Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kazdopadne pokud by mi to hodne vadilo a on by i pres moje prani neprestal, tak bych s nim nikam nechodila a rekla mu, ze se tam diky jeho chovani necitim dobre a ze to nemam zapotrebi

Yveto, muj partner to nedela, protoze nema potrebu byt za kazdou cenu vtipny.
Pripada mi, ze tohle delaji lide, kteri maji potrebu byt stredem pozornosti a nejsou schopni byt zabavni jinak, tak si vyberou za cil sveho partnera
Taky to nechapu a kdyz se ocitnu ve spolecnosti takovych lidi, neni mi to prijemne.
Ono zalezi take asi na tom, ve ktere spolecnosti to je a co konkretne je to za tema
My si taky obcas udelame ze sebe legraci, ale proste nejak vycitime, zda je to zrovna vhodne v te ktere spolecnosti. Ale neni to shazovani, spis treba nejake vtipne historky co se nam staly. Kdyz jsem treba lovila dceru z auta a mela batoh na zadech a spadla i s dcerou do bahna a nemohla se zvednout a pak sla k doktorovi zmazana jak cune. Tak to treba dam k dobru i ja sama
Ale nevim cim konkretne te shazuje tvuj partner.
Nicmene si myslim at je to co je to, mel by asi brat v potaz, ze je ti to neprijemne

Jako klíčovou větu bych viděla "Mám ho ráda a chci s ním zůstat."
Jestli máš Yveto dojem, že nic lepšího než chlapa co Tě ponižuje před přáteli nemáš šanci sehnat, tak si nestěžuj a trp.
Já bych s takovým člověkem, co šlape po mém sebevědomí, ačkoli ví, jak mi to vadí, nebyla.
Važ si děvče sama sebe, pak si Tě budou vážit i druzí.

Každý si k Tobě dovolí jen to, co Ty mu dovolíš... Je to idiot. Pokud jsi mu říkala, že ti to vadí a on pokračuje, tak máte i jiný problém, než jen, že si z Tebe utahuje a zesměšňuje Tě ve společnosti. Bylo by mi za něj trapně...
A kde je hranice, kdy je člověk vělkrorysý a dokáže se sám sobě zasmát a kde je zapšklý a suchoprd? No prostě tam, kde to člověk určí, někdo je citlivý a zraňuje to jeho i jeho sebevědomí a někdo je suverén a rád pobaví společnost i sebou.
Já jsem spíš ten první případ a manželovi jsem to taky na začátku musela dát najevo, kde jsou hranice. Respektuje to bez problému a když nějak narazíme, tak to opět dám najevo, ale už si ani nepamatuju, kdy se to stalo naposled. Jako klidně si ze sebe dělám legraci sama, ale když to slyším od jiného, tak moje pidisebevědomí trpí. A proč si ho ještě zmenšovat?
Mimochodem, vzpomněla jsem si na zážitek z dospívání, kdy můj otec občas rádoby vtipně něco poznamenal v rámci, že nemám zrovna postavu podle jeho představ. Dost mě to mrzelo, ale jednou jsem také řekla v legraci, že se nám pěkně spravuje. Už to nikdy neřekl. Ale pointa toho je, že s pohledem na sebe a svou postavu/váhu mám problémy do dnes a to občas i dost hraničící se zdravím. A myslím, že i ty řeči z dřívějška na tom mají svůj podíl. Tož tak, zamyslela bych se nad tím, jestli chci být s člověkem, co mě nerespektuje...

Asi bych mu řekla něco v tom smyslu, že jsem ho prosila, aby to nedělal, že mi to vadí, nemusí chápat proč, ale měl by to respektovat. Buď mě bude brát takovou jaká jsem nebo ne, to je samozřejmě jeho volba.

Pokud by Yveta chtěla přejít do protiútoku, tak by to mělo být způsobem, kterým to v očích známých ještě nezhorší. Možná až partner skončí svoji "vtipnou" historku vybídnout ho: " To nic není, řekni jak si ty...." a navrhnout něco, z čeho vyšel on jako idiot a pro jistou v tom ona nijak nefigurovala. Říct jen tolik, aby všichni viděli o co šlo, ale nechat jeho, aby měl co říct.

