Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je úplně normální, že když máš malé děti, začneš se víc bát i o sebe. Protože co by s nimi bylo, kdybys Ty nebyla ? Přestaň číst Blesk a sledovat krvelačné TV zprávy. Jestli máš pocit, že musíš udělat něco pro své děti, aby je případná válka a chudoba nepostihla, řeš to v rámci svých možností. Mezinárodní situaci a všemožné zbraně stejně neovlivníš žádným strachem.
Já mám např. taky takovou střelenou fóbii z black outu. Jsem už v důchodovém věku a tak jsme si s manželem koupili malý domek. Ve sklepě máme studnu, a přestože v celém domě je ÚT na plyn, v kuchyni máme krbová kamna a v dřevníku zásobu dřeva. (Už se hodilo, když trucoval kotel). Na zahradě se chystám krom pěstování jedlých plodin chovat slepice, aby bylo co do hrnce.
Možná je to ujeté, ale to je moje příprava „na válku“ - čti na důchod.

Katko, sorry, ale vazne to neni normalni. Nebo se opravdu domnivas, ze kdyz nebudes spat, budes si kousat nehty, budes neustale o tom mluvit a krmit svou paniku vsim moznym (zpravami pocinaje a predstavovanim si valky a zivit tyto predstavy - vim, clovek ma fantazii neomezenou), takze tim valce zabranis? To je ten ZODPOVEDNY pristup k veci? Ktery by mel vse zle odehnat? No, zatim si koledujes o odvoz k Chocholouskovi a deticky budou bez maminky… Pokud mrhas energii na veci, ktere nemuzes ovlivnit (a ver, ze nemuzes, kor zahranicni politiku, nasi muzes trochu ovlivnovat u voleb) a tento stav a strach ti narusuje vztah se svymi blizkymi (a ano narusuje, podle toho co pises) a zacne te omezovat v realnem zivote (pokud uz neomezuje ted), tak to JE patologicky stav a mela bys to resit u odbornika…

Katko, já ti moc dobře rozumím. Ne, že bych kvůli tomu nespala, ale obavy mám taky. Nejen z války, ale poslední dobou i z cestování pražským metrem (agresivní šílenci, zdrogovaný týpci) a z lidí vůbec (byla jsem obětí loupežného přepadení)...někdy mám pocit, že je to tady jak v džungli, když jedu v MHD, sleduju lidi okolo a jsem pořád ve střehu, kde se zas co semele, bohužel agresivita lidí stoupá a fakt nevíš, na koho narazíš. Teď v zimě to nějak vygradovalo, nějak mi to přerůstalo přes hlavu. Řekla jsem si dost, takhle to dál nejde... zatím to zvládám sama, bez odborné pomoci, ale také jsem o tom uvažovala. Měla jsem možnost své obavy probírat i s kamarádkama, což mi hodně pomohlo. Snažím se s tím bojovat, jak to jde. A jak píše Pentlička, je lepší nesledovat zprávy a žít si svůj vlastní život, jak nejlépe umíš.

V osmdesatych letech jsem, se nesmirne bala jaderne valky, strach mi pokazil polovinu detstvi. A prave proto odmitam nyni svuj strach pustit z retezu. Mit strach je normalni - ale nesmi nas cele ovladnout.
Nyni ziji v Izraeli, zazila jsem tri valky, posledni loni v lete.

Radím přestat číst zprávy na internetu a sledovat je v TV. Mezinárodní situaci neovlivníš, tak na co se tím zabývat, když ti to dělá tak zle.
Uvědom si, že co jsou lidé lidmi, pořád je nějaká válka, pořád jsou konflikty. Neexistovalo žádné období v dějinách lidstva, které by bylo absolutně bezpečné. To by lidé nikdy nemohli mít děti ani žít normální život.
Věnuj se svým dětem, svému muži, čti zábavné knížky, dívej se na komedie v TV, raduj se z jara, choď na výlety, kup si něco hezkého na sebe, zajdi s kamarádkami na kafe a rozberte nejnovější módu a chlapy a vypusť zcela politiku.

Křeček:

Tak já se bála,že bude válka už v r. 1963 (kubánská krize),v r.1968 za sovětské okupace,později při představě atomové - neutronové - a jiných bomb....dříve to bylo dost běžné,furt se "bojovalo" za mír,ve škole byly branné přípravy.Na gymplu jsme měli ve třídě skříně s našimi maskami,každý rok se měřil obličej takovými kleštěmi....V r. 1985,když jsem čekala 1.dítě,tak bylo u nás větší zemětřesení: asi ještě 3-4 roky poté jsem se budila představou,jak padá barák,uvíznu ve výtahu s dětmi atd.atd.Člověk prostě má stále nějaké obavy: malé děti se můžou zranit,těžce onemocnět,utopit,velké zase někdo může přepadnout,znásilnit,vybourají se v autě....To by se ani nedalo žít,kdyby na to člověk musel stále myslet.Nezbyde vám nic jiného,než se s tím smířit,připustit si,že by to mohlo nastat a od té doby už je vše jakoby v pozadí a přestane to tak tížit a deptat.

