Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Evropu obchází strašidlo s názvem migrace. Desetitisíce uprchlíků z Afriky ale i např. z Iráku, Sýrie, Afhánistánu aj.  připlouvají namačkáni v chatrných loďkách a toužebně vyhlížejí evropské břehy. Když jsem tyto zprávy před pár týdny trochu intenzivněji zaznamenala, sevřelo se mi srdce, když jsem si představila nebohé matky s malými dětmi či staré, nemohoucí lidi. Říkala jsem si, jaké zoufalství musejí prožívat, když jsou ochotni pro záchranu života vystavit sebe a své blízké nebezpečné plavbě přes Středozemní moře. Za zcela samozřejmé jsem považovala i to, že se o ně v naší vyspělé, civilizované a humánní Evropě postaráme.

Jenže pak začaly prosakovat další a další zprávy, objevovaly se fotografie, natočené reportáže a ejhle. Ono je to všechno asi trochu jinak. Místo zubožených bezbranných dětí a starců připlouvají k evropským břehům nadupané lodě s ještě nadupanějším osazenstvem. Pasažéry a traumatizovanými a zuboženými migranty jsou totiž téměř bez výjimky samí mladí muži v produktivním věku. Když jsem to uviděla poprvé, nebyla jsem schopna tuto realitu pochopit a vstřebat. A nejsem toho schopna dodnes. Snad se nedopustím něčeho jako šíření poplašné zprávy když napíšu, že mi ten masový nájezd připomínal a připomíná spíše invazi.  

Tito muži údajně ze svých zemí prchají proto, aby si zachránili holé životy. Kde ale nechali své ženy, děti, staré rodiče? Ti ve svých domovinách ohroženi nejsou? Kde vzali nemalé finanční částky, které museli zaplatit „převaděčům“? Opravdu se jedná o nebohé běžence, o které bychom se měli postarat a poskytnout jim ze svých zdrojů zajištění? Myslím, že nejsem jediná, kdo této teorii nevěří. A nechápu, proč a z jakého důvodu jsou tito lidé na evropské území přijímáni. V jižních státech jako Itálie a Řecko už mají velké problémy, jak tuto imigrantskou vlnu zvládnout, požadují, aby byli uprchlíci rozmístěni do všech států EU a EU přišla s kvótami, podle kterých by mělo toto rozdělování probíhat.

Je tohle začátek konce Evropy takové, jakou ji známe? Takové, jakou ji pro nás vybudovali a v průběhu historie i vybojovali naši předkové? Skutečně mají představitelé EU v úmyslu otevřít náš kontinent pro imigranty z naprosto odlišných kultur a náboženství a tím zajistit trvalý přísun stále nových a nových obyvatel Evropy? Jsou opravdu slepí ke všem problémům, které se stávajícími i novými imigranty již máme?

Podle včerejšího prohlášení vicepremiéra a předsedy KDU ČSL Pavla Bělobrádka budeme i my přijímat uprchlíky, ovšem prý pouze ty, kteří se u nás budou chtít asimilovat a integrovat. Proboha, jak to chtějí poznat? Ti lidé nemají kolikrát ani doklady, nikdo neví, kdo a proč jim zaplatil cestu, neznáme jejich skutečné úmysly. To nevadí? Prostě jich každý rok tisícovku přijmeme pod naše ochranná křídla, jsme přece humanisté.

Nechci působit hystericky, ale přiznávám, že mám strach. Co asi můžeme očekávat od těch chlapů, kteří sem přijeli sami, bez žen? Vzroste kriminalita, znásilňování? Přijedou za nimi jejich rodiny později? Jaký je horní strop v počtu přijatých uprchlíků? Žádný nebyl řečený. Připadá mi to jako řízený rozklad Evropy, jednoduše nám je sem budou postupně pouštět, oni se budou dále množit a za pár, možná ani ne desítek, let zjistíme, že nám nějak přerostli přes hlavu. Kam potom budeme prchat my?

Také ve vás současný uprchlický exodus vzbuzuje obavu a pociťujete strach o budoucnost svých dětí a vnoučat? Máme vůbec šanci jako řadoví občané něco udělat?