V práci mi přidali a manžel je z toho špatný
Chtěla bych vás požádat o radu, jak pomoci mému manželovi, aby se přestal nesmyslně trápit. On totiž, naprosto zbytečně, propadl pocitu, že jako manžel selhal a mně se nedaří mu to vymluvit.
Jsme spolu dvanáct let, máme dvě školní děti. Až na malé mráčky nám to v manželství vždycky klapalo, společně jsme překonali i dost těžké situace. Například když jsme oba postupně přišli práci, když jsem byla dlouhodobě nemocná nebo onemocněly děti. V těchto krizovkách jsme se dokázali vzájemně podržet a podpořit, nikdy ani jeden z nás tomu druhému nic nevyčítal, k problémům jsme se stavěli čelem a řešili je.
V posledních letech se vše ustálilo, já se uzdravila, oba máme práci. Život nám poklidně plynul, děti zlobí asi jako všechny ostatní, takže žádný extrém. Jako rodina společně trávíme hodně času, víkendy jsou naše. Trávíme je na výletech, sportem, kulturou.
Před třemi měsíci se na mne v práci usmálo štěstí a byla jsem povýšena na lepší pozici, samozřejmě s adekvátním finančním ohodnocením. Nebylo mi přidáno několik stovek, ale rovnou pár tisíc. Asi každý na mém místě by měl radost, já ji měla samozřejmě taky. Když jsem to sdělovala manželovi, tak vypadal, že se raduje též.
Jenže pak nastal postupný obrat. Začala jsem si všímat, že je zamlklejší, jakoby smutný. Ptala jsem se ho, co ho trápí, vždycky jsme si všechno říkali. Tentokrát jsem z něj nemohla dostat kloudné slovo. Až po několika týdnech, kdy jsem si začínala myslet, že snad má jinou ženu, z něj důvod jeho špatné nálady vypadl. A pěkně mě překvapil.
On totiž přiznal, že má problém akceptovat ten můj současný plat. Ne, že by nebyl rád, že se nám zvedla životní úroveň, ale užírá se výčitkami, že by to měl být on, kdo domů nosí větší část peněz. A tím, že jemu se postup v práci zatím nepodařil, propadl pocitu, že jako chlap a živitel rodiny selhal. Asi bych pro vaši představu měla upřesnit, jak velký ten platový rozdíl mezi námi je: beru o šest tisíc víc než on. Všechny peníze dáváme na jednu hromadu a společně rozhodujeme o výdajích.
Snažila jsem se mu vysvětlit, že dneska je už jiná doba, že si to přece nemůže tak brát, že ho mám ráda, vážím si ho. Už ani nevím, co všechno jsem mu řekla, ale samé hezké a povzbuzující věci. Nepomohlo to.
On se tím opravdu užírá. A já se přiznám, že toho začínám mít dost, jakkoli jsme spolu byli vždycky šťastní, teď mi nějak na ten jeho věčný – a podle mne zbytečný – splín začínají docházet síly. Najednou, když přemýšlíme, co nakoupíme a pořídíme, kam pojedeme na dovolenou, se od toho začíná distancovat, ať prý si to rozhodnu sama. Ale já to tak nechci, přece můžeme fungovat jako dosud.
Už mě i napadlo, že snad dám výpověď a najdu si nějakou hůř placenou práci, aby byl spokojený, ale naštěstí jsem tenhle nesmysl rychle zavrhla.
Dokázaly byste mi poradit, jak na chlapa, který si líže své zraněné ego a doslova se v tom pitvá a babrá? Já už fakt nevím. A začíná hrozit, že brzy vybuchnu.
15.5.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V práci mi přidali a manžel je z toho špatný
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jezis nektery chlapy jsou fakt na pest
.....Potom co jste si prozili by mel byt rad,ze se vse obraci k lepsimu a ne si masirovat ego 
..Dnes je zla doba a co je dnes nemusi byt zitra........uz to tu nekdo psal ,navrhla bych mu ,ze tech par tisic navic budem setrit,ale zaroven bych mu ostre dala najevo,ze jsem jeho chovanim silne znechucena
Narodil se holt do blbý doby.
