Každé ráno jsme na rozvod. Jednou se snad zabijeme.
Můj problém možná některé z vás pobaví. I já, když se snažím na něj podívat s odstupem, si říkám, že jde vlastně o pitomost, ale z tohoto postoje mě nemilosrdně vytrhne hned následující ráno. To mám totiž chuť manžela zabít a stejné myšlenky má pravděpodobně i on.
Každý den u nás začíná dusnou atmosférou a do práce chodíme naštvaní jeden na druhého. Možná byla chyba, že jsme spolu před svatbou delší dobu nežili. Těch pár měsíců se totiž můj muž dokázal skvěle přetvařovat. Až o několik týdnů později, když jsme měli jeden na druhé „papír“, se projevil ve své vlastní podstatě. Alespoň co se rána a vstávání týká.
Pro něj by totiž rána neměla být. Je okamžitě naštvaný. Vytržení ze spánku snáší hodně těžko a v okamžiku, kdy ho budí budíková melodie, zahájí den nějakou hodně peprnou nadávkou, kterou zde ani nebudu citovat. Když se to stalo poprvé, říkala jsem si, že se prostě špatně vyspal. Ale už jsme manželé skoro rok a je to s ním čím dál horší. Vstává, jak se říká, „prdelí napřed“.
Mně to hrozně vadí. Myslím, že ve svých skoro třiceti letech by se měl umět za prvé ovládat a za druhé smířit se s tím, že je v produktivním věku a chození do práce a ranní vstávání k tomu prostě patří.
Ráno se vypravujeme oba stejně, oba děláme od osmi. Já vstávám dřív, protože mám ráda klid a pohodu a na všechno dostatek času. Dám si sprchu, připravím snídani, v klidu se upravím. Tedy v klidu moc ne. Klid mi končí ve chvíli, kdy z ložnice vyleze jeho natáhnutej ksicht. Tváří se jak kaktus a to je ještě hodně lichotivé označení. Ostentativně dává najevo, jak trpí a očekává z mé strany absolutní pochopení, politování a servis. Prudí neskutečně. Jakmile není volná koupelna ve chvíli, kdy on do ní chce zrovna jít, dokáže vytvořit takovou scénu, že kolikrát jen němě zírám. Řve na mě, ať dělám, že snad jsem se už mohla vypravit. Přitom já už připravená jsem kolikrát tam jen zajdu naposledy přečísnout vlasy apod.
Připravenou snídani znechuceně přežvykuje, mlčí a dusno, které se kolem něj šíří, by se dalo krájet. Hotová tragédie je, když musíme ráno probrat nějaký plán na odpoledne. To stačí, abych jen špitla: „Takže jak jsme se domluvili, v pět se sejdeme a pojedeme se podívat do Ikey, jo?“ To je jako bych mu vrazila nůž do zad a ještě tam s ním otočila. Vztekle mi odpoví, že snad není blbej, aby si nepamatoval, na čem jsme se domluvili. Přitom mě nejde o nic jiného, než o zahájení nějaké normální konverzace a přerušení toho tíživého ranního dusna. Pravda je, že většinou tyhle pokus vzdám a ráno se u nás nese v duchu mlčení, kdy si každý děláme to své a řekneme si pak jen ahoj při loučení.
Jenže pro mne je to strašné, takhle každý den začínat den. Jsem navíc těhotná, takže i to je důvod, proč jsem citlivější.
Zajímalo by mne, jestli je šance, že se manžel časem změní a dojde mu, že tyhle zbytečně vytvářené ranní nerváky přestane provozovat. Nebo myslíte, že je to už dané povahou a já se mám připravit, že tímhle způsobem bude fungovat až do smrti? Přiznám se, že je to pro mne dost děsivá představa. Hlavně i s ohledem na naše očekávané dítě. Opravdu nechci vidět, až bude nevyspalý z maminkovského pláče. To nás pak snad zabije oba dva.
16.2.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Každé ráno jsme na rozvod. Jednou se snad zabijeme.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak právo na klidný rozjezd bych mu neupírala, klidně ať ráno mlčí a tváří se mrzutě. Prostě tak vstává. Ani bych na něho nemluvila, neptala se. Prostě co se večer domluvilo, to ráno platí. Co by mi vadilo by byl řev kvůli obsazené koupelně, hrubost v jednání s manželkou, scény. To už je přes čáru a to bych netolerovala. Jo a snídani bych mu přestala dělat, aby se ti nestalo, že pak budeš po probdělé noci u mimina ještě vstávat a dělat manželovi snídaničku.
