Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
Jsem jedináček a co si pamatuji, trpěla jsem tím už od dětství. Záviděla jsem všem kamarádkám, které měly sourozence, i když, pravda, ony zase záviděly mně, že jsem sama a nemusím se s nikým o nic dělit.
Teď jsem dospělá a situace se z mé strany nezměnila. Absenci bratra nebo sestry vnímám dost intenzivně, obzvlášť poté, co mi rodiče oba dva předčasně zemřeli na rakovinu. Mám sice manžela a dcerku, ale to není totéž. Sestřenice a bratranci mají sebe navzájem a mne nepotřebují, v podstatě se nestýkáme. Já tak vlastně nemám nikoho z mé původní rodiny a ten pocit pro mne není příjemný.
Vzhledem k výše popsanému jsem si vždycky přála mít alespoň dvě děti. Nechtěla jsem postavit do světa jedináčka, který by mohl mít stejné pocity jako mám já. Jenže teď jsem dost na vážkách. Ne, že bych druhé dítě nechtěla. To chci a hodně moc, ale mám velkou obavu z budoucnosti a strach, abychom dokázali obě děti správně zabezpečit.
Naší dcerce budou tři roky, považovala bych za ideální, kdyby se druhé dítě narodilo maximálně do dvou let. Chtěla bych, aby k sobě měly blízko a rozuměly si. Starost mi však dělá naše finanční situace a vyhlídky do budoucna.
Manžel přišel o práci a musel odejít z pozice, kterou si budoval více než deset let. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, k tomu já na mateřské… Víc asi popisovat nemusím. Během dvou měsíců se mu podařilo sehnat jiné místo, kde ale začíná v podstatě od píky, z té nejnižší pozice. Samozřejmě, že sháněl něco „lepšího“, ale když viděl, jaká je situace, vzal to, co bylo, a jsme za to ještě rádi. A doufáme, že během pár let se opět vypracuje jak co se týká kariéry, tak finančně. Pokud se tedy opět nezačne propouštět a on neskončí znovu na úřadu práce. Stalo se to jednou, může se to stát i podruhé.
Mně končí mateřská, v září bych měla nastoupit do práce. Nemám nějak extra prestižní profesi, jsem vyučená jako prodavačka. Takže ani můj plat nebude nic moc. Počítám, že budeme rádi, když vyjdeme s tím, co máme.
A do toho všeho se mi teď honí hlavou úvahy o druhém dítěti. Moc bych ho chtěla. Strašně, jsem tím úplně posedlá. Jenže mám pocit, že si ho prostě nemůžeme dovolit. Jakmile bych nastoupila na druhou mateřskou, manžel by ze svého platu čtyřčlennou rodinu živil jen těžko. Vidím to dnes, kdy ještě na mateřské jsem, a jak musíme hodně počítat. Navíc se má všechno ještě zdražovat, nedostanu ani porodné…
S mužem to řešíme pořád dokola a nemůžeme se rozhodnout. Něco nám říká, ať do toho jdeme a o druhé dítě se pokusíme, že nějak to pak přece zvládneme. A pak zahlodá obrovská obava, co když to zvládnout nepůjde? Co když manžel znovu ztratí práci, co když bude tak draho, že nebudeme žít, ale sotva přežívat. A do toho odpovědnost za dvě děti.
Možná o všem moc přemýšlím. Jak jste se vy, které máte více dětí, rozhodovaly? Šly jste do toho „bezhlavě“ jen na základě vlastního přání, nebo jste uvažovaly víc reálně a propočítaly si pro a proti? Stalo se některé z vás, že jste touhu po druhém dítěti nechaly zasunutou někde hluboko v sobě a daly přednost větší existenční jistotě?
25.2.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Místo sladké holčičky máme doma ďáblíčka
- Plánujete otěhotnět? Nezapomeňte na kyselinu listovou!
- Jsem na mateřské. A v pasti.
Diskuse ke článku - Druhé dítě. Ano, nebo radši ne? Nemůžu se rozhodnout.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já jsem po rozvodu žila se dvěma dětmi, pak jsem se znovu vdala za muže, který měl ve vlastní péči taky dvě děti. Děti v té době začly chodit do školy, takže finančně dost náročné. Oba žijeme v kraji, který má obrovskou nezaměstanost a minimální průměrnou mzdu. Oba máme plat, který je tak na přežití. Vždy jsme to zvládli a nemůžu říct, že jsme děti o něco ošidili. Nyní máme syna a dceru na vysoké škole a další dceru na střední škole. Nejstarší syn už se odstěhoval. Všichni dojíždí, takže zdražení se nás taky dost dotkne, ale věřím, že když se chce, tak se to dá zvládnout. Taky jsem byla v jednom období bez práce a to v době, kdy jsme koupili domek a spláceli hypotéku. Kdyby se v dnešní době měly všechny maminky rozhodovat, zda si dítě můžou dovolit, jestli se zase nezdraží, tak by se asi přestaly rodit děti, protože zdražovat se bude stále. Moje rada pro Vás - rozhodně bych ve Vašem případě nezůstala u jednoho dítěte. Mám sourozence a můj muž má taky dva sourozence a když se sejde rodina, tak to je vždycky moc pěkné setkání. Moje babička mi vždycky říkala, že jedno dítě je pro strach a dvě pro radost.
