Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Děti.Výchova, škola, kamarádi

S dítětem v posteli. Ano, či ne?

S dítětem v posteli. Ano, či ne?

Je večer, mladá maminka se právě uložila ke spánku vedle svého manžela a najednou... Dětské nožičky capou po chodbě a hup, matrace se zhoupne, peřina nadzdvihne a mezi vámi a manželem vykoukne hlavička vašeho tříletého mrňouska i s plyšovou hračkou. „Maminko, můžu tady spinkat, prosím, prosím, já se tam sám bojím,“ žadoní nebožátko tak dlouho, až... Možná to znáte také. Povolit, nebo ne?

Zamyslela jsem se nad tím poté, co jsem v jednom dětském centru vyslechla rozhovor dvou mladých maminek. Jejich názor na věc vám posléze přiblížím.

 

Miminka...

Když se miminko narodí, je to velká událost. Milují ho všichni, nejvíc jeho rodiče. Maminky se svých drobečků nemohou nabažit a takové schrupnutí s děťátkem je sladké. Odborníci se v tomto ohledu názorově dost liší. Všeobecně panují obavy, že by matka mohla dítě zalehnout. Někteří psychologové naopak zastávají názor, že žádná matka své dítě nezalehne. Napadá mne: ale co otec?

Rodiče většinou dětský pláč nevydrží a řeší to tak, že dítě vezmou spát k sobě.

Na tohle se názory také různí. Z jednoho pohledu prý není moc dobré na sebe děťátko příliš fixovat. Na straně druhé panuje mínění, že je-li dítě neklidné a pomůže mu, když může usnout u rodičů, kde se cítí klidně a bezpečně, není důvod mu to odpírat.

 

Děti předškolní...

V tomhle věku jsou naše děti zvídavé a roztomilé. Pokud jde o spaní s rodiči, mají jednu velkou „chybu" – umějí mluvit, a tudíž i žadonit. A umějí roztomile capat. S nimi už to tak jednoduché není. V noci se kroutí, kopou, brblají ze spaní. Tím se nám dospělým nejen snižuje komfort ve spánku, nýbrž trpí i život manželský – intimní. Otázkou je, do jaké míry děti v tomto věku i ve spánku skutečně potřebují přítomnost rodičů.

Vlastně je chápu. Z jejich pohledu musí být nespravedlivé, když musí spinkat sami v dětském pokoji, ve své postýlce, zatímco rodiče mohou být v noci spolu v té báječné velké posteli.

Opravdu nás tolik potřebují, opravdu se cítí tak bezpečně a naše přítomnost jim pomáhá, nebo nás jen zkoušejí, protože chtějí být středem našeho vesmíru? Dokáží nás pokaždé obměkčit, nebo budeme přísní a povedeme je k samostatnosti, či povolíme jen ve výjimečných případech, například, když jsou nemocné? Těžká volba.

Přichází okamžik, kdy je třeba zaměřit se na budoucnost. Jestliže povolíme, dokážeme je to později odnaučit? Mohli bychom totiž mít problémy nejen se spaním, ale se „zneužíváním“ ze strany dítěte i v jiných oblastech. Mohlo by si myslet, že vždy, za všech okolností dosáhne svého. Bylo by dobré myslet i na náš intimní život.

 

Děti školní...

Nemyslím, že je běžné, aby děti  školního věku spaly s rodiči. Život přesto občas přinese nečekané situace, kdy je tato varianta takříkajíc nevyhnutelná. Myslím, že typickým příkladem je rodina v rozvratu. Řekněme, že rodiče nemohou ani dýchat stejný vzduch, dítě v postelinatožpak vedle sebe spát. Někdy jeden z rodičů zabere dětský pokoj a dítě se na přechodnou dobu přesune do ložnice k druhému rodiči (zpravidla k matce), než se „to vyřeší“.

Může se však stát, že i po definitivním odchodu jednoho z rodičů, trvá dítě na tom, aby mohlo s tím druhým spát. Tyto děti jsou pod velkým tlakem a takto se cítí bezpečněji a milovaněji. Podle psychologů je podobná situace přijatelná nejpozději do 12 let věku dítěte. Pak by se společné spaní mělo bezpodmínečně odbourat, zvláště ve vztahu matka – syn. Důvod je jasný: Dítě by mohlo být do budoucna výrazně poškozeno ve vztahu k druhému pohlaví – nemuselo by chápat hranice v rozdílu mezi matkou a partnerkou. (Nemysleme hned na sex.)

