Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

" Kdyby se dalo aspoň odhadnout, co ho štve, tak by se toho člověk snažil vyvarovat, aby zbytečně neprovokoval"

Ale takhle se přece nedá žít. Můžeš se snažit vyvarovat něčeho takového u vzteklého psa, ale u manžela se předpokládá, že je to dospělý člověk a že se tak taky bude chovat. Pokud mu něco vadí, tak, že to řekne přijatelnou formou a bude se snažit najít řešení, které vyhovuje všem.

že jemu něco vadí... ostatním zase vadí spousta věcí u něj. Společné soužití je věcí rozumného kompromisu. Hledání řešení, ne prosazování vlastního názoru prosti všem. Ale to tady z jeho strany vůbec nevidím.

Jestliže manželovi něco vadí, je to v podstatě jeho problém, a on má vymyslet,, jak to udělat lépe. Což ovšem neznamená, že seřve všechny.

A když mlčí... vždyť to je krása, konečně klid. Zavři za ním dveře ať se na něj nemusíš dívat a víc na to nemysli. Když nebude mít diváky, tak ho to přejde a nebo časem.

Petruša: nevím, co psala mirrka, ale podívej
každý si k tobě dovolí jen to, co sama povolíš, víš?
a pokud budeš ustupovat, zjistíš časem, že už není kam...
pokud budeš jako uzlíček nervů, tak tě klidně může začít mydlit, abys pochopila....
koukni níž, co jsem říkala
můj na mě kdysi...ve fázi, kdy ho přišla vášnivá zamilovanost , taky zkoušel to, co jeho matinka zkoušela na manžela...nemluvil...nereagoval
na to není lék...jen se prostě sebrat a vypadnout...ať zase on přemýšlí, proč...

a ještě mě napadlo, nemá problém se sexem? že tě chce kárat a prudit a tak, jen aby nemusel??? to taky bývá příčina

kam až chceš ustupovat? Ustrašená?
prostě nemluví? vezmi děti a jdi ven...neříkej mu kam...
prudí? ječí? vezmi děti a odejdi třeba ke kámošce, mamce, kamkoli...ať se doma třeba staví na vocas....
nemá vyžehleno? a vyžehlis sis??? nejsi invalida
nebo možná vyžehlím, co ty za to uděláš? umeješ nádobí? nebo ještě lépe...není umyté nádobí? koupíme myčku....

Mirrka: tak to závidim, u mého manžela doma to bylo jako u vás a u nás jako u tvého manžela. Jenže já ho přeměnit nedokážu :-(

nasemami: Přesně, a pak je taky moc dobrá věta, kterou hodně těhle utiskovaných chudinek s oblibou používá: Ale jinak je fajn, nekouří, nepije a nebije nás
Mám-li být upřímná, tak než pána z článku, to radši někoho, kdo vyčadí krabičku a zapije ji lahví vína, ale chová se normálně, umyje po večeři nádobí a vyžehlí košili nejen sobě, ale i mně

Mám dvě otázky. Ta první je: pán je mrzák? Že nezvládá umýt nádobí a vyžehlit si vlastní košili. A pokud je odpověď na první otázku NE, tak druhá otázka je: ty, Radko, nechodíš do práce, jsi v domácnosti a veškeré peníze obstarává jen a pouze on, tvoje příjmy jsou nulové? Pokud je i tady odpověď NE (tedy do práce chodíš), absolutně nechápu, co tě u něj ještě drží
Zkus to obrátit. Za neumyté nádobí seřvi ty jeho a jestli si neumí vyžehlit ve svém věku košili, sprdni ho, co je to za levé jelito. Vyzkoušej na něm jeho vlastní medicínu Nedávej mu najevo, že se ho bojíš a že tě jeho chování drtí. Na některé to zabere a zkrotnou, když se jim nastaví zrcadlo, jak dementně se chovají. Na některé (možná většinu) to ale nezabere a doma bude dusno dál. Pak ale nemá smysl trápit sebe a děti a s milým pánem se rozloučit, ať si svoje středověké praktiky vyzkouší na jiné, co mu (možná) naletí

Almega: No jo, trochu moc jsem se rozepsala. Ale mě prostě vždycky dostane věta podobná té zakladatelčině: ,, Přesto všechno ho mám ale ráda, je pracovitý, zabezpečí nás, když nemá tu svou náladu, tak je fajn. ´´ A to je přesně ono, jak může mít ráda člověka, který jí minimálně polovinu z jejich společného života dělá skoro peklo? Pro těch několik hezkých chvil, kdy je hodný a laskavý? Můj táta byl taky občas hodný a laskavý a byla s ním legrace a my byly v těch chvílích tak šťastné. Ale obětovat kvůli těm chvilkám klidné dětství svých dětí, to nikdy nepochopím. Je mi vždycky těch dětí líto, protože vím, jak to bude dál. Všichni se budou snažit ho nerozčilovat, vycházet mu vstříc a nakonec i uznají, že ta polévka byla moc horká a málo slaná a že je to jejich chyba, že je zase řev.

