Jak jsem konečně získala práci, i když jsem tomu už nevěřila
.jpg)
Před měsícem jsem si tady postěžovala na svůj těžký úděl nezaměstnatelné padesátnice a popsala vám poslední výběrové řízení, kterého jsem se zúčastnila. Ačkoli šlo o celkem jednoduchou administrativní práci za pár peněz na poloviční úvazek, výběrko bylo pojaté stylem, jakoby se jednalo o lukrativní a prestižní práci na manažérské pozici.
(Připomenout si tento článek můžete zde.)
Jelikož to nebyla zdaleka má jediná podobná zkušenost, stalo se tohle výběrové řízení pro mne tou pomyslnou poslední kapkou, kterou můj pohár odhodlanosti přetekl. Práci jsem hledala dál, ale záměrně jsem se vyhýbala inzerátům a nabídkám, ze kterých ten současný personální trend přímo čiší.
Měla jsem toho zkrátka dost. Už jsem nechtěla nikde a nikomu dokazovat, co všechno umím, jak bohaté jsou mé zkušenosti a široké schopnosti, nemínila jsem kohokoli přesvědčovat, jak jsem odolná vůči stresu, jak dokážu pracovat pod tlakem, že mám ten správný tah na branku a jsem příkladný týmový hráč. Definitivně mi došlo, že už opravdu nestojím o další zkušenosti z výběrových řízení, při nichž jsou lidi degradováni na cvičené opičky a objekty ke zkoumání.
Zahodila jsem představy o zajímavé a obohacující práci, kariérním postupu a nadstandardním platu (i když ty už jsem beztak dávno neměla). Každý den jsem pročítala inzeráty, když mi padl zrak na jeden. V administrativní budově sídlící od mého bydliště asi sedm minut volnou chůzí, hledali pracovnici do podatelny. To mne zaujalo. Hlavně tedy ta vzdálenost. Bylo mi jasné, že s platem to na téhle pozici žádná sláva nebude, ale vzhledem k tomu, že pracuju ještě pro jednu neziskovku, v součtu by to mohlo dát nějaký normální příjem.
Na inzerát jsem odpověděla a byla zvědavá, co se bude dít dál. Dle předchozích zkušeností mi bylo jasné, že dřív než za dva, tři týdny nemám odpověď čekat. Jaké bylo mé překvapení, když mi druhý den telefonovali a hned na odpoledne mě pozvali na schůzku. Jak jsem pak zjistila, docela jim hořelo, předchozí pracovnice jim ze dne na den skončila na rizikovém těhotenství. A protože v podatelně je jenom jedna síla, opravdu na obsazení pozice spěchali.
Nevím, kdo z nás měl větší radost. Jestli já, že mám konečně práci, nebo oni, že se jim podařilo tak rychle sehnat náhradu. Další den jsem už totiž nastupovala.
A tak si teď lebedím. Práce není náročná ani psychicky ani fyzicky, z domova to mám co by kamenem dohodil, s dalším úvazkem v neziskovce to krásně zvládám, domů chodím s čistou hlavou. A po všech těch předchozích letech a peripetiích s hledáním práce doufám, že tady zůstanu nejméně do důchodu a ideálně i potom.
A tak se i v mém případě potvrdilo rčení, že kdo hledá, nakonec najde. U mne to trvalo zatraceně dlouho, ale nakonec jsem spokojená. A z toho mne nevyvede ani fakt, že práce v podatelně rozhodně nepatří na vyšší příčky kariérních pozic. Je to prostě práce. Čistá, poklidná, nestresová, pro mě navíc s bonusem docházkové vzdálenosti. Co víc bych si mohla přát?
18.3.2016 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak jsem konečně získala práci, i když jsem tomu už nevěřila
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: V sedmdesáti si už nebudeš ani pamatovat, kam do té práce máš jít, natož jak se tam dopravit. 
Pokud vím, dojíždíš každý den autem a MHD tam nejede. Taky netuším, jestli tam u vás máte řidičák nadoživotí, nebo taky musíte průběžně chodit na zdravotní prohlídky ?
