Neumím se přepnout z matky na „normální ženu“
Mám za sebou pět let na mateřské s celkem třemi dětmi: starší dcerkou a mladšími dvojčaty. Těm teď byly tři roky a nastoupily do školky, já začala chodit do práce. Otevřeně přiznávám, že jsem se už moc těšila, sice mě to s dětmi doma bavilo, ale upřímně, stačilo to.
Těšila jsem se, že se mi změní život, konečně budu zase řešit něco jiného, než jen záležitosti kolem dětí. Že se pěkně namaluju, obléknu a v práci budu za plnohodnotnou pracovnici. Jenže zjišťuji, že se těch pět let, kdy jsem byla mámou na plný úvazek, na mně pořádně podepsalo. I když, pravda, nejedná se o žádnou tragédii, spíš jsem zdrojem všeobecného veselí mých kolegů. A tak by mne zajímalo, jestli jsem takhle švihlá jenom já, nebo jestli jste s něčím podobným bojovaly i vy.
Do práce jsem nastoupila v prosinci, mám za sebou tedy cca tři týdny, Vánoce nepočítám. Vracela jsem se na své původní místo, většinu kolegů znám z dřívějška. Vždycky jsme byli fajn parta, takže jsem mezi ně naprosto bez problémů skvěle zapadla.
A teď o co jde. Jsou prostě určité situace, kdy mám nějaký mozkový výmaz, nebo co a reaguji naprosto nepřiměřeně. Poprvé jsem kolegy odbourala, když jsem je nadšeně volala k oknu, ať se jdou podívat, že kolem letí vrtulník. Na pár vteřin nevěřícně ztichli, a pak se začali šíleně smát. A já s nimi, samozřejmě. Došlo mi, že si musím dávat pozor.
Snažím se, kolikrát už mám něco na jazyku, ale včas si to uvědomím. Ovšem ne pokaždé. A tak ze mne občas vypadne „půjdeme si spapat obídek“ apod. A taky mám doslova obsedantní potřebu zastrčit jednomu kolegovi košili do kalhot, neustále mu totiž vzadu čouhá. Zatím jsem se vždycky ovládla a jen se děsím, kdy budu mít opět mozkový výmaz a opravdu to udělám.
Vím, že je to jen taková blbinka, nejedná se o nic zásadního, spíš je to pro pobavení. Moc by mě zajímalo, jestli jste s něčím podobným po ukončení mateřské bojovaly i vy. Taky jste mívaly takové výpadky?
3.1.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neumím se přepnout z matky na „normální ženu“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tak vláček jsem kolegům nadšeně ukazovala taky, časem mě to pustilo, to se poddá.
Dětské výrazy jsme nikdy na děti nepoužívala, přijde mi divné a zbytečné učit děti nějaká slova, která je budu za pár let přeučovat, mé děti od miminka jedly, pily, spaly, takže kolegové v tomto směru žádnou podivnost u mě neměli šanci zaznamenat.
Na nadseni z vrtulniku je potreba byt na materske? Jsem asi vic infantilni nez jsem myslela Takove radosti jako vlak, vrtulnik, stary model auta, letajici balon, lod, to prozivam furt a to deti nemam Je ale fakt, ze nehalekam a nekricim na celou mistnost a ze nezastrkuju kosile kolegum, nikomu neutiram pusu po jidle, ale to jednou mozna taky prijde Jinak si myslim, ze to chce cas, ale pak nebude na pracovisti tak veselo...
Jejda Lucienetraštejá nastupuju po sedmi letech doma..v půlce únoraa myslím, že začátky budou krušné..stejně jako u vásale zase na druhou stranu...když se tomu umíte zasmát, tak je to fajn a jen se zlepší nálada...však ono to přejde
jsem doma rok a už to na sobě taky pozoruju manželovi říkám, ať jde papat a jestli si už půjde hajnout do práce bych měla jít už za rok, tak jsem zvědavá, kdy to přejde...
monja:
taky jsem měla tendence říkat manželovi: koukej, pojede mašinka V práci jsem s tím naštěstí žádné problémy neměla.
Jojo, na oddělení, kde jsem po MD pracovala, bohužel některé mé výrazy zdomácněly, takže když tam teď, po deseti letech přijdu, nestačím se divit ... na vysvětlenou, pracovala jsem u dementních dědoušků, tak se to celkem ztratilo, ale divný to trochu je Doteď tam dědouškové hajuškají, papuškají a kakuškají - no byla jsem tou mateřskou řádně poškozená ... naštěstí to odeznělo
blbla jsem ale ne takhle .... i kdyz pravda me to materstvi zrovna moc neslo, na vrtulnik jsem maximalne upozornila ze leti kolem, stejne tak na kosili at si ji zastrci sami....v podstate kdyz se tak ohlednu zpatky tak co zacaly sami chodit prestala jsem litat za nimi a vyzadovala jsem at litaji oni za mnou.... neboj to prejde. Zacni na sobe pracovat a mozna pro urychleni prepinani mozku vyzaduj i doma urcite ukony od deti. Takze nezastrkuj tricko do kalhot ale upozorn ze takhle se nechodi (i trilety to zvladne sam) a pokud ti stejna pripominka ujede v praci tak se nic moc nedeje, porad je to lepsi nez kdyby ses zvedla a jala se zastrkovat kosili kolegovi osobne . A mozna omez doma zdrobneliny, kdyz si na ne zacnes pomalu odvykat tak neriskujes pak vety typu ju vlacek s vagonkama na nepatricnem miste.
To snad má každá máma po mateřské. To si sedne, neboj.
Taky jsme jeli s manželem bez dětí autem a já ho upozorňovala:
"Podívej, kravičky!" Nebo jsem mu podávala kapesník:"Vysmrkej se!"
Hezký článek, ano taky jistou mateřskou demenci na sobě pozoruju.
A to jsem doma s jedním a necelé tři roky...
Když jsem po dlouhé době jela sama do města /jinak jezdím s mladým/, stáli jsme na závorách a já jsem málem nahlas řekla:"jů, vláček, a kolik má vagonků..."
Ale to se poddá.
Je fajn, že jste v práci dobrá parta a nedělají z tebe pošuka, ale zasmějete se všichni.
Tak tomu já říkám, že "mozek plínkovatí".
Myslím, že to byl ten nejsprávnější čas nastoupit do práce.
Neboj, "baby talk" Tě časem přejde.