 

Vraťme se teď na začátek, k dvěma maminkám z dětského centra. Jmenují se Magda a Veronika.

Jaký názor na věc mají?

Magda (26 let, má tříletou dcerku) říká:

„Malá s námi spí často. Mně ani manželovi to nijak nevadí, spíše naopak. Zatím máme jen ji, a tak si jí užíváme, co to jde. Nebojíme se, že bychom ji nějak poškodili. Ani se necítíme omezováni. Pokud jde o sex, umíme si poradit.“

Konec úvodního úryvku by v jejím případě vypadal takto: Žadoní nebožátko tak dlouho, až se maminka usměje a řekne: „Tak jo, broučku, ale budeš už spinkat.“

U Veroniky (24 let, má syna tři a půl roku) by „naše nebožátko“ odešlo s nepořízenou do své postýlky.

Veronika si totiž myslí, že: „Syn už je dost velký na to, aby s námi musel spát. Nechceme, aby se na nás nějak nezdravě upnul. Chceme, aby byl samostatný, aby měl jasně vymezené hranice. Pochopitelně jde také to, abychom měli my dospělí i náš kluk klidný a ničím nerušený spánek. Já jsem také s rodiči nechodila spát a necítím se nijak ochuzena. Zkrátka má svou postýlku, svůj pokoj a svoje soukromí, my to respektujeme a on musí respektovat to naše. Bude to pro něj přínos do života.“

Kdo má podle vás pravdu? Který názor je vám bližší a jak to je nebo bylo u vás doma?

Jaroslava Machálková


14.12.2012   Rubrika: Děti. Výchova, škola   |   Komentářů 53   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - S dítětem v posteli. Ano, či ne?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-54
PEGG
PEGG - 14.12.2012 7:39

Alice. - 14.12.2012 3:28 smajlik - 47
Já taky zastávám názor, že dítě potřebuje víc než nějaký konfort, cítit lásku rodičů a bezpečí. Jak se asi cítí tříletý prcek, který je vyhnán z ložnice rodičů do svého pokoje? Nevím, jestli tak malé dítě může pochopit, jestli spíš nechápe jako nelásku rodičů, možná se cítí sám a odstrčený. Není to spíš naopak, že z něho vyroste sice samostatný, ale sobecký člověk, který bude prosazovat jen svoje zájmy, protože tak se to naučil. A nechápu, že jsou rodiče, kteří nechtějí dítě v posteli, ale pes tam má domovské právosmajlik - 66

 
Esssi
Esssi - 14.12.2012 7:22

annie: nakonec máme letiště a po každém boku postel normoš ještě ;)

 
annie
annie - 14.12.2012 7:14

Esssi - jé, tak těch chytrých rad jsem slyšela taky nepočítaně...
To je asi nějaký folklór. smajlik - 68
Každý ať dělá tak, jak mu vyhovuje.
Čtyřmetrovka by se nám šikla taky, ale už bychom se nepohnuli v místnosti.
Poptej se známého truhláře. smajlik - 68

 
Esssi
Esssi - 14.12.2012 7:01

Jsem k tomuto tématu kdysi napsala tohle:

Dítě v posteli

Náš prvorozený syn spal ve své postýlce přesně do tří týdnů věku. Pak jsem zjistila, že nejlepší způsob nočního krmení je kojit vleže. Takže dítě už nám zůstalo v posteli, protože jsem samosebou pokaždé usnula. Několik zkušených matek mi sdělilo, že toho budu trpce litovat.
Poměrně rychle jsme si na toho malého vetřelce zvykli. Dozvěděla jsem se další moudro, prý když se tísním na své půlce postele s dítkem, nemůžu se pořádně vyspat. Dle mého názoru je jakákoliv matka permanentně tak utahaná, že je ráda, že si vůbec může jít lehnout a je jí úplně fuk, kolik spolunocležníků má. Mně osobně by nevadilo ani všech sedm trpaslíků i se Sněhurkou, hlavně aby spali celou noc.
Další dotaz z řad zodpovědných byl, jestli se nebojíme, že dítě zalehneme. Ne, nebojíme, střízlivý člověk dítě nezalehne. V Číně je běžné, že děti spí s rodiči. V celé té obrovské zemi mají jen několik případů syndromu náhlého úmrtí novorozenců ročně. Buďto mlží režim anebo je to tím, že blízkost a rytmus srdce jiného živého tvora nedovolí miminku přestat dýchat.
Zkrátka a dobře, náš syn s námi spí v posteli a všichni tři jsme v pohodě. Pro případné šťouraly uvádím, že manželské radovánky řešíme v jiných částech bytu.
Před pár dny jsem se probudila, na pravé ruce mi ležel syn, o levé rameno se mi opíral manžel a maminčin pes se válel na mých nohou. Na pár vteřin jsem zauvažovala, že by nebyl špatný nápad místo sebe podstrčit polštář a prchnout. Pak mě ale pohltil pocit nenahraditelnosti a znovu jsem sladce usnula. A milovaná břemena dál spočívala na různých částech mého těla.
P.S. Situace o pět let později: vetřelce máme v posteli tři. Netušíte někdo, kde se dá koupit postel asi tak čtyři metry na šířku?