Zbytečně se tím netrap, možná se důchodu ani nedožiješ, nebo Ti stát přidělí zdatného pečovatele, co Tě bude do práce dopravovat a tam Ti podávat upadlou tužku (hůl, zuby, apod.)
.jpg)
magatao: rychlonožka: PEGG: naprosto s vami souhlasim, ale ja osobne budu muset pracovat do 69 let a kdo vi kolikrat mi to do te doby jeste prodlouzi, takze ve vysledku tu taky budu moci trcet klidne az do 70 a vice 
. Uz dneska ve 43 si musim psat listecky pokud nejakou praci nemohu dodelat a musim pockat na dalsi podklady, tak abych na to nezapomela, jak ja budu fungovat v 70 fakt netusim 
. A to uz vubec nemluvim o tom jak se bude dejme tomu v 65 letech shanet prace, protoze do duchodu bude "daleko" a puvodni misto treba zlikviduji, zive vidim dopis: jsem aktivni, perspektivni pouze 65 leta zajemkyne 
rychlonožka: naprosto souhlasím.
Vedu jeden ze státních podniků, a "zbavit" se zaměstnaných důchodců je často veliký problém. Nevadí mi, když někdo svoji práci dělá dobře a přesluhuje pár let, ale po svých předchůdcích jsem zdělila pár případů, kdy tady seděly osoby nad 80 roků. Svým způsobem to bylo obdivuhodné, že v tom věku dokázali docela dobře fungovat, ale jejich práce byla krajně neperspektivní. Oni ji udělali, ale trvalo jim to mnohonásobně déle než lidem v produktivním věku, a kromě toho potřebovali takřka nepřetržitou asistenci typu přines, podrž, zjisti, ukaž, vysvětli, odešli, najdi (protože nové technologie a postupy práce se už nezvládali naučit)... a všechny okolo tím zatěžovali a zdržovali. A také štvali, takže tady vznikaly poněkud dusné situace. Jenom,že staříci měli platné smlouvy na dobu neurčitou, nedaly se jim ukončit bez závažného důvodu a zas jsem je nechtěla nechat potupně odejít za neplnění práce a nějaké důtky. Nakonec jsme to vyřešili nějakými dohodami a musela jsem to narafičit tak, aby sami usoudili, že už na to nemají a že jim doma bude líp. Ale dalo to fušku. Teď jsou na jejich místech noví lidé ve středním věku, a ta firma se neuvěřitelně zvedla co se týká výkonnosti a stylu práce.
Takže shrnuto, nemám nic proti tomu, když si jdou důchodci přivydělat na nějaká méně exponovaná místa, spíše brigádnického typu. Ale u "normálního" zaměstnání by mohli mít více sebereflexe a nezůstávat, pokud už jejich práce není příliš prospěšná.
.jpeg)
rychlonožka - 20.3.2016 9:17 
jak já ti rozumím.
Kdyby to pořád neprodlužovali, už bych v důchodu byla a přísahám, že bych byla opravdu doma. Ano, možná bych si sehnala nějaký přivýdělek na pár hodin, ale na plný úvazek ani za nic. A to ani za předpokladu, že bych nemusela nic dělat. Ta představa, že jsem zavřená v baráku a nemůžu být třeba v lese nebo u vody mě ničí už teď. 
.jpg)
rychlonožka: souhlas.
A propos, moje maminka má 10 tisíc důchod, je sama a nemůžu říct, že by nevyšla a bylo jí těžko. Leccos si koupí, pořídí..daleko víc než když živila mne a bratra, když jsme byli děti.
Lindo, mám pár let do důchodu a být tam do sedmdesáti? To by znamenalo přesluhovat dalších pár let. I kdybych měla omezit jídlo a nevímco, jdu na odpočinek tak, jak jít mám a budu šťastná, že jsem se toho ve zdraví dočkala. Budu brát dvě třetiny toho, co mám nyní, ale chápu, že nemůžu mít celý plat. To je snad logické a jasné. Mají to tak všichni normální lidi, jako jsem já, a když budu chtít, najdu si třeba úklid na dvě hodiny a co já vím. Ale ve svém oboru strašit a zaclánět nebudu. Podotýkám, že vedení moji práci uznává a že to u nás není běžné, aby lidi makali s takovým nasazením. Já jsem totiž unavená už teď a mít možnost nezkráceného důchodu, jdu už nyní....
