Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Stanik: Jo, taky mě to napadlo
Já měla babičky dvě, jedna byla ta hodná, rozmazlující a věčně příjemně naladěná. Vždycky pro nás měla připravené pamlsky, dárky, vyprávěla nám pohádky..... Druhá byla takový voják - neustále jen s přísným výrazem udílela rozkazy, s vnoučaty se vůbec nepárala, vlastně jsme byli dobří hlavně na práce kolem jejího stavení, jaképak rozmazlování nebo dárky, to u ní neexistovalo. Chvíli posedět? Kdepak, pořád je co dělat, tak koukejte makat A to už od útlého věku.
Je asi jasné, ke které jsme jako děti jezdily radši.
Tohle je prostě individuální a člověka jen tak předělat nejde Osobně bych tchýni nic neříkala, protože by se to mohlo ještě zhoršit. Když nemá ráda děti, na požádání se to opravdu nezmění.

Verera: no na me to totiz pusobi takovym dojmem. Ze deti nemusi a treba ani nechtela. Nicmene sve vlastni vychovala jak nejlepe dovedla, ale dalsi ji nezajimaji

Stanik: Píše, že byla pořád sama, tak možná ani ne tlak okolí, ale prostě neplánovaně otěhotněla, s potratem třeba nesouhlasí, dítě vychovala, ale proto, že tu bylo, ne že by ho nějak zvlášť chtěla.

No pokud opravdu nemá vztah k dětem, není nutné a možné ji nutit, třeba se to změní, až dcerka povyroste.

Nemáte v rodině nějakou tetičku nebo jinou vzdálenější příbuznou, která by naopak babičkou byla ráda? Nebo někdo cizí v okolí? My jsme takhle jezdili léta na chalupu ke známým, žila tam maminka kamarádky, měla své dvě vnučky zhruba ve věku našich dětí a nedělala rozdíly mezi svými a cizími, říkala, že je 3. babička našich dětí a i tak se chovala.

Manžel doteď vzpomíná ,jak jezdil každé prázdniny na vesnici k dědovi a babičce a přitom to byli rodiče jeho tety- manželky strýce, takže žádná pokrevní vazba tam nebyla.

Třeba babi tchyně preferuje děti jiného pohlaví

Se synem, jak říkáš, měla vztah v pohodě. Třeba to s malýma holkama neumí.
Každopádně k ní musí nalézt cestu vnučka sama - sama jít a říct: "babičko, já bych u Tebe chtěla spinkat.. já se jdu hned zeptat maminky jestli mi to dovolí... a dovol, určitě se nějak skamarádí..
a ty si z toho nic nedělej
pořád lepší než kdyby se mazlila víc se psem než s vnoučaty(to mam doma já)

me potencialni tchyne rekla, ze deti jsou nejvetsi omyl jejiho zivota, ze si je nikdy nemela porizovat, protoze deti nema rada a jsou s nima jen starosti. co s tim nadelam. nic. jen se tim rada veci vysvetluje.

clovek musi veci brat jak jsou a tohle proste nejde zmenit. svetla ma fungujici rodinu, coz je vic nez mnoho jinych a clovek holt v behu casu nektere sny musi vzdat, protoze jsou nerealizovatelne. jedina varianta je babicku "adoptovat". treba je v okoli at uz mistnim nebo pribuzenskem nejaka starsi pani, ktera z jakehokoliv duvodu sva vnoucata nema nebo je ma daleko a stala by o babickovani. ale chapu, ze to je pomerne riskantni krok a ja osobne bych do toho nesla. v rodine mi uplne staci stavajici prarodice

no me spis napada, jestli pani tchyne neni ta "matka z donuceni" (tlak okoli si dite poridit - manzela vychoval v nejlepsim duchu, kdyz uz si ho poridila.. tim si odbyla, zjistila, ze je rada, ze to ma za sebou a dalsi male deti nestoji.
Je to jeji volba, ma na to pravo a myslim, ze by ji mela pisatelka nechat zit svuj zivot.

