Jak zvládnout pětiletého agresora?
.jpg)
Prosím zkušené maminky a babičky o radu, jak přistupovat k našemu pětiletému synovi. Asi tak od tří let se u něj začala projevovat zvýšená agresivita, mysleli jsme si, že to časem přejde, ale nestalo se. Naopak, stále se stupňuje a my už si s ním nevíme rady.
Syn je jedináček, od malička jsme mu věnovali hodně pozornosti, rozhodně netrpí tím, že by se cítil nějak odstrčený. Věnujeme se mu, povídáme si s ním, hrajeme, zajímáme se o něj. Ale s ním je to těžké. Má v sobě nějakou zvláštní zákeřnost, agresivitu. Pěkně nás to zmáhá, manžel je z něj už úplně na větvi a v poslední době od něj syn často dostává výprask.
Nikdy předtím jsme tělesné tresty nepoužívali, nechtěli jsme, nepřipadalo nám to správné. Spíš jsme se snažili vysvětlovat, odvést pozornost, hodně chválit, když se mu něco povedlo. Tato naše výchova však kolem syna prošla jako nic a my z něj šílíme. A nejen my. I učitelky a děti ve školce, prarodiče, ven na hřiště už s ním ani nechodíme, protože je zlý na ostatní děti a často docházelo ke konfliktům i mezi námi, matkami. Chápu, každá si hájí své dítě a sebekriticky musím přiznat, že strůjce toho špatného byl vždycky náš syn.
A jak se chová, abych byla konkrétní? Je to hrůza. Začne to hned ráno, každodenní boj o to, aby se oblékl, umyl, nasnídal. Vzteká se, odmlouvá, ječí. Pak se třeba oblékne a přijde a kopne mě. K snídani dostane například namazaný rohlík a usmyslí si, že chce chleba. Když mu ho nedám, hodí rohlíkem na zeď a po mě se aspoň ožene, nebo rovnou vstane a dá mi facku.
V podstatě cokoli, co dělá, co chce, čemu s věnuje, má spojené s agresivitou. Hračky rozbíjí, mlátí s nimi, nic mu nevydrží. Nemá žádné kamarády, nikdo si s ním nechce hrát. Oboje prarodiče ho odmítají hlídat, nedivím se jim, je schopný do babičky i do dědy kopat jen tak pro nic za nic, když mu něco řeknou, jen se směje.
Byla u nás kamarádka psycholožka, chtěla jsem aby nám řekla svůj názor. Seděla u kafei a kluka jen tak pozorovala a byla v šoku. Otevřeně řekla, že sama ještě tolik zkušeností nemá, takže by nám doporučila najít si nějakého odborníka.
Jenže pro nás je to těžké. Kluk je opravdu nezvladatelný, agresivní, vlastně od rána do večera neposlouchá nic jiného než nějaké zákazy, výtky, odmítání, v poslední době dostává od manžela i výprask, protože je to s ním už neúnosné. Nevím, jestli by bylo dobré ho hned ještě navíc škatulkovat, že je to dítě „které potřebuje psychologa“. Nejdřív bychom chtěli vyzkoušet všechno, co je v našich silách. Pokud to nezabere, samozřejmě s ním někam zajdeme, za rok má jít do školy, do té doby by se rozhodně měl nějak zklidnit.
Proto bych se vás ráda zeptala, zda nemáte zkušenost s takovým nezvladatelným a agresivním dítětem. Co by na něj mohlo zabrat? Vyzkoušeli jsme všechno možné a připadá nám, že on je vůči všemu imunní. Oba s manželem jsme se dokonce v jedné slabé chvilce shodli, že kdybychom tohle tušili, radši bychom zůstali bezdětní. Je to hrozné, já vím, ale opravdu jsme vyřízení.
27.5.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak zvládnout pětiletého agresora?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
" Kluk je opravdu nezvladatelný, agresivní, vlastně od rána do večera neposlouchá nic jiného než nějaké zákazy, výtky, odmítání, v poslední době dostává od manžela i výprask, protože je to s ním už neúnosné."
Trochu nadsázka, ale já celý den poslouchat jen zákazy, výtky a odmítání, tak jsem taky agresivní.
