Pohádal se s mými rodiči a zakazuje mi je vídat
.jpg)
Nevím, jestli tady najdu radu, spíš se asi potřebuju z toho, co mne trápí, nějak vypsat. Jde o to, že můj manžel se pohádal s mým otcem, do hádky se vložila i máma a pořádně to mezi nimi zajiskřilo. Naši u nás byli na návštěvě a po té hádce je manžel vyhodil. Doslova. Důvod hádky byl úplně zbytečný, chytli se kvůli rozdílným politickým názorům. Jak to bývá, nastoupily emoce a vzájemně si řekli věci, které se neříkají, táta označil mého muže za hochštaplerka a lenocha, padlo i několik hodně peprných výrazů z obou stran. Snažila jsem se je nějak uklidnit, ale nikdo z nich mě nevnímal.
Tohle se stalo před dvěma měsíci. Od té doby u nás naši nebyli. Nikoli proto, že by nechtěli, ale protože to manžel zakázal. Prohlásil, že už nikdy nepřekročí práh našeho bytu. Dokonce jim to ještě ten večer, když je vyhodil, zavolal. Já za nimi s dětmi jezdím sama a pokaždé se kvůli tomu s mužem pohádáme. Vadí mu, že se s nimi stýkám, prý ho smrtelně urazili a já mám jako jeho žena stát na jeho straně.
Máme kvůli tomu dusno, on má pořád potřebu to řešit, neustále v sobě živí tu zášť vůči nim a asi by byl nejraději, kdybych své vlastní rodiče zavrhla. Jenže to já nikdy neudělám, mám je ráda, děti je milují a oni nás taky. Musela bych být blázen, kdybych je od sebe odstřihla. To je prostě nepředstavitelné.
Je to pro mne hrůza. Rodina je pro mne hodně důležitá a to, co se stalo a jaké to má následky, považuji za naprosto nesmyslné a zbytečné. Naši by byli ochotni se s ním usmířit, ale on je jako balvan, nic s ním nehne.
Teď řeším, jak to bude na Vánoce. Na první svátek jsme vždycky jeli k našim, na druhý k jeho rodičům. Už teď mi manžel řekl, že v žádném případě nedopustí, abych tam o Vánocích s dětmi jela, že svátky chce strávit s námi. Že nebude sám celý den doma. Když jsem mu řekla, že ho nikdo nenutí aby byl sám, že může jet s námi, tak vylítnul jako cvok a chytnul takový amok, až jsem se lekla. Řval na mě, že se postará, abych už své rodiče nikdy neviděla, že jsem ho zradila, když ho urazili a místo, abych stála při něm, ještě přilévám olej do ohně a provokuju ho.
Je mi z toho na nic. Já jsem se té jejich hádky neúčastnila, naopak, snažila jsem se ji už v zárodku zažehnat. Jim všem ujely nervy, seštěkali se jako psi a mám pocit, že nejvíc ze všech to teď odnáším já. Nechci ztratit ani rodiče, ani manžela. I když přiznávám, že způsob, jakým se ty poslední dva měsíce chová, mě dost vyvádí z rovnováhy. Vždycky byl vznětlivější, je to cholerik, ale většinou se dokázal uklidnit. Teď mi připadá, jakoby se zbláznil.
Existuje nějaký způsob, jak urovnat takhle vyhrocenou situaci v rodině? Tak moc bych si přála, aby bylo všechno jako dřív.
7.11.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pohádal se s mými rodiči a zakazuje mi je vídat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
PEGG: Souhlasím s tebou.
.jpg)
V klidu bych si s manzelem sedla a vysvetlila svoji pozici, pokud to neni mozne napis mu dopis. Neco v tom stylu, zes ho nezradila, ze ho porad milujes stejne a na tvem vztahu k nemu se nic nemeni, At uz ma jakekoliv nazory at uz politicke, ekologicke, co já vim má rad to ci ono a nebo naopak nesnasi....nic z toho nema ABSOLUTNE zadny vliv na tvuj vztah k nemu. Co ovsem vyrazne ovlivnuje tvuj vztah a city je jeho chovani. NEmusim mit rad zelvy ovsem to neznamena ze zelvy vyvrazdim a nenavidim kazdeho kdo se jich zastane! A totez plati o tvem vztahu k rodicum. Ano souhlasis s manzelem ze takto se chovat nemeli, zvlast urazet ho u vas doma (ne ze by to jinde bylo lepsi, ale to ze se to stalo primo u vas doma jenom prililo olej do ohne). ANo souhlasis ze se s nimi nedokaze on sejit nebo dokonce hovorit s nimi, na to má pravo. Ano souhlasis ze je nechce videt u vas doma (zvlast pokud byt je jeho, pokud je vas obou je to sporny, ale jsi ochotna pro kompromis). Ovsem na druhou stranu ocekavas od neho urcitou uroven dospeleho cloveka, ktery je shopen uznat ze to porad jsou tvoji rodice. To kdyby vase dite provedlo nebo reklo neco co se vam nebude libit tak ho vyrazite z domu? (nerikam ted kdyz je male, ale puberta driv ci pozdeji dorazi i k vam). Proste klidne bych mu vysvetlila, ze chapes jeho nazor a nechces ho menit k obrazu svemu, ale totez ocekavas i od neho. A tudiz ty a deti jdete navstivit na jeden den tvoje rodice a on muze jit s vami a nebo zustat doma a nebo odjet ke svym rodicum o den driv a vy se s nim u ních druhy den sejdete - tomu se rika kompromis. A jeste bych mu zduraznila, ze k vuli tomu jestli on ma ci nema rad Klause a podobnou sebranku NEBUDE nicit detem vanoce.