Mám pocit, že natrefit na dobře placenou práci je dnes o štěstí, ne o pohlaví. Chlapec si to zbytečně bere osobně. Navíc, co je dneska nemusí být zítra...Ale aspoň sis vzala slušňáka. Ten náš žil v mém bytě čtyři měsíce zadarmo a rok ho nezajímá, co dítě jí. Hodně lidí by chtělo mít starosti jaké máte vy
Panebože! Někteří chlapi jsou fakt na pěst! Jaký živitel rodiny? To už dneska, kdy ženy chodí do práce stejně jako muži přece vůbec neplatí. On tím dává najevo, že si myslí, že žena je vlastně podřadnější tvor než muž, když by měla mít vždy menší plat. Být tebou, Veroniko, tak bych už dávno bouchla a řekla mu, že kdysi sis ho vážila bez ohledu na výši platu, ale teď ze sebe dělá naprostého idiota a primitiva, který žije někdy v 19. století. Kdyby těch peněz bylo víc aspoň o 30 tisíc, ale dělat scény kvůli umrněným šesti tisícům? To je fakt trouba!
.JPG){kind=avatar}
Manžel by měl pochopit, že jste tým a že úspěch jednotlivce je úspěchem týmu. Jestli tě má rád, tak by měl mít radost z tvého úspěchu a být hrdý na to, že si ho taková žena vybrala. Malý výbuch by možná fakt nebyl na škodu, aby se mu v hlavě rozjasnilo.
My jsme měli při seznámení zhruba stejný plat, dost slušný oba. Pak jsem já šla na 5 let na mateřskou, manžel nás slušně živil. Potom přišel o práci, prohodili jsme si to, on byl 2 roky doma s dětma, já jsem se vrátila do své dobře placené práce.
Pak manžel nastoupil do jakž takž placené práce a mám pocit, že se se mnou taky trochu chlubil. Každopádně , když byly děti nemocné, on s nima býval doma a v práci se na něj dívali divně, používal argument, že až bude mít vyšší plat než manželka, bude s dětma ona (teda já) a on zůstane v práci.
Sice občas si tak lehce povzdechl, že rodinu živím já , ale spíš možná testoval, jestli mi to nevadí. To teda fakt ne. On býval doma ve 3, takže mohl vyzvednout děti, zavézt je na kroužky, jezdili se odpoledne koupat ...- s mou pracovní dobou by to nebylo možné a to je něco, co podle mě nejde vyvážit penězi, rozvíjení zájmů dětí, zážitky, upevňování vztahu s tátou, to je hrozně důležité pro život. To jsem mu taky vždycky zdůrazňovala.
Teď to má s prací taky všelijaké, flikuje to jak se dá, na výši mého platu si nestěžuje, naopak, jen na tu svou a na to, že je málo práce. V tu chvíli poukazuju na nedodělky v naší domácnosti, kde by se tedy mohl ve volném čase realizovat 
Ale spíš to bereme s humorem.
Muži jsou většinou hodně ješitní a vadí jim, že žena vydělává víc než muž. Je to úplná blbost, jsme jedna rodina a všechny úspěchy i neúspěchy jsou naše, ne moje a tvoje.
Řekni mu pěkně na rovinu, co si o tom myslíš a ať trošku zauvažuje o tom, jak se chová.
No, asi bych taky už trochu vybuchla, a zahrnula ho věcnými argumenty.
Že manželství je od toho, aby lidi žili společně a pomáhali si navzájem, kdy se zrovna jednomu daří líp v práci, nikde není dáno, že to za pár let nebude naopak.
A zabezpečení rodiny zdaleka nevidím jen v penězích, to je malá část, je nutné zajistit fungování rodiny,péči o děti. Že práce placená v zaměstnání má pro mě stejnou cenu jako práce neplacená doma, takže pokud já jsme v práci dýl (s větším platem je možné, že práce je časově náročnější), velice ocením, když on zastane něco doma, že domácí prací v mých očích neklesně, ale právě naopak.
