Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
Jsem jedináček a co si pamatuji, trpěla jsem tím už od dětství. Záviděla jsem všem kamarádkám, které měly sourozence, i když, pravda, ony zase záviděly mně, že jsem sama a nemusím se s nikým o nic dělit.
Teď jsem dospělá a situace se z mé strany nezměnila. Absenci bratra nebo sestry vnímám dost intenzivně, obzvlášť poté, co mi rodiče oba dva předčasně zemřeli na rakovinu. Mám sice manžela a dcerku, ale to není totéž. Sestřenice a bratranci mají sebe navzájem a mne nepotřebují, v podstatě se nestýkáme. Já tak vlastně nemám nikoho z mé původní rodiny a ten pocit pro mne není příjemný.
Vzhledem k výše popsanému jsem si vždycky přála mít alespoň dvě děti. Nechtěla jsem postavit do světa jedináčka, který by mohl mít stejné pocity jako mám já. Jenže teď jsem dost na vážkách. Ne, že bych druhé dítě nechtěla. To chci a hodně moc, ale mám velkou obavu z budoucnosti a strach, abychom dokázali obě děti správně zabezpečit.
Naší dcerce budou tři roky, považovala bych za ideální, kdyby se druhé dítě narodilo maximálně do dvou let. Chtěla bych, aby k sobě měly blízko a rozuměly si. Starost mi však dělá naše finanční situace a vyhlídky do budoucna.
Manžel přišel o práci a musel odejít z pozice, kterou si budoval více než deset let. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, k tomu já na mateřské… Víc asi popisovat nemusím. Během dvou měsíců se mu podařilo sehnat jiné místo, kde ale začíná v podstatě od píky, z té nejnižší pozice. Samozřejmě, že sháněl něco „lepšího“, ale když viděl, jaká je situace, vzal to, co bylo, a jsme za to ještě rádi. A doufáme, že během pár let se opět vypracuje jak co se týká kariéry, tak finančně. Pokud se tedy opět nezačne propouštět a on neskončí znovu na úřadu práce. Stalo se to jednou, může se to stát i podruhé.
Mně končí mateřská, v září bych měla nastoupit do práce. Nemám nějak extra prestižní profesi, jsem vyučená jako prodavačka. Takže ani můj plat nebude nic moc. Počítám, že budeme rádi, když vyjdeme s tím, co máme.
A do toho všeho se mi teď honí hlavou úvahy o druhém dítěti. Moc bych ho chtěla. Strašně, jsem tím úplně posedlá. Jenže mám pocit, že si ho prostě nemůžeme dovolit. Jakmile bych nastoupila na druhou mateřskou, manžel by ze svého platu čtyřčlennou rodinu živil jen těžko. Vidím to dnes, kdy ještě na mateřské jsem, a jak musíme hodně počítat. Navíc se má všechno ještě zdražovat, nedostanu ani porodné…
S mužem to řešíme pořád dokola a nemůžeme se rozhodnout. Něco nám říká, ať do toho jdeme a o druhé dítě se pokusíme, že nějak to pak přece zvládneme. A pak zahlodá obrovská obava, co když to zvládnout nepůjde? Co když manžel znovu ztratí práci, co když bude tak draho, že nebudeme žít, ale sotva přežívat. A do toho odpovědnost za dvě děti.
Možná o všem moc přemýšlím. Jak jste se vy, které máte více dětí, rozhodovaly? Šly jste do toho „bezhlavě“ jen na základě vlastního přání, nebo jste uvažovaly víc reálně a propočítaly si pro a proti? Stalo se některé z vás, že jste touhu po druhém dítěti nechaly zasunutou někde hluboko v sobě a daly přednost větší existenční jistotě?
25.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Místo sladké holčičky máme doma ďáblíčka
- Plánujete otěhotnět? Nezapomeňte na kyselinu listovou!
- Jsem na mateřské. A v pasti.
