Přítel „nemusí“ moje děti. Může si zvyknout?
.jpg)
Jsem rozvedená, je mi šestatřicet let a mám dvě děti – šestiletou dceru a tříletého syna. Obě jsou po rozvodu v mé péči a se svým otcem se vídají každý druhý víkend. Před třemi měsíci jsem se seznámila se svým současným přítelem, se kterým si opravdu velmi dobře rozumíme. Bohužel, co se dětí týká, tak tam to z přítelovy strany dost skřípe.
Vím, že jsme spolu krátce a je brzy dělat nějaké závěry, ale čím dál víc přemýšlím, jestli to nemám utnout hned, i když mi ta představa doslova trhá srdce. Mám ho ráda. Hodně.
On je o rok starší než já, svobodný, bezdětný. Seznámili jsme se na narozeninové oslavě mé kamarádky a okamžitě mezi námi přeskočila jiskra. Už z té oslavy jsme odcházeli spolu a hned na další den jsme si domluvili rande. Řekla jsem mu, že mám děti a on to přijal tak nějak vlažně, neptal se na ně, nezajímalo ho, kolik jim je, jakého jsou pohlaví, nic. Jen tak pokrčil rameny a řekl, že pro ženu v mém věku je to přirozené, když má děti.
Scházeli jsme se několikrát týdně, naštěstí nemám problém s hlídáním, máma bydlí ob dva baráky od nás a je ochotná hlídat kdykoli. Asi po šesti týdnech jsem iniciovala jeho seznámení s dětmi, naplánovala jsem společný sobotní výlet. Přítel s tím souhlasil a měla jsem dokonce i pocit, že se těší, jak se s nimi seznámí. Ten výlet proběhl tak nějak divně. Děti jsem na seznámení s novým strýčkem připravila a po prvotním ostychu se uvolnily a snažily se s ním normálně komunikovat. On na ně ale téměř nereagoval. Odpovídal jim dost úsečně a po chvíli to vypadalo, že je mu celý tento výlet nepříjemný a těší se, až to skončí.
Jeho chování jsem přisuzovala tomu, že sám děti nemá a není na ně zvyklý, že se třeba časem otrká a uvolní. Ale brzy jsem zjistila,že to asi nehrozí. Mně má rád, chce se mnou být, to ano, ale dalšímu setkání s dětmi se vyhýbá. Víkendy, kdy jsou děti se mnou, se vůbec nevidíme, případně jen bez nich, když je dám k našim. Ale vzhledem k tomu, že si je bývalým manželem o víkendech střídáme, dělám to jen výjimečně. Chci s nimi trávit čas, věnovat se jim a ne je odkládat k prarodičům.
Přítel to moc nechápe. Když jsou děcka u svého táty, tak je přítel celý víkend se mnou u mě v bytě, ale odchází ještě dřív, než se děti vrátí. Evidentně se s nimi nechce vídat.
Nechtěla jsem do toho moc vrtat, aby neměl pocit, že na něj nějak tlačím, ale teď jsem to už nevydržela a na rovinu se ho zeptala, zda má s mými dětmi nějaký problém. Odpověděl mi, že ne, jen prostě ty malé děti moc nemusí, neví, jak s nimi komunikovat a tak. Navrhla jsem, že bychom se mohli častěji vídat všichni čtyři, že by mu to třeba pomohlo, ale to zavrhl. Prý je na to ještě brzy a on chce být hlavně se mnou.
Nevím, co si o tom mám myslet. Když jsme spolu, je nám fajn, cítím se dobře, on je pozorný, inteligentní, má rozhled. Nenudím se s ním. Jeho postoj k mým dětem a k faktu, že je mám, mi dělá vrásky. Říkám si, jestli má cenu ten vztah dál budovat, jestli si na ně někdy zvykne. Co když ne? Ztratím s ním třeba několik let a pak to skončí. Co si budeme povídat, i když ho mám ráda, děti jsou pro mne tím nejdůležitějším, nikdy bych je kvůli žádnému chlapovi nehodila přes palubu.
Co myslíte vy? Mám našemu vztahu dát ještě šanci? Nebo by bylo lepší to za těchto okolností radši ukončit pod heslem čím dřív, tím líp?
8.4.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel „nemusí“ moje děti. Může si zvyknout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Arna: dcera taky měla štěstí, že našla přítele ochotnýho přijmout ji s dítětem i když sám žádný nemá(ale ta zůstala sama díky autonehodě), taky ale až na druhý pokus
je dobře že ví, že máš děti, proč to tajit. Nelibí se mě, že jsi mu dobrá jen o volných vikendech. Kdyby si je nebral tatínek tak se nebudete scházet? Má tě jen na sex a možná si je i jistým, že si ho domu vždy pustíš.