To co píšeš je můj případ.Taky jsem měla tu nejlepší babičku na světě.Milovala jsem ji víc než své rodiče.Měla jsem u ní azyl,když byly doma hádky a křik.Mnoho věcí mně naučila,šít,plést,vařit i péct.Měla se mnou trpělivost.Vždy jsem si říkala ,že až jednou budu mít vnoučata,že budu stejná.
Babičkou jsem se stala ve 40 letech.A ten příval něhy a lásky který do mně vstoupil mně už neopustil.Teď mám tři vnučky 9 ,7 a 1 rok.Jsou to moje sluníčka.Beru si zatím ty dvě starší pravidelně co druhý víkend.Jsou už v pátek nachystané a můj muž když jede z práce je vždy doveze.
Těšíme se na sebe vzájemně.V létě jsou pořád v zahradě mají zahradní domeček,kde s nima o prázdninách i spím.Dokonce s nima skáču i přes švihadlo,hrajem bedbinton,cokoli si zamanou.I na chovku a v lese různé bojovky -hledáme poklad a tak.Na podzim pouštíme draka.
Když je škaredě tak vytáhnou ve svém pokoji nábyteček pro panenky-sama jsem jim vyrobila kuchyňky,postele no prostě celý byt a tam si hrají celé dny.Večer v létě sedáváme zabalené v dece a koukáme na hvězdy a vyprávíme si.Pohádky moc neprovozujem,mají raději příběhy ze života.
Řeknu vám jsou to pro nás ty nejkrásnější chvíle.Můj muž sice na to moc není,ale občas se přidá.
Vy které na to taky moc nejste ani nevíte jak se ochuzujete je to nádherný bezelstný svět a dá vám tolik lásky a já vždy ožiju a omládnu o 20 let

Taková jako tvoje babička nikdy nebude, s tím se smiř.

Na druhou stranu je docela napováženou, že má sama dcerka dojem, že ji nemá ráda. Pokud to tak není, možná by tohle mohlo babičku trochu motivovat.
Já si třeba taky neumím sebe představit jako tu opečovávací babičku, co má pořád pekáč buchet a nadšeně se plácá s dětmi na hřišti. Mně to prostě nebaví, jen se občas kvůli dětem přemůžu. Zase bych si uměla představit, že s trochu většími dětmi chodím po muzeích, po výstavách nebo bychom se v lese snažili poznávat kytky- prostě takové nějaké společné zájmy, které už může 6 leté dítě mít.

Třeba je babička taky ten typ, co se moc nevyžívá v miminech, ale dokázala a chtěla by se s dcerkou věnovat něčemu, co by je zajímalo obě.

Jinak než že si s ní ty nebo manžel promluvíte, to asi nezjistíte.

Nevíš o něčem, co by ji zajímalo a mohlo zajímat i dcerku?

Můj tatínek syna jako miminko taky moc neprožíval, ale jak viděl jeho zájem o techniku, prolézali spolu o prázdnichách kde co- jadernou elektrárnu, vodní mlýn, hvězdárnu.. a kluk dědu miluje.

Já to měla obdobně jako Vaše dcera. Moje babička byla ale přeci jen trochu něco jiného - jelikož sama měla dvě dcery, mou matku a její sestru, a další děti už mít nemohla, i když si moc přála ještě chlapce, dávala to nejprve pěkně ´sežrat´jim (byla k nim neskutečně chladná, žádné povídání, nic, na to měli naštěstí aspoň otce) a pak mě. Mého bratra a bratrance, svá zbylá vnoučata, miluje láskou neskutečnou, snesla by jim modré z nebe. Ale já? Podle jejích vlastních slov jsou s holkama jen starosti, motají se doma, chtějí se fintit (což matka, teta ani já neděláme) a navíc se musí ušetřit na věno (klidně bych ho oželela). Zato kluci - ty jsou podle ní terno! Ti totiž MAKAJÍ a zůstanou s ní v baráku a postarají se o ni! (Což se samozřejmě stejně nestalo). Bratrovi i bratranci je už přes třicet, ale rozmazluje je jak pětileté, ale moje dvě dcery ani své dvě pravnučky od bratrance - to Takže chápu, jak se malá asi cítí. Není to u Vaší tchyně třeba kvůli tomuhle? Jinak přeju hodně

Ty chceš od tchýně aby byla stejná jako byla Tvoje babička. Tak to můžeš chtít, ale nikdo nebude takový jak si pískneš jen proto, že to chceš.
Určitě je to smutné, že je tchýně chladná ke své vnučce, promluvit s ní můžeš abys zjistila proč to tak je, ale pokud jí to tak vyhovuje, není síla která by to změnila.
Nemůžeš po lidech chtít aby byli takový jak si představuješ.

