové servisy, ze kterých se jí, prostírá včetně konviček, omáčníků a polévkových mís. Neustále, i doma, je perfektně oblečená a obutá nikoli do pantoflí, ale do bot. Když jsem ji viděla poprvé, měla jsem dojem, jakoby se tady omylem vyskytla z té první republiky. Má služebnou! Paní, která jí chodí pravidelně uklízet, nakupovat a když nás tchyně pozve v neděli na oběd, tak je to ta paní, kdo vaří a následně nás u stolu obsluhuje (!!!).
Přítel mě sice na to, že jeho maminka je trochu jiná a dost se současnosti vymyká, upozornil, ale skutečnost zcela předčila moje očekávání. Pokaždé, když k ní jedeme, jsem v šoku a nejsem schopná to vstřebat. A moje pubertální děti rovněž ne, i když se samozřejmě snažíme a chováme se slušně.
Jenže ono to není jen o těchhle okázalostech na efekt, ale i o samotné osobnosti a povaze přítelovy maminky. Hned zkraje mi dala najevo, že není nadšená z toho, že si její syn našel rozvedenou s dětmi (přitom sám už rozvedený je a má dvě dospělé děti). Pokaždé, když jsme u ní, nějak vyzvídá. Strašně ji zajímá, co dělám, co jsem studovala, co studují děti, co dělají nebo dělali mí rodiče, sourozenci, zkrátka postupně si zmapovala sociální prostředí, ze kterého vycházím a chová se ke mně s čím dál větším despektem.
Ona sama asi trpí nějakou utkvělou představou, že je dáma z vyšší společnosti a velmi ráda předhazuje svůj původ. Její otec byl pan továrník, ona jako dítě až do osmačtyřicátého roku vyrůstala jako princeznička, dokonce měla vlastní guvernantku (ne chůvu, opravdu říká guvernantku) a zdůrazňuje, jak si i přes ta těžká padesátá léta, kdy byl její tatínek v lágru, oni doma zachovali tu noblesu a po revoluci na ni opět navázali, získali zpátky v restituci majetek a tu vilu a ona dělá čest svému rodu. Asi to píšu nešikovně, nevím, jak co nejlépe vystihnout její podstatu.
Můj problém a dotaz a prosba na vás je, jak mám s takovým člověkem vyjít? Partnerovi moc záleží na tom, abychom byli všichni jako rodina, nechci se stavět do pozice, že s jeho matkou se nechci stýkat. Ranilo by ho to. Ale zároveň je to pro mne hodně těžké. Já jsem obyčejná žena, rodiče pracovali na dělnických profesích, sama mám jen maturitu a pracuju na poště, mám byt v paneláku. Prostě zdaleka nedosahuju úrovně, jakou ona uznává. Pak na mě kouká svrchu, je upjatá, křečovitě zdvořilá až na půdu, jen aby mi ukázala, že ona mě sice nemusí, ale protože je dáma, milostivě se mnou bude korektně konverzovat, protože ví, co se patří.
Víte, je mi jasné, že ji nepředělám. Je taková, chce být taková a svým způsobem si to užívá. Já miluji jejího syna, který je tedy naštěstí normální, a vzájemnému kontaktu se nevyhneme. Asi bych se měla nějak zmobilizovat, obrnit, brát ji takovou, jaká je a nenechat do sebe pronikat tu její přezíravost. Ale nějak mi to nejde. Když jsem vedle ní, cítím se jako póvl, nicka, holka od valchy, zkrátka někdo, kdo je trpěný ale nikoli uznávaný a respektovaný. Jak si mám zvednout sebevědomí, abych se pokaždé, když od ní odjíždíme, necítila jako nějaká služtička?
12.10.2016 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neshodnu se s tchyní. Jak to zvládnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: 
Souhlas s dadkou 7:21. Berte to s humorem. Moje tchyně byla vědkyně, nezajimalo ji prakticky nic jiného. Neměla moc smysl pro humor a byla zvláštní. Přesto jsem ráda, že jsem ji poznala. Její absolutní oddanost práci a disciplína byly neuvěřitelné. Zkuste si najít něco, co od staré paní okoukáte. Vždycky je dobré nahlédnout do jiného světa.
Matinka je vlastně osůbka k politováni - je tak zahleděna do svého světa /který jí byl na dlouho dobu ukraden/, že vlastně žije ve vakuu - téměř jako osoba postižena Alzheimerem
Zřejmě vytěsnila vše zlé a nepříjemné, co ji v životě potkalo a lpění na zvycích z dětství jí dává zřejmě sílu se s tou nespravedlností nějak vyrovnat 
Stále lepší nežli opačný extrém, babča v tom věku o sebe nedbající a žijící v bytě téměř jako bezdomovec ? Kolik zde bylo článků o nesnesitelně špinavém prostředí u rodičů partnera, kde i pití kávy je "eklhaft" ???
