Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Každá maminka malých dětí to zná. Nikdy nekončící kolotoč, pohotovost takřka nepřetržitě, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Ačkoli své děti miluje nade vše, přesto ji občas přepadne neodolatelná touha mít chvíli klid, pár hodin jen sama pro sebe. Je to pochopitelné, každý člověk si potřebuje občas vydechnout a načerpat síly. Situace je pak ještě náročnější, když maminka na mateřské zároveň i pracuje.

Bez zajištění hlídání to zkrátka někdy nejde. Každý však nemá k dispozici ochotné babičky či kamarádky. Řešením se tak může stát placená chůva. Mnoho maminek už tuto variantu využívá, je však i hodně těch, které se jí brání a příčí se jim svěřit své ratolesti někomu cizímu.

Pokud zoufale potřebujete hlídání k dětem a jste na vážkách, zda si najmout chůvu či ne, možná vám rozhodování usnadní rozhovor s naší čtenářkou Lubar.

Máš dva malé syny, jsi na mateřské a k tomu ještě pracuješ. To je na jednu ženu dost. Kdy jsi dospěla k tomu, že zkusíš najít nějakou hodnou paní, která by se o děti pár hodin v týdnu postarala?

Myšlenka, že bych si mohla nějaké hlídání (tehdy ještě jen pro jednoho syna) zajistit, se mi v hlavě honila v podstatě od prvního okamžiku, kdy jsem začala po jeho narození opět pracovat – tedy od jeho prvních narozenin. Od prvních úvah k chůvě však u nás byla hodně hodně dlouhá cesta, trvala bezmála tři roky.

Začala jsem u jeslí, ale s hledáním jsem byla rychle hotová – „veřejné“ jesle v naší blízkosti nejsou žádné, a soukromé jsem si jako začínající advokátka s malým dítětem, pracující tak na čtvrtinový úvazek, skutečně nemohla dovolit. Na nějaký čas jsem pak od hledání hlídání upustila, protože v té době mi mohla dost pomoci švagrová – bydlí sice šedesát kilometrů daleko a Maxe jsem k ní musela vozit, ale na vytržení trnu z paty to bylo v tu chvíli ideální řešení.

Znovu jsem se po hlídání začala poohlížet vloni, když jsem znovu otěhotněla a zároveň se mi začala moje praxe dost rozjíždět. Tehdy jsem na inzerát jsem oslovila jednu místní maminku, která si hlídáním přivydělává na mateřské. Ač by tato varianta nebyla finančně příliš náročná, rychle jsem od ní ustoupila. Shodou okolností právě tuhle „hlídací maminku“ si totiž pamatuji z hřiště, kde nervozně na děti, svoje i ty, které hlídala, křičela, a kde se její hovory s kamarádkami točily kolem toho, jak strašná je ta maminka, které synka hlídá.

Je vidět, že sehnat spolehlivé a seriózní hlídání není vůbec jednoduché. Kde jsi nakonec vaši chůvu „objevila“?

Oslovila jsem pak několik agentur z okolí (v našem městě v té době žádná nebyla) a všechny sice byly schopny mi někoho na hlídání sehnat, ale nemohly garantovat, že chůva bude časově tak flexibilní, jak bych já se svou profesí potřebovala. Navíc všechny agentury za hlídání dětí požadovaly více peněz, než kolik jsem byla ochotná platit (platilo se za každé hlídané dítě zvlášť, plus cestovní náklady na chůvu – nebyla místní).

Manžel naštěstí může pracovat z domova, takže jsme i nadále péči o malé děti dvou pracujících rodičů „pytlíkovali“ sami. Po čtyřech letech života s dětmi, od kterých jsme si s manželem nemohli vůbec odpočinout, se bohužel únava začala projevovat velmi i na našem vztahu, oba dva jsme byli ve stresu, děti jsme si často jen předávali mezi dveřmi tak, aby jeden či druhý mohl odejít pracovat.

Teprve letos v létě jsem dospěla k tomu, že chci někoho, kdo se mi o děti postará pravidelně, a to bez ohledu na nepravidelnost v mém pracovním vytížení. A pomohla mi místní agentura.