Ale to rozbíjení hraček a neschopnost si hrát bez agrese vůči ostatním - to je fakt alarmující. Mazejte k psychologovi co nejdřív. Doporučuju ještě dnes se někam objednat.
.gif)
nečtu názory - zatím
...za mě si myslím že dostat přes zadek není žádný drsný trest a platil a osvědčil se často......
Připomíná mi to Aspergerův syndrom. S tím sami bez odborné pomoci nic nezvládnete.
Pokud bude mít syn nějaké zdravotní problémy, tak taky vyzkoušíte kde co a když všechno selže, kusíte doktora? To asi těžko. Tak proč takové váhání s psychologem, když na tohle zjevně sami nestačíte. Kluk je navíc z vašich experimentů ještě víc zmatený, pokud reagujete protichůdně.
Je potřeba potvrdit nebo vyvrátit závažnější diagnózu a podle toho se zachovat dál.
Takováhle výrazná agresivita je neobvyklá, ale agresivitu mají v sobě všechny děti a musejí se naučit ji zvládat.
Mám zkušenost, že oplácet agresi agresí nefunguje. Syn naprosto přesně okoukal naše chování a pak to aplikoval na sestru. A vysvětlujte dítěti, že když on udělá něco, co se nám nelíbí, plácneme ho a to je v pořádku, ale když sestra udělá něco jemu a on ji plácne, je to špatně.
Ale funguje to i naopak. Když my jsme ho v určité situaci chválili on pak chválil sestru. Takže pozitivní výchova se mi osvědčila mnohem víc.
Pak taky jak tu už psali - předem s vyhnout situacím, kdy dochází ke konfliktům a nechat dítě přiměřeně rozhodovat o sobě. Jsou věci, u kterých o nic nejde- ať se rozhoduje sám co na svačinu, co na sebe, s čím si hrát, na co se dívat. A pak jsou věci, o kterých se nediskutuje, zejména bezpečnost. Děti to velice dobře rozliší a pokud má většinou možnost volby, přijme snáz situace, kdy ji nemá. Pak to ale chce důslednost.
Pro mého syna nebyl žádný trest plácnutí přes zadek, zato ale těžce nesl, že byl vykázán z naší společnosti. Při nevhodném chování musel odejít do svého pokoje (neumíš se chovat, nemůžeš tu s námi být, běž o sobě přemýšlet, až na to přijdeš, můžeš přijít - říct naprosto klidně). Většinou se pak chvíli vztekal na prahu , který se neodvažoval překročit, vybil ze sebe emoce, a pak se přišel pomazlit, že už ví, že to a to neměl dělat. A tím se to uzavřelo. Aby mu bylo jasné, že s ním je všechno v pořádku, jediné, co nám vadí je určité chování.
Nevěřím tomu, že by nějaké pětileté dítě, pokud nemá zdravotní důvody, nechtělo, aby ho měli rodiče rádi, bylo spokojenější, když je doma dusno a vytvářelo raději situace, po kterých následuje trest než ty s pochvalou. Ale tak jak vy jste bezradní s jeho výchovou je možná on bezradný ve vztahu k vám. Vy zkoušíte kdeco, on taky.
teď jsem si uvědomila, že znám případ malého chlapce, ještě je ve školce. Má poruchu, je autista - ale tady je Dg známá. Je to velké trápení pro rodiče i okolí. Ve školce má přidělenou asistentku, protože je nevypočitatelný. Zničehonic třeba napadne kamaráda ve školce...není to lehké.
sevenofnine: vidim, ze nas obe napadlo to same a jeste jsme pouzili primer na zapal plic 
Ale je to tak. S nemocema tela bezime k MUDrum hned, s nemoci duse se otali a oddaluje a pritom cim pozdeji tim hur... 
Jaka skatulka? On toho psychologa OPRAVDU potrebuje a terapie se muze tahnout hodne dlouho, necekejte na nic...
To je jakoby mel zanet zapal plic a vy nechteli jit k toktorovi, aby nemel skatulku, ze je to dite "co bere antibiotika"...