.gif)
PEGG: 
souhlasím. Chtěla bych vidět komentáře, kdyby to bylo opačně. Na mě působí jako nevychovaný mamlas. Taky nemám ráda, když manžel na mě chrlí aktuální záležitosti dřív než vypiju kafe, ale slušně ho požádám, aby počkal, až se zmobilizuji. Snad každý má svoje, ale může se snažit, aby ten druhý se vedle něho necítěl nepříjemně. Proč by si Kamila měla nechat zkazit každý den kvůli rozmazlenému frackovi, který ještě ve 30 nepobral, že holt do práce se chodit musí. Tak se měl narodit u Rotschildů a vstával by na snídani v poledne.
PEGG: nemam za sebou sice 30let manzelstvi, ale stejne si myslim, ze sprdnout PARTNERA na dve doby nepomuze. Fakt myslis, ze kdyz mu vynada, ze on prohledne a bude rano zarit a rozdavat usmevy? Houbelec.
.jpeg)
Chce se mi říct, že víc se s hov... mažeš, tím víc smrdí. Promiň, ale po třiceti letech manželství jsem alergická na ústupky ze strany ženy, abych se miláčka náhodou nějak nedotkla, např. svou přítomností. Prostě ho ignoruj, nemluv na něj. A přestaň mu dělat snídaně. To taky budeš vstávat až budeš doma s miminem a dělat mu snídani? Stejně to neocení, tak ať si trhne. Dala bych si sluchátka, prozpěvovala si a dělala, že není. To může být panáček rád, že ti není po ránu špatně, co by dělal, zabil by tě, protože blokuješ wc?
Zajímalo by mě v kolik vstává, když jdete na osmou. Pokud nejede hodinu do práce, tak chlap je většinou vypravený za půl hodiny i se snídaní a to možná přeháním. Já si dřív taky nechávala dělat na hlavu jen aby byl v rodině klid, už bych to nedělala. Sprdla bych ho na dvě doby, ne po ránu, ale třeba večer, bych mu pěkně od plic řekla co se mi nelíbí. Pokud není úplný trubec a nedělá ti to naschvál, tak se nad sebou aspoň zamyslí a umírní, ale tohle bych tipla na takový skrytý teror, z nějakého důvodu mu dělá dobře jít ti po ránu na nervy, prostě ti nějak ubližovat. Místo, aby na tebe byl hodný(budoucí táta) a dělal snídani on tobě, tak ti dává najevo, jak ho život s tebou štve? 
Promiň, ale dneska jsem v takovém rozpoležení, že bych asi trhla mezi dveřma.
Kamilo, jednoduse na nej rano nemluvte, dejte mu cas na rozjezd, pokud mate tu moznost, odejdete do prace driv, nez vstane. Kafe mu udelejte do termosky nebo termohrnku, k snidani at si vezme, na co ma chut. Je pravda, ze ty sproste vurazy by si mohl nechat od cesty - promluvte s nim na toto tema, az se poradne probere. Mam dojem, ze si to ani neuvedomuje.
No tak toho bych chtěla mít doma, nebo s ním mít aspoň dvojdomek. Bytostně nesnáším hned po ránu nasrané ksichty. Vstávání do práce je přirozená věc a ještě chodíte až na osmou! Já jsem vstávala každé ráno ve 4.10 a manžel nějakou chvíli po mně. Úplně jsem se probouzela až v práci, kde jsem si dala kávu.
Mám dva zetě , jeden je takový případ, jak popisuješ ty, druhý ráno vstane a je hned čilý,milý a usměvavý.
Nemluv na něho vůbec, takovému chlapovi řekneš ráno miláčku a je oheň na střeše. Při odchodu z domu řekni jen ahoj a jinak se s ním vůbec nebav.
No.... ranní vstávání a každého pocity s probuzení mohou být různé... ale člověk má mozek aby toto alespoň přiměřeně zvládal, beru že né všichni jsme po ránu přívětivý a vlídní, ale je třeba to zvládnout na tzv. neutrální fázi t.j budu mlčet a nechám si osobní prostor pro denní běžnou komunikaci. Pokud toto "neutrální" vycházení není ten druhý partner zvládnout je to problém a může se časem proměnit v problém zásadní.
>>>Přitom mě nejde o nic jiného, než o zahájení nějaké normální konverzace a přerušení toho tíživého ranního dusna<<<
Pro tebe je to tíživé ranní dusno, pro něj chvilka klidu, kdy po něm nikdo nic nechce, nikdo na něj nemluví a on se snaží pomalu vyrovnat s tou nepříjemností, které se říká ráno.
