Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Dokud máma funí, budu bydlet u ní

Dokud máma funí, budu bydlet u ní

Nevím, jestli u vás najdu pochopení nebo jestli mě odsoudíte, ale zkusím se vás zeptat na váš názor. Je to poněkud citlivé téma, protože s e jedná o mé dítě, byť už dávno dospělé. Synovi je dvaatřicet let a stále bydlíme společně. Pro mne už to začíná být problém.

Jsem rozvedená, syna jsem v podstatě vychovala sama, jeho otec od nás odešel, když mu bylo šest let. Nikdy jsem nikoho jiného domů nepřivedla, ve smyslu jako životního partnera. Nějaké známosti jsem samozřejmě v průběhu let měla, ale vždycky to bylo jen takové povyražení, nic vážného. Ani jsem žádný trvalejší vztah nehledala. S exmanželem jsem si užila dost ošklivého a vyhovovalo mi, že žádného chlapa v domácnosti nemám.

Syna jsem zvládala v pohodě, kromě pár let v období puberty, kdy to bylo náročnější, si na něj nemůžu stěžovat. Vystudoval střední a pak i vysokou školu, posléze si našel dobrou práci. Občas měl nějakou známost, ale každá vždycky po několika měsících skončila. Ještě do nedávna mi připadalo samozřejmé, že dokud nemá vážný vztah, bydlí doma a nikam se nestěhuje. Říkala jsem si, co by asi dělal sám někde v nějakém pronájmu.

Jenže poslední dobou zjišťuju, že už mě to nějak začíná zmáhat. Dokud byl dítě a student, bylo to něco jiného. Ale teď už je to dospělý muž a připadá mi nepatřičné, že se pořád „drží mámy za sukni“. Mám třípokojový byt, on je ve svém „dětském“ pokoji, já mám taky svůj prostor, společný je obývák, kuchyň a příslušenství.

Hlavní problém vidím v tom, a asi jsem to zavinila já sama, že se syn doma stále chová jako když byl dítě. To znamená, že ode mne přijímá veškerý servis. Tedy, rozdíl je, nežije u mne zadarmo, měsíčně mi docela výrazně přispívá. Ale jinak – nákupy, jídlo, úklid, prádlo, to vše je na mých bedrech a on to bere zcela samozřejmě. Ráno odejde do práce, večer se vrátí, dostane večeři, prohodíme pár vět a a pak si zaleze do svého pokoje. Málokdy jde někam ven, působí na mě jako takový vlk samotář.

Brzy mi bude šedesát, už bych ráda měla vnoučata a momentálně bych úplně nejradši měla už svůj vlastní klid. Stydím se za to, ale už mě nějak nebaví každý den vyvářet, nakupovat, myslet na jeho prádlo, aby mě vypráno a vyžehleno, povlečenou postel apod. Je mu už přes třicet a myslím, že je nejvyšší čas, aby se osamostatnil.

Minulý týden jsem s ním na toto téma opatrně hodila řeč, zeptala jsem se ho, jestli neuvažoval, že by bydlel sám, že už je mu dost roků a myslím si, že pro potencionální partnerku nebude chlap, bydlící u maminky, nějak zvlášť atraktivní. Odpověděl mi, že se nikam stěhovat nechce, že mu to vyhovuje, jak to je a až potká tu pravou, tak pak to bude řešit. Dál jsme to nerozebírali, neměla jsem odvahu mu přímo říct, že mně už to takhle nevyhovuje, že bych už ráda měla svůj klid. Mám pocit, že by to vzal tak,. Že mi překáží a že ho vyhazuju a mohlo by ho to ranit.

Nevím, jak tuhle situaci vyřešit. Myslíte, že je na místě být v tomto ohledu k synovi trochu razantnější? Nebo jsem sobecká, když myslím jen na sebe a na své pohodlí? Nějak se v tom plácám.

Renata


17.5.2017   Rubrika: Děti. Výchova, škola   |   Komentářů 56   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,7/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Dokud máma funí, budu bydlet u ní

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-56
Verera
Verera - 18.5.2017 10:24

Když já mám pocit, že Renata je ten typ, že i kdyby se syn odstěhoval, ona by si nějaký ten týden odpočala a pak by jí to nedalo a chodila mu tam posluhovat. Přece chudák musí mít teplé jídlo a chodit v čistém.