Že pro mě jako matku je velice důležité zabezpečení dětí, což není až tak materiální, ale taky vodění ze školy, do kroužků, úkoly, pokud se bude věnovat tomu, je to pro rodinu daleko prospěšnější než kdyby šel na brigádu a vydělal tam těch chybějícíh 6 tisíc.
A ať už konečně přestane blbnout a neštve mě . Když jsem vydělávala míň já (mateřská, nemoc) , to jsem se taky měla hroutit z toho, že on má víc? Ať mě přestane urážet tím, že to je normální, v tomhle je opravdu jiná doba.
Bellana: tak nejak. My meli obdobi, kdy jsem vydelavala o nekolik tisic vic, sice ne dvonasobek... ale postupem let se to otocilo. A taky se chlubival.
Řekni mu, že požádáš o snížení platu, když je z toho tak špatný. Ba ne, to je blbý vtip. Jak píšeSallie, řekni mu, že sis ho doposud vážila, ale že tě začíná nutit, aby sis ho vážit přestala, když se chová jako malej Jarda. U nás nebyl problém, ani když jsem měla dvojnásobek manželova příjmu. Prostě to jsou naše peníze. Vlastně jsem občas měla dojem, že se tím manžel tak trochu i chlubí kamarádům, kteří měli ženy hezčí a náročnější
.jpg)
...to je moje odpoved!
Takze kdyby on vydelaval vic a ty rozhodovala o tom, na co JEHO penize pouzijete tak je to v poradku.Kdyz ty vydelavas vic a on by mel rozhodovat tak je to spatne..... vskutku fantasticka logika. A to bych mu i rekla az se priste zacne distancovast od spolecnych rozhodnuti.
Chlap a jeho ego - sorry to neni nic pro me. Misto aby byl rad, ze evidentne po dlouhych zdravotnich problemech jsi konecne na nohach a muzes opet aktivne zit se vsim vsudy tak premysli o svem chudacku egu. Asi bych ho necim prastila po hlave aby se mu rozsvitilo. Ne nevadi mi chlap, ktery vydelava min, nevadi mi chlap kdtery ma konicky nebo kamose, ale vadi mi chlap padavka, pro kteryho je ego vsim!
PS. predpokladam ze se jedna o 6 tacu hrubyho coz v cistym provedeni je asi tak polovicka???? A k vuli tomu si nicit manzelstvi? Ten chlap je vul na entou 
Nechápu,v čem je problém....Někteří muži jsou fakt takoví??? Neznám žádného.U nás jsem měla dlouho mnohem větší příjem než manžel a co ? tak to zkrátka bylo! Nyní je to skoro vyrovnané,práce a tím pádem peněz je míň...Doma hospodaříme s penězi,které jsou naše a nerozlišujeme,kdo je vydělal.Já ale nejsem utrácivá,tak s tímhle problém taky nebyl.Jestliže se manželovi Veroniky něco nezdá,tak ať jde a najde si ještě nějakou brigádu,když chce mít za každou cenu navrch!!
.jpg)
Ten ´přebytek´ dát, jak už tu bylo řečeno, buď dětem na spořko, nebo na normální účet, který bude na krizovky - opětovná nemoc, bouchlá pračka, televize... Když se třeba za rok na ně nakonec nesáhne, vezmete je a pojedete všichni čtyři na dovču.
Co se týče toho, co mu říct - já osobně bych mu řekla, že jsem peníze ´tvoje´ a ´moje´ nikdy neřešila a manžela sis vždycky vážila za to, že se chová jako skutečnej chlap. Ne jak malej fakan jako teď. Ale práci určitě neměň!!!
Lanata: sorry, nedočetla jsem
tak dobrá, já osobně bych navrhla, že dám na rodinnou hromádku o tisícovku méně než on a ten rozdíl o který mu tak jde a který ho deptá dáme dětem na spoření. Tohle mu snad už proboha vadit nebude
