Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Vdala jsem se v Austrálii a jsem v pasti. Zažívám teror od manžela.

Vdala jsem se v Austrálii a jsem v pasti. Zažívám teror od manžela.

Ráda bych se podělila o svůj příběh a požádala čtenářky o radu. Je mi 33 let a posledních devět let žiji v Austrálii. Z Čech jsem odešla kvůli špatnému vztahu s matkou, utéct tak daleko jsem viděla jako jediné řešení.

V Austrálii jsem se před pěti lety vdala. Měla jsem předtím dva vztahy s muži v přibližně stejném věku, jako jsem byla já, ale neklapalo to. Proto jsem se rozhodla, že si najdu muže ve vyšším věku, který už to má v hlavě a v životě srovnané. S mým mužem jsem se seznámila na jedné společenské akci, mně bylo 28 a jemu 56 let. Zaujal mě na první pohled. Byl velice zdvořilý a měl velký přehled. Pozval mě na večeři a začali jsme spolu chodit.

Už tehdy mi sdělil, že má diagnostikovanou bipolární poruchu. Něco jsem si o tom přečetla, ale nepřipravilo mě to na to, co to ve skutečnosti znamená. Manžel měl jednu epizodu ještě předtím, než jsme se vzali, takže v úplné nevědomosti jsem nežila, ale co se týkalo mě, vždy se kontroloval. Po nějakém čase jsme se vzali a naším jediným plánem bylo, že nebudeme mít, vzhledem k věkovému rozdílu, děti. Ale pán Bůh chtěl jinak. Otěhotněla jsem krátce po svatbě i přesto, že jsem brala antikoncepci. Bylo to pro nás oba velké překvapení a dohodli jsme se, že uděláme to, co bude nejlepší pro naše dítě.

Manžel měl po dobu mého těhotenství depresi, která trvala až do dvou let naší dcery. Snažila jsem se to respektovat, vycházet mu vstříc a nezatěžovat ho, takže jsem si připadala jako svobodná matka. Celé dny spal a vstával, až když jsme šly s dcerou spát. Když byly dceři dva roky, zemřela manželova matka a za zděděné peníze jsme koupili dům s pozemkem v malé vesničce. Pozemek manžel využívá pro svou sbírku starých aut.

Když jsme se přestěhovali a já se těšila na nový začátek pro nás všechny, manžel přešel do stavu mánie, což znamenalo, že přestal skoro úplně spát, začal brát drogy, navštěvovat kasina a veřejné domy. Já jsem nevěděla, co mám dělat. Ze stresu jsem hodně přibrala, takže mi začal nadávat, že jsem odporné prase a chtěl se mě a našeho dítěte zbavit.

Nic mu nebylo dost dobré. Špatně jsem uklízela, prala, mluvila, vypadala, byla jsem špatná matka – to vše a ještě víc v očích mého muže. Nenáviděl mě. Žijeme na samotě, do města je to 30 minut autem, není zde žádná veřejná doprava. Muž často odjížděl, nikdy neřekl, kam a na jak dlouho a my pak byly s dcerou úplně odříznuté a bez prostředků, protože nás tu nechával bez peněz. Nemáme internet ani pevnou linku a jeden ze způsobů, jak mě trestal byl, že mi sebral mobil a odjel na několik týdnů pryč. Když se vrátil, nastal teror doma. Plival po mně, poléval mě studenou vodou atd.

Naše dcera má australské občanství a odvézt ze země ji mohu pouze s jeho svolením, které mi odmítá dát. Přišla jsem do Austrálie sama, takže nemám kam jít a naši společní přátelé mého muže znají se bojí mi pomoci, protože mého muže znají a vědí, že by jim dělal problémy.

Více jak rok jsem žila ve strachu z deportace a že přijdu o dceru, když odejdu, čímž mi vyhrožoval. Každý večer jsem se před usnutím modlila, abych se druhý den už neprobudila.

Zhruba po roce této hrůzy jedna hádka vygradovala do fyzického napadení. Podařilo se mi zavolat policii, ale než dorazili, manžel nasedl do auta a odjel. Za chvíli se ale vrátil pro zapomenutý telefon a policie ho zatkla. Šel do vězení na necelé tři měsíce. To byl pro mě čas euforie a neskonalého štěstí. Konečně jsem se nemusela bát. Bohužel, netrvalo to dlouho. Manžela propustila on se vrátil domů. Nemá už sice tu šílenou mánii, ale pouze deprese.

Protože mám přechodná partnerská víza, nemám nárok na podporu a nemám kam a za co se přestěhovat, takže jsme s mužem v jednom domě. A i když manžel neřve a nehází věcmi každý den, chová se, jakoby se nic nestalo a říká, že to moc dramatizuju a že jsem rozmazlená. Jiné ženy prý procházejí horším manželstvím, tak ať si nestěžuju.

