Jsem opravdu namyšlený přivadrovalec?

Bydlím už skoro deset let na malé vsi. Přistěhovala jsem se z okresního města, kde jsme si mohli odkoupit panelákové byty do osobního vlastnictví a zůstat v nich bydlet dál. Já jsem se rozhodla koupit si za stejnou cenu malý domeček a bydlet uprostřed přírody. Myslela jsem si, že jsem se s místními lidmi sžila, jenže nedávno jsem zjistila opak.
Nikdy jsem neměla s žádným ze sousedů nějaký spor. Od první chvíle jsem každého zdravila, nakupuji u místních obchodníků, i když jsou dražší než větší obchody ve městě, na nikoho jsem si tady před nikým nestěžovala nebo ho nepomlouvala. Líbí se mi tady. Vedle mě má domeček stará paní, která chodí o hůlce. Častokrát se s ní zastavím, prohodíme pár slov, nabídnu jí, když mám něco upečeno a párkrát jsem jí i nabídla, že jí donesu nákup nebo zařídím něco, co zrovna potřebovala. Pokaždé ale poděkovala, že si řekne svým dětem a bude jí to stačit. S ostatními nejbližšími sousedy se běžně navzájem navštěvujeme na kávu nebo na skleničku a nikdy jsem nepozorovala, že by bylo něco špatně. Ty vzdálenější potom znám spíš jen od vidění, potkáváme se málo, ráno odjedu do práce a vracím se později večer, ale i tak na sebe aspoň kývneme, když se potkáme. Akorát do hospody nechodím. Alkohol nepiju, pivo mi smrdí a nemám prostě hospody ráda. Navíc na to ani nemám moc času.
Minulý víkend jsem se rýpala v zahrádce a z pootevřeného okna od sousedky jsem slyšela hovor. Nevěnovala jsem mu pozornost, a tak jsem si až za chvíli uvědomila, že je to o mně. Mám totiž na tváři jizvu po autonehodě a nedám se tedy splést s nikým jiným. Zkrátka sousedka, s kterou si tykám a chodíme spolu na kafe, měla na návštěvě tu starou paní. Ta si stěžovala, že jí sice nabízím pomoc s nákupem, ale abych jí opravila díru na střeše, kterou jí teče dovnitř, to mě nenapadne. A nebyla to jen díra, s čím jsem jí nepomohla, stěžovala si na moji neochotu dost
dlouhou dobu. Bylo mi to líto, ale největší ránu mi zasadila kamarádka, která jí přitakávala ve smyslu, že co může čekat od paničky z města, měla poznámky o přivandrovalcích a nosech nahoru.
Já vím, že má ta paní mokrý dům, ale není v mých silách jí s tím pomoci. Já ho mám mokrý také, mnohokrát jsme to probíraly, že ani jedna nevíme, jak to vyřešit a ani z čeho ty úpravy zaplatit. Určitě jsem v lepší kondici než ona, ale netroufnu si na to, abych lezla po střeše, spravovala omítky, plot nebo podřezávala dům. Nemám ani na to, abych jí to zaplatila. Sama se potýkám s podobnými provozními problémy a záplatuji to, jak se dá. Pracuji v továrně, mám plat, který má do toho průměrného ještě co dohánět, chodím v obyčejných džínách a mám přes dvacet let staré ojeté auto. Nevím, podle čeho si myslí, že nad nimi ohrnuji nos a mohla bych pomáhat víc.
Já teď ale nevím, co mám dělat. Mám za ní jít a vysvětlit jí, že jí nemůžu pomoct, nebo to mám nechat být a dělat, že jsem nic neslyšela? Mrzí mě také postoj sousedky, kterou jsem považovala za kamarádku. Najednou se tady cítím nevítaná a vůbec si nedokážu představit, že se jí budu dívat do očí a dělat jakoby nic, nebo zas dáme kafe. Zatím jsem po práci zalezla domů a neviděla jsem ji, jenže to nemůžu dělat do konce života. Máma mi radí, ať to nechám plavat, že řeči se říkají a třeba to tak ani nemyslely. Jenomže já si připadám, jako kdyby mě někdo praštil do žaludku. Mám si to s nimi jít vyjasnit a vyříkat, nebo mám dělat, že se nic nestalo?
27.4.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 51 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Panelákové soužití. Jak to chodí u vás?
- Bezohlední sousedi, vrtačka a batole
- Sousedské vztahy aneb I my jsme něčí sousedi
Diskuse ke článku - Jsem opravdu namyšlený přivadrovalec?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No jo, no. To je holt ta naivní představa, že bydlet v mokrém domečku "uprostřed přírody", spíš teda asi uprostřed vsi, je nějaká idyla. Takových zklamání ještě bude...
Žít si po svém, a nehroutit se z toho, co povídají báby na návsi, no.
Řeč se mluví, voda teče, a drbat bližní je lidská přirozenost na vsi i ve městě.

