Jsem těhotná a on se nechce ženit
.jpg)
Jsem strašně zklamaná ze svého přítele. Chodíme spolu čtyři roky, skoro stejně tak dlouhou dobu společně bydlíme a teď čekáme plánované miminko. Mně je třicet, jemu o pět víc, před půl rokem jsme se domluvili, že vysadím antikoncepci a začneme se snažit o dítě. Já jsem tenkrát řekla, že ale nechci být svobodná matka, že bych dítě chtěla přivést do úplné rodiny a přítel mi odpověděl, že však jo, že až otěhotním, vezmeme se, dřív to prý nemá smysl.
Jenže teď se začal cukat. Jsem ve třetím měsíci, už od sedmého týne víme s jistotou, že jsem těhotná. Když jsem nadhodila téma svatba, začal se ošívat a najednou povídal, proč na tom tak trvám, že přece svatba není to nejpodstatnější, a jestli mu snad nevěřím a myslím si, že by mě zradil a opustil. Nic takového si nemyslím, jen jsem možná konzervativní nebo staromódní, chtěla bych, abychom se všichni jmenovali stejně, abychom byli rodina se vším všudy.
Jeho postoj nechápu. Jsme zajištění, máme vlastní bydlení bez hypotéky, žijeme si dobře. Hospodaříme společně, ve všem se chováme, jako bychom byli manželé. Ale pro něj je to zpečetění vztahu na úřadě jako nějaký nepřekonatelný strašák.
Jsem z toho rozčarovaná a zklamaná, mám pocit, že mě podvedl. Cítím se i jako žena hrozně, vlastně mě odmítl, na rovinu řekl, že si mě nechce vzít. Přitom že čekám jeho dítě bere jako samozřejmost, že to tak je správně a na miminko se těší.
Nevím, co mám dělat. Mám chuť na něj zatlačit, ať se rozhodne, že buď bude svatba, nebo holt budu svobodná matka, ale když už, tak se vším všudy, rozejdeme se a on mi bude platit na dítě a po dobu mateřské i na mně. Vím, že je to hloupost a asi to neudělám. Ale přemýšlím, jak na něj zapůsobit, aby mu došlo, že v situaci, kdy čekám naše společné dítě, je pro mne svatba a rodina velmi důležitá. Neporadíte mi nějakou taktiku, co by na něj mohlo zabrat?
21.10.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a on se nechce ženit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dítě zasvobodna nikdy! Nejdříve svatba,pak dítě.Dneska je to všechno zpřevracené,pomalu se zdá,že tradiční rodina je něco nemoderního,zastaralého,vytvářejí se teorie o tom,jak je vlastně úplně normální,aby dítě vychovávali dva muži (nedávno ve Vlastě!!)...Nějaké podivné síly chtějí rozvrátit stabilní a osvědčené formy života a chtějí nám implantovat něco,co není přínosné do budoucnosti.Připadá mi,že se stále zdůrazňuje kdejaké právo,jen ne povinnosti,slušnost,čest a ty všechny "staré pořádky".Začíná to právě tam: někdo něco slíbí a nedodrží,dává tím druhému najevo,že je naivnější a důvěřivý,že je snad horší člověk než on sám?? A co tím získá??
.gif)
ach jo, to jsou důsledky dnešní doby, kdy je soužití na hromádce společensky přijatelné, neříkám, že je to špatně, naopak.... ale mají to chlapi hodně usnadněné - všechno na stříbrném podnose - od servisu až po sex, proč by se ženili
nechtěla bych být znovu mladá, jsou ty vztahy nějaké pochroumané
v každém případě bych mu řekla, že už mu opravdu nevěřím, opravdový chlap drží slovo, v každém případě, je ten vztah narušený už navždy, protože i kdyby svatba náhodou byla, tak s jakým pocitem bys do ní teď už šla? že sis ji vynutila? je to fakt pitomec, který s tebou nejednal na rovinu, protože se bál, že by ses ohlídla po kvalitnějším partnerovi, tak tě lakoval a teď ví, že s dítětem tě má v hrsti
já s mojí povahou bych se možná zdráhala ho vůbec uvést do rodného listu
.gif)
Nutit ho teď k svatbě je blbost. Ještě víc by se šprajcnul. Je to od něj podraz, nedodržení slibu, jak se mu dá věřit i v jiných záležitostech?
Markéto, začni se chovat jako "svobodná", to sice jsi, ale jako bez závazků, nemáš manžela, tak si můžeš dělat co chceš. Nač brát ohled na podrazáka? Snad se chytne za čumák.
A doufám že s dalším dítětem budeš opatrná.
.jpeg)
Podle mého názoru, když jsou děti, má být úplná rodina. Já vím, že to nemusí vyjít, ale přece jen už kvůli úřadům je to jednoduší. A přesně jak píše Verera - 21.10.2016 9:11 co když se něco stane. Taky znám paní, které zahynul partner ještě před narozením dítěte. 