Anče - 12.10.2016 11:34
Zachovávej dekorum také,v duchu si můžeš říct cokoliv!
Rada našeho třídního profesora z doby před 55 léty vždy pomáhá :
stačí si nám nepříjemnou osobu představit na míse s úpornou zácpou - no problema
.jpg)
Ivi: vidim to neco ve stylu, ze pani byla vychovana a zije stylem ,ze nedele je svatecni den, k jidlu se prevlikame, ma urcite nedelni / svatecni saty a saty na obycejny den atd....A to tohodle ji prijdou dva pubertaci v dzinach a tricku a jejich matka tvrdi, ze staci mit obleceni ciste a vsechno navic je zbytecny prezitek. Obe strany maji svou pravdu a nic neni spatneho ani na jedne z nich, ale proste potkaly se dva ruzne svety. Neco jako kdyby dneska obsadili Oldricha Noveho do dejme tomu Ruzovy zahrady
.JPG)
no, je pravdou, že když to člověk čte, tak si řekne:" kašli na babu, ať si machruje..."
Ale sama vím, jak se špatně cítím u tchánů, člověk je vytřepaný, nervozní, necítí se dobře a v takové atmosféře se humor vykřesává jen velmi ztěžka.
Jak už tu zaznělo - děti bych do toho netahala - je pro ně cizí paní, pokud přijde na návštěvu k vám, tak ať se jí věnují - prostě blahosklonná konverzace - stejně jako to má ona k vám...
A je pravdou, že ty se cítíš podřazeně už dopředu - jak mám "jen" maturitu - to je jedno - školu máš, dokážeš se živit, vychováváš dvě děti, nejsi žádný nemakačenko ani špindíra, tak nemáš důvod se cítít něco míň.
.gif)
No nevím, všechny tady píšete, jak je stará paní strašná. Co je strašného na tom, že má doma naklizeno, že má hospodyni/služku, že chodí doma pěkně oblečená a v botách? To je tak strašné, že stoluje tak, jak se má a neobědvá hamburger z papírové krabičky nebo salát z papíru? Dneska má hospodyni hodně lidí, i u nás dost lidí chodí doma v botách a upravených (v cizině je to dost běžné). Co když nejistota paní Radky pramení spíš z toho, že se v takovém prostředí neumí volně pohybovat? Že není zvyklá ani na občasné formální stolování? Možná to jí způsobuje pocit, že ji stará paní přezírá. Možná by pomohlo se o staré paní víc dozvědět, snažit se ji trochu pochopit a prostě ji brát jako individualitu s tím, že je taková jaká je. Různých individualistů, alternativců, drben, hysterek i staromilců je plný svět, člověk se kvůli každému z nich nemůže hroutit. Navíc si myslím, že část problému bude i v pisatelce, viz její vyjádření "Kdybych ji měla nějak stručně a výstižně charakterizovat, řekla bych, že je to zbohatlická, snobská panička patřící do smetánky za první republiky." Pokud si paní Radka myslí o staré paní tohle a neumí se dostatečně přetvařovat, tak stará paní to musí dost pociťovat. Tak je otázka, kdo s tou přezíravostí začal.
Sice jsem uz rano napsala svuj nazor, ale kdyz s nad tim zamyslim - co Radka vlastne resi?
Ta pani nikomu neublizuje, zije si svuj zivot ve svem svete, nic po Radce nechce. Pokud je pro Radku pritezi jednou za cas (nepise ze by k pani chodili kazdy vikend) se ovladnout a prijmout moznost, ze na tomto svete ziji lide jinym zivotem, nez na jaky je ona sama zvykla, tak at tam nechodi. Nikde neni psano ,ze by ji pritel k tomu nutil. Kdyz se neumi povznest, videt svet z jinyho uhlu, drzet usta atd tak at tam nechodi, a kdyz chce klid v rodine tak holt musi neco obetovat, nic neni zadarmo. Pokud jeji obet je dejme tomu jednou do mesice spolecny obed - zalezi na Radce co ma pro ni osobne vetsi vahu - premoci se a mit doma klid a nebo nepremoci se a riskovat pritele . Nikdo z nas tady nevi jak moc Radce na tom chlapovi zalezi. Zas tak spatna ta pani byt nemuze pokud vychovala chlapa, ktery Radce imponuje.
A uprimne Radko nejsi 18-ti leta blaznive zamilovana. Ve 40 letech bys uz mohla znat svou vlastni cenu, vedet co jsi a nejsi ochotna obetovat pro vztah a vedet, ze ne kazdy je povinnen pred Tebopu a tvymi detmi padnout na pozadi a nadsene vas milovat (stejne tak jako ty nejsi povinna milovat tuto pani, ale respekt bys k ni mit mohla).
