Je mi padesát a zamilovala jsem se do pětařicetiletého
V létě mi bude padesát let a mám dojem, jakoby se se mnou zatočil celý svět. Zamilovala jsem se až po uši, a i když vím, že moje láska není tak úplně normální, nedokážu si poručit. Můj přítel je totiž o patnáct let mladší.
Jsem už deset let rozvedená, po celou dobu jsem byla v podstatě sama. Manžel mě nechal se dvěma dospívajícími dětmi a odstěhoval se. Pokud je mi známo, nebyla v tom jiná žena. Jen se mnou už nechtěl být. Rozvod proběhl v rámci možností klidně, oba dva jsme se snažili to ustát hlavně kvůli dětem, které byly zrovna v kritickém, pubertálním věku. Snad se nám to podařilo.
O děti jsme se po rozvodu starala především já, bydlely se mnou, otce navštěvovaly. Před třemi lety mi obě dvě téměř naráz vylétly z hnízda a já zůstala sama. Nejdřív mi bylo smutno, ale pak jsem si to začala užívat. Najednou jsem na sebe měla spoustu času, tím, že děti už byly samostatné, tak bylo víc i financí a začala jsem se více starat sama o sebe. Tak jako snad nikdy před tím.
Začátkem roku jsem se náhodně seznámila s jedním velice příjemným mladým mužem. Byl velice galantní a pozorný, z prvního nezávazného hovoru vyplynulo jeho pozvání na večeři a netrvalo ani dva týdny, abych nepocítila, jak moc jsem do něj zamilovaná. Přitom tehdy mezi námi k ničemu intimnějšímu ani nedošlo. To až později.
Zpočátku jsem se snažila náš vztah ukončit, ale on mne vždycky přesvědčil, že pro něj nejsem jenom chvilkové rozptýlení. I on se do mne zamiloval, a i když jsme věděli, že se asi z našeho okolí nedočkáme zrovna velkého pochopení, začali jsme spolu chodit zcela otevřeně a veřejně. Nikomu tím neubližujeme. Já jsem rozvedená, on dosud svobodný. Máme se rádi, je nám spolu dobře.
Jak jsme předpokládali, někteří lidé v našem okolí mají s naší láskou problém. Co se týká těch cizích, je mi to jedno, nikomu z nich do mého života nic není, já se o ten jejich taky nestarám. Starost mi však dělá postoj mých dětí – syna a dcery. Vůči mému příteli mají silné výhrady, mě označují za bláznivou, trapnou, stárnoucí ženu, která se veřejně zesměšňuje, a dokonce mi oba dva řekli, že se za mne stydí a dokud si svůj osobní život neuspořádám, odmítají se se mnou stýkat.
Byla to pro mne pěkně studená sprcha. Tohle jsem opravdu nečekala. Vím, že můj vztah je poněkud netradiční, ale nedělám přece nic špatného. Jen jsem se zamilovala a jsem milována. Po deseti letech, kdy jsem žila téměř v celibátu, si najednou připadám jako v ráji. Moc mne mrzí, že mě vlastní děti takhle odsuzují.
Přestože vím, že nemají právo mi do mého života mluvit, hlodá to ve mně. O své děti bych nerada přišla, už tři týdny se mnou odmítají komunikovat, když jim volám, neberou telefon, samy nezavolají.
Jsem z toho nešťastná. Mého přítele postoj mých dětí taky mrzí, řekl, že pokud se rozhodnu s ním kvůli tomu rozejít, bude to respektovat, ale zároveň ho to bude strašně bolet. Jenže já o ničem takovém neuvažuji. Spíš přemýšlím, jak přesvědčit děti, aby to byly ony, kdo změní názor. Akorát nevím, jak to mám udělat, když se mnou odmítají jakkoli komunikovat.
