Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám problém, se kterým si vůbec nevím rady. Nejsem vůbec konfliktní typ, vždycky se snažím všechno řešit v klidu, ale momentálně jsem v koncích. Jde o naše sousedské vztahy.

Jsem na mateřské, mám dvouměsíčního chlapečka. Bydlíme v paneláku, na společné chodbě jsou tady celkem tři byty. Až do nedávna jsme se všemi sousedy vycházeli zcela bez problémů, ale po narození Adámka se vztahy s paní, jejíž byt těsně sousedí s naším, výrazně zhoršily.

Ona je sama, bydlí v garsonce, kterou, jak jsem zjistila, má zrekonstruovanou tak, že mezi vchodovými dveřmi a obývacím prostorem již žádné jiné dveře nemá. Tím pádem má veškerý hluk nejen z chodby, ale i z našeho bytu, přímo z první ruky.

Bohužel, náš chlapeček je velmi plačtivé miminko, sama jsem z něj už hodně utahaná, pláče skutečně ve dne v noci s krátkými přestávkami, kdy na chvíli usne. Má koliky, doufám, že je to jen dočasné a až mu přestanou, bude klid.

Teď je to však opravdu hrůza. A samozřejmě, že jeho pláč je hodně slyšet i k sousedce. Jednou mne dokonce do svého bytu zatáhla, abych si to poslechla naživo. Má pravdu. Ale co já s tím? Pořád ho chovám, snažím se ho utěšit, ale nic nepomáhá. Kapičky, co jsme zkoušeli, taky nezabraly. A sousedka je čím dál podrážděnější a protivnější.

Vlastně se jí nedivím, pracuje na směny, po noční se chce vyspat a nemá šanci. Vždycky na mne zvoní, nebo dokonce zuřivě bouchá do dveří s tím, ať toho svýho haranta (její slova) koukám uklidnit.

Snažila jsem se jí to vysvětlit, pochopila jsem ji, i manžel s ní mluvil, ale nepomohlo to. Když není v práci a je doma, tak jakmile Adámek spustí, do pěti minut buší na dveře, klidně ve dvě v noci.

Nevím, co s tím. Jsem vyčerpaná, nevyspalá, unavená, do toho tenhle sousedský konflikt. Těšila jsem se na miminko, synka miluji, ale o tom, že bych si užívala mateřskou, nemůže být ani řeč. Jsem akorát na nervy, klepu se, každá maličkost mne rozbrečí.

Neporadíte mi někdo, jak ty sousedské vztahy urovnat a hlavně, jak uklidnit dvouměsíční, abnormálně plačtivé miminko? Stěhování nepřichází v úvahu, byt jsme pořídili na hypotéku, jinak se nám tady líbí. A i kdybychom se odstěhovali, kde je jistota, že v novém bytě se nebude to samé opakovat v bledě modrém?