Omlouvám se, patrně bych měla jít už do přispěvatelského důchodu taky....Nechtělo se to odeslat.
Pro Sharon a Lindu k vysvětlení:
Vůbec nejsem proti tomu, aby důchodci pracovali. Ať si to každý zváží dle svého zdraví, zda zvolí odpočinek nebo aktivní pracovní proces. Ovšem jsem proti tomu, aby se lidi, co se vezli s ostatními a ostatní za ně pracovali, setrvávali na svých dosavadních postech a neuvolnili místa mladým a schopným. Toto je v obou mnou popisovaných případech. Oba pracovní kolektivy se týkají mého nejbližšího okolí. V obou ti ostatní zaměstnanci doslova počítali měsíce, kdy se jim dostane trochy úlevy a kdy dosavadní ženy nahradí někdo, kdo bude pracovat a ne se poflakovat a trávit většinu času sháněním drbů. Ano, uznávám, je to problém vedení. To ale ví, že dneska není páka na to, říct čerstvému důchodci děkujeme odejděte. Oba šéfové tvrdí, dneska to je jinak, pokud chce pracovat, nemůžu se jí slušně řečeno zbavit. Pro přivýdělek jsou možnosti zkrácených úvazků a záskoků. Vzhledem k tomu, že na obou pracovištích odešli lidi dříve ze zdravotních důvodů, z důvodů únavy volili menší důchod, protože sami uznali, že už je to na hranici jejich možností, prostě nesouhlasím s tím, že se na stejných místech drží lidi, co nemají být z čeho unavení, poněvadž pracovali pořád napůl. Zmiňuji se pouze o těchto dvou konkrétních příkladech. Ne o někom, koho neznám. Je to smutné, když je tady taková nezaměstnanost, ostatní dávají slušně a nepřímo najevo, aby člověk skončil a tyhle dámy se jim smějí do očí, že šéf nemá páku, aby se jich zbavil. Člověk musí být soudný. Mám odpracováno, mám nárok na odpočinek. Možná jednoduchá filosofie, chápu, peněz je málo, ale máma samoživitelka například je na tom přece taky špatně finančně a ostatní, třeba lidi na hranici minima taky, důchody jsou malé, s tím my nic nenaděláme, ale zabírat místa druhým je podle mě v téhle konkrétní situaci skutečně nefér.
Pro Sharon a Lindu k vysvětlení:
Vůbec nejsem proti tomu, aby důchodci pracovali. Ať si to každý zváží dle svého zdraví, zda zvolí odpočinek nebo aktivní pracovní proces. Ovšem jsem proti tomu, aby se lidi, co se vezli s ostatními a ostatní za ně pracovali, setrvávali na svých dosavadních postech a neuvolnili místa mladým a schopným. Toto je v obou mnou popisovaných případech. Oba pracovní kolektivy se týkají mého nejbližšího okolí. V obou ti ostatní zaměstnanci doslova počítali měsíce, kdy se jim dostane trochy úlevy a kdy dosavadní ženy nahradí někdo, kdo bude pracovat a ne se poflakovat a trávit většinu času sháněním drbů. Ano, uznávám, je to problém vedení. To ale ví, že dneska není páka na to, říct čerstvému důchodci děkujeme odejděte. Oba šéfové tvrdí, dneska to je jinak, pokud chce pracovat, nemůžu se jí slušně řečeno zbavit. Pro přivýdělek jsou možnosti zkrácených úvazků a záskoků. Vzhledem k tomu, že na obou pracovištích odešli lidi dříve ze zdravotních důvodů, z důvodů únavy volili menší důchod, protože sami uznali, že už je to na hranici jejich možností, prostě nesouhlasím s tím, že se na stejných místech drží lidi, co nemají být z čeho unavení, poněvadž pracovali pořád napůl. Zmiňuji se pouze o těchto dvou konkrétních příkladech. Ne o někom, koho neznám. Je to smutné, když je tady taková nezaměstnanost, ostatní dávají slušně a nepřímo najevo, aby člověk skončil a tyhle dámy se jim smějí do očí, že šéf nemá páku, aby se jich zbavil. Člověk musí být soudný. Mám odpracováno, mám nárok na odpočinek. Možná jednoduchá filosofie, chápu, peněz je málo, ale máma samoživitelka například je na tom přece taky špatně finančně a ostatní, třeba lidi na hranici minima taky, důchody jsou malé, s tím my nic nenaděláme, ale zabírat místa druhým je podle mě v téhle konkrétní situaci skutečně nefér.
