Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Odjakživa jsem veselá povaha, ráda se směji a cítím se dobře ve společnosti. Své partnery jsem si vždycky vybírala i podle toho, jaký mají smysl pro humor. Nějaký zapšklý suchar by u mě neměl šanci.

Jenže čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že i legrace někdy může být až příliš. Je mi 25 let, dva roky chodím s Jirkou a až doteď nám to klapalo. Líbilo se mi, že je takový bezprostřední, uvolněný, že nedělá vědu z věcí, kvůli kterým se jinde třeba hádají. V jeho společnosti jsem se cítila vždy dobře.

V poslední době ale zjišťuji, že jeho volnomyšlenkářská a nezatížená povaha hraničí až s lehkomyslností, a uvažuji, jestli je pro mě Jirka perspektivní partner. Už totiž začínám přemýšlet o tom, že bychom se vzali a měli třeba dítě. A došlo mi, že on jako opora rodiny a muž, na kterého je spolehnutí, nepřichází v úvahu.

Začínají mi jít na nervy všechny jeho žertíky, kterým jsem se až donedávna smála. Nevím, možná jsem nějak dospěla, ale už mě jeho věčné „vyrábění“ legrace začíná štvát. On totiž nezná hranice a dělá mi věci, které mi jsou nepříjemné. A čím víc se pak rozčiluji, tím víc je pobavený. Někdy mi to připadá, jako by ještě nevyrostl z puberty, ač je stejně starý jako já.

Kromě takových těch nevinných srandiček, které jsou fajn, totiž do svého repertoáru zařadil i fórky, za které bych vraždila. Třeba na mě bafne, když si maluji oči. Nebo jdu v noci spát a v posteli mám narafičeného umělohmotného pavouka. Když spolu jdeme nakupovat, baví se tím, že lidem, kteří zrovna nevěnují pozornost svému vozíku, vyndavá věci, které v něm mají, nebo jim tam naopak něco přidá.

Začínám z něj být unavená. On mi vyčítá, že jsem se změnila, že už se mnou není taková legrace. Asi má pravdu. Ale já se do toho nedokážu nutit, když už to cítím jinak. Pořád mám ráda veselou společnost, pořád se ráda směji, ale jeho způsob legrace mi připadá stále trapnější.

Už uvažuji i o rozchodu, protože pochybuji, že on se změní. Možná někdy v budoucnu ano, ale možná bych se změny taky nikdy nedočkala.

Pavlína

Jak jste na tom vy s humorem a legrací? Dokážete se odvázat? A co váš protějšek? Je s ním legrace, nebo je to starý bručoun? Dokážete si představit život s takovým partnerem, jakého má Pavlína? Setkali jste se někdy s někým, kdo neznal hranice a svým smyslem pro humor obtěžoval okolí až nepříjemně?