S tím příjmením mají holky pravdu. Nebude svatba, nebude jeho příjmení. Ty jako matka budeš chodit s dítětem po doktorech, do školky, do školy a budete mít každý jiné příjmení
Mně by to teda vadilo.
.jpg)
tím chci říct, jestli třeba nemá partner špatný příklad ze svého okolí? Někdo, kdo se opravdu ošklivě rozváděl?
Určitě, jak se píše níže, je nutné z něj vytáhnout, proč se vlastně ženit nechce?
Možná na to nebude mít odpověď, možná najdete společně způsob, jak to vyřešit 
je samozřejmé, že se cítíš zklamaná a odmítnutá. Dát dítěti svoje příjmení je jedna věc, uvedení partnera jako otce do rodného listu dítěte je nezbytné pro případné vymáhání alimentů apod.
Na druhou stranu vidím kolem sebe i rozvody lidí, kteří se bez pochybností vzali a to, co si teď dělají za naschvály je hnus. Kdyby se nebrali, ušetřilo by to spoustu nervů a nepříjemností nejen jim samotným, ale hlavně dětem 
Sice svatbu nepovažuju za nic důležitého, nechtěla jsme ji, brali jsme se až když jsem čekala druhé dítě, v podstatě kvůli zjednodušení administrativy a až když jsme našli úřad, kde nás oddají bez zbytečných ceremonií a dodají svědky, ale pokud jste se o tom bavili a on to slíbil v případě těhotenství, je to z jeho strany podraz.
Co opravdu nesnáším jsou lži mezi partnery a nedodržování slibů. Takhle tě dostal do situace, ve které jsi nikdy být nechtěla, protože jsi mu věřila.
Možná bych to zkusila obrátit proti němu, když s tím začal. Ano, věříme si, aspoň doteď jsem ti věřila, že když něco slíbíš, tak to platí.
Ale asi nejdůležitější je si v klidu promluvit proč on svatbu nechce a proč ty ano. Přece jen to má i své praktické důvody. Nejen, že nemusíš pořád vysvětlovat, kdo že jsi ve vztahu k tomu,taky máte větší práva v případě nemoci druhého nebo nějaké ještě horší události.
Kamarádka takhle zůstala sama s dvouletou holčičkou, stačila chvilka nepozornosti, smyk a bylo to. Bylo pak pro ni dost náročné všechno finančně zvládnout. Sice brát se i kvůli vdovskému důchodu zní dost hrozně,ale když se člověk ocitne v té situaci, vidí to jinak.
Není svatba= dítě má automaticky příjmení po mně a basta. Však si věříte, tak co.Rozhodně bych se ale nevdávala těhotná, vypadá to blbě. Už bych se touto dobou už cukala
Chápu tvoje zklamání, zvlášť pokud svatbu v podstatě slíbil. S přítelem jsme toto téma taky řešili, i když my ještě nečekame. Jemu se taky do svatby nechce, tak jsem mu řekla, že pokud bych byla svobodnà matka, dítě by mělo moje příjmení, a to už se mu nelíbí. Takže pokud si tě odmítne vzít, rozhodně dej miminku svoje příjmení! Myslím si, že se ted chlapi nechtěji ženit,aby se jim pak snadněji utíkalo.
Pozdě bycha honit. On se ženit zjevně nechce, před zplozením dítěte se ze svatby vymluvil a teď si tě už buď nevezme vůbec, nebo po velikém kraválu. Teď v těhotenství bych se dohady o svatbě nestresovala, dítěti bych dala bez dalších diskuzí příjmení po sobě a dál by se vidělo. Upřímně řečeno, já bych jeho chování považovala za pěkný podraz. Buď ti měl na rovinu říct, že se ženit nebude, nebo měl splnit slib. Svatba se dá pořídit i jen formou zápisu na úřadě se svědky, takže výmluvy na odpor k rodinným sešlostem bych nebrala.
Upřímně, já bych do zadělávání na dítě bez svatby nešla. Tenkrát příteli jsem na férovku řekla, že kdybych otěhotněla jako svobodná, tak se bude dítě jmenovat po mně. Vzali jsme se, nemuseli jsme. Být na tvém místě, zkusím z něj vymámit, proč mu to najednou tolik vadí. A zkusit nějaký kompromis. Jestli se bojí velké slávy, tak udělat svatbu v kruhu rodinném, nebo se vzít a pak to všem oznámit atd. Záleží na tom, proč se nechce ženit.
Možná se bojí velké rodinné sešlosti. Když mu na papíře až tolik nezáleží, zvol kompromis. Objednejte si svatbu někde docela jinde, na malém obecním úřadě, poproste tam o svědectví a máte to vyřízené. Řekni mu, že by sis přála, aby mělo dítě jeho příjmení, na to by mohl zabrat.
Jinak je docela nefér neplnit sliby. Za první republiky se tomu říkalo "svedení pod příslibem manželství"
