Ve dvou letech vyžaduje dudlík
Mám dvouletou dceru, respektive skoro už dvou a půlletou a dělá mi starost její závislost na dudlíku. Myslím, že už je dost velká na to, aby se s ním rozloučila, ale ona ho velmi razantně vyžaduje.
S dudlíkem jsme začali prakticky od narození, hned v porodnici. Hodně plakala a s šidítkem se pokaždé rychle uklidnila. Pak to probíhalo tak, že měla dudlík v pusince vlastně pořád, až kolem roku ho začala občas vyplivovat. Jinak byla (a stále je) vyložená dudlíková závislačka.
Přibližně kolem roku už tedy nedudala nepřetržitě, ale i tak ho až dosud velmi často vyžaduje. Na usnutí ho musí mít bezpodmínečně, často si ho vezme i přes den, i když jdeme ven. Jakmile jí ho odmítnu dát, vyvádí přímo hystericky a řve, dokud jí neustoupím. Je to nepříjemné, venku už chodí po svých, golfky bereme jen na delší pochůzky a ona pobíhá s dudlíkem v puse. Lidi se už i otáčejí, protože je dcera navíc dost vysoká (to zdědila po mně a po manželovi), takže vypadá starší, než skutečně je. Běžně jí lidé odhadují tak o rok víc.
Zkoušela jsem ji na dudlík odnaučit po dobrém, po zlém, různými hrami i pohádkami, jednou jsem zkusila vydržet a dudlík jí prostě nedat, ale nezabralo nic. Dcera se dokáže sama vybičovat k tak šílenému hysteráku, že mám o ni až strach. Je doslova bez sebe, lapá po dechu…
Možná mi někdo tady dokáže poradit, jak se dá takhle závislé dítě dudlíku odnaučit. Když ji totiž pozoruji, mám pocit, že ona sama od sebe to nedokáže. Má to jako nějaký fetiš, je na něm vyloženě závislá. Taky mám obavu o správný růst jejích zoubků., byla bych velmi nerada, kdyby si zadělala na předkus.
Nevíte, jak na ni? Jakým způsobem se dudání odnaučily vaše děti? Moje maminka mne od násilného odnaučování zrazuje, prý by pak hrozilo, že si dcera vezme jako náhražku palec a to je pak ještě horší. Můj bratr si ho cucal až do puberty.
11.8.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ve dvou letech vyžaduje dudlík
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Zkuste ho dát čertovi až přijdou výměnou za cukrátka.Zabírá to.Jestli už do té doby nnebude bez dudlíku
Obe nase holky byly dudlikové. Odvykaly se pomaly, nakonec kolem 1,5roku byl dudlik JENOM na spani. Chces dudu tak mazej do postylky. Pochopily to velice dobre. Kolem 2,5 roku se starsí dceri dudlik "ztratil" pri malovani. Schovala jsem ho pro jistotu, kdyby jsme to nezvládli, asi tyden byl v supliku nez jsem ho vyhodila. Prvni vecer jsme sli spát hodne pozde a milionkrát vysvetlovaly ze dudu nemuzeme najit. Druhy vecer uz sama dcera trosku plactive ach jo duddu neni, ale zvládla to a za pár dni spala bez. U mladsi si nepamatuji jak se rozloucila s dudlikem, ale bylo ji taky neco kolem 3 plus minus. Ale vim ze bezne chodily do skolky deti s dudlikem mezi zubama i pres den a driv nebo pozdeji ho samy odlozily bez nejakého nátlaku od dospeláku.
