Jak zvládnout pětiletého agresora?
.jpg)
Prosím zkušené maminky a babičky o radu, jak přistupovat k našemu pětiletému synovi. Asi tak od tří let se u něj začala projevovat zvýšená agresivita, mysleli jsme si, že to časem přejde, ale nestalo se. Naopak, stále se stupňuje a my už si s ním nevíme rady.
Syn je jedináček, od malička jsme mu věnovali hodně pozornosti, rozhodně netrpí tím, že by se cítil nějak odstrčený. Věnujeme se mu, povídáme si s ním, hrajeme, zajímáme se o něj. Ale s ním je to těžké. Má v sobě nějakou zvláštní zákeřnost, agresivitu. Pěkně nás to zmáhá, manžel je z něj už úplně na větvi a v poslední době od něj syn často dostává výprask.
Nikdy předtím jsme tělesné tresty nepoužívali, nechtěli jsme, nepřipadalo nám to správné. Spíš jsme se snažili vysvětlovat, odvést pozornost, hodně chválit, když se mu něco povedlo. Tato naše výchova však kolem syna prošla jako nic a my z něj šílíme. A nejen my. I učitelky a děti ve školce, prarodiče, ven na hřiště už s ním ani nechodíme, protože je zlý na ostatní děti a často docházelo ke konfliktům i mezi námi, matkami. Chápu, každá si hájí své dítě a sebekriticky musím přiznat, že strůjce toho špatného byl vždycky náš syn.
A jak se chová, abych byla konkrétní? Je to hrůza. Začne to hned ráno, každodenní boj o to, aby se oblékl, umyl, nasnídal. Vzteká se, odmlouvá, ječí. Pak se třeba oblékne a přijde a kopne mě. K snídani dostane například namazaný rohlík a usmyslí si, že chce chleba. Když mu ho nedám, hodí rohlíkem na zeď a po mě se aspoň ožene, nebo rovnou vstane a dá mi facku.
V podstatě cokoli, co dělá, co chce, čemu s věnuje, má spojené s agresivitou. Hračky rozbíjí, mlátí s nimi, nic mu nevydrží. Nemá žádné kamarády, nikdo si s ním nechce hrát. Oboje prarodiče ho odmítají hlídat, nedivím se jim, je schopný do babičky i do dědy kopat jen tak pro nic za nic, když mu něco řeknou, jen se směje.
Byla u nás kamarádka psycholožka, chtěla jsem aby nám řekla svůj názor. Seděla u kafei a kluka jen tak pozorovala a byla v šoku. Otevřeně řekla, že sama ještě tolik zkušeností nemá, takže by nám doporučila najít si nějakého odborníka.
Jenže pro nás je to těžké. Kluk je opravdu nezvladatelný, agresivní, vlastně od rána do večera neposlouchá nic jiného než nějaké zákazy, výtky, odmítání, v poslední době dostává od manžela i výprask, protože je to s ním už neúnosné. Nevím, jestli by bylo dobré ho hned ještě navíc škatulkovat, že je to dítě „které potřebuje psychologa“. Nejdřív bychom chtěli vyzkoušet všechno, co je v našich silách. Pokud to nezabere, samozřejmě s ním někam zajdeme, za rok má jít do školy, do té doby by se rozhodně měl nějak zklidnit.
Proto bych se vás ráda zeptala, zda nemáte zkušenost s takovým nezvladatelným a agresivním dítětem. Co by na něj mohlo zabrat? Vyzkoušeli jsme všechno možné a připadá nám, že on je vůči všemu imunní. Oba s manželem jsme se dokonce v jedné slabé chvilce shodli, že kdybychom tohle tušili, radši bychom zůstali bezdětní. Je to hrozné, já vím, ale opravdu jsme vyřízení.
27.5.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak zvládnout pětiletého agresora?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No mě dát dítě facku, nebo hodit namazaný rohlík na stěnu, tak snad není již mezi živými.
To říkám nadneseně....ale na co čekáš? Až ti kluk píchne nůž do břicha? Je nemocný a potřebuje okamžitou pomoc. Vykašli se na nějaké škatulkování a co tomu řeknou lidé a upaluj se synem k psychlogovi. Ostatně tam už jste měli být dávno. Sami s manželem na to nestačíte.
Mirko, nezlob se, ale jste naprosto strašní rodiče, kluk je na vás plně závislý a vy mu odmítáte pomoct jen aby nebyl zaškatulkovaný. Zaškatulkovaný dávno je, vždyť se podívej na to jak žijete. Kdyby měl zápal plic tak valíte k dr., ale když chlapec potřebuje pomoc na poli psychiky tak z něj "nebudeš dělat blázna". Sorry, ale nestandartní dávno jste ...