Už je to skoro rok, co je zpátky a já už nemůžu. Že mi nadává kvůli tomu, jak vypadám, se snažím přecházet, ale on mi vyhrožuje, že se mě zbaví a že si najde lepší mámu pro naši dceru. To mě naprosto ničí. V době, kdy byl ve vězení mi v Čechách zemřel otec a já nemohla ani na pohřeb, protože on odmítl podepsat souhlas, aby dcerka mohla vycestovat se mnou. Jediné štěstí v neštěstí je, že po tátovi zůstal byt, který se sestra snaží prodat. Měly bychom pak s dcerou finance na přestěhování, ale dlouho to trvá.

Teď s dcerou přežíváme tady, ale já už nemám sílu. Jsem nervově labilní. Jen když uslyším jeho hlas, dělá se mi úplně fyzicky nevolno. Trpím migrénami, ale snažím se být silná pro dceru. Té jsou čtyři roky a svému otci se snaží vyhýbat, nechce s ním trávit žádný čas. Ale on s ní taky ne. Celý den spí a když vyjde z pokoje, jen zařve, že jsem odporný prase a plivne po mně.

Vím, že je manžel nemocný, ale já s tím nemůžu žít. Mám depresi, bojím se vycházet z domu. Co s tím? Moc bych si vážila vašich rad. Děkuji.

Ivana


16.8.2019   Rubrika:   |   Komentářů 60   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3,2/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Vdala jsem se v Austrálii a jsem v pasti. Zažívám teror od manžela.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-57
YXH
YXH - 22.8.2019 16:10

máša h.: smajlik - 47

 
máša h.
máša h. - 21.8.2019 19:28

YXH: netřeba to pitvat...

 
YXH
YXH - 21.8.2019 16:57

máša h.: Mozna, ze by ji bylo lip s pribuznymi u nich doma. Nekdy se charita cpe kam nema... Mam na ne svuj nazor... a asi ne politicky korektni smajlik - 68

 
YXH
YXH - 21.8.2019 16:56

sallie: Jo mas pravdu, to zacit pozvolna s tou ambasadou ale nerikat nic o cestovani. Spis jenom to, ze ona je ceska a ze by chtela aby dcera mela take ceske obcanstvi (spis jako sentimentalni duvody).

 
máša h.
máša h. - 21.8.2019 8:38

YXH: ten jazyk byl asi to nejmenšísmajlik - 65 ... bez táty, bez mámy, v cizí zemismajlik - 65

 
sallie
sallie - 20.8.2019 21:56

hlavně bych teď nikomu neříkala, že uvažuju o vycestování s dítětem... ani té české ambasádě...

 
sallie
sallie - 20.8.2019 21:55

my jsme české občanství pro děti vyřizovali v Česku, nebylo to bez problémů šli jsme tam nadvakrát - poprvé na nás úřednice řvala, že co jsme si to dovolili dát dětem za šílený jména a že nás děti za to budou do smrti nenávidět - mmch jména jsou zcela normální typu Jacob a Sophie - a že když mají druhá jména, že se jim ostatní budou smát, pak nám udělala přednášku, jak nesnáší vyžírky, kteří vyřizují dětem občanství, aby si mohli užívat úžasné zubařské péče zdarma (protože z Kalifornie se mi fakt "vyplatí" brát si dovolenou a lítat s dětma k zubaři), a nakonec řekla, že to dětem nedá, pokud jí nepředvedeme americké zelené karty - což jsme odmítli, protože co je českému úřadu do našich amerických papírů (navíc karty jsme v Praze neměli, byly u tchýně na Moravě v šuplíku, protože jsme je nechtěli někde ztratit).
Druhý den jsem tam šla znovu, k jiné úřednici a bylo vyřízeno za deset minut.

Pravda, přes ambasádu v LA jsme to nezkoušeli - přes ně jsme jednou dělali pasy a bylo to šílené.
Nicméně - v zájmu dítěte bych tu ambasádu oslovila a přetrpěla to, i když je to na dlouhé lokte - protože Ivaniny papíry taky nebudou do příštího úterý, a alespoň nastartovat proces imho ničemu neuškodí. A to občanství se může v budoucnosti hodit. V tomto momentě s dcerou fakt nevycestuje a pokud se o to pokusí, tak jí přišijou únos, takže momentálně na to nespěchá - ale pokud to bude v budoucnu potřebovat, tak by se jí to mohlo zatraceně hodit - a bylo by fajn, kdyby už to bylo v nějaké konečné fázi a teprve anabázi nezačínala startovat...

