Žiju s výrobcem srandy a asi se zblázním
.jpg)
Odjakživa jsem veselá povaha, ráda se směji a cítím se dobře ve společnosti. Své partnery jsem si vždycky vybírala i podle toho, jaký mají smysl pro humor. Nějaký zapšklý suchar by u mě neměl šanci.
Jenže čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že i legrace někdy může být až příliš. Je mi 25 let, dva roky chodím s Jirkou a až doteď nám to klapalo. Líbilo se mi, že je takový bezprostřední, uvolněný, že nedělá vědu z věcí, kvůli kterým se jinde třeba hádají. V jeho společnosti jsem se cítila vždy dobře.
V poslední době ale zjišťuji, že jeho volnomyšlenkářská a nezatížená povaha hraničí až s lehkomyslností, a uvažuji, jestli je pro mě Jirka perspektivní partner. Už totiž začínám přemýšlet o tom, že bychom se vzali a měli třeba dítě. A došlo mi, že on jako opora rodiny a muž, na kterého je spolehnutí, nepřichází v úvahu.
Začínají mi jít na nervy všechny jeho žertíky, kterým jsem se až donedávna smála. Nevím, možná jsem nějak dospěla, ale už mě jeho věčné „vyrábění“ legrace začíná štvát. On totiž nezná hranice a dělá mi věci, které mi jsou nepříjemné. A čím víc se pak rozčiluji, tím víc je pobavený. Někdy mi to připadá, jako by ještě nevyrostl z puberty, ač je stejně starý jako já.
Kromě takových těch nevinných srandiček, které jsou fajn, totiž do svého repertoáru zařadil i fórky, za které bych vraždila. Třeba na mě bafne, když si maluji oči. Nebo jdu v noci spát a v posteli mám narafičeného umělohmotného pavouka. Když spolu jdeme nakupovat, baví se tím, že lidem, kteří zrovna nevěnují pozornost svému vozíku, vyndavá věci, které v něm mají, nebo jim tam naopak něco přidá.
Začínám z něj být unavená. On mi vyčítá, že jsem se změnila, že už se mnou není taková legrace. Asi má pravdu. Ale já se do toho nedokážu nutit, když už to cítím jinak. Pořád mám ráda veselou společnost, pořád se ráda směji, ale jeho způsob legrace mi připadá stále trapnější.
Už uvažuji i o rozchodu, protože pochybuji, že on se změní. Možná někdy v budoucnu ano, ale možná bych se změny taky nikdy nedočkala.
Pavlína
Jak jste na tom vy s humorem a legrací? Dokážete se odvázat? A co váš protějšek? Je s ním legrace, nebo je to starý bručoun? Dokážete si představit život s takovým partnerem, jakého má Pavlína? Setkali jste se někdy s někým, kdo neznal hranice a svým smyslem pro humor obtěžoval okolí až nepříjemně?
30.12.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žiju s výrobcem srandy a asi se zblázním
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
...mnó, bylo mi, bratru 40, přišla kamarádka, že jim neteče voda, jestli se může u nás vykoupat, v tu dobu nám pod okny koupelny v 2. patře stála střecha od skladu Nejdříve jsem nenápadně otočila kličkou na koupelnovém okně a pak jsem si narazila na hlavu chlupatou beranici, přeběhla v ponožkách po střeše a ve chvíli, kdy byla kamarádka v nejlepším, strčila jsem tu chlupatou hlavu do okénka a udělala "budliky, budliky" - stálo to za to a přátelství dále trvá 
Tak tohle mně moc směšné nepřipadá...někomu lézt do nákupního vozíku a brát nebo přidávat zboží. Mám ráda humor, nevadí mně ani když si někdo dělá srandu z mojí vlastní osoby, ale co je moc, toho je příliš. Stupidní bafání, když si maluji oči, nebo pavouk...to by mě naštvalo.
.gif)
smích je kořením života a ztracený je ten den kdy ses nezasmála......
-jen je fakt že odtud potud.....
.JPG)
Karel Čapek řekl: „Humor je sůl země a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.“
Podle mě humor může být solí i kořením, ale ne chlebem - tzn. když je toho moc, asi se to přejí.
Určitě je hranice mezi tím, co je sranda, a tím, co někomu ubližuje.
Jasně, horší by bylo, kdyby tě mlátil, kdyby to byl gambler nebo alkoholik, ale věřím, že tohle už je únavné a nedá se to vydržet pořád.
ijaku: taky bych ho bacila......
sevenofnine: ty máš pocit že někoho přesvědčuju ?......omyl, jen píšu co si myslím a jinak si musí život zařídit každý podle svého rozumu...
monja: ono je to jiné ve 30 a jiné v 60 ...on poleví ..si myslím...zatím asi nemá nic moc starosti...
