O naší svatbě rozhodují rodiče a nemohou se dohodnout
.jpg)
Pocházím ze silně věřící rodiny, vychovávali mě velmi přísně. Rodičům se nikdy neodmlouvalo, co řekli, to byl zákon. Teď je mi 22 let, se svým přítelem chodím už tři roky a rozhodli jsme se, že se vezmeme. Chceme být spolu a mí rodiče by nepřežili, kdybychom žili společně a přitom nebyli oddáni. Vojta proti tomu nic nenamítá, má mě rád. To, že se vezmeme, považuje za přirozené.
Problém je s našimi a jeho rodiči. Zatímco my dva si s rozdílným náboženským cítěním nelámeme hlavu a dokážeme se respektovat, oni nám nedají pokoj. Naši se hodně dlouho smiřovali s tím, že Vojtova rodina je ateistická. Snažili se mi ho vymluvit, ale já se nedala. Tehdy jsem se jim vlastně poprvé výrazněji vzepřela. Když viděli, že s tím nic nenadělají, nějak se s tím vyrovnali. Jedinou podmínku mají ohledně svatby. Trvají na tom, že musí být v kostele.
Když jsem to Vojtovi řekla, dost se zděsil. Prý na něco takového jeho rodiče nepřistoupí, mají ke všem „pánbíčkářům“ dost odtažitý vztah. Navíc Vojta není pokřtěný. To by nebyla největší překážka, pokřtít se může nechat i teď, ale úplně chápu, že se mu do toho nechce, když v sobě víru v Boha necítí. Navíc přiznal, že do takové svatby by se mu moc nechtělo.
Kolem našeho sňatku je tedy doma pěkné dusno. Moji rodiče trvají na Vojtově křtu a svatbě v kostele (jestli mě má rád, tak to prý udělá) a jeho rodiče nějakou „kostelní šaškárnu“ kategoricky odmítají (jak se doslova vyjádřili).
My dva se mezi nimi mydlíme ze strany na stranu a nevíme, co s tím. Už nás dokonce napadlo, že se vezmeme tajně, třeba v cizině, a oznámíme jim to jako hotovou věc. Možná je to jediné řešení. Jenže já mám strach, že naši by to nezvládli a vztahy mezi námi by se narušily. Vojtovi rodiče by to asi přijali lépe.
Jsem z toho zoufalá. Nevím, co mám udělat a jak se zachovat, aby byly spokojené všechny strany. Přece nemůžu svého kluka nutit k tomu, aby mi lásku dokazoval podstupováním něčeho, co se mu příčí. Na druhou stranu rodičům vděčím za svůj život, starali se o mě, vychovali mě, zasloužili by si pěkně prožít a celý život vzpomínat na chvíli, kdy odcházím z domova.
19.10.2007 Rubrika: | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - O naší svatbě rozhodují rodiče a nemohou se dohodnout
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Takže ono tady nakonec nejde jen o svatbu, ale o celkovou koncepci vztahu věřící-ateista.....myslím, že vše hlavně záleží na tom, jak se domluví a zařídí si to onen mladý pár. Každopádně by si ale neměli nechat do svého života zasahovat od rodičů víc, než je zdrávo. A nakonec potřeba rodičů zasahovat do života svým dospělým dětem vůbec nemusí být spojena s žádnou vírou....Znám páry, kde je jeden věřící a druhý ne, a jde to - chce to jen rozumnou domluvu a toleranci. Např. moje mamka je věřící, nicméně do kostela nikdy nechodila, můj otec je ateista z komunistické rodiny - mě sice nechali pokřtít, ale k víře mě nikdy nikdo nevedl a na druhou stranu mě od ní neodrazovali.....děti by bylo nejlepší nechat ať se rozhodnou samy - příslušnost k jakékoliv církvi lze zrealizovat v jakémkoliv věku, ne?
uz to tu bylo. kompromis se svatbou nepomuze. prijde na to jestli pokrtit deti nebo ne, jestli chodit do kostela atd. jestli tvi rodice budou argumentovat stylem: jestli te ma rad, tak ..... tak je to cesta do pekel. ty k tomu mas zda se rozumnej pristup, ale asi se stejne jednou budes muset rodicum vzeprit. 
.jpg)
Ota: já si to s panem farářem dohodla ústně a nikdo mě nikam neobracel - viz můj příspěvek na začátku
.jpg)
Vikina: no to byl oficielní postup .... jak jste si to spunktovali u vás nevím 
no a bylo nakonec to obracení tak hrozné ?
Sheeni: On je rozdíl mezi inteligentním laskavým humorem a vulgárním humorem. Myslím, že kdyby se jako při tzv. tradiční okázalé svatbě v kostele mluvilo latinsky, četlo z prastaré bilbe, tak se tam tak akorát budou všichni nudit. Moc jsem tě nepochopila, každá církevní svatba musí dodržet určité náležitosti obřadu, ale každý se nemusí striktně všeho držet. Nevím, který katolický farář (kde) byl takový "vtipálek" jak píšeš. Zkus si srovnat např kázaní Halíka a nějakého faráře před 100 lety, co ti bude bližší?
Ota: já jsem si žádala o dispens sama a nic jsem nepodepisovala
takže k věci : je to samozřejmě vaše věc, nenechte ale víru aby vstoupila mezi vás. víra se v láskyplném vztahu může stát katalyzátorem ještě většího požitku ze života .....
No a pár iformací pro oboje rodiče ....
1. Svatba v kostele nemusí být provedena přesně podle kanonického ritu.
Stačí když pokřtěný nastávající manžel požádá příslušného biskupa ( podle diecéze) o dispens z kanonické formy obřadu pro svého parnera ateistu.
