Jsem vdaná a zamilovala jsem se
.jpg)
Je mi pětatřicet, jsem deset let vdaná, máme hezké manželství, dvě děti. Manžela mám velmi ráda, je hodný, spolehlivý, skvělý otec. Někdy je tedy trochu cholerický, ale většinou jak rychle vylítne, tak zase rychle zchladne. Řekla bych, že žijeme pohodový život. Nikdy jsem mu nebyla nevěrná, ani jsem nikdy takové myšlenky neměla. Až teď.
Sama v sobě se nevyznám. Od doby, co jsem manžela poznala, pro mne jiní muži neexistovali. Neměla jsem potřebu ani důvod. Kolegové, kamarádi, známí, všechny jsem vždycky brala naprosto asexuálně. A teď se sama v sobě nevyznám.
Jde o nového kolegu, který teď v září nastoupil do naší firmy. Asi se mi něco přehodilo v mozku, jinak si to neumím vysvětlit, ale hned jak jsem ho poprvé uviděla a byli jsme představeni, pořádně to se mnou zalomcovalo. Připadala jsem si jak puberťačka. Myslela jsem si, že to odezní, ale nestalo se. Naopak.
S kolegou pracujeme společně, jsme tedy v dennodenním kontaktu. On je velice milý, šarmantní, má obrovské charisma. Každý den se doslova těším do práce a když jdeme domů, je mi líto, že ho do druhého dne neuvidím. Pořád na něj myslím a nedokážu si ty myšlenky zakázat. A to i doma. Dokonce si při milování s manželem představuji, že je to on. Je to strašné, já vím. Ale zároveň je to silnější, než já.
Přitom v hloubi duše vím, že kromě této mé platonické zamilovanosti nic jiného nebude. I on je ženatý a má malé dítě. Ale já jsem asi úplně zmagořila. Žárlím na jeho manželku, závidím jí, že ho má doma, trpím, když občas utrousí něco z jejich rodinného života, třeba že spolu byli na výletě a tak. V noci se užírám představou, že se třeba zrovna milují.
Nevím si sama se sebou rady, nikdy dřív se mi nic podobného nestalo. Za svoje nevěrné myšlenky se hluboce stydím, mám výčitky vůči manželovi, připadám si, že ho podvádím, i když jen takhle duševně.
Práci změnit nemůžu, ve svém oboru bych ji u nás už nesehnala, přejít na jiné oddělení je taky nereálné. Jiná možnost, než že budeme takhle i nadále pracovat spolu, prostě není. On o mých citech nic netuší, hodně si hlídám, aby nic nepoznal. Ale já se vnitřně začínám cítit dost vyčerpaná, na jednu stranu je mi v jeho přítomnosti nesmírně dobře a na druhou mne to ničí.
Jsem blázen? Stalo se některé z vás někdy něco podobného? A podařilo se vám to nějak zvládnout? Já si fakt připadám jako uhranutá.
26.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem vdaná a zamilovala jsem se
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
myslím, že tohle máme za sebou asi všechny, ale jak píšou ostatní, přejde to a můžou z vás být dobří kamarádi. Je to naprosto normální a myslím, že naopak nenormální je, že by se mi za celý život nelíbyl jiný chlap, ale zůstane to jen v mezích fantazie. Má to jedno velké plus, těšíš se do práce. Po letech na to budeš vzpomínat a myslím, že se ti to stane ještě několikrát, hlavně nepodlehni na nějakém firemním večírku po pár skleničkách vína, tím všechno pokazíš a potom by to teprve bylo zajímavé. Něco jiného by bylo pokud bys byla v manželství nešťastná a vaše náklonost byla vzájemná, to už je potom o něčem jiném.
.jpeg)
sallie - 26.9.2013 1:41 
YXH: souhlasím. Doma nemusí být takový jako v práci. Važ si toho, že máš šťastnou rodinu a neblbni. Takové poblouznění zažije po letech asi každý, ale musí vzít rozum do hrsti a stát nohama na zemi.
Co je v domě-není pro mě!! byste si měla říkat od rána až do odpoledne...Představte si,že jste se s pánem tajně slezli,dělali sex a ono to bylo úplně špatné,nelíbilo se vám to a teď co??? Budete na sebe muset v práci koukat jako dva provinilci a je po spolupráci a snech...Zkuste vydržet ještě nějaký čas,kolega se třeba nějak divně projeví a vám to sundá ty růžové brýle.
Představ si ty šílené komplikace, pokud bys věc dotáhla do konce.
Stává se to, ale můžeš to překonat silou vůle. Tohle není láska, jenom chemie. Takových chlapů můžeš potkat - bohužel jste na malém prostoru.
To přejde, většinou do půl roku jsou tyhle pocity pryč. Pak si budeš klepat na čelo proč jsi vlastně tak blbla.
Je to podle mě úplně normální, jsi zdravá ženská, je normální že se ti někdy bude líbit i jiný chlap (stejně jako se tvému manželovi možná bude líbit nějaká kolegyně). Je na vás to držet v mezích a dát tomu čas aby to mohlo vyšumět. Nestyď se, ale nech si to pro sebe a nedělej žádné kroky k ničemu vážnějšímu. Ono to fakt přejde, vím z vlastní zkušenosti. 
Předpokládám, že jsi byla s dětma na mateřský a teď jsi konečně zase mezi lidma. Máš pocit, že ti ujíždí vlak, že stárneš, že už nikdy nebudeš atraktivní. Z manžela se ti nepodlamují kolena touhou a tady je prostě nový objekt... do kterého jsi se zamilovala... je důležité uvědomit si, že je to opravdu jen zamilovanost, stejná jako když puberťačka vzdychá před plakátem Justina Biebera (nebo před kým teď vzdychají?)... ber to jako jakési duševní cvičení, potvrzení toho, že jsi ještě mladá a plná síly - a počkej až to přejde... a ono to přejde, kolega zevšední, časem si všimneš toho, že mu smrdí nohy a padají vlasy a že tuhle ze sebe na schůzi udělal blbce... a bude to v pohodě 
Víš, kolik úžasných chlapů po světě běhá? Opravdu mnoho!
A ať to v tuto chvíli vidíš jakkoli, kde máš záruku, že on touží po Tobě a že by to fungovalo Vám dvěma, pokud by o to stál.
Děvče zlatý, važ si toho, co máš. Nerozbíjej rodinu, která je funkční v plném rozsahu. Nezapomeň na děti, které milují Tebe i svého otce.
Dej rozum do hrsti a neblbni. Znas ho 3 tydny, kdovi jestli je doma taky takovy charizmaticky jako v praci. Treba prijde domu, flakne sebou u televize a manzelka ho obskakuje. Tim by se treba pred ostatnima nechlubil.
Kdovi co se z nej za par mesicu vyklube.
Drzim palce at te to blouzneni rychle prejde at jsi zase v pohode
No člověk není stroj....stát se to sice v životě může, ale je zřeba vzít tzv. rozum do hrsti...píšeš, že nastoupil v září, čili je tam krátce a asi jde o takové pocitově - hormonální poblouznění. Jistě že po 10 letech manželství, byť celkem pohodového se ti již nepodlamují kolena když vidíš manžela jako u onoho kolegy ale rozvrátit své manželství by byla totální chyba. Asi by ses měla poradit s odborníkem aby ti poradil jak toto zvládnout. Přeji ti abys na to jednou vzpomínala s úsměvem