.jpg)
Taky su pro každou srandu, ale odsaď podsaď. Můj manžel má taky někdy blbé fóry a to dávno už není žádný puber'ťák. Jako např. Před týdnem byl v nemocnici a když mu píšu SMS jak to s ním vypadá, tak mi napíše, že blbě, že čeká na vrtulník, že ho budou převážet....no a za 5 min se objeví u mě v práci.....ha, ha, ha...tak mi to to teda vtipné vubec nepřišlo. A takových rádoby vtipných reakcí má každou chvíli. A to mu tahne na 50
.jpg)
sharon: pevně doufám, že existuje i typ "něco mezi tím "
sharon: tak ono to není buď a nebo, naštěstí existuje ještě spousta dalších možností. I výrobce legrace může navštívit exekutor, to se nevylučuje. A holt někdo má rád holky a jiný vdolky, je skvělé, že nejsme stejní a pokud Kláře ten její nesedí tak není důvod aby s ním byla a přesvědčovat ji aby zatla zuby a byla ráda, že jej má, že stejně nikoho lepšího nenejde mi přijde naprosto mimo. No tak není na tento druh humoru, no a? Proto je nutně zapšklý bručoun co si najde dlužníka?
např. lepší "výrobce" srandy než "výrobce" dluhů...
je fakt že na takové "ptákovinky" musí mít povahu oba.....můj muž je taky srandista a já za to děkuju.....spoustu věci nad kterými se já rozčiluju tak obrátí v žert a já pak když se nad tím zamyslím tak jsem mu i vděčná.....a to jsme spolu pěknou řádku let....
no já si teda moc zapšklá nepřipadám, a nic vtipnýho a na sahání do cizího košíku nevidím, kdybych ho u toho přistihla, tak přivolám ochranku, protože bych ho považovala za zloděje 
a u malování očí očekávám taky klid, moc vtipný mi píchnutí řasenkou do oka a následná návštěva očaře taky nepřipadá .... je to blb, a pokud ti to leze na nervy v 25, tak to ve 30 a dýl nebude rozhodně lepší .... na děti a rodinu máte oba čas tak 5 let ... není kam spěchat, věř mi ...
buď ráda že je jaký je , jsou mnohem horší ....možná se zamysli i sama nad sebou ....na druhou stranu udělat to s tím nákupním košíkem mě tak chlapec nežije a mě zavřou za vraždu v lepším případě za ubížení na zdraví.....
určitě je lepší srandista než zapšklý blboun který se neumí od srdce zasmát.....
legeraci si můžeme dělat z lidí, které známe a víme že to přijmou, ale ne z neznámých, kterým to může připadat urážlivéa někdy až ponižující. Měosobně by to velice urazilo a považovala bych to za nebetyčnou drzost a nevychovanost, aby něco takového provedl člověk, kterého neznám a v životě jsem ho neviděla
prostě 1000x nic umořilo osla ...
mě na přendávání věcí v košíku v supermarketu pokud to dělá pravidelně nic ulítlího, originálního ani zábavného nepřijde. Včera stála přede mnou v hyper paní cca 80let o berlích, sotva se šourala a ve finále se rozbrečela, že má v košíku kondomy a nemá máslo, jo hahaha to je humor. Já zapšklá jí pro to máslo skočila. Tento druh humoru kdy někdo pláče je fakt k popukání.
Dělání si legrace v rozsahu, že toho druhého vytočím do bezvědomí, děkuji nechci, mám stresu dost a dávat si pozor ještě doma na tento druh humoru mě neláká. A pokud k tomu ještě použije proti mě něco co jsem mu svěřila (děs z pavouků) tak bych nadšená nebyla. Dělání fórků za každou cenu i za cenu ponížení, ztrapnění, pláče nebo infartového stavu partnera pro mě není legrace. Klidně budu zapšklá, ale pro mě by tohle bylo za hranicí. Bála bych se cokoliv říct aby to nebylo použito proti mě. Mám legraci ráda, klidně i na můj úkor, ale kdyby to mělo být 20x denně nebo od rána do večera furt a furt, to by mě zničilo. Něco jiného je v partě, kde dělá fórky každý z každého, to je legrace, ale žít takto pořád by se mi přejedlo.
Kláro pokud nechceš být s kýmkoliv tak není třeba hledat důvod, prostě s ním být nechceš, děti ani závazky nemáte, není co řešit. Život je příliš krátký aby jsi jej trávila s někým s kým nechceš. Měnit můžeš jen sama sebe, vychovávat druhé moc nefunguje.
