Považujete otázky na svůj věk za neslušné?
Když jsem byla malá, jedné maminčině kamarádce, která u nás byla na návštěvě, jsem položila nevinně dětskou otázku. Zeptala jsem se, kolik je jí let. Dodnes si pamatuji její rozpačitý výraz, maminčino káravě zdvižené obočí a také to, že jsem na svou otázku nedostala odpověď. Nechápala jsem to. Nic sprostého jsem neřekla, dle vlastního úsudku ani nic šokujícího či neslušného. Přesto jsem se v tu chvíli cítila jako vyvrhel, který se dopustil těžkého zločinu. Taková malá nactiutrhačka.
Později jsem se maminky zeptala, co bylo na mé otázce špatného. Dozvěděla jsem se, že nikdo se nikdy žádné dospělé ženy nesmí ptát na věk, jelikož je to neslušné a netaktní. Na své následné „proč?“ jsem obdržela odpověď typu „protože proto“. Prý to pochopím, až budu jednou dospělá.
No, nevím. Nerozuměla jsem tomu ve svých osmi letech a nerozumím tomu stále, ačkoli je mi už padesát. Co je na tom nepatřičného, přiznat, kolik mi je let? Když se mě na to někdo zeptá, klidně mu odpovím. Tenhle dotaz skutečně neřadím do kategorie intimních.
Dnes už věkové tajnůstkářství není tak rozšířené jako dřív. Přesto je stále dost žen, které z nějakého důvodu svůj
věk tají, a pokud už musejí přiznat, kolik jim je, činí tak s velkým sebezapřením. Jako by fakt, že nám roky přibývají, byla nějaká ostuda.
Pamatuji si na jednu kolegyni, která byla ve své tajemnosti velice sveřepá. Když se stala babičkou a její vnouček začal mluvit, musel ji oslovovat křestním jménem. Kdyby ji totiž ten drobeček na veřejnosti tituloval krásným slůvkem „babičko“, patrně by z toho měla nevyléčitelné trauma.
Některým ženám (určitě se však najdou i tací muži) jejich stárnutí zkrátka činí problém. Možná si myslí, že když budou v rámci cíleného maskování po dvacet let každoročně slavit pětatřicáté narozeniny, v jejich případě se čas zastaví. Samozřejmě, že nezastaví. Jistě, s postupujícím časem na sobě pozorujeme změnu vzhledu, a pokud některé ženě pomůže v jejím dobrém pocitu například plastická operace, není to nic, zač by se měla stydět. Ty možnosti tu dnes jsou a proč jich nevyužít? Ale i takové zákroky by měly působit přirozeně.
Jak jste na tom s přiznáváním svého věku vy? Dělá vám to potíže, či nikoli?
Přečtěte si také: Povislá víčka nejsou jen estetický problém.
24.4.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Považujete otázky na svůj věk za neslušné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
kolik asi tak můžu mít když synovi bude 40....
Jarča*: já jsem byla na podzim v nemocnici v Motole a přišli nás vyšetřovat medici mladší než můj nejstarší syn 
Naštěstí jen chtěli vědět anamnézu, byli jsme z toho v rozpacích všichni, tak jsme se na anmnézu vykašlali a pokecali jsme.
.jpg)
BERU taky přeju vše nej 
Almega: a tchýni taky, krásný věk
Potíže mi to nedělá a předpokádám že ani až budu starší tak s tím nebudu mít problém, neidím na tom nic špatného přiznat věk. Nikdo nemládne, všichni stárnou stejně rychle
Taky se hlásím do klubu se šestkou
Beru: všechno nejlepší
To, že už nejsem nejmladší jsem si asi nejvíc uvědomila v práci, když jsem začala sepisovat pracovní smlouvy s novými zaměstnanci ve věku mých dětí, a teď už i mladšími
Otázky na věk mě vždy nechávaly v klidu.Ale nesnášela jsem otázky typu:kolik máš dioptrií.To mě vždy rozčílilo.Nosím brýle od svých 25 let,předtím jsem měla kontaktní čočky.Když se mi narodil druhý syn, čočky jsem vyvařovala až jsem je "uvařila".Peněz jsme moc neměli,tak jsem zůstala u brýlí.Jinak jsem taky v klubu se šestkou.
Netajila jsem se nikdy s věkem,léta běží a stejně je nezastavím...Můžu se cítit naopak polichocena tím,že si mnozí ještě dnes myslí,že jsem o dost mladší...Ovšem co je to proti 90 !,kterou jsme včera oslavovali s manželovo mátí...Taky vypadá velice svižně a mladě,paměť však bohužel již zrazuje...V dnešní době bych ani nechtěla být mladá,nevidím moc perspektiv a tak raději přijímám "stáří" a těším se za 3 roky do důchodu...
Beru:
vosmajda: monja: ploduska: hlásím se do klubu se šestkou
.gif)
Beru:no to mě neděs,že to budu ještě nejméně 10 let poslouchat
Zatím mi to problém nedělá, ale snad ani později nebude. V osmdesátých letech vypadaly všechny ženy mezi dvaceti a padesáti lety stejně - stejné oblečení, stejné účesy, to se pak nedivím, že ty starší nerady prozrazovaly věk Ale dneska? Dneska záleží spíš na tom, jak o sebe kdo dbá, věk je jen číslo.
.gif)
Abych neklamala tělem a neměla problém si to spočítat, tak mám rok narození v nicku 
Jinak je mi to fuk, sice to utíká nějak rychle,ale co už, utíká to všem stejně 
Stejně je to ale relativní, nedávno mě pouštěl starší kolega před sebe se slovy "vy spěcháte,no jo,mládí vpřed" tak jsem ho zklidnila,že mládí už dávno ne, a pak mi došlo právě,jak je ten pojem mládí a stáří diskutabilní. Pro něj, cca šedesátníka,jsem mladá kočka a pro dvacetiletý jsem stará koza . Manžela mám taky o 5 let mladšího, ten to nevytrubuje, páč vypadá většinou starší než já, ale když občas heknu a směje se mi,že to je stářím, tak ho utřu,že to si povíme,až mu bude tolik,co mě
Otázka na věk mě většinou zaskočí, protože si to napamatuju. Nějak to letí. Musím si věk vždycky vypočítat podle roku narození, když někdo požaduje rychlou odpověď, jsem schopna od boku střelit něco +- 2 roky.
A tuhle někdo chtěl rychle věk manžela, z nějakých praktických důvodů, no tipla jsem si, sekla jsem se jen o 2 roky.
.jpg)
loupák: Podobně nablblé otázky jsem dostávala ještě loni,nevím jakým řízením osudu,protože synkovi je 25 a se svým současným chlapem to už taky nějaký pátek válčíme,i když tak nějak "externě".
já jsem takový "neslavič", jelikož mám narozeniny o prázdninách, nikdo o nich nevěděl, až na pracovišti, kde jsem byla 32 let, to jsem si většinou brala dovolenou..no a vloni o "kulatiny" jsem byla propuštěná... Ale s přiznáním věku také nemám problém..