Marcelo, jsi prostě moc hodný člověk. Vyprdni se na ně, na baby. Pozdravit a pryč. U nás v baráku jsme mezi téměř samými zatrpklými drbajícími důchodci a třeba taková domovní schůze je vážně zážitek. 
Kašlu na ně. Slušně pozdravím a končáre. Na kafíčko a kamaráčofty mám přátele. 
.jpg)
Kasi na to z vysoka!!! I kdybys ses pretrhla v puli, skákala po usích, spravila strechu a kdo ví co jeste, stejne by si nasli neco o cem povídat. Povídat se proste o necem musí, kdyby nedrbali tebe budou drbat nekoho jiného (to by ti nevadilo co
). Kasli na to, k vuli tomu, ze si nekdo nevidí do vlastního talíre nebudes ty chodit kanálama. Kdyz jsou vlastní deti dobrý na donesení nákupu jsou dobrý i na opravu strechy a pokud ne, tak holt paní dozije ve vlhku. Zdraví to není, ale tvuj problém to taky není.
.gif)
Ještě mě napadá, jestli neřekly spíš něco ošklivého o tvém obličeji, když sama zmińuješ, že jsi pochopila,že se baví o tobě, kvůli jizvě. Tak to chápu,že se cítíš blbě, to by asi ranilo víc než ty ostatní kecy..Nicméně myslím, že jsi na sebe zvyklá a´t vypadáš jak vypadáš a že jsi určitě ráda,žes autonehodu přežila,i když s jizvami 
Jinak fakt kašlat na ně. jak se říká "Nejjistější místo, kde najdete pomocnou ruku, je na konci vašeho ramene "
Jo a vsuvka, já být tebou bych rozhodně nechodila nakupovat do místního předraženého konzumu. Pokud pracuješ ve městě, a máš auto, tak nakupuj tam, a ušetříš. Podle mě jsou vesnické konzumy v dnešní době akorát tak dobré na to, když něco dojde akutně a nemůžu se bez toho obejít. zaběhla jsem tam u nás jednou a z cen pečiva apod. mě málem trefil šlak. Naštěstí jsem potřebovala jen prášek do pečiva. Jo a u nás se nejvíc drbe na poště

No a az je uvidis, tak se zeptej jak je to s tou strechou - ze si prichystas vercajk a uz na to jdes...
.

Reknu presne co me napadlo, kdyz jsem clanek docetla - vyser se na to! Nejsi nikoho sluzka a zavdecit se nemuzes vsem. Jsi slusna osoba, ktera se normalne se svym oklim bavi a nabizi pomoc. Prece nebudes nekome opravovat strechu, ne?
.jpg)
punh: tady už taky 
*
všichni příbuzní
to jo, to povětšinou jsou - proto taky uvažujou tak jak uvažujou - IQ tykve 

No, co já mám vypozorovnáno, tak to na vesnicích (a nejen tam) chodí tak, že když se sejdou první s druhou, tak pomlouvají tu třetí, a až se příště sejde druhá s třetí, tak si zapomlouvají tu první. To je prostě místní zábava.
To mě vážně rozesmálo
Od kdy se sousedům opravují střechy a platí opravy na baráku, proboha?
Když na to bába nemá, tak jí holt bude kapat na maják dál, její boj
Nikomu cizímu do toho absolutně nic není. Jestli má rodinu, může to řešit maximálně tak s ní. A jestli na ni její dětičky kašlou, může přemýšlet, kde udělala chybu ve výchově nebo jak se k nim špatně chovala, když jí to teď vrací 
Marcelo, vůbec si takovou pitomostí nedělej vrásky. Na sousedku se vykašli, jak už tady zaznělo, už jí nepomáhej ani s nákupy.
Zlatý velký město, zlatá anonymita 

