Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Verera: to mě taky napadlo, co Drahuše pořád dělá u pračky a hadru, když jsou sami dva. Možná by manžel víc ocenil, kdyby si s ním v klidu sedla, než aby bylo pořád koloem vypíglováno a ona se tvářila uštvaně.
A s tím prádlem je to taky tak jak píšeš - já bych třebas nechtěla, aby ho manžel sundaval sám od sebe, protože pokud je to možné, sundám si ho až těsně před žehlením. Jeho by to tedy ani nenapadlo. A když už bych po něm něco takového chtěla a věděla, že bude doma dřív než já, nechala bych mu na stole lístek: prosím sundat prádlo (léta praxe) Případně by mohla Drahuše přijít z práce, s manželem si sednout, dát si v klidu kafe, a pak se domluvit, že ona udělá to a to a říct mu, s čím by mohl pomoci on. V duchu hesla "formuluj přesně". Pokud manžel nebyl zvyklý nějak pomáhat, asi to půjde zkraje ztuha, ale nejvyšší čas začít.

Tohle je fakt šílené" já letím z práce na nákup, pak domů k plotně, k pračce a hadru."

A co takhle napsat manželovi seznam, co nakoupit, když chodí dřív. Večeře není nutné vařit, každý si občas může svépomocí najít něco na studenou. Prát každý den ve dvou lidech taky snad není potřeba, hadr jeden den počká a máme tu.....

čas na posezení s manželem u vínka a třeba té televize

Čekat, že chlap udělá něco sám od sebe, zvlášť pokud má doma manželku, která ho za všechno seřve, nemá smysl. A ruku na srdce, kdyby to prádlo posbíral, nedostal by vynadáno, že ho nějak špatně odložil doma na nesprávné místo, případně, že se sbírat nemělo, protože se před žehlením zmačká? Je vůbec nutné ho sbírat, není lepší rovnou ze šňůry po jednom žehlit nebo skládat do skříně?

Možná je na místě zamyslet se nad stereotypy a najednou se zjistí, že spousta zdánlivě nutných činností se dělá jen ze zvyku a vlastně jsou úplně zbytečné a jejich vynecháním se jen ušetří práce.

JITUSKA70: tak já to mám naopak, čím jsem starší, tím jsem klidnější, neřeším skoro nic, všechno u nás doma plyne tak nějak v poklidu, možná je to tém, že nevím, co je honit se v práci nebo doma, pracuji na zkrácený úvazek u zvířátek, sice mně v poslední době vytáčí dost kolegyně, ale to už jsem se taky rozhodla hodit za hlavu, každý průšvih zapíšu do sešitu, abych měla argument pro vedoucího, no a jeslti je uklizeno nebo ne mně nechává v klidu a manžela v lebnošení u telky klidně podpořím tím, že si lehnu vedle něj

Tak to stejné jsem měla také přechod ve 54 a lezlo mě vše na nervy.Také mě vytáčelo když manžel třeba neuklidil umyté nádobí nebo nevynesl odpad atd.Dnes už to zase beru jinak.

krasaka: Zit a nechat zit

Po padesátce život teprve začíná ... Já měla sice ještě 14ti letého benjamínka a 2 dcery na studiích,ale přechod jsem přešla,aniž bych si toho povšimla. Snad to bylo tím,že jsem se pár let dost často potulovala po špitálech a viděla tolik bolesti,že se mi úplně otočil žebříček hodnot a byla jsem vděčna "za každé nové ráno"
Přestěhování se z města do přírody, poznávání nových lidí,chov domácího zvířectva,pokusy o sečení kosou,ruční práce po večerech a pak i pomoc s úklidem v domácnostech nemohoucích mne natolik zaměstnalo,že na nálady nebyl vůbec čas
Sice jsem měla výhodu,že mne doma na gauči nerozčiloval žádný chlap a
se synem byla i puberta osvěžující
Je tomu už dosti let,ale právě od té doby trpím až nadměrným smyslem pro humor a naprosto nic mne nerozhází /malé problémy je možno přeskočit a velké řešit rukou mávnutím/. Je nutno si uvědomit, že i manželka a matka má právo cítit se člověkem a v podzimu svého života se dožít krásného období, kdy NIC NEMUSÍ a pouze MŮŽE DĚLAT to, nač po celou dobu nebyl čas kvůli upřednostňování blízkých!!!
Jak píší děvčata již dříve - žádná "jakoby povinnost" není tak nutná, aby se nedala přeskočit nebo snížit na minimum
Prostě ŽÍT a NECHAT ŽÍT