 
loupák
loupák - 14.12.2012 6:40

Alice.: smajlik - 75mám to úplně stejně nastavený i s manželemsmajlik - 58...s maminkou Magdou souhlasímsmajlik - 47...synkovi je 8 let,chodí k nám v noci čím dál míň,nám je to s manželem lítosmajlik - 26...měli jsme ho v posleti od narození,kojila jsem každou chvíli,tak to pro mě bylo praktičtější...od dvou let usínal sám v pokojíčku a od tý doby si k nám v noci přebíhásmajlik - 60...my jsme celkově hodně kontaktní rodina,máme rádi mačkandysmajlik - 25

 
annie
annie - 14.12.2012 6:05

Malý s námi usíná, pak je přesunut do postýlky. Víc nevyžaduje, ani když se v noci vzbudí a chce napít.
Spát s dítětem celou noc je pro mne přijatelné pouze jako nouzové řešení. Jsme oba celkem prostorově výrazní, postele úzké a malý se děsně rozvaluje.
Ale úplně mu zakázat vstup do naší postele nechceme - za pár let nás možná nebude chtít ani vidět, natož s náma ležet - a bylo by to až divné.

 
Zuzilka
Zuzilka - 14.12.2012 3:55

Souhlasím se sallie,maximálně v případě nemoci,aby bylo dítko pod kontrolou,jinak mají svůj pokojík.U nás to funguje u obou dětí a nemám pocit,že by trpěli.Pomazlit se za maminkou přijdou kdykoliv.

 
Alice.
Alice. - 14.12.2012 3:28

Naše mladší děti sice mají svoje symbolické postýlky, ale v životě v nich nespaly smajlik - 68 V ložnici nemáme nic než velkou postel, vlastně dvě matrace velkých postelí sražených k sobě, takže když je třeba, může nás tam spát všech pět.
Vyhovuje nám to všem, děti jsou mazlivé, v noci hřejou a náš partnerský sexuální život rozhodně tímhle uspořádáním netrpí. Naopak bych řekla.

Já mám názor, že žádné zvíře nenechá svá závislá mláďata spát samotná, vystavená nebezpečí a já to cítím podobně, holt jsem v tomhle taková přírodní smajlik - 99 Děti jsem navíc dlouho kojila a spaní s nima bylo v tomhle ohledu k nezaplacení. Osobně vůbec nevím co to je nevyspání u malých dětí...ano, občas když byly nemocné, nebo je něco trápilo, tak jsem spala míň, ale když nějaká novomatka naříká jak furt musí vstávat a krmit celou noc, tak to jsem nikdy nezažila. K nikomu jsem vstávat nemusela, všichni byli a jsou na dosah ruky.
Nebojím se, že je bude obtížné z postele vyhnat, nejstarší dítě je už ve svém pokoji a vrací se jen velmi sporadicky. Až je mi to někdy líto.

 
sallie
sallie - 14.12.2012 1:38

Naše děti s námi nespí a nikdy to nevyžadovaly... jsou s námi v posteli v případech dovolené, nebo naopak nemoci (je jednodušší mít dítě s horečkou pod okamžitou kontrolou než běhat přes chodbu). Občas chodí s nočníma můrama - ale to už se taky nestalo dlouho... osobně se přikláním k tomu, že ložnice jsou soukromé prostory, místo kam si člověk zaleze, když potřebuje být chvilku sám. Když je dítě ve stresu a potřebuje přítomnost rodiče (viz. horečky, noční můry) tak asi zocelování samotou není na místě. Naše děti k našemu překvapení ještě stále sdílejí pokojíček, ač by mohli mít každý svůj, tak asi jim to takhle stačí....

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-54
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.