To jsou pak všechny rady marné a nepomůže ani odstěhování.

 
Hanča
Hanča - 18.5.2017 9:58

tak hlavně, že víte, kde děláte chybu, nějak tento tip matek nechápu, já honím děti do práce už od mala a ty starší se osamotnily hned po maturitě, teď mám doma třetího maturanta, ale jelikož chce studovat VŠ,tak asi ještě chvíi doma pobude, no a jak bude dlouho doma dne 13letá dcera, to netuším

 
JITUSKA70
JITUSKA70 - 18.5.2017 6:43

Tak já to mám trochu jinak.Já se ráda starám o sve deti i když jsou již dospěle.Dceři která po rozchodu z přítelem se vratila zpátky domu ráda uvařím i když ona o to moc nestojí,protože jí jiná jídla než já,ale peru a žehlím ji.Syna,když přijede na víkend obskakuji také,nevadí mě to,jsem ráda,že jsem pro ně ješte užitečná.A to,že se mnou ještě dcera bydli pomalu ve 25 letech mě vubec nevadí,jsem naopak rada,že jí tam mám.To,ale neznamená,že by dcera doma nic nedělala,má ale časově náročné zaměstnání.

 
krasaka
krasaka - 18.5.2017 2:40

smajlik - 61zde opravdu platí "co se v mládí naučíš..." a čím dříve,tím lépe<smajlik47
Někdy i to, že matka je ve špitálech častěji nežli doma, naučí děti v nouzi lecčemusmajlik - 76
Dcery byly o dost starší a už mimo domov, tudíž benjamínek byl nucen cca od svých 9ti let zvládat i "ženské práce"-pak sice bydlel v domku se mnou až do svých 27let,ale vařil raději nežli já a úklid podlah shora dolů byl jeho povinností, spolu jsme vymalovali byt, naučil se žehlit,roztřídit prádlo a nastavit pračku zvládl již jako malý kluk - a jak se mu to ve svém s rodinou nyní všechno sejde. Ani jsem netušila, kolik toho umí opravit a jak chutná jeho svíčkovásmajlik - 68
Když přiletí na dovolenou,už jsou připraveny drobné opravy a mužské problémy - 14 dní papám a nechávám se hostit, on řídí auto a nakupuje a sám říká, že ten bič nad ním mu nebyl ke škodě smajlik - 68smajlik - 47

 
Almega
Almega - 17.5.2017 20:51

Škoda,že jste synka od mala nenaučila všeliké domácí práce: jak by se mu to nyní hodilo! Já synka vždy přistrčila k vaření a všemu,jasně že měl kecy typu "já musím něco dělat doma a mí kámoši nedělají doma nic",ale nyní,když žije sám už asi 6 let (je mu 31let),tak jak se mu všechny znalosti domácích prací hodí! Naštěstí není tak pozdě,abyste ho to ještě stihla naučit,ovšem taky si myslím,že dokud je sám,tak zase tolik nevadí,že bydlí s vámi- vy nejste sama ani on.Něco jiného je,kdyby už s něakou vážně začal chodit,tak to je jiná situace.

 
sallie
sallie - 17.5.2017 20:18

no hlavně jdeš na to oklikou.... řekni mu na rovinu, že tě to zmáhá a že jsi mu vařila třicet let a tím to končí, že ty sama si klidně dáš k večeři rohlík s máslem a on ať se přizpůsobí... podobně s prádlem, úklidem atd... klidně bych vyprala, ale třeba pro něj už nežehlila.Úklid společných prostor na střídačku nebo rozdělit...

 
orinka
orinka - 17.5.2017 18:51

sharon: každý touží po tom, co nemá.