Diskuse ke článku - Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pavlino, do 7 let jsem byla jedinacek, pak se narodila segra. Pamatuju se, jak jsem cca od 4 let u nasich skemrala sourozence a jak moc jsem si ho prala. Kdyz se narodila, tak jsem mela velkou radost, pak bylo par let krusnych, rezaly jsme se, nadavly si, ale zaroven se vlastne milovaly. A dneska, kdyz uz jsme obe dospele? Nemenila bych ji za nic, tvrdim, ze to nejlepsi co moji rodice pro me kdy udelali je moje sestra. Takze ciste emotivne rikam - jo, sourozence jo, ani ja sama nechci jedinacka... myslim, ze finance jsou o pocitani, takze jak uz tu zaznelo, podivejte se na to ciste matematicky a zkuste pocitat jak by to bylo v nejhorsim scenari... Pak je tu samozrejme hrozba ztraty zamestnani atd., ale to hrozi vsem, kdybychom meli takhle premyslet vsichni, nemnozime se 
A navic stejne tak jak je moznost, ze prijde muz o zamestnani, tak je tu taky moznost, ze se mu bude darit dobre a pujde nahoru a bude brat vic. Ja osobne, az bych sla na materskou pocitam, ze budu prividelavat, ale moje profese to umoznuje, takze pokud to umozni i deti, tak urcite do toho pujdu... je mi jasne, ze prodavacka prividelavat z domova nemuze, ale treba nakonec prijdes na nejaky zpusob co bys mohla delat... nebo se dovzdelavat a udelat si rekvalifikaci treba na ucetni atd... ja myslim, ze moznosti proste jsou a pokud ti to deti a cas dovoli, proc to nezkusit... 
kdyz mate financni obavy, tak si udelejte plan. spocitejte co mate, kolik utratite, kde muzete setrit.... za podstatne povazuju to, ze nemate dluhy a nemate problem s bydlenim (nebo to nepises).
vybavicku na mimino hadam mas po prvnim diteti. takze ta te nebude stat skoro nic. (caira: nevidim duvod, proc kluka neoblict do ruzovych teplacku.rozhodne minimalne na doma. mimina barvy stejne nerozlisujou.) obrovska spousta veci jde koupit ze druhe ruky. ale musis s tim byt srovnana ty. detatko proste nebude nacincane, deti nebudou mit super hracky, budou mit kolo z bazaru, nebudou chodit na tri krouzky tydne a od 15 zacnou chodit na brigadu. jestli tohle dokazes prijmout aniz bys to citila jako ujmu a vycitala si to, tak neni co resit. je to proste ani ne tak otazka penez, ale otazka zivotniho postoje.
já bych do toho šla, zjisti si, jaké jsou podmínky pro další mateřskou, aby ti něco neuteklo o pár dní...
podívej, děti se rodily i za války...a to navíc nebyla jistota, jak vše dopadne
když uživíš jedno, uživíš i dvě...
přeju hodně štěstí
Almega: vyčítala jste si, že mátě dítě?
Nedělejte si iluze...Moje máma byla jedináček a vždy tvrdila,že chtěla mít hodně dětí-byly jsme 4. Byli jsme dost chudí i na tehdejší dobu a dost jsme to mámě vyčítali...Dnes jsou sourozenci všichni dávno mimo ČR a vídám je s frekvencí cca 3-4 roky...Jsem zvyklá se postarat sama a nečekám,že od nich by byla nějaká pomoc.Já sama jsem nechtěla jedináčka,mám dvě děti od sebe necelé 3 roky.Měli jsme též hlouběji do kapsy a jelikož jsem je měla pozdě,tak dcera dostuduje a já jdu do důchodu...Všechno si rozmyslete,ale stejně pak v životě přijdou chvíle,kdy si člověk vyčítá,že měl něco udělat jinak,ale to už nejde vrátit.Doba bude pro chudší vrstvy asi vždycky zlá....
rozumiem Ti velmi dobre, aj ja som jedinacik a vedela som velmi skoro, ze chcem dve deti. Poznam aj ten neprijemny pocit, ze uz sa nemozes prozpravat nikym blizkym z rodiny uz od 29 rokov ...Ak to tak citis, tak chodte do toho s druhym dietatom... a mozes premyslat nad pracou, ktoru by si vedela vykonavat doma... trebars ked druhe dieta trochu podrastie, tak si zobrat este jedno ci dve "na hlidani"...