 
YXH
YXH - 20.8.2019 16:16

máša h.: No jestli ji bylo 17 a trochu se snazila, tak se urcite cesky naucila rychle. Nase holky neumely anglicky ani slovo a zanedlouho se diky kamaradum a skole domluvily lip nez my smajlik - 68

 
YXH
YXH - 20.8.2019 16:14

Linda: sallie: To ceske by ji ambasada mohla vyridit, ale jestli je to jako v Kanade, tak asi ta holka pujde spis do duchodu nez dostane obcanstvi smajlik - 68smajlik - 68 Pokusila jsem se zadat tady, a trvalo to asi 2 tydny, nez mi vubec zavolali nazpatek, a byli neochota sama. Tehdy jsme se rozhodli, ze to ceske obcanstvi stejne nepotrebujeme, kdyz o nas nestoji. Nakonec jsme o nej zkusili jeste jednou pozadat ve Varech a bylo to bez problemu. Asi zalezi na tom, jakou maji naladu smajlik - 26

 
Linda
Linda - 20.8.2019 8:04

sallie: k vyrizeni ceskyho obcanstvi pro dceru souhlas otce nepotrebuje, protoze dcera to cesky obcanstvi de facto ma po matce ,jenom na nej potrebuje papir. Osobni zkusenost - mezinarodni matrika v Brne pracuje rychlosti ,ze ty holce bude driv 18 nez oni vyridi obcanstvi - ale na tohle by se mohla hodit ceska ambasada, at Ivane pomuzou vyridit tenhle kus papiru (a chteji za to min nez kolik si uctuje matrika primo matce smajlik - 64)

 
sallie
sallie - 19.8.2019 23:52

Perlay: nevím, jak v Austrálii, ale začala bych tím, že bych kontaktovala svojí doktorku. Doktor (obvoďák, gynekoložka, pediatr) by měl vědět, kam se obrátit dál, najít nějakou organizaci, která by bojovala ne za tebe, ale za dceru, za to, aby DCERA nemusela žít s psychicky nemocným kriminálníkem. Protože dcera JE australský občan a měly by se na ní vztahovat všechny ty organizace pomoci.
Myslím, že návrat do Česka je nereálný, žádný úřad ti neposvětí "zavlečení" Australské občanky do Česka. A už vůbec ne, když to dítě je takhle malé a má v Austrálii jednoho rodiče.
Takže začni tím nejdůležitějším - všechny svoje papíry, pas, doklady atd. schovej na bezpečném místě MIMO domov. U důvěryhodných kamarádů. Zároveň by bylo dobré mít alespoň ověřenou kopii oddacího listu, rodného listu dcery, pokud je i na tebe psaný barák, tak kopii výpisu z katastru atd.
Oslov pediatra a zeptej se, co máš dělat, aby DCERA byla v bezpečí, že se bojí otce a že i ty se manžela bojíš, že má psychiatrickou diagnózu a že se obáváš, že nedodržuje léčbu (to je důležité!!! ty to nevíš, ale obáváš se - a zároveň by to na něj mohlo obrátit pozornost doktorů a úřadů), a co se dá dělat, aby jí neublížil, jaké mechanismy existují v Austrálii na ochranu dětí.
Dále pracuj na svých papírech, abys měla nějaký oficiální statut a mohla zůstat v zemi.
Až budeš mít tohle vyřízené, tak začni pracovat na tom, aby byl manžel zbaven rodičovských práv. Pokud by se ti podařilo i toto, tak pak bys mohla mít šanci s dcerou odjet, ale zase tolik šancí bych tomu nedávala.
Dobré by bylo dceři vyřídit České občanství - na tom můžeš pracovat průběžně, ale nevím, jestli k tomu taky není třeba souhlas otce - ale alespoň začít zjišťovat co a jak - ne že by to třeba Michalákové nějak extra pomohlo, ale přeci jen budeš mít za zády další instanci, na kterou se můžeš obrátit.

 
máša h.
máša h. - 19.8.2019 21:21

YXH: znám příběh africkýho děvčete, byla ve své zemi dcerou dobře situovaných rodičů... při občanských nepokojích byly její rodiče zabiti... přes nějakou charitativní organizaci se dostala do Čech, kde žila v uprchlickým centru... bylo jí snad 16 - 17 let a přišla do jinýho stavu... ten její kluk se zabil úplně blbou náhodou při koupání v aqua centru... potom žila v zařízení pro nezletilý maminky, dál nevím... mluvila svým národním jazykem a francouzsky, tady si nejspíš moc nepokecala... bohužel realitasmajlik - 65

 
krasaka
krasaka - 19.8.2019 17:07

YXH: smajlik - 61 byrokracie všude a většinou "levá ruka neví, co dělá pravá"- jsem toho přímý účastník a štve mne, že jsem modrooká blondýna a není možno mne přebarvit, abych se vydávala za "uprchlici z Konga" bez dokumentů jen s velkými nároky a požadavky, kterým by bylo brzy vyhověno. smajlik - 47Ovšem toto se v dnešní době děje asi všude???smajlik - 26

 
sharon
sharon - 19.8.2019 15:08

YXH: smajlik - 47

 
YXH
YXH - 19.8.2019 14:06

Linda: Mas pravdu, ze kazda zeme ma svoje uradovani ohledne pristehovalcu smajlik - 68 jak se tomu pry rika (ja tomu rikam bordel smajlik - 68 aspon tady to tak je, po tom co ztratili nase pasy hned po nasem prijezdu, se tomu snad ani rikat neda). Ale 9 let se mi zda dost dlouho na to, aby si apon nejake papiry zaridila.
Zivot pise romany, ale tohle je dost pritazene za vlasy ...

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-57
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.