Almega: tohle diagnostikoval už Plzák, je to porucha osobnosti.

co s takovým volem ...najdi si milence...

nasemami: To jste měla tedy dětství....Jak si lidi dokážou zkazit navzájem životy,které jsou i tak dost krátké,chtěla bych vidět do hlavy takovému "člověku" !!! Měla jsem kolegyni a jednu kamarádku,obě používaly mlčení jako nějakou hrozbu:z ničehož nic se mnou (s nikým ) nemluvily,koukaly zvysoka,na dotazy neodpovídaly a dělaly,že nikoho nevidí....Přišlo to vždy jako blesk z čistého nebe,bez nějakého závažného důvodu.Klidně nemluvily den i týden,ta kolegyně třeba mluvila přes někoho,něco jako ve filmu Hostinec u Kamenného stolu.Když je to přešlo a ptala jsem se,co se stalo,proč se mnou (s námi) nemluvily,jen hodily hlavou a nikdy nic nevysvětlily....Toto jsem v životě nepochopila,o co šlo.Já se snad v životě neurazila a svou flegmaticko-melancholickou povahou se na mě může skoro dříví štípat,než se nas*eru,ale pak nastane velký údiv,co jako???!!!

Kamarád měl období, kdy byl z práce uštvaný a věčně naštvaný. Doma mu nebylo nic dost recht. Jeho žena není žádná putička, má dost svérázný smysl pro humor. Zašla do sexshopu a koupila tam jakési důtky. Když zase kvůli čemusi prudil, vytáhla je, dala mu a řekla mu, že se chová jako dráb a že tedy potřebuje i správné náčiní. Pochopil a začal se více ovládat. U něho ale šlo jen o krátké období, kdy mu krachovala firma, jinak je to milý, pozorný a vtipný muž.

Teď jsem si všimla- vy trávíte víkendy doma a on vás všechny celý víkend nervuje? Tak seber děti a odjeďte. Chce jet taky, může, ale nebude otravovat okolí, bude brblat, tak ať je doma. A postará se o sebe sám, žádné vyvařování. A když bude vzteklý po příjezdu- vidíš, měl jsi jet s námi, my jsme si to báječně užili.

Tyhle typy někdy vyloženě těší, že řeknou něco, co druhému vadí. Cíleně se na to zaměřují. On není naštvaný, on si užívá to sekýrování rodiny. Takže se tvař, že nevadí nic. Nereagovat tak, jako obvykle. Začne kritizovat: jistě, hm, a pokračovat ve své činnosti. Začne mít připomínky- nejsem dítě, abys mě vychovával. No asi musím, když děláš všechno špatně- a kde bereš tu jistotu, že ty máš pravdu? Mně to naopak vyhovuje takhle...

Jenže obávám se, to chce silnou povahu a to Radka není, ale naučit se dá ledacos, když pro nic jiného tak kvůli dětem.

Jakékoli mluvení je mlácení prázdné slámy. Zaprvé byhc se neptala, co se mu nelíbí. Pokud se mu něco nezdá, je to jeho problém. zadruhé bych brala děti ven, aby byl doma celou sobotu a neděli sám, může komandovat třeba psa nebo sám sebe. Zatřetí až začne prudit a mlít pantem, tak bych mu podstrčila žákovskou a řekla mu, hele, mě ty tvoje řeči nebavěj, můžeš mi psát poznámky a já si to přečtu, až budu mít čas. teď zbytečnej čas nemám. Začtvrté - tohle není prostředí pro zdravé rovnoprávné manželství a pro výchovu dětí, která by měla vést zcela jiným směrem než k celoživotně zakřiknutým osůbkám, které se bojí i promluvit. Co z těch dětí myslíte bude? Nerváci, kteří se neprosadí ani ve škole, ani v práci, ani v životě. Buď budou ustupovat všem, nebo nebudou vycházet s nikým! To fakt chcete? To je snad lepší být sama a v klidu...

orinka: Jo, v práci musí držet hubu, tak si to vylívá na rodině, která není schopna se bránit. To je opravdu příkladný manžel a otec.

Problém bude v tom, že Radka se neumí bránit a tady je s radami potíž. My , co radíme, bychom se patrně s tímhle pánem vypořádaly. Buď by záhy pochopil, že takhle se chovat nemůže a nebo by už dávno nebyl manžel. Ale Radka hledá chyby v sobě a jeho omlouvá, to je začátek toho nechat si líbit každé psychické týrání.

Pokud je pán opravdu jen zmatený a kopíruje rodinný model, případně je líný přemýšlet, jak děti motivovat, možná by se dalo zkusit něco jako" Ano, jsme nechápaví, nedomyslíme si tvá pravidla. Sepiš je a vyvěs na lednici. A k tomu by Radka mohla sepsat zase svá pravidla. Třeba : Manželka není služka, děti nejsou hromosvod špatných nálad. Kritika a pochvaly dětí jsou minimálně v poměru 1:2....

Pokud bude pán trvat na svých pravidlech a odmítne Radčina, je to blb, se kterým není domluva možná. Neexistují univerzální pravidla, jak má vypadat domácnost, jen dohoda všech obyvatel tak, aby se tam cítili dobře. Jestli pán nechce respektovat potřeby ostatních je to sobec, není důvod mu plnit jeho představy. A pokud to nedokáže (třeba chorobný puntičkář), tak holt by měl sebektiricky společný prostor opustit.