Manžel je pořád naštvaný. Drtí mě to.
.jpg)
Poraďte mi, prosím, jak se naučit komunikovat s manželem. Jsme spolu sedm let, pravda, nikdy nebyl úplně jednouchá povaha, ale poslední asi tři roky je to s ním čím dál horší. Je strašně nedůtklivý, urážlivý, následně naštvaný a vydrží to klidně celý víkend.
Jsem už zoufalá. Máme dvě děti předškolního věku a už se všichni doma pomalu bojíme dýchat, protože nevíme, co ho kdy naštve a začne nás sekýrovat, buzerovat a peskovat. Kdyby se dalo aspoň odhadnout, co ho štve, tak by se toho člověk nažil vyvarovat, aby zbytečně neprovokoval, ale on je skutečně nevyzpytatelný.
Nejhorší je, že on si asi představuje, že mu musím umět číst myšlenky. Kolikrát je naštvaný a nemluví s námi, aniž by předtím dal najevo nějakou nelibost. Prost mlčí, tváří se jako bůh pomsty a kolem něj se šíří neproniknutelné dusno. Když se ho zeptám, co mu je, tak mi odpoví, ať se zamyslím, že na to určitě přijdu sama.
Vadí mu snad úplně všechno. Nesnese rozházené hračky v obýváku, pořád honí děti do pokojíčku, seřve mě za neumyté nádobí ve dřezu, za to, že jsem mu včas nevyžehlila košili, kterou si chce vzít do práce. Je nasupený, když si v kuchyni rozložím propriety a maluju na hedvábí – je to můj koníček a zásobuju všechny příbuzné a známé ve svém okolí, vždycky nadává, proč s tím musím dělat takový binec, navíc, když to dělám zadarmo pro cizí lidi.
Kdybych měla popsat všechno, bylo by to na román. Když má nějakou lepší chvilku, zkouším se s ním nějak domluvit, ptám se ho, jestli nemá nějaké starosti nebo se necítí dobře, že ty jeho negativní nálady jsou pro nás všechny velkou zátěží, ale to popírá, prý žádné problémy nemá, jen má prostě rád, když je všechno tak, jak má být. A rozčiluje ho, že my nejsme schopni to dodržovat.
Částečně byl takový vždycky, ale buď jsem to dřív nepociťovala tak naléhavě, jako nyní, nebo je s přibývajícím věkem stále horší a horší. Nevím. Jediné, čím si jsem jistá je, že mne to doslova deptá, nervuje to i děti a vím, že dlouho to takhle nevydržím. Přesto všechno ho mám ale ráda, je pracovitý, zabezpečí nás, když nemá tu svou náladu, tak je fajn. Bohužel, těch světlých chvilek je čím dál tím míň.
Co myslíte, je možné naučit se s takovým bručounem a negativistou žít, abych se z toho nezbláznila? Nebo co by mohlo pomoci, aby se nad sebou zamyslel a přestal nás svou náladovostí deptat?
12.5.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel je pořád naštvaný. Drtí mě to.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Manzelovi bych rekla, at se jasne vyjadri, co mu vadi a at presne formuluje, co to znamena vse, jak ma byt. Klidne si malujte na hedvabi, manzel at se se svym negativismem zavre v loznici a neotravuje.
Manzelovi bych rekla, at se jasne vyjadri, co mu vadi a at presne formuluje, co to znamena vse, jak ma byt. Klidne si malujte na hedvabi, manzel at se se svym negativismem zavre v loznici a neotravuje.
.JPG)
Prosím tě, a proč mu to trpíš? Čím víc si to necháš líbit a budeš mu ustupovat, tím to bude horší. Možná spíš potřebuje srovnat do latě, a bude klid.
Ty si neuvědomuješ zásadní věc, on NEMÁ PRÁVO se takto bezdůvodně chovat (ani dětské hračky, ani tvoje barvičky nejsou jemu natruc) - a ty se seber a srovnej ho, když ne kvůli sobě, tak kvůli dětem!!!
Tohle je psychické domácí násilí. A bude to ještě horší. Radko, obrať se na odbornou pomoc, určitě nějaké adresy na internetu najdeš. Tam ti poradí, hlavně kvůli dětem. Sama proti němu nic nezmůžeš.
.jpg)
Musim se priznat, ze pri sve povaze bych mu oznamila, ze jsem se zamyslela, na nic spatneho jsem neprisla a jemu holt nezbyva nez zacit komunikovat a nebo se smirit s tim ,ze zije s tak neschopnou osobou jako jsem ja
. A asi bych sebrala deti a vypadla s nimi nekam ven, proc maji byt doma zavrene s nabrucenym tatou. A rovnou bych mu oznamila, ze si uvedomuji ze h oto taky nastve, ale deti za nic nemuzou a cerstvy vzduch je pro ne zdravejsi naz nastvany otec. A nechala ho doma sama. Nastvany bude tak jako tak, takze nemas co ztratit a aspon si uzijes odpoledne venku s detma.
No a má soužití s ním nějaká pozitiva? Řekla bych, že asi jenom ekonomické, není to sice nedůležité, ale v tomhle žít je hlavně pro děti 
.jpg)
To skoro ani není negativista a bručoun a ale tyran, pozor na to, aby ti příště za to neumyté nádobí nedal třeba pár facek ... "když na to neumíš přijít sama" 
to je teda blbec, dámy prominou 
Těžko říci,co by pomohlo....Snad při jakémkoliv buzerování se sebrat a jít pryč,aspoň do vedlejší místnosti, a neposlouchat.Jestliže se přidá ještě násilí (ze vzteku,že ho nikdo neposlouchá),tak nezbyde,než odejít.Pán je zřejmě už ze svého domova nějak pokažený...V manželství se nesmí druhý vychovávat,když tak jen v klidu upozornit.Přeci nejhorší,co se může stát je,že už se tam nebudete cítit v bezpečí a klidu a v takovém prostředí se dlouhodobě žít nedá...Zřejmě pán nebude ochotný zpytovat svědomí a uvědomit si,proč je takový a to asi bude konec soužití.Ustupovat se nedá do nekonečna.....
Kdyby mne takhle sekyroval, asi by dostal panvickou (treba i neumytou) rovnou mezi oci.
Chudaci deti 
.JPG){kind=avatar}
Chudáci vaše děti. Hraje si s nimi otec aspoň někdy nebo je jen sekýruje? Otec na nás v jednom kuse kvůli něčemu řval. Výsledkem bylo, že já jsem zmizela z domu, jakmile to šlo, a bratři byli tak zdeptaní, že nikdy neměli vážnější známost a nikdy se neoženili. To pro své děti oba chcete, aby byly zdeptané a bály se chodit domů?
Tobě připadá normální, aby se k tobě choval jako ke své podřízené? Dělba práce musí být, to jo, ale mimo jiné to znamená, že si každý svůj díl práce udělá tehdy, kdy on chce, pokud to není něco, na čem závisí život. Je na něm vůbec něco dobrého, aby stálo za to ničit si nervy a život dětí?