Linda: Nemyslím si, že by to bylo tím, jestli je to babička od matky nebo babička od syna. Moje babička byla skvělá a chovala se stejně ke všem vnoučatům, ať byli od dcery, mé matky, nebo od synů. Druhá babička zas uznávala jen děti svých mladších dcer, my od táty a od jeho nejstarší sestry jsme byli na druhé koleji - stejně tak jako tyto její děti. A moje tchýně, která má jen jednoho syna, moje děti miluje a s dcerkou se i často mazlí, češe ji, hraje si s ní hry a tak, prostě není vůbec chladná. Je to spíš v povaze člověka. Nějak jsem si při čtení vzpomněla na film Setkání v červenci, jak jedou navšívit potenciální nevlastní babičku a jak se ona chová.

Dospělého člověka lze těžko předělat.....Já jsem jen stínová babička,mám dvě vnučky.Vídám je dost vzácně,k nám domů nechodí a není to v tom,že by je člověk neměl rád,ale bydlí v jiném městě,a my máme málo času i na sebe,natož na druhé...Možná,až moje děti budou mít nějaké děti,což zatím nehrozí,tak já už budu v důchodu a pak budu mít na ně čas....

Myslím,že člověka nezměníš..A jak píše Linda, záleží na věku, do "babičkovství"se musí i dozrát. Holt dneska babičky padesátnice makaj a užívaj si života, nejsou do důchodkyně v zástěrách, který sypou slepicím a mají bílý drdůlky,je jiná doba..
Já jsem babičku taky neměla, tak jsem si vždycky nějakou našla v okolí. Moc jsem měla ráda naší starou sousedku, která nikdy nemohla mít děti, a ve svém stáří se věnovala mě. byla jsem u ní víc než doma. to byla přesně ta babička, která mě učila háčkovat, vyšívat a pak kouřit Doteď na ní s láskou vzpomínám
jestli bude mít tvoje dcera velkej deficit "babičky", sama si nějakou najde..

Linda: no, já nevím, moje mami se stala babičkou v 39, dneska mám já tři děti a brácha taky tři a pro všechny byla nejbáječnější babička. I ti nestarší za ní pořád rádi chodí a dokonce už hlídala i pravnouče od mého syna.
Co s babičkou z článku nevím, možná by si Světla mohla s tchýní promvluvit a případně požádat o hlídání přes noc, jestliže nikoho jiného nemá, taky by si zasloužili s manželem někam vyrazit. Jsou lidi, kteří nemusí malá mimina, ale s šestiletou holčičkou se dá už leccos podniknout a třebas se ledy prolomí

My snad máme stejnou tchýni . Má manzel sourozence nebo je taky jedinacek? Je to asi blbost, ale jak pozoruji poslední asi rok u nás v rodine, je OBROVSKY rozdíl mezi vnoucetem od syna a od dcery. Ovsem pokud je manzel jedinácek tak má teorie neplatí. A kolik je tchýni? On je rozdíl být babickou v 50 a nebo v 65 - opet pouze vlastní pozorování. Mozná je na to pravý babickování jeste mladá a vnucka ji pripomíná vek a "delá" starsí . ALe to vsechno jsou dohady. Nevím být tebou asi bych nechala dceru at se babicky sama zeptá. A nebo at se sama pritulí, sama prijde za ní s knízkou atd. I kdyz je pravda, jestli babca odmítne, dceru to dlouho bavit nebude a za pár roku se na babcu vykasle (opet nás príklad).