Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bellana: no jo, ale někdo nedokáže bez "másla" žít. Jinak máš pravdu, že stavět svůj život a život dětí na půlročním sexu je velmi velmi málo. Ať si Helena užívá másla venku a doma ho nechá dětem :-), v podstatě pokud manžel nepřijde na to, že si Hela užívá jinde, tak takhle můžou být spokojeni všichni, on se jí nakonec milenec přejí a ona se vybouří a vrátí domů, pokud si to nechá jako tajemství tak by nebyla ani první ani poslední.

kareta: Vy jste se dokázali rozejít slušně a máte spolu dobrý vztah (podle toho, co jsi psala dříve). Ale to není standard. Většina rozvodů je hnusná a odskáčou to děti. Následně tedy i matka. Proto je třeba to nejprve důkladně promyslet. Nerozhodovat se na základě několika dobrých souloží.

kareta: V tomto případě to ale je: "Já potřebuji máslo, dětem ho sním, nevadí, že ony budou mít hlad."

Almega: hodně záleží na temperamentu zúčastněných. Já osobně bych nemohla žít s paroháčem- mužem, který mne dožene k nevěře A kecy, že se člověk může ovládat- je to základní lidská potřeba a pokud to doma nefunguje, náprava není možná popř. jeden nechce, tak to je agonie. Jako když člověk dlouhodobě trpí podvýživou a říká si- fajn, mám chleba a na máslo si počkám, až děti odrostou.

Verera - 8.7.2013 9:21 takhle napsáno to vypadá úžasně ... a velmi pravdivě a je to skutečně otázka, kterou by si měla Helena položit .... ale musím upřímně říct, že já si ji před lety položila a odpověděla si tak, že jsem ve velmi špatném manželství zůstala ještě dalších deset let a nejen, že se mi to nevyplatilo ale nakonec se mi to vymstilo .... manžel ještě stačil nadělat milionové dluhy a já mu ještě pět let po rozvodu dělám pokladničku ( tak jako ostatně celé manželství ) ale to jiná pohádka, prostě ne vždy to, co se zdá jasné, je jasné skutečně .... zahodila jsem se špatným chlapem nejhezčí léta života, nestihla jsem ještě jedno dítě, po kterém jsem toužila atd ....... nic není černobílé, i když musím říct, že tady bych Hele taky doporučila ať prvně vystřízliví, než začne pálit mosty ....

neumím poradit, jen chci podotknout, že to je problém starý jako lidstvo samo V dávné scénce Menšíka s Bohdalkou "když chlap zahne, nic se neděje, vrátí se domů, políbí manželku /hlavně at je v ledničce pivo/ - nakonec kohout má každý den jinou a slepicím to nevadí- ale když zahne ženská, nutně se zamiluje, balí kufry a pálí za sebou mosty- tak kdo je v tomto případě více nemorální" - omlouvám se za odlehčení, ale je tomu opravdu tak ve většině případů
Před pěti léty byly děti menší, ale já osobně bych s nevěrníkem nemohla zůstat ještě tak dlouho /vzájemná důvěra byla nutně FUČ/, tehdy by byl rozvod omluvitelný, ale nyní -děti to stejně vezmou jako vinu matky

Verera - 8.7.2013 9:21 : Správně položená otázka!
Kdyby tu nebylo napsáno nic jiného, takhle položená otázka by mohla Helenu probrat...

Chápu,že hlavně vzpomínky na minulost jsou hlavním motorem vztahu s bývalým spolužákem...Ale on už je někdo jiný,i Helena je už jiná,měla by být rozumnější,dospělejší...Vytahovat po 5 letech nějakou starou nevěru je hnusné:buď se manželovi odpustilo a to nafurt,nebo se mělo tedy rozvést! Takhle mi to připadá,jako výmluva,proč si užívat s bývalým milencem.Děti si snad už mohou říct,s kým chtějí po rozvodu žít:myslím,že by si vybraly asi tátu...Představa cizího chlapa je rozhodně nebude lákat.Já osobně bych si hodně rozmyslela,jestli půjdu do nejistoty,s někým,koho vlastně neznám,nebo zůstanu v solidní jistotě každodennosti ! Je taky možnost ještě počkat,znám tedy chlapy,kteří zůstali v rodině do dospělosti dětí a pak se rozvedli a šli za hlasem svého srdce...tak jestli vám vaše okouzlení spolužákem vydrží ještě 10 let...je tu šance...

Ještě bych odpověděla na poslední otázku, jestli bych udržovala špatné manželství. Neustála bych manželovu nevěru, předpokládám. Jestli mi někdy byl nevěrný, postaral se, abych se o tom nedozvěděla. Kdybych se ale rozhodla, že s ním i přesto zůstanu, tak bych i já dělala všechno proto, aby naše manželství nebylo špatné. Je to totiž práce pro oba, ne jen pro toho s máslem na hlavě. Když nejde o alkoholika, feťáka, násilníka, chronického záletníka, tlusťocha, smraďocha, tak bych to určitě zvládla. Oni se ti muži od sebe zase tolik neliší, každý jde na nervy jinak, růžové brýle vydrží jen pár měsíců. S dospělými dětmi bych to viděla jinak. Tam by měly přednost moje city, ale s takto malými dětmi bych kvůli svému dobrému pocitu brala víc ohled na ně.