 
Nika1
Nika1 - 17.5.2017 18:49

Chtela bych videt, jestli by takhke opecovavala dcerunku. At se postavi na vlastni nohy. Zivot neni jen prace a jen prace a o nic jineho se nestarat, tak to je pohoda jahoda a je to lenoch.

 
rychlonožka
rychlonožka - 17.5.2017 18:40

Renato, když bylo mému synovi tolik, co tomu Vašemu, oznámila jsem mu, že je čas se osamostatnit a trvala na tom. Musím říct, že mi bylo velmi nelehko a jemu taky. Ovšem protože jsem věděla, že si šetří celý život, měla jsem jistotu, že pod mostem s přítelkyní určitě neskončí. Stěhování rozhodně veselé nebylo, i jsem si pobrečela. Jejich pronájem byla předražená hrůza. Po roce se dopálili a koupili byt v naší ulici. Postupně si jej zařizují. Vztahy se urovnaly. Už nejsem ta špatná. Posunula jsem se na pozici toho impulzu, který je dovedl k samostatnému a svému bydlení. Navštěvujeme se a je to jak se dneska říká na pohodu. Pozoruhodné je, že oni by byli u mě bydleli klidně dál. Což mě docela šokuje. V mých mladých letech se od rodičů přece docela spěchalo. Dneska se nepospíchá nikam. Je to vidět všude kolem. Mladí žijí u rodičů, požívají výhod společného bydlení, ale chovají se dospěle - žijí si po svém. Myslím, že by Renata měla žít taky tak. Nechce se jí vařit? Nevařila bych a dospala únavu z pracovního dne. Občas bych šla nebo jela na celý den někam kamkoli, aniž bych uvařila. Teplé jídlo snad syn má v práci, ne? Občas bych zapomněla nakoupit a občas bych volný den zase proležela u TV nebo s knížkou. A neuklízela bych tak vehementně společné prostory, synův pokoj už vůbec. Já pán, ty pán. Rovnost, volnost. pro oba.

 
Verera
Verera - 17.5.2017 15:30

Žasnu proč děláš něco, co dělat nechceš a co ti nevyhovuje. A proč by měl syn něco měnit, když mu do jeho 32 let nikdo neřekl, že se po něm nějaké domácí práce vyžadují?

Není důvod syna hned vystěhovat, to je spíš náhražka neschopnosti vzdát se opečovávacích choutek. Co je těžkého na tom říct mu, že už ti to nevyhovuje a jak on navrhuje rozdělení domácích prací.

Asi bych nedělila všechno napůl, spíš třeba já prát (ovšem jen to, co je v koši na prádlo) , žehlit, vařit o víkendu oběd (jeden na dva dny), zašívat apod., on vysávat, zametat , mýt nádobí, chodit se smetím, dělat velké nákupy......
Přes týden není nutné vařit a pokud ano, ať si každý udělá, co chce pro sebe.
Problém vidím spíš v tom, že nemáš takovou výdrž a nebude ti připadat dostatečná četnost synkova úklidu, pak je třeba upozornit a vydržet. Pokud to uděláš za něj, tak co by se on namáhal.

A pokud se bude chlapec živit suchými rohlíky a nosit týden jedny ponožky, je to jen jeho věc, kdyby bydlel sám, bylo by to stejné.

 
Hanelorwe
Hanelorwe - 17.5.2017 14:44

Jak sis to udělala, tak to mášsmajlik - 98 ono ve všem v životě platí ona "střední" cesta...jo v poho pomoci po studiích se postavit do života, ale to co popisuješ je za hranou normálního života smajlik - 76smajlik - 76smajlik - 76

 
sharon
sharon - 17.5.2017 14:41

orinka: smajlik - 56smajlik - 25smajlik - 25

 
orinka
orinka - 17.5.2017 14:27

Jak já bych ráda bydlila se svým synem, kdybych ho ještě měla.

 
mam-ča
mam-ča - 17.5.2017 13:58

Ivi: Tak, tak. S mužským je nutno mluvit jako se psem. smajlik - 58
Stručně, jasně definovat požadavky, protože když mluvíš dvě minuty, tak už tě vnímá jenom jako šumění vodopádu.
A ono to kupodivu funguje k oboustranné spokojenosti.

 
kareta
kareta - 17.5.2017 13:54

Ivi: smajlik - 47

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-56
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78154.
Archiv anket.