14.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je mi padesát a zamilovala jsem se do pětařicetiletého
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dej jim cas, snad je to prejde... a pokud nebudou sami chtit, nepresvedcis je... Dala bych jim vedet, ze je mas rada a ze kdyz budou chtit muzou prijit, ze o to stojis, ale nutit je rozhodne nebudes. Tecka. Zadne doprosovani, zadne ustupky. Hodne stesti! 
.jpeg)
Milá Dano, příspěvky jsem nečetla, ale promiň, tvoje děti jsou sobecké, nepřející bytosti. Vždyť ony první by měly být rády,že je jejich máma šťastná. Jsou dospělé,zřejmě mají své rodiny a tak už by mohly leccos chápat.
Na tvém místě bych se obrnila trpělivostí a počkala,až je to přejde. Užívej si toho,že tě má někdo rád a nedej se zviklat,děti s tebou nebydlí a když jim ustoupíš, zůstaneš sama. Ptám se, proč bys to proboha dělala?
Děti jsi vychovala,postavila do života a ony se za tebe stydí? Co jim k tomu dává právo? Stydět by se měly za svého otce,který vás opustil v té nejhorší chvíli, jen pro svůj klid a pohodlíčko. Ale tys byla ta,co všechno zvládla a ony netrpěly nedostatkem.
Vím,že tě bolí jejich postoj,ale je to jejich boj,jejich sobecký přístup k tobě, protože do teď tě měly jen pro sebe a tys zřejmě fungovala na písknutí, teď mají strach,že přestaly být středobodem tvého vesmíru a tvého přítele chápou jako vetřelce. Možná by stejně negativně reagovaly i nějakého jiného přítele, jen takhle jim jeho věk hraje do karet a mají svůj postoj na co svést.
Čas vyřeší spoustu věcí za nás. Žij si svůj život, ony mají svůj a ty jim do něho taky nekecáš.
Hodně
A NEDEJ SE !!!
.jpg)
Mě to přijde od dětí jako hnusná sprosťárna a nevděk maskovaný starostlivosti o jejich osobní pověst .....
Takže bych jim oznámil, že je vysoce nepravděpodobné, že vnoučatům bude vadit dědeček, který s nima bude běhat rychleji než jejich tatíček a mamička a že jsi zvědavá co v životě předvedou oni.
A samozřejmě takové to máte u mě ( nás ) dveře otevřené blablablabla až teda dostanete rozum
Žila bych si svůj život, to jim nevadilo, že jsi byla 10 let sama? Syn má také starší přítelkyni, je moc fajn, má dvě děti a nám to nevadí. Vidím, že je šťastný a co si víc může máma přát? Tak hodně štěstí a šťastný život.
.gif)
Užívej si pohodičky, děti se srovnaj. Taky mám muže mladšího, tedy "jen" o pět let, je o 14 let starší než moje dcera 
, občas mám pocit, že je dokonce mladší on než ona 
.
Kámoška mi posledně vyprávěla jak vyslechla hovor dvou asi 35letejch clapů, jeden druhýmu sděloval,že je furt s tou starší přítelkyní a oba se shodli na tom,že je to to nejlepší. Už ví co chce, neotravuje s dětma(který oni nechtěj), dá se s ní mluvit a nechce lítat po diskotékách a klubech a chlastat 
Tož tak. Myslím,že takovejch chlapů bude jen přibývat..ono je to por ně i trochu pohodlnější..Jinak můj táta si vzal paní asi o 14 let starší(jemu tenkrát 30 a jí k těm 45) a žili spolu spokojeně, přizpůsobili se sobě, on jí skoro na rukou nosil a ona ho opečovávávala..No a nakonec to dopadlo tak, že ho přežila, táta umřel loni v 62 na raka a paní je furt živá a čilá. Takže se nedá ani paušalizovat, že starší dřív umře..Držím palce , aby tě děti pochopily..ony by se tě taky neptaly, kdyby si třeba dcera nabrnkla rozvedenýho padesátníka..