Pro Sharon a Lindu k vysvětlení:
Vůbec nejsem proti tomu, aby důchodci pracovali. Ať si to každý zváží dle svého zdraví, zda zvolí odpočinek nebo aktivní pracovní proces. Ovšem jsem proti tomu, aby se lidi, co se vezli s ostatními a ostatní za ně pracovali, setrvávali na svých dosavadních postech a neuvolnili místa mladým a schopným. Toto je v obou mnou popisovaných případech. Oba pracovní kolektivy se týkají mého nejbližšího okolí. V obou ti ostatní zaměstnanci doslova počítali měsíce, kdy se jim dostane trochy úlevy a kdy dosavadní ženy nahradí někdo, kdo bude pracovat a ne se poflakovat a trávit většinu času sháněním drbů. Ano, uznávám, je to problém vedení. To ale ví, že dneska není páka na to, říct čerstvému důchodci děkujeme odejděte. Oba šéfové tvrdí, dneska to je jinak, pokud chce pracovat, nemůžu se jí slušně řečeno zbavit. Pro přivýdělek jsou možnosti zkrácených úvazků a záskoků. Vzhledem k tomu, že na obou pracovištích odešli lidi dříve ze zdravotních důvodů, z důvodů únavy volili menší důchod, protože sami uznali, že už je to na hranici jejich možností, prostě nesouhlasím s tím, že se na stejných místech drží lidi, co nemají být z čeho unavení, poněvadž pracovali pořád napůl. Zmiňuji se pouze o těchto dvou konkrétních příkladech. Ne o někom, koho neznám. Je to smutné, když je tady taková nezaměstnanost, ostatní dávají slušně a nepřímo najevo, aby člověk skončil a tyhle dámy se jim smějí do očí, že šéf nemá páku, aby se jich zbavil. Člověk musí být soudný. Mám odpracováno, mám nárok na odpočinek. Možná jednoduchá filosofie, chápu, peněz je málo, ale máma samoživitelka například je na tom přece taky špatně finančně a ostatní, třeba lidi na hranici minima taky, důchody jsou malé, s tím my nic nenaděláme, ale zabírat místa druhým je podle mě v téhle konkrétní situaci skutečně nefér.
Jano, gratuluju a fakt jsem rada, ze jste se ozvala a dala vedet jak to dopadlo... a preju hodne stesti, at to takhle jde dal 
no, mohla by sis přát vyhrát eurojackpot, světový mír a záchranu deštných pralesů
.gif)
proč by si nemohla důchodkyně vydělat i dál...na to je vedení firmy aby se s ní rozloučilo.......každého to čeká a třeba s desíti tisíci pokud je člověk sám se fakt těžko žije........nejsem škodolibá ale přeju to těm největším kritikům důchodců...............
PEGG - 19.3.2016 12:09
pokud má někdo malý důchod a žije sám, tak je dobré zkusít aspoň doplatek na bydlení. Pokud má jedinec důchod 10 tis. a platí nájem tak bych si troufla tvrdit, že na podporu dosáhne.
rychlonožka: v dk dana vekova hranice do kolika let smis presluhovat a pak holt musis do duchodu. Momentalne jsou pravidla ve 62 predcasny duchod, mezi 65-67 muzes jit dormalniho duchodu a v 70 te "vykopnout" do duchodu at chces nebo nechces.
