Mám právo na lásku, nebo se musím obětovat kvůli dětem?
.jpg)
Zajímal by mne váš názor. Je mi sedmatřicet let, jsem čtrnáct let vdaná, máme dvě děti – 12 a 8 roků. Posledních asi pět let to mezi mnou a manželem neklape. Začalo to jeho nevěrou, na kterou jsem přišla, sice to pak ukončil, ale nikdy se to mezi námi už nevrátilo tak, jak to bylo předtím. On se sice hodně snažil, ale ve mně to je a tu zradu nedokážu překousnout.
Zůstávám s ním v podstatě jen kvůli dětem a možná i z jakési lítosti. On je totiž jako otec výborný, v tomto ohledu proti němu nemůžu říct jediné špatné slovo. Oběma dětem se maximálně věnuje, je pro ně skutečně skvělým tátou. Ony na něm taky hodně visí. Neumím si představit, že by se naše rodina měla roztrhnout, protože děti by tím nesmírně trpěly a manžel samozřejmě taky.
Tak se celé ty roky po jeho nevěře snažím s ním žít pokud možno co nejnormálněji, ale oba víme, že v pořádku to není. Sice spolu občas i spíme, ale z mé strany je to spíše z povinnosti.
A teď se stalo, že jsem potkala svou dávnou lásku. Kluka, se kterým jsme spolu chodili na střední škole. Je rozvedený, sám. Narazili jsme na sebe na celoškolním srazu a jakoby se nám vrátila naše školní léta. Už je to půl roku a od té doby se stýkáme, dokonce už došlo i na intimnosti. Stydím se za to, ale nemůžu si pomoct. Po letech je mi s někým opět moc dobře. O mé situaci jsem mu vyprávěla, všechno ví. Byl by rád, kdybychom spolu mohli být, přijal by i mé děti. Sám má dvě z předchozího manželství, pravidelně se s nimi vídá, jsou přibližně ve stejném věku jako ty moje.
Chodím teď jako tělo bez duše. S manželem je náš partnerský vztah na nule, fungujeme v podstatě jen jako rodiče. Což je samozřejmě důležité, ale pro plnohodnotný život to nestačí. A tak zvažuju, že bych to nefungující manželství ukončila a konečně začala žít normálně. Brání mi v tom však pocit odpovědnosti vůči dětem i vůči manželovi, který by ztrátu dětí nesl velmi těžce. Já samozřejmě taky, takže rozhodně bych chtěla mít děti ve vlastní péči.
Co byste dělaly na mém místě? Já si sama říkám, že bych si měla sednout zpátky na zem a přestat se vznášet v oblacích, ale vždycky mne nahlodá skutečnost, že jsem ještě poměrně mladá a už pět let žiju v nevyhovujícím vztahu jen z pocitu povinnosti. A že mám snad taky nárok na svůj vlastní, osobní, šťastný život. Rozvedly byste se na mém místě? Nebo byste udržovaly špatné manželství jen kvůli dětem?
8.7.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám právo na lásku, nebo se musím obětovat kvůli dětem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Verera 8.7.2013 13:41: Souhlasím. "Kdybych to býval věděl, tak bych sem byl nechodil." je roztomilé u malého kluka. Dospělý člověk by si měl podobné úvahy zakázat. Vzpomenout si až při příštím rozhodování, že to má vyzkoušet jinak, ale neotravovat sebe a své okolí úvahymi o tom, co by, kdyby.
bubu4+1: Jenže v takovém případě se má matka rozhodnout a už nad tím nepřemýšlet, nebrat to jako oběť, když se rozhodne zůstat a nelitovat se.
kareta: Podle statistik, které se občas někde mihnou, by teda bylo značné množství vztahů silně narušených a tudíž by nemělo cenu je udržovat. Ale pokud jsou děti, měl by se i jejich názor brát vážně. Ty hledají v rodině něco úplně jiného než rodiče a jestliže jsou tyhle potřeby protichůdné- matka chce s dětmi opustit otce, ty naopak chtějí zůstat- tak proč by vždycky měl mít přednost dospělý. Pokud tedy rodiče normálně dokážou žít tak, aby to nějak neškodilo dětem, tj. bez hádek a neustálého napětí.
Proč by měla mít nutně přednost potřeba matky být milována , která vůbec nemusí vyjít nebo jen krátkodobě před potřebou dětí mít oba rodiče a domov tak, jak ho mají teď. Proč by to musely být vždycky děti, které se musí přizpůsobit rodičům?
Nikdo nemůže mít všechno, co chce, matka tedy patrně nemůže v tomto případě mít milujícího nového muže, spokojenou rodinu, hezké vztahy s dětmi a zajistit dětem spokojené dětství. V něčem musí slevit, je na ní, co si vybere.