2. v katolickém kostele lze dokonce v případě souhladu provést i jiný než katolický obřad.
3. S dispenzu vyplývá závazek věřícího žadatele, že učiní vše proto aby děti případně partner byli vv budoucnu vychování ve víře. Ateista by měl podpisem potvrdit , že o tomto závazku ví ale nemá žádnou povinost tomu vyhovět.
Já bych se bála toho, že když se svatba nějak vyřeší, co bude dál? Tví rodiče budou trvat na výchově dětí ke křesťanství, na jejich účasti v kostele, manželovi rodiče budou naštvaní, že jim ti tvoji nasazujou do hlavy "takové ptákoviny". Tohle se nevyřeší tím, že se vezmete na louce, leda byste se pak odstěhovali od obou rodičů hodně daleko a žili po svém.
To musí bejt opravdu "radost" plánovat si svatbu a nervovat se tim, že fanatický rodiče maj o tom svoje představy 
. Chápu, že je máš ráda a těžko se můžeš úplně vykašlat na jejich názor. Zkus se jich ale zeptat, co je pro ně důležitější: aby si jejich dcera svůj velkej den pěkně užila podle toho, jak se to jí a jejímu nastávajícímu líbí a nebo splnění požadavků rodičů, se kterýma třeba úplně nesouhlasí a budou to dělat jen z donucení. Pokud začnou s něčím jako "ale my jsme tě vychovali a tak máme právo..." už jen kejvej. Je to zbytečný. Pak seber Vojtu a vezměte se někde sami 
kareta: muze to fungovat, ale asi je to dost narocne... znam par, ktery je v podstate v pohode a stastny...
a pak taky znam par manzelstvi, kde jsou silne verici oba a neklape to vubec... takze jenom v tom to neni, jde o to, jak jsou schopni se vzajemne pochopit a dohodnout se...
Dovolila bych si pochybovat o bezproblémovém soužití ateisty se silně věřící křesťankou. Časem to začne skřípat- to je docela zásadní rozpor
.jpg)
Jsem dneska nejaká nechápavá. Takze zít spolu "na hromádce" a zjistit negativní stránky toho druhého, vyzkouset si spolu kazdodenní blbý i dobrý dny je proti víre rodicu a neprekousli by to. OK respektujete rodice a chcete to zlegalizovat - nechápu, ale beru to. A co kdyz po pár mesících zjistítem, ze bylo nádherný chození a zamilovanost, ale kazdodenní kontakt nezvládáte. Proste se nedokázete kazdý ráno budit vedle stejného cloveka, kazdý vecer vedle neho usínat, do nekonecna mu vysvetlovat, ze toaleták neroste u WC a ponozky sami nenajdou cestu do kose na prádlo a milión dalsích obycejných drobností. S tím se tvoji rodice smírí? Nebude jim vadit, ze milovaná dcera je nestastná? NEchápu.
Je to tvuj zivot a ne zivot tvých rodicu. Oni te vychovali a venovali se ti, ale ted by se meli naucit dát ti ten nejvetsí dar = svobodu. To obcas nedokázou ani ti nejsuprovejsí rodice, protoze v jejich ocích jsi jejich majetek, oni ti dali zivot a oni te vychovali takze podle nich oni rozhodují po zbytek tvého zivota. Je to tezký a pokud to oni sami nepochopí tak z toho není cesta ven (myslím po dobrém).
jestli muzu poradit,tak jim dejte hned ted najevo,at se vam do niceho s prominutim neserou!!!!,protoze to dopadne jako u nas,rodice jsou potreba,ale ne vsude.Mame tak spatne vztahy v rodine,ze nam neni co zavidet.JE TO VAS ZIVOT!!!! A NENECHTE SI HO ZKAZIT A UZ NE VLASTNIMI RODICI TI TO MYSLIM VZDY NEJLIP A VZDY VSE ZNICI CO NEJVIC TO JDE!!!!!!!!!!!!!!
Vezměte si dovolenou, odjeďte někam tady v Čechách na týden, pěkně si dovču užijte a tam na matrice se vezměte a je to, ne? Je mi 50 let, mám taky děti už dospělé, ale kdyby udělaly tohle, tak se na ně vůbec nezlobím. Je to JEJICH VĚc a ne rodičů. Pokřtít dospělého člověka proti jeho vůli, no to snad je středověk...
Uděllat svatbu venku není špatný nápad - jak už jsem psala, byla jsem na svatbě své sestřenici, , která je u husitské církve (a stejně jako její manžel je silně věřící). Měli svatbu na malém nádvoří hradu Špilberk. K obřadu jim hrála skupina historické hudby v dobových kostýmech, oddávající biskup měl hezkou, nepříliš dlouhou řeč....byl to moc pěkný obřad
Jinak, je to vaše svatba. Asie bych se napřed snažila o kompromis. Pokud nepůjde, udělala bych někde "tajnou" svatbu (nejlépe v neutrálním městě) jen se svědky. Protože jestli jsou obě rodiny tak radikální, stejně nevyhovíte ani jednomu z nich - oni budou nespokojení a vy taky
Taky je tu ještě jeden aspekt - kdo svatbu platí. Pokud rodiče, mají silný argument k tomu si diktovat podmínky. Pokud vy sami, máte tuto výhodu na své straně.
Jedna moje kamarádka to udělal tak, že si s manželem na svatbu našetřili a celou ji hradili sami - hlavně proto aby se vyhnuli povinnosti zvát lidi, které na svatbě oni sami nechtějí, ale jejich rodiče ano....
