Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Juana: no dobře, a kde asi tak takovej malej kluk ten "blok" vzal? Malé dítě tohle neřeší, to až dospělí mu předávají, co je fuj, odporné a čeho je třeba se štítit... a na druhou stranu je už velký dost, aby dokázal říct, co mu vadí. Nevím, jestli je přínosné dítě už od takhle útlého věku zvykat na to, že se se vším běhá k psychologovi.

Nebudu opakovat, co už tu padlo, ale napadlo mě k tomu ještě něco - pokud se tak štítí fekálií, jakto, že mu nevadí mít je na zadku, když se neutře? Možná by to chtělo zapracocat na tom, aby své tělo vnímal jako celek se všemi částmi - nebude to náhodou případ rodiny, kde se dětem od malinka vtlouká do hlavy, že "tam dolů" se nesahá a když, tak jen v nejnutnějších případech a špičkami prstů? Zkusila bych asi vysvětlit, že když se utře, musí si tam sice na chvíli sáhnout a možná si párkrát trochu umaže ruku (pozor - umaže ruku, ne umaže se, protože on už umazaný je, akorát jinde!), ale to si velmi lehce může umýt a bude celý čistý. Zatímco když se neutře, zůstane špinavý - sice ne na ruce, ale zadek je taky část jeho těla.

Škoda, tady někdo evidentně prošvihl období "JÁ SÁM". A myslím že jedna na zadek nikomu neuškodí, zvlášť když dělá scény a ječením si vynutí maminku na utírání. Takže - neutírat, slipy ho nechat vyprat ručně, důsledně trvat na tom že "jsi velký kluk, tak hezky sám".

Spíš bych sázela na nějaký psychický problém než na schválnost. Asi musí řešit dilema, jestli je pro něho horší sahat na svůj znečistěný zadek nebo být ve špinavých spodcích. Pokud volí druhou variantu, pak má nějaký vědomý nebo nevědomý důvod. Co zkusit promluvit s ním, bez nátlaku, bez výčitek, bez posměchu, bez poukazování na ostatní děti. A pak spolu s ním hledat řešení. V šesti je už dost starý na to, aby si o některých aspektech svého života rozhodl sám.

Riki: tak se naučí chodit na velkou doma to se dá.

Juana: tak nikdo neřekl, že by ho mlátil do modra a seřezal. Spíš mi přijde daleko horší, když se tu navrhují psychické nátlaky typu dát mu najevo, že smrdí. Ta psychika je velká věc a tímhle bych to tedy neřešila. Myslím si, že malá přes zadek udělá menší paseku než třeba psycho nátlak, vydírání.

To je blbost, jak radíte, aby ho zmlátila. Tím se to nevyřeší - podle popisu je to asi nějaká obsese, tak si představte sebe, třeba že by někdo po vás chtěl, abyste sáhly na pavouka, a přitom trpíte arachnofobií. To si jako myslíte, že kdyby vás někdo zmlátil, že ten blok překonáte?
Vzala bych ho k psychologovi, rozhodně bych to nelámala přes koleno. To praní posraných slipů je taky blbost, pokud má hrůzu z fekálií. Třeba by pomohl rozhovor s odborníkem, mému bráchovi kdysi pomohl rozhovor s urologem, když měl v tomhle věku problém s nočním pomočováním.

Tak mě to nedalo a zavolala jsem mojí mamce,od kdy jsme si se segrou utíraly zadek....noooo,tak asi máte pravdu,že dřív ty děti byly drobátko šikovnější,my taky od dvou let....tak sorry....já jsem to holt nějak neřešila,ale nebyla jsem v okolí jediná,to teda ne...možná jsem měla začít dřív,ale to už je teď jedno....a jinak,já taky zastávám názor,že výchovná facka ještě žádný dítě nepostihla,ale v tomto případě to chce být spíš důsledná a nekompromisní .....

To si myslíte že když dostane na zadek , pomůže to, Umím si představit, že se akorát kluk rozječí, případně dostane hysterák.

Rozmazlenost to může být v případě, že je zvyklý, že za něj dělají rodiče kde co,oblíkají ho, obsluhují.

Ale pokud tohle všechno normálně zvládá, jen s tímhle má problém, bude to v něčem jiném. A to mlácení fakt nepomůže.

Pokud je to te první případ, tak celkově zapracovat na samostatnosti, vymezit co je pro malé, kteří se ještě utřít sam nezvládnou, (nemají hračky, počítač apod. pro větší kluky) a co je zase pro ty velké samostatné (tam nabídnout to co ho baví). Vlhčenými ubrousky nebo papírem se zajímavým potiskem seurčitě nic nezkazí.

V tom druhém případě zjistit, co mu na tom tak vadí a zkusit odstranit co nejvíc problematických bodů. Pomoct mu překonat tu bariéru, dá se nabídnout i nějaká odměna, když to zvládne. On to totiž nedělá schválně, ale má z něčeho strach. Mírné násilí může pomoct, takže zjistí, že se vlastně bál zbytečně, ale nařezat mu... to bys musela vyvolat větší strach z bití než z toho druhého a to už hraničí s týráním. Navíc to nepomůže ve školce, leda by dostal výprask pak ještě doma

Pamatuju si tu článek o něčem podobném, akorát klukovi bylo mnohem víc, nějaký 12 možná, štítil se tak, že nebyl schopný se utřít. To už je na psychologa.

Markýza: bidet je OK, ale ve školce - škole ho mít nebudou. A leckde jinde taky ne, to problém neřeší napořád.

caira: Mě to tak taky mamka učila. Ale já se to chtěla naučit sama, protože mě nebavilo pokaždý vyvolávat a čekat, než se někdo z rodičů dostaví a utře mě.

Mě teda překvapuje, že ho vůbec do školky vzali... Před X lety se předpokládalo, že tříleté dítě do školky nastupující se na WC samo obstará, a žádnou asistenci nepotřebuje. Které to nezvládalo, jednoduše nepřijali, však školky byly nacpané i tak.

anebo pořídit hodně atraktivní toaleťák, aby to bral trochu jako hru. Mně osobně by vyhovovala role papíru s fotkama členů vlády.

Lilinka:
ale přesně touhle metodou sem to učila děti..
prostě papír složit, dát do ručky a ručku vést.. jinak se to nenaučí

loupák: mladší jo
starší od školy - tudíž ve třech
to víš, mladší šupajdil do mateřinky ve 2 a 3/4
holt sem musela být důsledná
Ze začátku sem taky měla opatlaný slipáče, ale aspoň měli snahu - a to se cení