Babičce jsou vnoučata na obtíž
.jpg)
Venku je krásně, léto v plném proudu. A já, místo abych si ho užívala, mám pořádnou "depku", jak se říká. Můj problém? Moje děti a tchyně.
Mám dvě děti, devítiletou Janu a čtyřletého Davida. A také mám zaměstnání s pracovní dobou od sedmi do čtyř, plus půl hodiny na cestu tam i zpět. Manžel bývá v práci ještě déle. Organizace toho, kdo vyzvedne děti a postará se o ně, je občas logisticky náročná, to mi ostatní maminky jistě dají za pravdu. Přes školní rok to s pomocí školky a školní družiny zvládáme, ale prázdniny, to je peklo.
Červenec jsme ustáli. Jana byla týden na příměstském táboru a 14 dní se skautským oddílem. Davidovi fungovala školka. Pak jsme se s manželem prostřídali na dovolené, poslední týden v srpnu dokonce jedeme kempovat všichni společně. Ovšem těchto 14 dní je kritických. Ani já, ani manžel si dovolenou vzít nemůžeme, školka ani tábory už nejsou k dispozici. Napadlo nás, že jedno z možných - a pro děti asi nejpříjemnější - řešení by bylo, kdyby je pohlídala jejich babička a dědeček, manželovi rodiče, kteří bydlí ve vesnici vzdálené 20 km od nás. Už jsou v důchodu a jsou tedy doma.
Jeli jsme je tedy společně poprosit, zda by nám nepomohli. Tchyně byla docela vstřícná, což mě potěšilo. Rozhodně jsem nechtěla jejich ochoty zneužívat, proto jsme se dohodli, že na víkend si vždy děti vezmeme domů, v neděli večer je k nim dovezu a v pátek večer je vyzvednu. Budu muset zůstávat v práci déle, proto nebylo reálné, že bych je vyzvedávala každý večer. První tři dny vše probíhalo bez problémů. Pak mě ale tchyně začala přímo bombardovat telefonáty se stížnostmi na děti. Musím ale říct, že to, na co si stěžovala, mi připadalo jako poměrně bezvýznamné prkotiny. Když jsem za nimi přijela, byl tchán překvapený, protože o ničem nevěděl. Babička si před ním na nic nestěžovala, s dětmi byl spokojený (podle všeho s nimi taky trávil většinu času - sám), o telefonátech neměl ani tušení. Situace se uklidnila, ale jen na chvíli. Když jsem děti v pátek vyzvedávala, babička mi řekla, že se jí Davídek nelíbí, jestli bych s ním neměla zajít k doktorovi, aby mi dal na něj paragraf. Přitom David je zdravý jako řípa a tchyně ví, že jakési fingované OČR si v tuto chvíli a za těchto okolností opravdu nemůžu dovolit. Což jsem jí také řekla a máme opět dusno. Nepodařilo se to urovnat ani díky tchánovu diplomatickému talentu.
Já vím, že babička nemá žádnou povinnost hlídat mé děti. Ani to po ní nechci, pokud to není nezbytně nutné. Nikdy si sama o děti neřekne, nikdy je sama od sebe nepozve na návštěvu. Asi mě to mrzí o to víc, že vím, že celý červenec u ní byly dvě děti manželovy sestry, a ta je s tím mladším, tří a půlletým na mateřské dovolené. A bylo to bez problémů.
Tak je mi to všechno dohromady líto. S pomocí tchána ten týden nějak přežijeme. Ale bude zatraceně dlouhý. No, snad to děti nezaznamenají, to napětí mezi dospělými. Jen jsem se z toho potřebovala vypsat.
Jak vy řešíte podobné letní smutnění? Já jsem si zašla sem pro... pohlazení...
6.8.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babičce jsou vnoučata na obtíž
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Jak já jsem ráda, ze uz jsem za vodou - holkám je 12 a 14, starsí se vcera odstehovala na pár dní ke kámosce a mladsí má naopak svoji kámosku uz od soboty nastehovanou u nás a starají se samy o sebe. Babicky mi nikdy nehlídaly - tim nikdy myslím asi tak ty 2 navstevy kina. Moje rodice bydlely 1000km od nás, takze na hlídaní nepouzitelné, a tchánovi bydlí pravda pouze nejakých 250km od nás, ale tchýne zastává názor, ze ona si deti vychovala a ted je rada na nás. Ona si chce uzívat a ne poslouchat vnoucata. Je to podivný názor, nicméne je to její zivot a já její prání respektuji. U nás jsou prázdniny jenom 6 týdnu a ty jsme vzdycky prostrídali s manzelem a obcas byla otevrená druzina a nemoci jsem byla doma zadarmo a nebo se sama hodila marod. Prezili jsme, ale jsem ráda, ze tyto problémy uz nemusím resit a nemusím nad kazdou rýmou, kaslem nebo bolením v krku premýslet, jak to udelám tentokrát a kdo a kdy bude s holkou doma.
Naštěstí to již mám za sebou. 