Zkus si pustit písničku od Ebena Tichá domácnost. Týká se sice trochu jiné situace, ale ten způsob, jak na ni nahlížet může být inspirující.
S dítětem to nemusí být špatné- bude vstávat jen on, v době,kdy se bude vyskytovat mimo ložnici bych zůstala v posteli. Takže jde jen o to, aby nehulákal po ránu a to by snad s ohledem na dítě mohl.
To je jako u nás doma, jen trochu naopak. Manžel je skřivan, syn to má po něm, oba vstávají radostně brzo i když nemusí a jsou plní energie. Já se ráno rozjíždím pomalu, ale jsem schopna komunikovat, protože musím. Na dceru je po ránu lépe nemluvit a chtít po ní jen to, co je nezbytně nutné. Jsem vděčná za manžela, který nijak nereaguje na to, že vstanu až na 5. zvonění budíku (vždy po 5 minutách opakovaně zvoní), že se dokážeme směstnat 2 k umyvadlu v libovolné kombinaci osob, že si syn dělá sám snídani i svačinu, když maminka včas nevstane...
Přesto se ráno nezabíjíme, z toho prostého důvodu, že jsme tohle přijali jako fakta respektujeme potřeby ostatních.
Naopak moje maminka tohle nechápe a to jsem měla ráno chuť vraždit. Když vás někdo radostně vyhání z postele a každých 5 minut opakuje, že to je hrozné, ještě ležet, když už je ...(doplňte čas), že to by ona nemohla a nechápe. Grr. Já zase nechápu, že v 9 večer usíná u televize a nekomentuju to.
Ve vašem případě bych zkusila změnit pracovní dobu a odcházet předtím než vstane, snídaně nedělat, důležité věci domlouvat po telefonu během dne. Pokud to nejde, tak si hledět svého a nemluvit na něj (a opět nedělat snídani , leda to kafe, pokud mu to pomůže se probudit). Jediné, co by mi opravdu vadilo je, kdyby na mě ječel. Požádala bych ho, aby se omezil ve slovních projevech. Já jsem ráno nevymyslela jemu naschvál, tak ať si ze mě nedělá hromosvod. Ale řekla bych mu to večer 
Když jsem ještě vstávala na ranní, nesmělo se na mě promluvit. Když to někdy vyšlo, že jsme jeli společně do práce, prostě jsme mlčeli. Manžel si zvykl a věděl, že nemá dráždit Lva, jinak bych ho mohla taky zakousnout. A tak si zvykl i na to, že jsem mu občas neřekla ani to dobré ráno. Teď ještě záleží na tom, jak se tvůj manžel chová ve zbytku dne. To já od již pak od deváté dopoledne zářila jak sluníčko a to až do půl noci. Ale ta rána
….
vykašlala bych se na přípravu snídaně, teda když si zaleješ kafe, tak zalít i jemu a já moc nesnídam, ale když už tak je to v britském a stylu a když se to musí připravovat předpokládám to podobně... a ano je dospělý a mohl by se ovládat, ale zase dítě bude snad jiná situace, nebo holt nastanou oddělené ložnice(dočasně)... a když víš, že se bavit nechce a je z toho jen hádka, tak se s ní prostě nebav, ono já taky nejsem po ránu nejpříjemnější(teď co mám dítě, tak něják asi fungujou ty hormony a docela to jde) a prostě se na mě nemluví, ael já umím kdyžtak mlčet, tak když na mě někdo mluví prostě neodpovím a zdrhnu...
Nezmění se, je totiž patrně sova, takže ranní vstávání je pro něj hrůza. Být tebou, nechám ho ráno na pokoji a jdu mu z cesty. Rozhodně bych nevedla žádnou, jakoukoliv konverzaci. Vše lze domluvit buď večer, nebo si pak zavolat během dne. Jsi zřejmě docela inteligentní žena, tak nechápu, že jsi na to ještě nepřišla.
U nás to takhle bylo taky,manžel kolikrát přímo potřeboval se po ránu zhádat,tak jsem na něj nemluvila,jak to šlo se mu vyhýbala a raději odešla dřív do práce.Nyní si já důchodce klidně spím,on si vstává a dělá,co chce,když vstanu,už je tu ticho a klid celé dopoledne....Musí se tolerovat,že je každý jiný,jinak to prostě nejde !
.JPG)
rychenza: 
perfektní pohled z druhé strany