.jpg)
ani to nechci číst, až někdy dodatečně večer. ale nedá mi to, když čtu ten dotaz v názvu článku: probůh, nikdy se nikdo kvůli nikomu neobětujte!!!!!!
protože jen spokojený lidi, který dělaj věci, který je naplňujou, můžou být někomu k užitku. NIKDO, a děti už vůbec, neocení uplakanou obětující se matku!!!
Verera: je to jeden z indikátorů vztahu. Pokud muž nebo žena mají potřebu řešit své frustrace s někým jiným, tak to znamená, že ten vztah je narušený a to tak že velmi. A nevěř tomu, že pro muže je to jiné. Chlapi to neberou o moc jinak než ženy, nejsou to choidící penisy. Neradi ale odchází od rodiny, poněvadž jsou odpovědnější než ženy.
kareta: Je to jedna z lidských potřeb, která by se neměla nadřazovat všemu a potřebám jiných.
ahojky, no ja se mužu vcitit do toho jak se cítí žena když jí je muž nevěrný, ten vztah at už se chlap snaží nesnaží všelijak, nekončí dobře, je to tak nabouraný že už to nejde spravit, a duvěra je nabourana, navíc kde berete jistotu že ten její muž už ji nevěrný není??? stále muže mít občas bokovky.
tohle je velmi těžké rozhodnutí, asi bych to prozatím řešila tak se stale bokem stýkat s tím s kterým vam je dobře a udržovat rodinu.nevím jak dlouho ste s novým partnerem ve styku ale aby ste si nepohoršila. no ja sem rozvedená, a znovu zamilovana a nelituji, ale u nas byly problémy mnohem horšího razu než jen zminovana nevěra. držím pěsti at se rozhodnete co nejlíp,
Ještě bych vzala s rezervou povídání pána o tom, jak spolu budou všichni bydlet a jak přijme její děti atd. chlapi jsou občas schopní nakecat hodně věcí jen aby mu "dala" a pak skutek utek. Mě to po půl roce přijde vyloženě naivní, kecy na způsob "manželka mi nerozumí" aneb "nikdo Ti nedokáže dát to, co já Ti dokážu slíbit". Mě osobně by takové řeči spíš odradily jak nadchly.
U konkurence jsou už o krok dál a řeší následky : http://zena-in.cz/clanek/syn-se-mnou-od-rozvodu-nemluvi/kategorie/deti
Poučné....
kareta: Jako "máslo" jsem nemyslela sex, ale city. Ty děti mají a jsou silně vázané na oba rodiče. Dítě potřebuje probrat matiku , nějaký úspěch ve škole, sportu, radu ohledně něčeho, co je důležité, smutek, neúspěch. to potřebuje teď, ne za deset dní, až zase bude na víkend u otce.
Každý máme své priority nastavené jinak, proto se v takových případech tak hezky rozproudí diskuze
. Já jen teoretizuji, protože jsem těžce monogamní a pokud jsem se v posledních čtyřiceti letech zamilovala do někoho jiného než do manžela, bylo to čistě platonické a dotyčný byl víc než nedostupný. 
A stejně jsem si vždycky uvědomovala, že ten, co ho mám doma, je ten jediný, se kterým jsem schopná být
.
monja: Jistě, jsou manželství, která nejsou ani pro děti takovým přínosem, ale to z článku mi jako takové nepřipadá.
Nevíme podrobnosti manželovy nevěry, asi to nebyla jednorázová záležitost, ale jestli to byl jen pánův úlet z nudy nebo to mělo nějaké hlubší důvody. Jestli si to vyříkali (no, asi ne, pokud to Helena pořád používá jako omluvu pro jakékoli své chování).
Ale nechat to být 5 let a čekat, až se objeví někdo vhodnější, zatímco manžel je uchováván v tom, že už se přes to přenesli, zavání vypočítavostí.
Draco, jo, nevěra je nepříjemná, ale po pěti letech? Pět let mu to tiše vyčítala nebo se jí to hodí až teď? Nevím, ale zdá se mi to jako poblouznění. Teď spolu chodí na skleničku a možná do hotelu a co potom? Se dvěma dětmi na hraně puberty. Kde budou bydlet? Co jeho potomek? Budou se snášet?
Heleno, být na Tvém místě, tak bych se rozvedla a nebo bych se manželem dohodla na jisté formě odloučení. Nevěru bych nedokázala zapomenout. Např. dohodnout, že spolu budete žít jako rodina, ale jen kvůli dětem a můžete si případně najít nové partnery. Tohle divadýlko a sex z povinnosti určitě nic nevyřeší. A pokud by ses chtěla rozvést, udělej to až s vědomím, že vše zvládneš sama. Na vztah s bývalou a rozvedenou školní láskou bych v žádném případě nespoléhala.
Bellana: děti přece sex nepotřebují...a ani jeden z rodičům jim neumírá. 
Bellana: děti přece sex nepotřebují...a ani jeden z rodičům jim neumírá.