sallie: Žena nemusí podporovat svého manžela ve všem. Má-li jiný názor, pak není důvod, aby při něm stála. Pokud zůstane mimo jeho zbytečný spor, je to od ní víc, než se dá čekat. Já mám jiné politické názory než můj muž, ne diametrálně odlišné, ale v mnoha směrech se lišíme. Pokud by se pohádal kvůli politice s kýmkoliv, nepodpořím ho v tom, v čem s ním nesouhlasím.
.gif)
koukám,že všude je něco...snad tě utěší můj případ
...před 6ti lety se můj už tak napjatý vztah s mým švagrem(segry manželem) rozpadl nadobro,oznámil mi to sms,že se mnou nadobro končí a že si nepřeje,abych se dál stýkala s jeho rodinou-mojí segrou a jejich dvěma dětma-...a jak myslíš,že to dopadlo?asi první tři roky byli krušný,to jo,zakazoval,přikazoval,řval atd...segra vždycky přijela,nebo jsme se scházeli u naší mamči doma...já jsem u nich od té doby nebyla a je mi to už dneska fuk,s dětma nedělá problém,tak si je občas vezmu na víkend,s našim synkem jsou spíš jako sourozenci,mají se strašně rádi... takže ani přes ty všechny překážky nás od sebe neodtrhnul a NIKDY neodtrhne
protože to prostě nejde...nikdo ti přece nemůže zakazovat rodinu,to je naprostý nesmysl a neboj,ten tvůj blbec na to taky přijde
hlavně neustupuj a hádky přehlížej,jestli vydržíš,jeho to taky přejde,když uvidí,že i kdyby se na hlavu postavil,NIC s tím nezmůže...držím palce,dovedu si představit,jak to máš teď těžký
O politiku se absolutně nezajímám, takže nedokážu pochopit, že se kvůli ní někdo hádá, ba dokonce přestane stýkat.
Rodiče bych v žádném případě neopomínala a nepřestávala se s nimi stýkat. Ještě budeš ráda, že je máš, až se s tímto raplem budeš rozvádět.
.jpeg)
Andreo prostě se nedej. Ty odnášíš jejich hádku a to není spravedlivé. Soudit, kdo za tu hádku mohl je zbytečné, jsou dospělí a snad i soudní. Manželovi bych v klidu oznámila, že k rodičům pojedu i na vánoce a to že se mu to nelíbí, tě sice hodně mrzí, ale nic s tím nenadělá. O jaké zradě to mluví? On se po hádal a měl by mít tolik rozumu, aby pochopil, že nechceš stát ani jedné straně barikády. Ono to ale vypadá, že kdyby to nebylo kvůli politice, stalo by se stejně někdy jindy kvůli něčemu jinému, počítám že ta vzájemná averze tam už byla.
Mě strašně vadí, když musím řešit problémy někoho jiného, zrovna teď se učím neřešit je i když se mě třeba dotýkají víc než mi je milé, ale průsery které jsem nezavinila neřeším, ať si to každý srovná sám a odmítám se tím nechat ovlivňovat.
Bohužel počítej s tím, že budeš mít neveselé vánoce, manžel ti bude návštěvu rodičů vyčítat, měla by sis dupnout a říct mu, že už o tom nechceš slyšet ani slovo. Pohádali se, nechtějí spolu mluvit, jejich věc, ale tebe ať do toho netahají ani jedna strana.
Přeji ti hodně sil, budeš je potřebovat
Určitě mezi tvými rodiči a manželem již před tím nepanoval rovnocenný přátelský vztah již před tou hádkou, jinak by si toto ani jedna strana nedovolila a rozdílný politický postoj je jen zástupný problém při kterém to vyvrcholilo. Je vidět, že ani rodiče a tvůj manžel se neumí chovat v situacích, kdy mají odlišné názory, což je umění diplomacie.
.JPG)
Já si neumím představit, že kvůli odlišným politickým názorům by manžel zakázal vstup do NAŠEHO domu/bytu někomu z rodiny...
Jestli to spíš není zástupný problém,který využil...
A aby mi zakazoval kdokoliv stýkat se s kýmkoliv? Prosím? Máš občanku, jsi svéprávná, a toto je ubohé.
Můžu mít odlišný názor na cokoliv a kohokoliv, ale zákazovat dospělé ženské chodit k rodičům, nebo rodičům chodit k nám?
A s tím stát na straně manžela - mám právo na svůj názor, mám právo ho neříkat, mám právo nemít názor, protože do některých věcí nevidím.
Připadá mi to všechno jednostranně psané - tonic ve zlém, ale tipuju, že vztahy manžela a rodičů byly na houby už před onou "kauzou".
