Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pro mě platí ve všem olympijské heslo: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Jakékoli soutěžení mě stresuje natolik, že zcela strnu a nedokážu pak vůbec nic. A takové to typicky mužské vytahování se kdo je lepší, to je mi z duše odporné.

Viv :o) hlásí se další lev z duše nenávidějící soutěžení...a ve sportu už tím tuplem... mám jednu takovou známou, co prostě musí být ve všech sportech hyper super (pravda že jí taky hodně sportů opravdu jde), ale místy je to nesnesitelné a pro mě hlavně nepochopitelné... ale u chlapů když se to přehání mi to spíš přijde trapné a hlavně místy těžko rozeznat, kdy jde o soutěživost a kdy už je to normální závist...

Křeček: i ja jsem lev s absolutnim nezajmem o soutezeni

Jde mi spis o pocit vlastni spokojenosti, z cehokoliv. Treba bowling... vsichni resi techniku, predhaneji se (predevsim chlapi) kdo bude mi vic bodu... kdyz muj muz rekne "jeee, milacku, ty jsi posledni" ja odpovim " hraju pro radost".... no uprimne, jdu se tam spis vykecavat, vypit u toho kafe a neco dobreho pojist, hazeni kouli je doplnkova cinnost Soutezeni je mi z duse protivne, u sportu dvojnasob... zato mi prijde, ze chlapi to maj nejak ve sve prirozenosti, prijdou mi tim roztomile vtipni...

Křeček: Ano,takhle si představuju závody....Můj manžel taky jezdil v určitém věku na horském kole,s mladšími i o 20 let....Předháněli se,kdo sjede či vyjede těžší kopec a pod.,kdo rychleji sjede se schodů....Skončilo to jednou vykloubením kolena,podruhé pádem na hlavu a to už byl argument,který nešlo ignorovat,a zanedlouho po posledním těžkém pádu se v hlavě asi rozsvítilo,že už na to nemá "věk" a skončil.Do té doby jsem trnula,jestli se vrátí živ a zdráv ! Já nejsem soutěživá,leda kdyby byla nějaká soutěž,jako byl "milionář",ovšem tam jsem se ani nehlásila...Jako hru jsem si to občas hrála na Netu.Doma hrajem scrabble,tak někdy jásám (méně často),když vyhraju.Děti nejsou taky soutěživé,vodnář a střelec,sporty je nikdy nebavily.Leda dcera ve škole byla dost ctižádostivá,a dařilo se jí.

Stanik: anální spaleologii myslíš ??
to ale není zdravá soutěživost

mam-ča: To není někdy schopnost, ale čistý pud sebezáchovy

Světlonoska: Já nevím, my jsme doma tři lvi a soutěživí nejsme, ani jeden.

Jednou mě pobavil syn mojí sestřenice (tenkrát něco přes tři roky), seděli jsme u nich na zahradě, dětem se řeklo, ať jdou do bazénu, všechny děti vystartovaly a synovce seděl a řval: Jáááá jsem tam chtěl být první!!!!

Já nevím, asi odkoukal ve školce, že kluci závodí a mělo by to tak být, ale absolutně neměl chuť kvůli tomu zvednout zadek a hýbat se

Linda: Máš to hezky zmáknuté. Chtěla bych mít tuhle hezkou schopnost, po první větě přednášky vypnout poslech...

Linda: No tak na tohle bych jí odpověděla, že pokud mi nedá jasnou a stručnou odpověď, může se dočkat nemilého překvapení, například brambor. Jinak víceméně totéž. Pokud se jí něco z oběda nelíbí, ať nejí, ale sežene si něco sama. Což ty vlastně děláš taky.

Takovéhle debaty jsem se naučila už vypínat a dcera to ví, takže už se do nich ani nepouští (no, uvidíme, co bude za pár let). Občas teda po pár větách prohlásí: " Mami, ty mě neposloucháš." A já jí s úsměvem řeknu, že ne, protože jsme se v tom už ztratila a pokud něco chce, ať to definuje jasně

Ona mi to pak vrací při jiných příležitostech, jako když jí řeknu :"Ukliď si pokoj" a ona na to: " Definuj slovo "ukliď"".