Já bych do toho šla, protože když uživíte jedno dítě, uživíte i druhé. Jednou by sis to hrozně vyčítala a tvá touha by do konce života zůstala neuspokojená. Já mám děti tři, podruhé jsem měla dvojčata..musím říct, že jsme s tím nepočítali,manžel ještě v té době neděla funkci jakou dělá ted, kdy nás může v pohodě zabezpečit, a taky jsme měli co dělat, ale zvládli jsme to, a dnes bych už vůbec neměnila, neumím si představit, že bych měla děti dvě natož jen jedno. Není život jen o penezích, důležité je abyste měli na to základní..koneckonů manžel nemusí navždy zůstat v téhle práci ne? třeba se mu podaří najít něco co bude lépe placené. Držím palce at se dobře rozhodneš...Koneckonů jak tu někdo psal..i ve válce se rodily děti....kdyby takto každý přemýšlel, dávno jsme vymřeli
janas: to je přesně ono! Když loni onemocněla mama rakovinou a já toho měla plnou hlavu, litovala jsem, že mi rodiče nepořídili sourozence. Ne kvůli té práci, ale abych neměla celou tu starost jenom já sama. Já mám děti dvě - ale jsou to podivní sourozenci, dcera na bráchu vzpomíná a jistě by si s ním ráda popovídala, on se úplně odtáhl a žije si jen pro sebe. S tím se nic nenadělá...
šmarjá, kdyby měli lidi čekat, až budou na dítě mít, planeta by osiřela. I za války se děti rodily. Dítě mít můžete a, jak se říká, když můžu, tak musím!
Bety: Ano, vidím to stejně.
Přesně proto jsem chtěla 2 děti. Jsem jedináček, jako dítěti mi to nikdy nevadilo, naopak jsem byla ráda, když jsem viděla, jak se jinde sourozenci perou a berou si hračky, ale v dospělosti a hlavně teď, kdy mi zemřeli rodiče, manžel mě opustil a dospělé děti se stěhují z domu, mi nějaká ta ségra nebo bráška moc chybí.
Takže já bych do toho šla. V současné době je hrozná nejistota, co se týče práce a financí, to je pravda, ale člověk nemůže jen počítat s tou nejpesimističtější variantou. Tak budou děti vyrůstat skromně, nebudete jezdit na dovolené k moři, budou mít kolo z bazaru a lyže třeba vůbec, no a co? Takových dětí je hodně a jsou třeba šťastnější, než ty bohaté, kterým se ale rodiče nevěnují a jen je zahlcují majetkem.
Bety: souhlasím. Na tohle bych se nikdy nikoho neptala a řešila to jen s manželem. Buď chci více dětí nebo ne, ale poradí čtenářky, abys do toho šla a po čase zjistíš, že to byla chyba. Dítě nění hračka, aby se potom dalo odložit. Je to rozhodnutí na celý život. Jetli vnitřně netoužíš po druhém dítěti, tak to nech ještě nějaký čas uležet.
.jpg)
Kdyby lidé premýsleli do jaké doby rodit deti a kolik a co se stane / nestane tak lidstvo uz dávno vyhynulo. Jednoduché to není to ne, ale katastrofa taky ne, navíc (z vlastní zkusenosti) druhé díte stojí pouze pleny a mléko (pokud nekojís), vsechno ostatní v podstate az do zacátku skoly dedí po starsí. Ano jsou dvojité výdaje na skolku, skolu, druzinu, krouzky, ale tak místo aby starsí chodila na 3 krouzky týdne chodí kazdé díte na jeden . A detem je sumafuk kde tráví dovolenou. Proste kompromis. Navíc materská je taky peníz, ne velký, ale peníz. Pokud oba dva s manzelem chcete jdete do toho. Ano prozijete pár tvrdých roku z ruku do huby, ale casem bude líp a ve 4 se to docela fajn táhne.
určitě není od věci rozmyslet, jestli jsou na dítě podmínky.... ale za ty podmínky považuju věci jako základní střecha nad hlavou a spolehlivý partner... to jeslit někoho vyhodí nebo nevyhodí v práci, to už můžeš rovnou přemýšlet nad tím, jestli ti nespadne na hlavu cihla z lešení nebo si manžel nezlomí natřikrát nohu až spadne do kanálu, u kterého někdo ukradl víko - prostě blbé situace se můžou vyskytnout kdykoliv a u kohokoliv - teď jde o to, jestli jste s manželem schopní a ochotní tyhle krizovky zkusit společně zvládnout.
pokud se někdo potřebuje obrátit na interentový magazín a na úplně cizí širokou veřejnost s tím, jestli má mít druhé dítě, tak bych řekla že radši ne... (v podstatě celý článek o tom ja by sice dítě chtěla, ALE....)