Kašli na ně... ty ses jim věnovala celý předchozí život, tak teď se věnuj sobě . Když jim teď ustoupíš, tak potom přijdou další ultimáta a nakonešc to skončí "jestli nám nedáš důchod, tak za tebou do eldéenky už nikdy nepřijdem"
.gif)
Na děti ohled neber, hleď si toho když od tebe odešel manžel "jen tak" , že s tebou už nechtěl být, tak aby se ti to nestalo i teď, přeju ti hodně štěstí.....
každé štěstí i když trvá třeba jen chvíli za to stojí a třeba zrovna vám to vyjde napořád.....
no upřímně, já být to dítě, tak budu asi taky dost v šoku. Přece jen velký věkový rozdíl vypadá divně - a je jedno kdo je starší a kdo mladší.
Takže .... užívej si, ale zůstaň aspoň jednou nohou na zemi. Jestli ses doteď dětem "obětovala", tak jen mají pocit, že jsou ohroženy, že péče už nebude věnována jen jim, byť mají vlastní život.
Sobci, co víc.... neblbněte, užívejte si a prožívejte.... Máte své životy ,tak si od nich nenechejte pindat do toho svýho, oni Vás večer nezahřejí, nebudou u Vás,když přijdete z práce, když budete smutná to mi věřte.....
Na haranty bych hodila bobek....mají své životy....Jen bych si pohlídala,aby mi zůstal můj byt,abych nezůstala kdyby něco,na ulici.Láska je krásná věc,otrhávala bych její plody,co to dá!!!
Však ony to časem prodejchají... Jsou sobci, ale snad jim to dojde. Užívej života a nepřemejšlej o tom.
užívej života - je setsakra krátký
děti jsou dospělé...mluvilas jim do života? asi ne, že...tak si nenech mluvit od nich, je to možná žárlivost, že už nejsou první na světě...ale to ty pro ně už taky nejsi...
milá Dano, pokud je tvůj přítel hodný, věrný, není to grázl, nemakačenko, notorický lhář, zloděj, alkoholik, násilník atd. tak by ti děti měly gratulovat, a ne tě peskovat a kafrat ti do života 
nech je zatím na pokoji, ono je to časem přejde, když uvidí, že jsi šťastná a s přítelem ti to klape 
čím víc bys za nima teď dolejzala, tím víc by tě citově vydíraly 
u takhle mladého muže ale hrozí nebezpečí, že dřív nebo později většinou zatouží po vlastních dětech a pak to bývá problém 
.gif)
Já můžu jenom popřát hodně štěstí!
Taky mám mladšího manžela a zpočátku to byl docela rachot. Takže můžu poradit jenom klid a zhluboka dýchat, okolí to za čas vstřebá a nejlepší je nechat tomu prostor.
Kdo nechce komunikovat, nevtírat se, nedoprošovat a vyčkat. Po čase se všichni začali ozývat sami od sebe a minimálně mi to umožnilo si protřídit lidi kolem sebe.
Dětičky jsou vpodstatě sobci, jenom teď mají "pádný důvod" dát svému sobectví průchod. Napsala bych jim dopis - dveře máte otevřené, až samy budete chtít, nic víc.
.jpg)
Musím souhlasit s názorem modroočky,mám manžela o 10 let mladšího a jsem s ním přez 10 let.Moje děti tedy byly a jsou v pohodě,ale okolí to ze začátku nějak nebralo.Hlavně ze strany manžela to byl velký problém-rozvedl se a až před 4 lety s námi začalo komunikovat jeho příbuzenstvo.Je pravda,že si mě hájil na 100%.Za 4 roky mě také bude 50 let a nepřipouštím si to-duchem jsem občas puberták.
Je velmi důležité,jak to cítíš Ty!Nesmíš připustit,aby Tě kdokoliv vydíral,a také mysli na to,že to bude ON,kdo se o Tebe postará,když už Ty nebudeš mít tolik sil.Celý život věnujeme svým dětem a jen málokteré nám to vrátí zpátky,tak ted jsou to ony,kteří Tobě to pochopení dluží.
Máme naprosto pohodové manželství.