Ono možná záleží hlavně na tom, v jakém duchu takové debaty probíhají. Jestli dcera má útočnou náladu a dává najevo, že všichni kolem jsou blbci anebo jestli je to bráno jen jako takový přátelský pokec. U nás to probíhá vše v pohodě, takže to za nějak problém nebo vyčerpávající nepovažuju.

Verera: ja se zeptam jestli chce jako prilohu spagety a nebo brambory a misto odpovedi dostanu prednasku o zdravosti/ skodlivosti/ obsahu buh vi ceho v obou variantach...pul hodiny nato zopakuji dotaz abych si dovyslechla prednasku a nakonec udelam brambory a nad talirem se dozvim ze jsem mela udelat spagety protoze z toho jejiho vykladu prece musi byt kazdemu jasne, ze jsem bramborami prave vyvrazdila rodinu...v pointe ma mozna pravdu, ale ja jsem ji prestala poslouchat po prvni vete a nad talirem jsem ji odpovedela at si k tomu vezme chleba, ze ja dobrovolne spacham sebevrazdu bramborama a zitra vari ona. A ona opravdu druhy den neco uvari a zamicha do toho pul litru slehajdy protoze je to tak dobrejsi a kasle na zdravotni prednasku ... a tak je to u nas se VSIM

Monik: Ale ona jsou to velice milá stvoření, když se s nimi jedná pro ně přijatelným způsobem. Spíš než s nimi bojovat jim umožnit si ve všech situacích zachovat důstojnost,umožnit jim, aby se rozodovali sami a jemně usměrňovat.

Když se to podaří, nastoupí jejich příznačná velkorysost, když nejsou zahnaní do kouta, dokáží sami celkem slušně korigovat své chování, když mají dobrý vzor. Pokud jim ale vnucujeme svoji převahu, nezbývá jim nic jiného, než s námi bojovat o každičký kousek toho, co jim náleží.

Takhle to mám aspoň se synem. Pokud mu něco vnucuju, šprajcne se a je to těžký boj. Pokud je to jen formou mého doporučení a konečné rozhodnutí na něm, dospějeme většinou ke stejnému výsledku, jen daleko příjemnější cestou a nikdo nemá pocit, že byl k něčemu donucen.

Stejně tak s tou velkorysostí. Když byl menší, byl schopen se se sestrou servat o bonbóny, ale pokud se měl rozhodnout sám, klidně jí dal poslední a na něj nezbylo, nesměl mu do toho ale nikdo mluvit.

Sice ta znamení beru s rezervou, ale na mého syna ten lev prostě pasuje naprosto přesně a díky charakteristice znamení jsem na jeho chování ledacos pochopila.

Bohudík v naší rodině nejsou urputní soutěživci. Tedy, mažel tak trochu soutěží, ale ne s ostatními, jen překonává sám sebe a svoji lenost. Díky tomu je štíhlý a má na svůj věk dobrou kondici. Děti a já máme jedinou ambici - nebýt poslední v tom, co děláme. Být první se nijak zvlášť nesnaží. Někdy jsem je k tomu sice trochu ponoukala, ale nedali se. Vůbec nejhůř na dceru působilo, když jí manžel říkal: "Podívej se na Petru, jak ta je šikovná." V tu chvíli nenáviděla Petru i otce, zasekla se a tím spíš danou činnost odmítla vykonat.

Švagr je také Lev,a ještě dominantnější než ten můj

Smarja. Kdyz to tady tak ctu, uz chapu, proc s nama jedna dcera (3,5 roku) jako "aristokrat". Je LEV To me cekaji hezke veci teda

Ja bych teda silne polemizovala s tim, ze holky nejsou od prirody soutezive. Temer jsem se urazila . Samozrejme, ze jsou. Stejne jako kluci a dokonce bych rekla, ze i vice. Jako male to casto byva v tech fyzickych disciplinach jak behani, pretahovani a v dospelosti to nabere obludnych rozmeru v jinych oblastech . Jenom je to v nas zenskych potlacovano kulturou. Zeny prece maji byt jemne, tvarne a mile a ne nejake furie s lokty. Doufam, ze generace me dcerky uz si nebude muset na nic hrat a klidne bude soutezit ve vsem.