Z kolika adeptek jsi vybírala a jaké byly tvé požadavky?

Agentura mi nabídla dvě adeptky. Požadavky na chůvu jsem dopředu stanovené pevně neměla, měla jsem jen svou představu ideální chůvy, ale ta mi připadala tak trochu jako sci-fi: paní ve středním věku, třeba v invalidním důchodu, která by našim dětem zprostředkovala kontakt s generací našich rodičů (bohužel naše děti nemají prarodiče), chtěla jsem, aby s dětmi dokázala dobře vyjít, aby jim dala něco víc, než jsem schopná jim dát já sama, aby pro děti byla obohacením. Když nám agentura naši „tetu chůvu“ představila, měla jsem jasno hned, protože ona je ztělesněním mých představ.

Jak probíhalo seznámení s dětmi?

Seznámení probíhalo zejména s mladším synem, které mu v té době bylo osm měsíců. Poprvé přišla chůva jen na hodinu, já jsem byla v kuchyni, ona se mu věnovala v obýváku. Podruhé přišla na dvě hodiny, teprve potřetí tu s ním zůstala sama na čtyři hodiny.

Obě děti snáší chůvu velice dobře, mladší se na ni radostně směje, když jí vidí přijít, starší sám řekl: „Tetu chůvu mám moc rád!“ Chůva se dětem po celou dobu, kdy tu s nimi je, věnuje na sto procent, nemusí řešit, jestli tu je či není uklizeno, co má uvařit, nakoupit, vyřídit. Hned po příchodu usedá v obýváku na koberec, kde si s nimi hraje, pak je vezme na procházku do přírody a po návratu si s nimi opět hraje, jídlo jim dává připravené ode mne, takže s tím nemá vůbec žádné starosti. Myslím, že to je klíč k tomu, že děti jsou opravdu spokojené, chůva jim totiž přináší něco, co jim já, zaměstnaná máma, bohužel dát nemohu – několik hodin souvislého času jen a výlučně pro ně.

Jak často ti chodí chůva hlídat a jak ten „volný“ čas využíváš? Čtenářky, které o chůvě uvažují, bude určitě zajímat i cena za tuto službu.

Máme domluveno, že chůva bude chodit jednou v týdnu na čtyři hodiny, ale obvykle je to tak, že přijde v týdnu dvakrát a dohromady to dá těch hodin tak devět, deset... Dokud jsem chůvu neměla, myslela jsem si, že ji ani nepotřebuji. Teď, když ji mám a vím, že jí můžu důvěřovat, tak ji najednou potřebuji mnohem častěji. Většinou v době, kdy hlídá, pracuji, ale občas ten čas využiji jen tak pro sebe, jdu se kouknout do obchodů, kam se s kočárkem nedostanu, jdu ke kadeřnici, nebo jen tak relaxuji na procházce se psem. Každá máma malých dětí ví, jak vzácné jsou ty chvilky, kdy je člověk sám, a díky chůvě si tyhle chvíle můžu aspoň občas užít. Platím jí 120 korun na hodinu.

Co bys poradila maminkám, které o chůvě uvažují a stále se nemohou rozhodnout? 

Pro mě osobně byl při rozhodování důležitý okamžik, kdy jsem si dokázala přesně uvědomit, jakou chůvu chci a co očekávám, že by mi chůva měla přinést. Dokud jsem hledala jen hlídání, pochybovala jsem. Ve chvíli, kdy jsem začala hledat chůvu – tedy člověka, který tu v určitý čas bude jen a výhradně pro moje děti, pochybnosti mě přešly. Když dnes vidím svoje děti, jak jsou s chůvou spokojené, vidím, jak jim její péče prospívá (dělá s nimi věci, které mě třeba příliš nebaví nebo na které nemám čas), vidím, že i ona je má ráda, a zároveň díky času, který je ona s nimi, já mám na děti větší trpělivost, méně na ně křičím, jsem míň unavená, tak lituji, že jsem se pro chůvu nerozhodla už dávno. A tak bych naší chůvě ráda vzkázala: „DÍKY, TETO CHŮVO, JSTE SKVĚLÁ!“

Děkuji za rozhovor.