Když se tak dívám na nadpis , tak mě napadá otázka, kterou by si mohla Helena položit:
"Mám se obětovat kvůli dětem nebo mám obětovat děti kvůli sobě? " Jak se odpovídá na tohle?

Momentálně má představu ideálního partnera, kterého si její děti zamilují a budou se stýkat spolu s jeho v harmonickýc vztazích. Pokud si představí tu o dost horší variantu- chlap s mnoha chybami, který jí půjde občas pěkně na nervy, k tomu její děti, které dělají naschvály, on, který na ně nemá nervy a časem zazní věta "jestli s nimi něco neuděláš, tak končím, tohle nevydržím" (momentální stav u mé kolegyně s 9letou dcerou v podobné situaci), rvačky jeho a jejích dětí, tak bude mnohem blíž pravdě.

Mně vždycky fascinují věty typu: "Stydím se za to, ale nemůžu si pomoct."

Tak buď někdo ví, že dělá něco špatně, ale rozhodne se to dělat i přesto a nebo to považuje za správné a proč se pak stydí.

Neexistuje žádná neznámá věc, která nás nutí dělat něco, co nechceme a bráníme se tomu. Jsme to vždycky jen my, naše rozhodnutí to udělat, i když víme, že je to špatně a taky naše zodpovědnost nebo spíš nezodpovědnost. Svalovat to na cosi mimo nás je alibismus.

To je jak dítě, které ukradne čokoládu a doufá, že se na to nepřijde, protože na ni mělo hroznou chuť. Jenže u dětí se to dá ještě pochopit.

Mně připadá, že život v Helenině rodině plynul i po nevěře tak nějak "normálně".
Po 14ti letech manželství, se dvěma dětmi, už toho bouřlivého sexu není tolik jako v začátcích. I manželovu nevěru Helena "nějak přežila".
Až teď když hledá omluvu pro svoji nevěru si vzpomněla, že vlastně nedělá nic špatného, když manžel byl nevěrný jako první.
To je jako u dětí na písku : "On mi rozbil bábovičku ! Ale ona mi zase předtím vzala kyblíček."

Zaděláváš si na hrozný problémy. Ono manželství jde vždy tak trochu do kopru, když se nabízí milenec, který ve chvilkových opojeních vychází jako nejlepší člověk pod sluncem. Ne, nedělala bych to.

Uvědomila sis, že minimálně starší dítě je už natolik velké, že bude na něm se rozhodnout s kým chce být? Z jeho pohledu jsi to ty, kdo rozbil rodinu a pokud se rozhodne zůstat s tátou, nic s tím nenaděláš, pokud nechceš své vztahy s ním definitivně zničit.

Pokud ses chtěla rozvádět, měla jsi to udělat hned nebo hned jakmile sis uvědomila, že to klapat nebude. A nebo to nechat být a začít znovu. Po pěti letech je tohle trochu zvláštní. To už je jen výmluva, abys neměla pocit, že to co jsi teď udělala je stejný podraz, jaký udělal manžel na tebe před 5 lety.

Nebo jste se dohodli, že budete spolu vychovávat děti, ale v sexu má každý volné pole? To asi ne. Manžel žije v domění, že už jste to překonali, ty zřejmě dovedně předstíráš a teď tohle?

Za pár měsíců zamilovanost přejde, zjistíš, že tvůj současný miláček je normální chlap, který není až tak úžasný a odnesou to děti.

Právo na lásku určitě máš, tvůj současný manžel se ti ji snaží poskytnout jen ty ji odmítáš a hledáš někde, kde možná vůbec není.

Proč jste se před lety rozešli? Proč se onen muž rozvedl? Nejsem odpůrce rozvodů, ale radím spíš si to rozmyslet hlavou, hormony nejsou dobří rádci. Kdybys byla ochotná mít děti ve střídavé péči nebo nechat je jejich otci, to by byla jiná. Nevěřím ale, že bys mohla být šťastná, kdybys viděla, jak tvoje děti trpí rozvodem a jak nesnášejí tvého nového partnera a jak mu dělají naschvály. A to by dělaly, na to můžeš vzít jed. Jeho láska by šla brzy cugrunt. Ostatně, ona to není láska, jen zamilovanost. Nejen sexem živ jest člověk.
Sedni si, sepiš si, co získáš a co ztratíš, když se rozvedeš, přečti si to znovu za týden, za dva, a teprve pak se rozhodni, jestli jde opravdu o novou lásku a jestli ti stojí za ublížování dětem. Není důležité, že ti manžel byl kdysi nevěrný, když jsi to neřešila radikálně tenkrát.