.gif)
Hanča: 
Bety: no měla jsem výhodu, že měl sám už tři děti a abych jich nebylo málo, tak jsme si ještě dvě pořídili, matka mně tenkrát hodně varovala před svobodnými 35letými, tak vyhrál ten s dětma
Bety: No vidíš, Hanča to zkusila a vyšlo to. Sylva taky a zjistila že ten její nechce rodinu, ale jen jí. A že by změnil názor? Pochybuju: "...a on chce být hlavně se mnou..."
Hanča: ale tvůj přítel má asi jinou povahu, určitě bys to takhle nedělala, kdyby se mu to zajídalo!
Bety: tak já jsem normálně po 6 týdnech známosti tahala děti k příteli na víkend, po 6 měsících jsem se mu tam i s dětma nastěhovala a po 9 jsem si ho brala, letos to už bude 20 let, co jsem ho poznala
Moc bych si od toho přítele neslibovala - těžko se změní, i když při opravdovém silném citu by měl mít chlap rád vše, co náleží k jeho lásce /ovšem to je nyní už jen utopie? - jsem ještě ze staré školy/
Můj syn nebyl nijak citově poután k dětem, sám byl o hodně mladší benjamínek- a děti svých sester snad ani nepoznal.
Po své třicítce se poznal se svou nynější partnerkou.se dvěma dětmi v pubertě a sžili se docela brzy - je jim dobrým kamarádem, rádcem - pro chlapce i vrbou - sestěhovali se po dvou létech vztahu a už několik let jim to skvěle klape /a ani mu nevadí,že nebude vychovávat své mimino/ !
Tudíž - je to různé případ od případu /syn měl spíše obavy, aby se on zdál puberťákům přijatelný/
Když se dva lidé rozhodnou mít spolu dítě, mají obvykle ještě 9 měsíců na to, aby se na to připravili - a tady pán vyfasoval po 6 týdnech šestileté a tříleté cizí dítě, ono šestileté a tříleté dohromady dá zabrat i vlastním rodičům, natož stýčkovi který na děti není zvyklý...já se ani nedivím, že se pán polekal.
Arna: po 6 týdnech známosti myslím, že se dva lidé opravdu ještě dobře neznají, vždyť se ani nescházeli pořád, za tak krátkou dobu se moc nepoznali. Proto i můj názor je, že po 6 týdnech známosti by se spíš měli napřed lépe poznat a sžít sami se sebou a netahat do toho hned děti. V prvních 6 týdnech známosti byl pán rád že si za..... píp... s novou láskou a asi nebyl z dětí tak moc nadšený, potřebuje si spíš na tu myšlenku déle zvyknout, pochybuju že by měl odvahu Sylvě říct "teď se nechci procházet s dětma, teď si chci napřed užívat je tebe", tak to zkusil s tím výletem, ale mnohem radši by se viděl se Sylvou v posteli - toť můj osobní názor.
Arna: máš pravdu. Každý jsme jiný a nedá se to všecko srovnat podle jednoho vzoru.
Arna: přesně jak píšeš, kdo nezažil, nepochopí, byla jsem sama rok, ale já měla problém spíš opačný, dcera měla vlažný vztah k příteli,
Nějak nechápu zdejší názory že je brzy na seznamování s dětmi! Kdy je tedy vhodná doba? To jako za půl roku, za rok pán změní názor na děti? O tom pochybuji. Sylva aspoň hned od začátku ví co od něj může čekat, spíš co nemůže čekat, po delším vztahu se hůře rozchází. A proč ztrácet čas s neperspektivním chlapem?
A ty řeči o tom že si hned po rozvodu najde... Ono se fakt blbě žije mámě s dětmi samotné a taky se blbě platí nájem z jednoho platu, taky chybí sex, něha, obejmutí,.. Kdo nezažil, nepochopí.
Mám lehce odstrašující případ z okolí. Paní si nastěhovala přítele domů po krátké známosti a asi půl roku od rozvodu, protože jí připadalo neslušné se jen tak scházet. Doma 8letá dcera, která se ještě nevzpamatovala z odchodu otce, navíc návrh na rozvod podala matka, dítě chápalo rozvod jako její vinu.
K tomu pán, který moc děti nemusí, a holku se snažil od začátku vychovávat po svém, zcela jinak než na co byla do té doby zvyklá. Takže dcera má doma cizího chlapa, který ji nemá rád, sekýruje ji, ona mu to vrací protivným chováním a matka nechce přijít o pána, tak se jí nezastane a potají jí to vynahrazuje rozmazlováním, takže u matky jí projde naopak vše.
Nechci vidět , co bude za pár let. Holka jim to dá asi sežrat všem a v 18 vypadne z domu.
Seznamovat partnera s dětmi po šesti týdnech JE strašně brzo. Na druhé straně, dle mých zkušeností, mužští, co jsou v tomhle věku sami a nemají za sebou nějaký delší vztah, už se skoro nikdy nenaučí na ten vztah. Že je třeba ustupovat na obou stranách, a že se pro oba něco mění. Tady je každá rada drahá.
