Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Problémy s rodiči tchán tchyně

Neshodnu se s tchyní. Jak to zvládnout?

Neshodnu se s tchyní. Jak to zvládnout?

Už nějakou dobu řeším pro mě dost neobvyklou situaci a stále bezúspěšně. Jde o můj vztah s tchyní, respektive s matkou mého partnera. Nějak nevím jak na ni, o lidech, jako je ona, jsem dosud jenom četla v románech nebo časopisech, ale nikdy jsem se žádným takovým takhle zblízka nesetkala. A pokud chci zachovat dobré vztahy v rodině, tomu setkávání se nevyhnu.

Je mi skoro čtyřicet let, mám dvě už poměrně velké děti a jsem rozvedená. Před rokem jsem se seznámila se svým současným přítelem, přeskočila jiskra a už čtyři měsíce bydlíme společně. Přistěhoval se ke mně a k mým dětem, má je rád a ony jeho. Rozumíme si, všechno klape. Až na jeho matku, která ve mně vzbuzuje žaludeční neurózu pokaždé, když k ní jedeme, nebo má přijet ona k nám. Ta druhá varianta se ale v podstatě nekoná, byla u nás všehovšudy dvakrát. Spíš jezdíme my k ní. Ona je sama, vdova, můj přítel je její jediný syn.

A teď proč jsem z ní tak na větvi. Ona je totiž z nějakého jiného světa. Kdybych ji měla nějak stručně a výstižně charakterizovat, řekla bych, že je to zbohatlická, snobská panička patřící do smetánky za první republiky. Jak jsem psala v úvodu, nikdy jsem se s někým podobným takhle zblízka nesetkala.

Ona je prostě dáma. Je jí pětasedmdesát, je velice udržovaná, postavu, účes, oblečení, jemné nalíčení, vše dokonalé. I doma to má zařízené velmi okázale (bydlí v prvorepublikové vile), starožitný nábytek, porcelánové servisy, ze kterých se jí, prostírá včetně konviček, omáčníků a polévkových mís. Neustále, i doma, je perfektně oblečená a obutá nikoli do pantoflí, ale do bot. Když jsem ji viděla poprvé, měla jsem dojem, jakoby se tady omylem vyskytla z té první republiky. Má služebnou! Paní, která jí chodí pravidelně uklízet, nakupovat a když nás tchyně pozve v neděli na oběd, tak je to ta paní, kdo vaří a následně nás u stolu obsluhuje (!!!).

Přítel mě sice na to, že jeho maminka je trochu jiná a dost se současnosti vymyká, upozornil, ale skutečnost zcela předčila moje očekávání. Pokaždé, když k ní jedeme, jsem v šoku a nejsem schopná to vstřebat. A moje pubertální děti rovněž ne, i když se samozřejmě snažíme a chováme se slušně.

Jenže ono to není jen o těchhle okázalostech na efekt, ale i o samotné osobnosti a povaze přítelovy maminky. Hned zkraje mi dala najevo, že není nadšená z toho, že si její syn našel rozvedenou s dětmi (přitom sám už rozvedený je a má dvě dospělé děti). Pokaždé, když jsme u ní, nějak vyzvídá. Strašně ji zajímá, co dělám, co jsem studovala, co studují děti, co dělají nebo dělali mí rodiče, sourozenci, zkrátka postupně si zmapovala sociální prostředí, ze kterého vycházím a chová se ke mně s čím dál větším despektem.

Ona sama asi trpí nějakou utkvělou představou, že je dáma z vyšší společnosti a velmi ráda předhazuje svůj původ. Její otec byl pan továrník, ona jako dítě až do osmačtyřicátého roku vyrůstala jako princeznička, dokonce měla vlastní guvernantku (ne chůvu, opravdu říká guvernantku) a zdůrazňuje, jak si i přes ta těžká padesátá léta, kdy byl její tatínek v lágru, oni doma zachovali tu noblesu a po revoluci na ni opět navázali, získali zpátky v restituci majetek a tu vilu a ona dělá čest svému rodu. Asi to píšu nešikovně, nevím, jak co nejlépe vystihnout její podstatu.

Můj problém a dotaz a prosba na vás je, jak mám s takovým člověkem vyjít? Partnerovi moc záleží na tom, abychom byli všichni jako rodina, nechci se stavět do pozice, že s jeho matkou se nechci stýkat. Ranilo by ho to. Ale zároveň je to pro mne hodně těžké. Já jsem obyčejná žena, rodiče pracovali na dělnických profesích, sama mám jen maturitu a pracuju na poště, mám byt v paneláku. Prostě zdaleka nedosahuju úrovně, jakou ona uznává. Pak na mě kouká svrchu, je upjatá, křečovitě zdvořilá až na půdu, jen aby mi ukázala, že ona mě sice nemusí, ale protože je dáma, milostivě se mnou bude korektně konverzovat, protože ví, co se patří. 