To jsou zase starosti
. Proč bys proboha měla nějaké cizí babce opravovat střechu a ještě jí to platit? To zdaleka překračuje meze běžné sousedské výpomoci. Tady není žádný důvod jí cosi vysvětlovat. Když už cítíš potřebu to s ní řešit, tak se jí zeptej jak přišla na to, že bys měla ty něco takového dělat? To snad ani soudného člověka nemůže napadnout. Babka holt nemá co na práci, možná je to taková ta notorická stěžovatelka.
U babky bych se omezila na nabídku, ať řekne, pokud bude potřebovat pomoct s nákupem a nedělal bych nic, o co si přímo neřekne. A tam samozřejmě jen takové ty běžné věci. S odbornými opravami, velkým úklidem a čímkoli, co vyžaduje vklad financí ať se obrátí na děti.
Sousedce bych se asi v nějakou vhodnou dobu zmínila. Ona mohla jen plácnout to, co chtěla babka slyšet, aby se jí zbavila a myslet si svoje, ale i tak mohla říct něco vhodnějšího, třeba že těžko bude ženská lézt po střeše, že na to jsou pokrývači, nějaký chlap by se na to ve vesnici určitě našel. Záleží, jak moc stojíš o dobré vztahy s touto sousedkou.
Ale nepleť se, ty dobré vztahy nebudou, když budeš všem podlézat a snažit se úporně všem zavděčit. Naopak, to budeš akorát a blbce. Uvědom si, co doopravdy chceš a nenech se sebou mávat. I za cenu, že "ztratíš kamarádku" . V takovém případě totiž nepřijdeš o nic, co by stálo za to.
tak podobnou paní máme v bytě pod námi. Není to sice díra ve střeše, ale v podstatě všichni v baráku usilují o to, aby jí špinili balkon anebo rušili hlukem (ťukání topení, když nabíhá) atd....udělala jsem zkušenost, že je dobré nabídnout pomoc, ale jen do určité míry. I já jsem oné paní ukázala, že na balkoně má starou špínu ještě po zateplování paneláku, kterou prodávající nechal tak. Tak jsem byla "hodná", že jsem k ní nastoupila v hadrem a čistidlem, abych jí pomohla. Paní se ukázala jako výrobce pekla v domě, ničím se jí nikdo nezavděčí, chronicky si stěžuje. Řekla bych, že jde o nemoc. A to je možná případ i té tvé sousedky. Buď ráda, žes to slyšela, máš jasno. Je to trpké, ale už nemusíš dělat déle vola...za dobrotu na žebrotu, že?

Jezdím na chalupu na vesnici o 22 objektech již přes 40 let a budu tam v důchodu trvale bydlet....Znám všechny,promluvím s každým,když už mám náhodou čas tzv. obejít vesnici.Ale s nikým,kromě starých přátel z mládí se moc nebavím,mám vždy práci a nechci se zdržovat.Kdyby někdo něco výslovně chtěl pomoci,a já bych mohla,tak asi pomůžu-ale střecha je pro odborníka a né pro slabou ženu! Myslím,že na dnešních vesnicích už je více "náplav",než starousedlíků,aspoň u nás ano(vlastně skoro všichni přišli až po r. 1945....).Myslím,že si to berete moc vážně,řeč se mluví a voda teče.....
O vztazích na vesnici víc vypovídá Rais než Chalupáři
. Ve městě se taky nepřátelím s každým, tak není třeba přátelit se s každým ani na vesnici. Pozdravím, prohodím pár nicneříkajících frází, ale do soukromí si nahlížet dobrovolně nenechám. Jinak si myslím, že je jedno, jestli mě pomlouvají sousedky, známí nebo dokonce kamarádky. Někdo to drbání k životu potřebuje a pomlouvaní jsou jen zajímaví lidé
.jpg)
Předně - babči střecha NENÍ Tvůj problém, takže přestaň hledat omluvy proč jí tu střechu nemůžeš opravit či dokonce zaplatit, protože pak vypadáš jako
. Bez pardonu. Vlezdozadelství nesnáším.
Po tomto, bych s babčou mluvila dál, ale již NIKDY bych jí nenabídla pomoc s čímkoliv. Na babče si nic nevezmeš je to stará paní a starý lidi prostě tohle dělají - pomlouvají, drbou a odsuzují. To nezměníš.
S kámoškou bych se zařídila jinak - mluvit dál a jak by mě pozvala na kafe - ,,na kafe? A tobě už nevadí že jsem přivandovalec a mám nos nahoru?" její reakcí bych se pokochala
, při případném zapírání odkázala na babču a už víc se tomu nevěnovala. Holky potřebovaly někoho zdrbnout, na někoho naházet špínu, což je oblíbená činnost takových telat. To Ty nezměníš, Ty se s tím můžeš akorát vyrovnat.
A ještě jít za babčou a vysvětlovat, proč jí nemůžu opravit a zaplatit střechu - nezlob se, ale Ty nejsi normální. Někdo by řekl, hodná až blbá. A zlob se jak chceš.
.gif)
Kočkomilka:
taky jsem pro to pěstovat slušný formální vztahy, ale držet si odstup.
Brambory na sladko...