Jarča*:

Verera - 12.10.2017 14:07
YXH - 13.10.2017 14:59
Zkusit se ovládat a něco v sobě dusit nemá smysl, ta pára se uvnitř stejně hromadí a jednou tan papiňák vybuchne, to mám na sobě bohatě vyzkoušené. Taky jsem celý život taková byla. Teď je mi 52 a troufám si říct, že prožívám krásné období. Děti už jsou dospělé, nejmladší 18letou dceru máme ještě doma, ale to je spíš parťačka než že by s ní byly nějaké starosti, a stejně už jí moc nevidíme. A já si konečně užívám život. Chodím pravidelně cvičit - to jsem tedy aspoň jednou týdně chodila vždycky, na jógu jsem chodila taky a můžu jí jen doporučit. K tomu mám zhruba po měsíci a půl kolečko kadeřnice-masáž-kosmetika, a s kamarádkou jsme si pořídily předplatné do divadla. S dcerou jsme jeden čas chodily i na kurs meditací, přiznávám, že jsme u toho nezůstaly, ale přínosné to bylo. K tomu znám pár báječných turistek, i tady na šž, které mě občas inspirují k nějakému výletu. Když je venku hezky, nechce se mi být doma a manžel nemá chuť se mnou někam jít, mám možnost se třebas aspoň projet na kole. Jo a letos jsem se dala do klubu turistů,. že s nimi budu jako dobrovolník chodit malovat značky. Doufám, že se mi podaří vytáhnout i manžela, aby chodil se mnou. Prostě pořád se něco děje, manžel se mě už ptá ne na to, kdy něco mám, ale kdy nic nemám a budu doma Říkám mu, že kdybych měla jenom chodit z práce domů, tak bych se z toho zbláznila, a to, že to tak vyhovuje jemu, je jeho věc. A o víkendech jezdíme na chalupu, tam se taky nenudíme. Je fakt, že domácnost trochu flákám, ale to nejnutnější zvládnu a komu se to nelíbí, může se zapojit.
Rozepsala jsem se tady tak, protože tohle je můj způsob, jak být spokojená. Každý to má jinak, každému vyhovuje něco jiného, ale měly bychom myslet i na sebe. Musíme si toho vážit, že si můžeme užívat života, dokud jsme my i naši blízcí zdraví, až přijdou nemoci, budou daleko horší starosti.

Mam stejny problem,jsem neustale podrazdena,protivna sama sobe.Pracuji s lidma a musim se drzet,abych nevyjela i po lidech.Je me 48 let.Drive jsem byla flegmatik,ted,uz bohuzel ne.Pritel pomuze se vsim a ja mu vyctu i to,ze nepovlikl periny,kdyz ja je sundala.

Megí: to ano , ale píšu co bude dělat za dvacet let ? až přijdou klouby , záda atd.........a zřejmně si tu "unavu" způsobuje i sama ....ale to musí vědět ona - pisatelka......

Znamky prechodu mohou byt uz i nekolik let dopredu. Ale to ze jste nervozni, muze byt z unavy a stereotypu.
Zkuste trochu polevit v uklidu, a celkove se uvolnit. Jestli pradlo zustane na balkone o jeden den dele, svet se nezmeni. (tedy jestli nemate jenom dvoje spodary a fusekle) coz pochybuju.
Jestli ten den nebude vytreno a vyluxovano, tak se taky nic nedeje.
Na nakup jednou tydne a vytahnout manzela. Udelejte to v sobotu rano a pritom si zajdete nekam na obed. A i tak, jestli jste sami dva, tak vas urcite nezrujnuje, kdyz si obcad zajdete do kina a na veceri, misto uklidu a vareni. Kdyz uz jste unavena z prace (nekdy prace v kanclu muze byt vice vycerpavajici nez manualni), tak proste na nakup nechodte, jdete rovnou domu. Urcite vase lednice nezeje prazdnotou, tak si udelejte "lovecky"den. Vecere bude z toho co lednice da, nebo jdete na veceri.
Jak se rika, musim udelat tohle, musim.... Nikdo nic nemusi, je to vase volba. A opravdu se z jednoho chuchvalce prachu pod skrini svet nezhrouti. Nezavidte manzelovi posezeni, sednete si k nemu a dejte si sklenicku vina... Uvolnite se a misto litani s hadrem to bude treb uplne o necem jinem.....