A jen tak na okraj, když vy si říkáte, že je děsný a že jste ho neměli mít tak tohle kluk dávno od vás ví, není pitomý a rozhodně jej fakt, že jej nemá nikdo rád neposune směrem k průměru. Vždyť nemá jediného člověka na světě. Tohle jste nezvládli a pochybuju, že ve stavu ve kterém všichni jste s tím jen tak půjde něco dělat bez odborné pomoci.
Hodně štěstí a zkus se na to podívat tak, že doktor jako doktor tak proč ne psycholog.
.gif)
mija: koukám,že nás napadlo to samí,bohužel
Nechci strašit,ale podle popisu to vypadá na nějakou formu atismu
...divím se,že vás už ve školce neposlali na vyšetření,pokud je nezvladatelný i pro učitelky...nečekejte na zázrak Mirko a HNED navštivte odborníka,přeju hodně štěstí a pevné nervy,budete je potřebovat
A kdo jiný, než odborník na slovo vzatý, si s ním poradí? Mě by synek kopnul jenom jednou, následoval by výprask a vyhoštění do jiné místnosti pod zámek.
.jpg)
"Nevím, jestli by bylo dobré ho hned ještě navíc škatulkovat, že je to dítě „které potřebuje psychologa“. Nejdřív bychom chtěli vyzkoušet všechno, co je v našich silách. Pokud to nezabere, samozřejmě s ním někam zajdeme...."
podle zbytku článku jste vyzkoušeli a evidentně to nezabralo - na co ještě čekáte? Navíc to, že se dojdete někam poradit, rozhodně neznamená škatulkování pro "blázen" nebo tak něco. Jen Vám mohou pomoci, změnit přístup, zjistit co by na něj platilo...
rok před nástupem do školy není moc, přeju abyste to do té doby zvládli
Nejvyšší čas vyhledat odborníka, tahle porucha chování je dávno nad vaše síly.
Jsou takové děti... chceš-li ho zvládnout, dívej se na to, co má rád a zkus mu "odebrat jeho milé hračky", dávat odměny, zkusit aktivovat soutěživost apod. ... v manželem musíte být ve výchově za jedno, když už dostane ten výprask... zkus se Ty zeptat, proč takové věci dělá, proč je tak zlý, proč rád trápí druhé děti... snad Ti dá odpověď. Jinak se obraťte na odborníky co nejdříve.
Přeji pevné nervy.
No ja nevim, ale to co popisujete mi hodne pripomina syna me kamaradky...byl nezvladatelny,divny proste hrozny.....a pak u nej zjistili autismus....jakmile to zacli resit a kluk mel denni rad, tak se hodne zklidnil..............vzdycky to nemusi byt vychovou.....
a ještě
co vysíláš, to se k tobě vrací....
no nevím...ale dítě má mít vždy mantinely...co jo...a co ne...
s věkem se to posunuje
nejdříve..podej ruku,oblíkneme se...
postupně...budeme snídat...co bys ráději mléko nebo kakao...chleba s máslem nebo rohlík?
jdeme se oblíkat...potřebuš pomoc? a jdeme na písek...
a tak
dcera i vnoučata prostě respektovaly...
a podle věku..kam jdeš? s kým? vrať se v...
a třeba dcera..už byla plnoletá a bydlela u nás...kam jdeš a kdy se vrátíš?..nebyl mobil...prostě kvůli bezpečnosti
vše se dá domluvit...ale aby do mě sprateček kopal??
možná je to opravdu moc přísná výchova...
a ještě
děti jsem nikdy nebila...akorát jednou dcera koupila jednu přes tlamu, protože co řekla, to bych si ji nedovolila říct ani já...
.JPG){kind=avatar}
Psychologa potřebujete i vy s manželem. Jak se to dítě má chovat, když je vychovávané příkazy, zákazy a nakonec i bitím? Třeba s tou snídaní: Ráno dítě vstane, pozdravíme se, dostane pusu a zeptám se ho, co by si dal z toho, co máme doma. A nevznikne problém s tím, že by chtělo rohlík, když si může vybrat z pěti jiných možností. A tak se dá pokračovat i jiných věcech. Zdá se, že jste se ho pokusili zlomit, aby byl poslušný pejsek, to se vám nepodařilo a máte agresora. Ještě není pozdě změnit styl výchovy. Zkuste jeden den bez příkazů a zákazů.