A proto jsem dudlíka dětem sebrala, dokud byly dost malé na to, aby z toho neměly rozum a neuměly ještě protestovat. Což bylo přibližně někdy kolem jednoho roku.
ja bych z toho zase nedelala takovy psycho problem. dite na dudlik za dva dny zapomene zato bude mit natuty trauma z toho az ho v peti letech potkaji kamosi s dudlem v puse ja mam doted hororovy zazitek s holcickou tak 6 let, ktera celou dobu byla s nami v ZOO, cely den jsme ji potkavali a mela v hube jeden az dva dudliky najednou, nechutny
Verera 10:25: . Pokud nejde o něco životně důležitého, taky jsem pro cestu co nejmenšího odporu. Přesně jak píšeš - kdyby mi najednou někdo chtěl zakázat nějakou pro mě oblíbenou a uklidňující činnost, kterou jsem doteď běžně provozovala, taky bych nechápala. Natož, když by mi bylo dva a půl roku
mam-ča: přesně ak
Verera: hrotit? spíš protahuje nepříjemnou situaci
kdyby to utnula, maá za chvíli na dudlík zapomene a všichni budou v pohodě
Verera: Nevadí mi, že má malé dítě dudlík. Ve dvou letech to není žádná tragédie. I naši kluci (dvojčata) dudlali dost dlouho, potom dudlík vyměnili za jiný "fetiš" - obrázkový kapesníček, se kterým chodili spát.
Mně v tom popisu vadí, že Marcela se rozhodla, že bude dcerku odnaučovat dudlání, ale stačilo, aby holčička spustila nesouhlasný řev, a Marcela ze svého rozhodnutí vycouvá a dcerce vyhoví.
To je špatný návyk, který v dítěti pěstuje, že je možné si cokoliv "vyřvat".
majucha: Panická hrůza z makových buchet
Jak to tak vidím, u nás by to nefungovalo. Dítko by se nadšeně vrhalo do postýlky, že tam má broučky a pak by bylo krutě zklamáno, že to je jen mák
mam-ča: Já zase Marcelu chápu, že to nechce hrotit a ráda by našla nějaký klidný způsob.
Když to převedu na sebe, tak kdyby mi někdo sebral můj oblíbený hrneček a prohlásil, že od té doby ho prostě mít nebudu a hotovo, tak jsem taky nepříčetná. Holka neví, proč něco co si oblíbila do té doby mohla mít a pak najednou je to špatně.
Nesnášela jsem tyhle razanntní kroky, pokud je na mně praktikovali rodiče a tak je nedělám. S dětmi se snažím vždycky rozumně domluvit, chápat i jejich pohled a najít nějaký kompromis přijatelný pro všechny a rozhodně mi přes hlavu nepřerostly.
Dcerka byla taky dudlíkový závislák, měla několik dudlíků cca do 2 a půl let a odnaučovala se postupně. Vždycky když o nějakou činnost hodně stála, tak jsem jí řekla, že to s dudlíkem dělat nemůže (něco z bezpečnostních důvodů- prolízačka, něco že je jen pro větší děti bez dudlíků...) a ona si sama vybrala, jestli jí ten dudlík za to stojí. Většinou ho dočasně ráda odevzdala. Postupně jsme zavedli, že ven se s dudlíkem nechodí, na to už je velká a časem ho měla jen na noc.
Pak jsem přestala dudlíky dokupovat a ony postupně odcházely samy- jakmile dudlík praskl, už nesměl do pusy a holčička ho chodila sama vyhazovat. Zásoba se tenčila . Když vyhodila poslední, čekala jsem pár probrečených nocí, ale kupodivu se nic takového nekonalo. Když se zeptala po dudlíku, jen jsem jí řekla, že i ten poslední musela vyhodit, jiný už není. Vzala to jako informaci a v klidu usnula.
Nejlíp se něco odnaučuje, když to prostě není. Není, ztratil se, konec, šlus, utrum
Problém není dudlík, ale nedůslednost matky. Jak už zmínila "křeček" a "medvěd".
Marcelo, pokud teď ustupuješ hysterákům kvůli dudlíku, co budou další ústupky, až půjde dcerka do školky, do školy...až s ní bude cvičit puberta ?
Hezky si zaděláváš svou měkkostí a nedůsledností na budoucí problémy.
Kdo u vás rozhoduje ? Ty ? Nebo ta malá "hysterka" ?
dadka:
Eduna:
Lujza: 7.34
Blbější odnaučování jsem nezažila. Na pěstování fóbie rada jak vyšitá.