Bylo by zajimave precist si, jestli dotycna pani se domniva, ze Radka nesaha jejimu synackovi ani pod paty a nebo naopak jak mlada nerespektuje jeji zivot a diva se na ni pres prsty .
Jinak paní závidím guvernantku, to musí být úžasné...úžasné Nacpat do dětí dril e někdy nadlidský výkon a taková guvernantka by mi občas bodla
bych pak mohla být za hodnou matinku pořád a ty nepříjemnosti přesunout vedle...ach
denda04:Souhlasím s Tebou.Pokud bude matka nesnesitelná,ať tam chodí syn sám.Neumím si představit,že návštěvy u ní bych využívala jako ,procházku do dějepisu,! Spíš bych zapátrala po tom,co dělala v době,když jim sebrali majetek - jak žila,kde pracovala a na to bych se jí ve vhodnou dobu potom zeptala. Politovala bych ji,ocenila to,jak pěkně si žije a řekla bych jí,že je radost se s ní setkávat. Ona se vrací do vysněné doby,hraje si na to,co by mohlo být,kdyby jim nevzali majetek a režim zůstal stejný.Zřejmě cítila jako velké příkoří,jak žili po ,sebrání majetku,.
/Víš,trochu tomu rozumím,měli jsme to v rodině podobné,i mým rodičům zůstala služka/.Teď je ale jiná doby,jiný režim.Já bych si to s ní nerozházela,pokud Tvůj muž-přítel je jediný syn,bude dědit a to zřejmě pěkný majetek.Rozhodně a zásadně bych nikdy před Tvým mužem o ní nemluvila špatně a to ani před dětmi,ani v legraci. Zachovávej dekorum také,v duchu si můžeš říct cokoliv!
kubikm: Neprovokovala bych ji, ona to taky neměla jednoduchý, cití křivdu za všechno, kdo ví, jak to dopadlo s jejím otcem, možná, že to,že lpěli na starém způsobu života (asi celá rodina, když ona byla takhle malá), jim udrželo zdravý rozum a důstojnost.
Vážně by mě docela zajímalo, jak to s ní pak bylo, protože na školu ji asi nepustili v roce 1956, vilu jí možná vrátili až v restitucích, takže zřejmě byli vystěhovaní kdo ví kam.....pokud paní ráda vypráví, tak pro děti by to byl na novodobé dějiny zlatý důl. Ale možná aspoň základy by bylo lepší vyzvědět od přítele.
Jsou mnohem horší problémy s tchyněmi, tahle je zlatá oproti té, která denně šmejdí u mladých v bytě.
chodila bych taky bez dětí...v týdnu, kdy je má otec...
a přeptala bych se znovu na ten život, guvernantku a tak...a s milým úsměvem řekla něco v tom smysl
a chudáčku, to já měla maminku a babičku, které se o mě staraly a spolu jsme kuchtily...a něco v tom smyslu...že prostě jsme byli soudržná rodina a nemusel se o mě starat nikdo cizí
v 1948 ji bylo 7 let...potom těžko někdy mohla studovat a tak seká patky...
na druhou stranu je dobré, že je soběstačná a že jinak neprudí
Mám pocit, že i ty na ni už od počátku hledíš s despektem a mírným opovržením. Už ty formulace zpočátku. Zbohatlická snobská panička. Připadá mi, jako by sis tím kompenzovala nedostatek sebevědomí. Pokud k ní už sama od sebe přistupuješ s tím, že jsi něco horšího a v duchu si ji pomlouváš, aby ses cítila líp, nemůže to fungovat. Bylo by snad lepší, kdyby tě přivítala paní v teplákách s bincem v domě, který sama nezvládá? A proč být proboha pokaždé v šoku z toho, jak to u ní chodí,když už to víš?
Možná by byla překvapena tím, jak na tebe působí. Možná je prostě jen zahrabaná v minulosti, je jí 75, zřejmě mezi lidi moc nechodí, koníčky nemá, tak vzpomíná na minulost a když přijde návštěva, baví se s ní o svých tématech. A asi tak polovina matek v tomto věku by nebyla nadšená z rozvedené s dětmi, jen si jich to většina nechává pro sebe.
Co ji brát jako zajímavou kuriozitu, je jiná, no a co. Pokud máš zájem o historii, využij toho. Děti bych nechala rozhodnout se, jestli k ní chtějí nebo ne, ale i jim by to mohlo něco dát a přítele potěšilo, kdyby si k sobě našly vztah. Nakonec kdo z jejich spolužáků má takhle zvláštní osobu v příbuzenstvu.
.jpg)
orinka: ANO je to děs
PEGG: jj, přesně tak jsem myslela to, co jsem psala níž - zkusit si s paní víc povídat o jejím životě.
.jpeg)
orinka - 12.10.2016 9:39 to je divné, to vypadá na zádrhel ve tvém PS.