Buď udělá idiota i ze sebe , pak je to skutečně nenapravitelný vtipálek, který to považuje za neškodnou zábavu a možná by stál ještě za pokus, pokud se urazí a bude zase shazovat ji, pak by to chtěl radikální řešení, protože to je neúcta k partnerce, která se časem bude jen prohlubovat.

Teď jsem si vzpomněla, že jsem měla takového kolegu, ale opačně. Kdykoliv za ním přišla jeho žena, tak se to neobešlo bez ironických narážek na jeho osobu, nebylo to vtipné, bylo to urážející a nejvíc se tím shazovala ona. Jsou spolu do dnes a přitom to je velmi hodný chlap, naprosto spolehlivý a starostlivý, myslím, že si takové jednání nezasloužil. Ale jak říkám, nejvíc se tím shazovala ona, on se jen červenal, nevím jestli se styděl za sebe nebo za ní

no pokud se svými historkami baví pouza partner a okolí se nesměje tak Yveta není zapšklá. Tohle asi není ani trošku vtipné.
Yveto, lidi si k tobě dovolí jen to, co ty sama jim dovolíš. Radu nemám, tohle je o Tobě co sneseš a zkousneš a co už ne. Jen Ty sama víš jestli to stojí za to. Osobně bych se převýchovou partnera nebo vracením čehokoliv nezabývala, za to mi nestojí žádný chlap na světě a doma chci mít klid a ne bojiště.

Vstala bych uprostřed jeho zesměšňování, odešla od stolu a jela domů.Doma bych si to s ním vyřídila tak důrazně, že by ho zesměšňování přešlo.

Ja i manzel sem tam nejake vtipne historky o sve sikovnosti vypravime, ale neshazujeme se a oba vime, kam az muzeme zajit, aby se to toho druheho nedotklo.
Yveto, mne by zajimalo, jestli Tvuj pritel vypravi jen historky o Tve nesikovnosti, nebo dava k dobru i o tom, co se nepovedlo zase jemu a dokaze se tomu zasmat. Jeden muj ex byl taky takto radoby vtipny, ale vzdy jen a jen na muj ucet. Take jsem ho upozornovala, ze se mi to nelibi az jsem se jednou nastvala a davala zase ja k dobru lehce pribravene historky o jeho uletech. Kdyz jsme prisli domu, zacal na me jecet, jak si ho dovoluju zesmesnovat pred prateli a pokusil se mi dat facku. Velmi rychle se stal mym ex-pritelem .
No a pokud ty jeho vtipne historky jsou jen nevinne zertovani, tak vazne zkus nevinne zazertovat o tom, co se nepovedlo jemu a podle jeho reakce uvidis...

Bellana:

Pokud jsi mu řekla,že ti jeho vtipkování před přáteli na tvůj účet vadí, tak by to měl respektovat a přestat.
Asi bych to nevydržela a příště, až bude zase vtipný, tak bych vstala, řekla, že jsem ho prosila, aby to nedělal, že mi to vadí, co si tím dokazuje a jestli si dostatečně zvýšil ego, a odešla.

Bellana - 18.10.2013 9:45

Těžko říct, když nevíme, jak daleko zajde.

Já na sebe většinou všechno vykecám sama, takže manžel ani nestihne něco takového udělat za mě

Souhlasím s PEGG, záleží na tom, o co jde a jak se to podá.

My oba dáváme občas k dobru historky o své šikovnosti. Ale neshazujeme se. Na začátku vztahu jsem byla trochu vztahovačná a vadilo mi to. Jenže pak jsem to vzala za své a vracela se stejnou razancí, až s tím manžel raději přestal, protože můj jazyk je rychlejší. Jednou, to už bylo přes hranu, jsem se k němu přivinula, políbila ho a řekla mu před všemi, že to má blbé, když o něho žádná lepší nestojí a že ho zatím ještě mám ráda. Ale že si klidně může najít lepší, že mu nebudu dělat potíže. To ho hodně rozhodilo.

když mu to dovolíš tak se nediv.....já bych mu asi jednu vrazila a odešla.....