orinka: jsem v tomto smeru sarkasticka - uvedom si ze tahle planeta uzivi plus minus nejakych 6-7 miliard lidi, mozna o trosku vic mozna o trosku min, sama reguluje nas pocet nemocema a jelikoz jsme cim dal tim lepsi v boji proti nim tak holt naopak pomahame planete kdyz se sem tam krapet pobijeme . Neverim v to, ze nejaka rasa je chytrejsi ci vyspelejsi, beru to tak, ze oni i ty islamsky mozky jednou dospejou ke stadiu, ze valkou nic nevyresi. Vzdyt i my at uz nas beres jako civilizovany zapad nebo krestany anebo cokoliv jinyho , pred par stovkami let jsme taky poradali valecne vypravy a mlatili vsechny co videli svet jinak / verili v neco jineho nez my hlava nehlava

naděje: jen se opovaž zvonit - sice nemám psa, ale když na tebe vlítnu já vyjde to nastejno

každý má podvědomé obavy, ale zdravý člověk je dokáže zpracovat. Lidstvo válčí od doby, kdy pochopilo, k čemu je kyj a hozený kámen. Dnes si dá ovšem velikého majzla, protože zbraně, které jsou vyvinuty, by dokázaly smazat lidstvo i s přírodou z povrchu celé planety. Proto si myslím, že lokální boje bude stále, ale celosvětový konflikt ne, takoví šílenci snad prst na knoflíku nedrží. Kdyby se věnovalo tolik peněz na výzkum léků proti nemocen jako se dává na zbrojení, asi bychom byli nesmrtelní. To je to, co mi vadí především, plýtvání mozky i penězi na prostředky k ničení. Ne pro zdraví a prospěch lidí.

naděje: ....ať zkusí zazvonit....

Strach z války jsem měla v časném mládí, kdy nás strašili neutronovou bombou. Jakožto matka jsem se už spíše bála, že se dětem stane nějaká příšerná hloupost v úplném míru. Ale znala jsem ženu, která se opravdu zbláznila z konce světa. Bylo to před rokem 2000, četla nějaké Nostradamovy předpovědi.

Křeček: ...i u mě jedině strach o rodinu aby se jim nic zlého nestalo......
abych se nervovala politikou to ani náhodou , co má stát se stane stejně tomu nezabráním.....

Milá Katko.

holky dole mají pravdu, zláště Linda. Jako jednotlivec můžeme ovlivnit maximálně svůj život. Přesto mě osobně a mé rodině i milionům mých spoluvěřích pomáhá biblická naděje. (Už to vidím, jak se na mě ostatní vrhnou….. )

viz: nedávný článek Práce v pohřební službě. Zvládly byste ji?

Naděje: Jehovisti už nestojí u metra? Děláte nábor po internetu?

Jsme normální lidé, co chodí do práce, A jak je vidět, čteme i různé magazíny na netu.

K obsahu dnešního tématu: V bibli to bylo předpovězeno, : 2.Tim 3:1-5 „ … budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat…“ ale zároveň je v Bibli napsáno řešení:

Jeden z mnoha a mnoha povzbuzujících biblických textů: Daniel: 7:13 …A bylo mu (Ježíši Kristu) dáno panství a důstojnost a království,…. Jeho panství je panství trvající na neurčito, které nepomine, a jeho království [je království], které nebude zničeno. … A hojnosti pokoje nebude konec.


více na www.jw.org

konkrétní články proč se nebát  zde:

http://www.jw.org/cs/publikace/casopisy/wp20150501/

Až na Tebe svědci zazvoní, nebo je uvidíš stát u stojanu s časopisy, zeptej se je proč se nebát války,

"Sledování TV zpráv zkresluje reálný pohled na život"
To jsem četla někde na netu, ale naprosto s tím souhlasím.
Doma jsem manželovi zakázala pouštět zprávy od té doby, co dcery nechodí spát po večerníčku a vnímají, co se tam říká. Myslím, že by z toho taky nespaly

Osobně mám víc bližších starostí, než válku ve světě, takže si ji nepřipouštím. Mám strach o dceru, když chodí ráno potmě na bus, mám strach, že druhou už budu muset nechat samotnou chodit do školy. Mám třeba strach o stárnoucí rodiče. Ne že bych z toho nespala, ale občas se přistihnu, že se prostě bojím o rodinu. Tak už asi nemám kapacitu na to, abych řešila, kdo s kým může válčit