Kdyby u nás byla indiánská jména, patrně by se pisatelka nejmenovala Drahuše ale Ta, co s ní nikdo nevydrží. protože všechno, co dělá, k tomu směřuje. V práci má cizí lidi, tam si to netroufne tak rozbalit, zákonitě to odskáče ten jediný, koho doma najde. Mě by docela zajímalo, jak fungovala rodina dřív. zda muselo být vše tip ťop, zda byly děti v lati, zda jim kontrolovala úkoly, plnění domácích povinností...Asi jí chybí někomu velet a někoho komandovat? Nebo cítí, že jí síly začínají ubývat a vše jí trvá trochu déle, než byla zvyklá? Ono se na přechod leccos svede. Nervozita, návaly, snížený zájem o sex. Ale dámy, to máme každá v sobě, abychom to všechno se ctí ukočírovaly a nevybíjely se na druhých! Drahuše by měla zejména odlišit důležité od nedůležitého. Důležité je, že má práci a že na ní někdo doma čeká. Nedůležité je, zda nakoupí na 100% to, co plánovala /asi pokladní mlátí nákupní taškou do hlavy, když v regálu nenajde poslední věc ze seznamu/, zda bude nádobí a podlaha umyto do půl osmé - času hlavních zpráv na Nově /patrně má pocit, že by se svět zbořil, kdyby to tak nebylo/, zda manžel bude kmitat s ní po bytě, když ji rozčiluje, že jen sedí /taky by mohl ležet ve špitále a ona by za ním mohla denně lítat po práci a to by teprve viděla, co je a není podstatné/ - zkrátka milá Drahuše, jak si to uděláte, takové to budete mít. Jestli doma děláte dusno, jednoho krásného dne možná zjistíte, že to dusníčko je jen a jen Vaše. Užijte si to. Jestli chcete, máme na chatě rezervní sekyru, mohla byste ještě štípat nábytek. Rudolf ll. třískal dle filmu s vázami. Vy jich asi tolik nemáte. Začnete od židlí, stolu, a skříně už půjdou samy. Pokud je v hlavě či těle vztek, musí ven, jinak si člověk škodí. Když se neumí ovládat. Je docela možné, že Vám něco chybí, ovšem to Vás neomlouvá. Kupte si hořčík, béčko a zkuste pít meduňku, třezalku, kozlík, chmel, v lékárnách mají třeba Persen, je na přírodní bázi. Prostě se sebou něco dělejte.

sharon: proč by ve svém věku nemohla být unavená? V dnešní hektické a nesmyslně uhoněné době jsou unavení i mladí lidé - neustálý tlak na výkon v práci apod. - to přeci není o věku. Za 20 let možná bude unavená méně, než dnes
no a přechod to může také klidně být - víme všechny, jak s námi dokážou hormony zamávat - PMS, těhu apod. A nedá se to regulovat, ať se snažíme sebevíc. V první řadě bych si zašla na gynekologii, pokud tam se nic nepotvrdí, nebyly by od věci testy na funkci štítné žlázy. Ať se to brzy srovná

AQ proč se tak štveš, když jste doma sami dva? Uklidím jednou za týden, to samé s praním a žehlením, na vaření každý den bych se vyprdla, na co máš mrazničku a mikrovlnku? Uvařím, rozdělím do krabiček a potom max. dodělám nějakou přílohu. Místo nervování si vezmu nějakou pěknou knížku, nebo se podívám na pěkný film. Spolu s manželem 1x týdně zajděte na nákup.
Zkus jógu, prý to pomáhá. Já sama s tím nemám zkušenosti, taky občas vypěním, ale taková jsem odjakživa, takže to neřeším.

sallie: unavená ?...v tom věku ?.....za dvacet let to bude horší , to mi věř......