Já jsem vyrůstala v rodině kde mí rodiče a mí prarodiče měli mírně řečeno odlišné politické názory. Když to řeknu upřímně, tak ti lidi byli tak daleko od sebe na politickém spektru jak to jen jde....hádky byly pravidlem každou tak druhou neděli když jsme byli u prarodičů na obědě. Většinou jsme se ani k moučníku nedostali a jelo se domů, protože "s takovýma lidma u jednoho stolu sedět nebudeme" (slova mého otce, v pozadí babička slzela, děda vztekle řval). Naučila jsem se už v dost ranném věku hned po hlavním chodu v neděli zmizet se psem ven a neukazovat se nejmíň tři hodiny, věděla jsem totiž že když budu pryč, rodiče nebuou moct naštvaně odjet a nakonec se všichni svorně spojí a budou mě hledat a vychladnou. 
A protože si lidi hledají podobné životní nastavení jako v čem vyrůstali, můj muž je v mnoha ohledech totální opak od mého otce. Já stojím názorově za mým mužem a naše společné spory nikdy nedojdou do osobní úrovně, ale aby to tak bylo, je nutné sebeovládání na všech stranách. Dosud jsme ho všichni měli, snad to tak bude i dál.
¨
Já bych se zeptala na jaké straně sporu jsi ty? Možná tvého muže víc než rozpor s rodiči naštvalo to, že ty jsi stála mimo a ne na jeho straně. Ne že bys musela, ale takticky, na urovnání sporů ohledně vánoc bych se sunula na manželovu stranu...teda jestli jeho názor není úplně opačný tvému, ale z textu mi to tak nepřišlo.
Navlíkla bych to tak, že rodiče jsou takoví a makoví, TY s jejich politickými názory taky nesouhlasíš, ale jinak je miluješ a chtěla bys abyste všichni spolu zkusili vyjít. Prostě vyjádřit podporu manželovi (jako první věc) a pak nadhodit i ty rodiče.
Z mé rodiny, nakonec spolu všichni začli vycházet a tolerovat se....a po letech dokázali nad tímhle vším mávnout rukou.
"Naši by byli ochotni se s ním usmířit, ale on je jako balvan"... víš, mě přijde, že tu hádku ale vyvolali oni, oni začali s urážením... a tvoje máma stála při svém manželovi a ty ne?
Byli by ochotní se usmířit... co to znamená? Co proto udělali? Mě přijde, že tvoji rodiče tě mají docela zmáknutou, že tě používají teda jako poslíčka "tak my jsme ochotní se usmířit" - jaké mají podmínky té "ochoty"? Nedělej jim vyjednavače, jeslti se CHTĚJÍ usmířit, tak ať s tím ZAČNOU něco dělat...
já bych řekla, že jsi měla zakročit - a to velmi rázně - hned v začátku hádky. Prostě rodičům říct, že u vás doma se takhle netitulujete a ať odejdou.
No ale stalo se, že... co teď? Zkus si představit tu situaci naruby... představ si, že by TEBE takhle seřvala tchýně... řekla ti přesně to, co řekli tvoji rodiče manželovi... manžel by se tě nezastal během té hádky, nedokázal by svojí matku usměrnit, takže nakonec bys to byla ty, kdo by jí musel "vyhodit"... jak by ti bylo? Kdyby ti manžel řekl, že na první svátek vánoční on jede s dětma k tchýni a ty, pokud s nima nechceš, tak máš sedět doma sama? Na svátek vánoční! Jak by ti bylo???
Z tvého manžela rozhodně mluví uražená ješitnost a z toho, co píšeš se zdá, že se taky nedržel na uzdě - ale upřímně, nemá k tomu docela dobrý důvod? To, že ho někdo urážel v jeho vlastním domově mi přijde docela drsný.
Zkus popřemýšlet, jaké řešení by sis představovala v opačné situaci ty - asi by se ti těžko šlo za tchýní, že... já myslím, že by tvůj otec mohl začít tím, že napíše nějaký email na usmířenou - nemusí to být nějak podlejzavé omlouvání ale klidně něco ve smyslu "oba jsme ujeli, pojďme to uzavřít alespoň kvůli dětem". A na ten nešťastný svátek vánoční zkuste vymyslet něco kratšího, pokud možno na neutrální půdě. Např že se vy i rodiče dostavíte k tvému sourozenci (jestli máš) odpoledne "na kafe" - abyste byli v místě, odkud může jedna či druhá strana odejít bez ztráty desítky a odkud se nemůžete / nemusíte navzájem vyhazovat - a kde bude větší obecenstvo, takže menší pravděpodobnost scén - a taky možnost najít si jiného člověka na konverzaci než zrovna konfliktní osobu... Nevím teda jak těžké bude najít tu neutrální půdu, ale zkuste to. A nebo holt návštěva jich u vás nebo vás u nich - ale plánovitě KRÁTKÁ - třeba ve čtyři odpoledne na kafe (v nejhorším případě jen ty s dětma - ale na tak krátkou dobu, aby jste pořád strávili většinu dne s manželem).