Víte, je mi jasné, že ji nepředělám. Je taková, chce být taková a svým způsobem si to užívá. Já miluji jejího syna, který je tedy naštěstí normální, a vzájemnému kontaktu se nevyhneme. Asi bych se měla nějak zmobilizovat, obrnit, brát ji takovou, jaká je a nenechat do sebe pronikat tu její přezíravost. Ale nějak mi to nejde. Když jsem vedle ní, cítím se jako póvl, nicka, holka od valchy, zkrátka někdo, kdo je trpěný ale nikoli uznávaný a respektovaný. Jak si mám zvednout sebevědomí, abych se pokaždé, když od ní odjíždíme, necítila jako nějaká služtička?

Radka


12.10.2016   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 49   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Neshodnu se s tchyní. Jak to zvládnout?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-49
Linda
Linda - 12.10.2016 7:17

Podle nadpisu jsem ti chtela napsat IGNORUJ ji. Pak jsem si precetla cely clanek a nevim.
Pises ze jsi obycejna zena, to nema co delat s tvym vzdelanim ci pracovni pozici, ty sama se vnitrne citis jako obycejna nezajimava osubka. Tva tchyne je stejna obycejna zena, predpokladam ze diky tatinkovi tovarnikovi bude jeji vzdelani minimalni, cim a jak se zivila (opet s tovarnikem v rodokmenu toho moc delat nemohla a ted je uz nejakych 15 roku v duchodu) a nebo byla vdana pani v domacnosti cely zivot? Kdyz to shrnes tak v podstate podle dnesnich meritek je ta pani min nez ty. ALE citi se jinak. Ona to nehraje, ona si tak opravdu pripada. NEtusim jak tohle vysvetlit aby to davalo smysl smajlik - 26
Ty si potrebujes 1) zvysit sebevedomi a byt shopna se tchyni podivat z oci do oci a ne je klopit. 2) tva nejistota castecne vyplyva z toho, ze jsi si nejista v teto spolecenske vrstve - jak to rici , to neni spolecenska vrstva protoze tahle uz dneska neexistuje. ...co ja vim precti si J.G. Jarkovskeho, podivej se na vsechny prvorepublikove folmy - treba te to nejak naviguje jak pani psychicky zvladnout
Nekdo ma pani na uklid a nekdo ma sluzku - v podstate je to stejny, obe delaji totez a obema se plati, jak tomu kdo rika je sumak.

Bellana: to znam, muj bratr kdysi velice vystizne popsal moji situaci "Rumunka ze stredni Evropy" a i po skoro 25 letech se svagrovka tak ke me porad chova

 
tornado-lou
tornado-lou - 12.10.2016 6:52

S tou sluzebnou je to pravda. V 75 potrebuje pomoct, tak si ji najala a plati. Bezva.
Jen bych k ni netahala svoje deti. Je pro ne cizi, babicku jim delat nebude, nevidim duvod, proc to tem detem delat. Jiste maji prijemneji program a ona ma koneckoncu vlastni vnoucata.

 
Ploduska
Ploduska - 12.10.2016 6:34

Ber to s nadhledem, s humorem a pozitivně - kdyz to neni nic horšího! Buď ráda , ze je soběstačná a že má na tu " služebnou" , že přitel je s tebou, že nemusíte bydlet s ní, že se o ní nemusíte starat...
Mně taky tchyně úplně vřele nebrala, byla jsem úplně vedle generačně a dalo se to zvádnout.
Nejsi mala holka - to dáš! smajlik - 45smajlik - 47

 
Bellana
Bellana - 12.10.2016 1:00

Je dobře, že má hospodyni. Sama by vilu udržovat nestačila a mohla by to chtít po synovi a jeho partnerce. V pětasedmdesáti už člověku kvapem ubývají síly.
Jak se obrnit proti pocitu méněcennosti, to neporadím. Asi bych se snažila zavést hovor na nějaké zajímavější téma. Třeba knihy, divadlo, filmy, umění, přírodu. Nebo bych prostě jen každou návštěvu brala jako návštěvu u zubaře. Musí to být, tak to přetrpím a pak na to rychle zapomenu smajlik - 2.
Trochu ty pocity chápu. Manželova matka je profesorka (vysokoškolská), otec měl taky tituly před jménem i za jménem, zatímco moji rodiče byli dělníci. Nějakou dobu jsem se jich velmi ostýchala, ale časem jsem si zvykla a brala je normálně. Je ale fakt, že oni se ke mně nechovali přezíravě. To spíš švagrová na mě koukala (a kouká) jako na někoho, kdo se k nim nehodí.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-49
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78620.
Archiv anket.