Věřila bych svým pocitům. Jak už bylo řečeno, nikdo neví, jestli za pět let bude situace lepší, myslím si, že ještě dlouho bude trvat, než si člověk bude moct být apoň trochu jistý svou prací, jestli se to vůbec stane. Jste na to s manželem dva, a jestli chce druhé dítě i on, zvládnete to.
Verera: 
také myslím, že se přinejhorším můžete v práci i doma zastoupit, kdyby to situace vyžadovala, popř. si najít nějaký přivýdělek. Já třeba pracuju přes agenturu (v Ústí nad Labem, bývají ale v každých větších městech), která se zaměřuje na krátkodobé brigády, v práci pak potkávám i dost maminek na mateřské. Výhodou je, že když je práce, můžu si vybírat směny podle toho, jak se mi časově hodí, když se nehodí, mohu ji odmítnout a čekat na další nabídku. Udělám zhruba 8 směn za měsíc, jedna maminka na mateřské mívá i 15 směn.
Jsme tři sourozenci a ikdyž jsem nemohla chodit na všechny kroužky na které jsem chtěla, měli jsme každý druhý týden lunchmeat a nejezdili jsme k moři, jsem moc ráda. Uznávám, že já jsem ten třetí neplánovaný potomek, kvůli kterému bylo všechno to šetření. Jsem za své sourozence ráda a když přišla nemoc naší maminy, tak nám moc pomohlo, že nejsme sami, že jsme tři. Tři na radost i na starosti a platí to ikdyž už má každý svou rodinu a bydlí jinde.
Takže když s manželem mluvíme o dětech, vždycky mluvíme o dvou a děláme i dva pokojíky.
On je jedináček a trpí tím dodnes.
Kamarádka je jedináček a když onemocněla její maminka, zjistila, že nemá s kým se podělit o pocity - ikdyž jsme byli s ní, nemohli jsme plně pochopit co cítí.
.gif)
Dost podstatné je i to, kolik je tobě...
Osobně jsem tohle neřešila. Dvě děti jsme chtěli, a podle mne může být situace za pět let i horší než dnes... to ti dneska nikdo nepoví.
Druhé dítě je levnější v případě: je to dítko stejného pohlaví a nschováváš si věci - tj. postýlku, kočárek.
Kluka nenarveš do růžových tepláčků a triška s koťátkem v lila barvě.
Do budoucna to bude ještě markantně jší. Pokud sportujete - násob 2x kola, lyže, brusle, in line. Vybavení do školy x2.
Ale i tak bych volila dvě děti, už dávnno a bez přemýšlení.
Když vidím kluky spolu - neměnila bych!
Těžko radit, ale myslím si, že jistotu dneska nemá v práci nikdo, a pořád bys jen čekala, jestli bude líp. Taky si myslím, že kde se uživí jedno dítě, uživí se dvě, sice později, až přijdou různé záliby a kroužky to je horší, ale člověk takhle dopředu kalkulovat nemůže. Já sama bych jenom jedno dítě nechtěla, a na tvém místě bych do toho šla.
rozhodně bych druhé dítě chtěla a já i dvě děti mám,jak psala Verera druhé dítě nestojí tolik jako první
A taky co je podle tebe pro tvé dítě důležitější. Sourozenec nebo lepší zabezpečení.
Pokud se ptáš na to jak jsme přemýšleli my, tak tímhle jsem se vůbec nezabývala. Prostě jsem od začátku věděla, že chci mít dvě děti , že je to pro mě hodně důležité (tedy spíš pro syna, aby měl sourozence a vidím, že opravdu je) a že se to zvládne. Když přišel manžel o práci, tak jsme se na mateřské vystřídali a taky to šlo.
Druhé dítě nestojí tolik kolik první a podle mého názoru sourozenec vyváží to, že se budou muset uskromnit a dělit.
Spousta lidí zvládne žít z jednoho ne nijak závratného platu a mateřské a má spokojené děti. Ona je to otázka pár let než bys zas šla do práce, pak by to bylo zase lepší, ale ten podle tebe vhodný okamžik už by byl pryč.
Musíš si hlavně srovnat v hlavě jak chceš žít....buď skroměji, ale s dvěma dětmi, nebo ti jde spíše o plné zabezpečení do budoucna zájmy, studia atd. Jistě vidíš, že doba stále více tzv. přitahuje šrouby a vše se zdražuje a tak si rozmysli jak chceš žít, jsme lidé různí, někomu stačí k životu jen to základní a dá více na pocity, jiný chce od života více a to víš jen ty sama, jak chteš žít.