Mě sice máma hlídá,(hlídala) ale vždy jen na půl až jeden den. Nikdy u ní děti nespaly.(bydlí kousíček od nás-na dohled) Tchyně si děti nikdy nevzala, tvrdila že je moc stará. (když se narodilo 2dítě bylo jí 72. Dnes je jí sice 83 ale je fakt čupr, po poli lítá s motykou, čte bez brýlí a chodí bez hůlky. Ani vlasy moc šedivé nemá, a má jich hodně.) No... Takže mé děti si spacích prázdnin prostě neužily. Díky za ty dary i za to co je. Obě babičky mají děti rády. Moje máma má ještě manžela, a ten sice děti moc nemusí, ale na půl dne to přežije.
Tchyně děti ráda vidí, ale jen v doprovodu svého syna, nejlépe obou rodičů. Aby si děti užily prázdnin u nějakých příbuzných byly asi 3x u bratra se švagrovou. Jenže švgrová je takový živel, že děti řekly, že tam kté tetě co tak strašně křičí už nechtějí. Stejně má švagrovka radši svou krev. Na začátku prázdnin si vezme 3 děti od svého bráchy. Spolu se svými jí těch dětí běhá po zahradě dohromady 5. (brácha je přes den do večera v práci) No a pak je z toho tak vyčerpaná, že mé děti již nechce. No.. prostě všude je něco ; co se dá dělat, hlavně zdraví...
Jo, mí rodiče v době, kdy byly děti opravdu malé ještě chodili do práce. takže jsme si to opravdu s manželem vyžrali do dna. Ale měli jsme štěstí, každý z nás mohl mít 3týdny dovolené. t.j. dohromady pět týdnů, z toho jeden společný. zbylé 4týdny prázdnin jsme pokryli školkami a tábory.
Napadá mě. Snesly by tvé děti rozdělení? To starší třeba rodičům a mladší nějakou hlídací babičku.
Děti zatím nemám, ale moje mamka se rozhodně netají názorem, že děti moc nemusí, natož hlídat, 
rodiče jsou naopak na případná vnoučata natěšeni, jsou stejně staří jako moje mamka. Je to prostě o přístupu a povaze. 
je mi tě moc líto,naštěstí jsem toto při synech nemusela řešit,byla jsem dlouhodobě nemocná,ale k tchyni jezdili na víkend byla super
Milá Alčo, soucítím s tebou.Já mám naštěstí takovou tchýni,která by si hned adoptovala naše děti a to v jakémkoli věku.Také mi sama zavolá,jestli k ní děti nepojedou aspoň na týden.Chjo jak bych jí brala v našem městě,ale bohužel se na stará kolena odstěhovali na chalupu 250km od nás.Nejdřív si brali jen naší dceru,které bude 5 let a s tou už je to vcelku brnkačka,je hodná a už "chápe".Teď už si po dvakráte vzala i našeho syna(14m).Nikdy si nestěžovala.Teď jí přibyl další vnouček a tak jsme se chechtali,až jí budou příští rok běhat po zahradě tři věkově rozdílná vnoučata:-)Naši jsou mladí a ještě podnikají,takže mám útrum.Stejně tak pěju ódy na tchána,kterému je už 70 a stará se s "babičkou" o děti společně.Moc si jich vážím a po takovémhle příspěvku mnohonásobně víc.Ať žijou babičky a dědové.A tobě přeji ať se to zlepší,třeba se babi chytne za hlavu a už to dělat nebude.Ono až budou děti starší,třeba by jí mrzelo,že děti z ní budou cítit,že je vlastně nechce u sebe.
Zatím jsem na mateřské,ovšem jednou budu řešit asi stejný problém.Obě babičky hlídají,bohužel ovšem ani jedna moje děti.Takže vnoučata vidět sice chtějí,leč jen v doprovodu rodičů.
No jo, když hlídá tchýně měsíc děti dcery, potom se jí už nechce hlídat další děti!
Jednou za čas nebo výjimečně pohlídat, to ano, ale udělat z toho pravidlo, to by se mně nelíbilo. A dnes jsou babičky mladé a když jsou vnoučata malá, tak babičky chodí ještě do zaměstnání.
.JPG)
Kašli na tchýni a sežeň si babičku na internetu - vždyť ženských v důchodu, které se rády postarají o nějaké to robě je dost.
Děkuji Bohu za svobodné povolání a volnou pracovní dobu, díky nimž nemusím takovéhle manévry řešit. 
Jak Tě chápu!!! Bydlíme s mojí mámou, je ale už vdova. Já budu chodit od září do práce celý týden do neděle 12 h. Další týden volno. Děti půjdou do školky. Přes týden je bude vyzvedávat máma, protože manžel pracuje od nevidím do nevidím. Ale ještě jsou víkendy, kdy manžel nebude kvůli práci moci hlídat. To budeme dávat děti mámě jeden víkend a druhý tchánům. Tak jsem zvědavá, jak to bude fungovat, protože když naposledy máma hlídala, šli jsme s manžou ven a děti usnuly až v půl jedenácté. Máma potom zničeně, že to bylo strašný. A to je často. Jenže si s těma dětma téměř vůbec nehraje. A ségře hlídá (sice jen jedno dítě), ale když si ségra usmyslí. Neteř, když chodí do školkya je nemocná, tak máma naběhne k ní domů a hlídá, i když má dědu v důchodu. Děda je neschopný jí pohlídat. To je prostě na zabití. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Co to bude za nářky, co děti prováděly. A to jí rozčilujou naprostý blbosti. Pomooooc.