Jako rodiče jste docela selhali...rozhodně jste se vším měli vážně zabývat už dřív,po třech letech dítěte...Je možné,že je tam skutečně nějaká vážnější diagnóza,ale čím dříve by se o tom vědělo,tak ještě je nějaká šance s tím něco udělat! Jen mlátit a řvát,to není nejsprávnější...Možná ,že má taky špatné stravování: moc sladkého ! Já bych si už dávno vyhledala literaturu na netu nebo v knihovně,abych měla přehled,a nenechala bych to dojít tak daleko.Představa,že se ve škole zklidní,je taky zcestná: naopak tam by narušoval vyučování a zřejmě by stejně skončil v nějaké speciální ...Bohužel,jako je někdo od mala cukrovkář,nebo epileptik,tak může být i psychopat a je třeba si to uvědomit.
Ano, je to porucha chování a už dávno jste měli vyhledat psychologa. Věřím, že jste ze syna "na prášky", možná i on z vás.
Takové dítě nikdy nikdo nebude chtít dobrovolně hlídat a vždycky bude mít se svým okolím problémy, pokud rychle nezakročíte.
Divím se, že chlapec může chodit do školky, pokud se tam chová jako doma, a že vás už rovnou ze školky neposlali k dětskému psychologovi.
Chodit k psychologovi není žádná ostuda. Ostuda je, nechat to zajít takhle daleko.
Proboha na co čekáte? Ať už je to chyba ve výchově nebo nějaká diagnóza, ale sami to nezvládáte. měli jste to řešit dávno, nejpozději s tím nástupem do školky.
.jpg)
1) skatulkovat dite ze navstevuje psychologa je kravina na entou! To je jako skaltulkovat rodinu, ze dite dostalo vsi tak jsou urcite spindirove a pritom jsou dneska zavsiveny vsechny skolky. takze byt vama vezmu to klusem k odbornikovi, cim driv tim lip. Jediny kdo skatulkuje jsi ty Mirko. Urcite te bude sokovat az zjistis jake jsou cekaci doby na dobreho detskeho psychologa, protoze se un ich dvere netrhnou
2) a nez na vas prijde rada u odborika naprosto bych doma obratila strategii. Ano synovi je "teprve" pet let,ale proc si nevyslechnout jeho nazor? Takze rano zacit pozitivne - ano musi se obleknout, ale netrvat na tom a tom obleceni. Samozrejme ne do kratasu ve 20 stupnich mrazu, ale dat mu na vyber - vyber si neco sam z techto dvou policek a oblec se. A kasli na, jestli ma na sobe zelene kalhoty a fialove tricko acervene ponozky - sam si vybral a oblekl se, to je hlavni pointa. Stejne tak snidane, dala bych na vyber 2-3veci a to co si vybere musi snist, ale netrvala bych na tom, ze musi jist to na co mam ja sama chut. Proste ve vsem bych zavedla, ze si muse vybrat a naopak bych trvala na tom ,ze co si vybere u toho zustane. A neboj on hlady neumre.
V ceskych krajich jeste porad pretrvava teorie, ze dite musi poslouchat vzdy avsude. Ano musi v zivotne dulezitych situacich, ale dite neni stroj tak proc mu nedat moznost vyberu a tim padem moznost rozhodovani v tech nedulezitych situacich... to samorozhodovani uvolni napeti u ditete ,ze zase muzi poslouchat.
A nakonec jedna psycholozka mi kdysi poradila chovat se stejne jako dite. Osobne mi to prislo jako pitomost, ale schvalne jak by syn zareagoval kdyby te kopnul a tys kopla jeho? MOzna by to zvysilo jeho agresivitu a v tom pripade prestat, ale mozna by z toho byl v soku a prestal by sam?? Kadopadne tohle neni jenom zjistovani hranic z jeho strany, takze jak jsem uz rekla jdi k odbornikovi.
.JPG)
U odborníka jste měli být už dávno, tohle opravdu není chyba ve výchově.
mija: loupák: přidávám se k vašemu názoru, i mě napadlo to samé, že se jedná o nějakou formu autismu, to snad vám řekla i ta kamarádka
dadka: ano, až bych vychladla po tom kopnutí, žhavila bych drát a sháněla bych pro nás všechny termín k psychiatrovi.
.jpg)
jedině odborná pomoc už jste tam měli dávno zajít kluk bude jen horší hodně 
