Rodiče mi ničí manželství
.jpg)
Oba moji rodiče už jsou v důchodu. Na svůj věk jsou úžasně činorodí, a v tom je právě ten háček. Nudí se. Po letech pravidelného vstávání do práce najednou nevědí, co s takovým kvantem volného času. Ačkoli u svého rodinného domku mají zahrádku i dost práce v domě samotném, zaměřili pozornost na mě a mou rodinu. Sestra bydlí v okresním městě, takže není tak po ruce jako já.
Děti už máme odrostlé, a tak jsme se i my s manželem těšili, že se po letech péče o tři caparty konečně budeme moci věnovat sami sobě a jeden druhému. Jenže rodiče nás neustále navštěvují, chodí za námi s drobnými problémy, s nemocemi i s tím, abychom je rozsoudili v názorech na naši politickou scénu. Dokud chodili jednou dvakrát týdně, dalo se to vydržet. Teď jsou u nás téměř každý den.
Čekají, až se vrátíme z práce, a hned se k nám vydají. Dají si kávu a sedí, povídají anebo si čtou noviny. Já přijdu z práce unavená, často s nákupem a po kontrole úkolů se pouštím do druhého kola doma. Vařím, poklidím, vyperu, však to znáte. Zpočátku jsem měla pocit, že musím sedět s rodiči, ale když jsem najednou přestala domácnost zvládat, rozhodla jsem se pracovat i při jejich návštěvách.
Dnes je to tak, že máme denně doma rodiče, kteří hudrují, že se jim nikdo nevěnuje. Děti jsou v pubertě a navíc má každé spoustu koníčků a zájmů, takže z domu prchnou, jakmile to jde. Manžel začal chodit z práce později a já se mu ani nedivím. Pro mě je také nepředstavitelné, že by tchán a tchyně byli u nás doma, kdykoliv otevřu dveře obýváku.
S jarem jsme vždycky sedali na kola a jezdili na výlety do okolí. Letos jsem kolo ze sklepa ještě ani nevytáhla. Cítím, že takhle už to dál nejde. Manželství se mi rozpadá pod rukama, rodiče však na nic neslyší. Zkoušela jsem jim to naznačit, pak i říct, ale rakcí byla jen tátova uraženost a maminčin pláč, že po všech těch letech, kdy se o mě starali, jsou mi na obtíž.
Pravda je, že mi opravdu moc pomohli. Když byly děti malé a manžel na vojně, když jsme neměli peníze, když jsem potřebovala pomoct s hlídáním. Jsem jako mezi mlýnskými kameny. Vážně nevím co s tím.
6.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodiče mi ničí manželství
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: věřím, že je to mimořádný nápor na nervy. Od babičky rozumné řešení čekat asi nemůžete, o to víc se soustřeďte na to, aby zbytek rodiny zařídil snesitelné spolužití - až by se pečovatelská maminka sesypala, kdo se potom o babču postará??
Stanik: a ještě mi napadlo: určitě chodí na kontrolu k doktorovi nebo naopak doktor dochází na návštěvy k ní - nedala by si říct od něj?
Markýza: orinka: tata uz je na prasky.. trva top uz pul roku... a druha televize je proste jednodcuhym esenim, kdyz ji maji... jen nezapojenou... takze proste nechapu, proc je problem... ale to je proste nase mati.. profesionalni trpitel, co si radeji znici rodinny vztahy.. je to blůby, ale i my uz jezdime na vikend ma,o, protoze se tam neda vdyrzet.. spime v obyvaku a od sedmi od rana jede televize... takze jsem navstevy omezily na minimum, coz je mi taky vycitano... ale krucinal j apreci tak ypracuju 10 hodin denne a ma narok si aspon pres vikend odpocinout...chjo.. omlouvam se , ze fnukam, jsem od rana nejak bez nalady
Stanik: tak to se nedá udělat jinak, než to nějak nifintit, třeba "najít" ve schránce dopis od rozhořčených sousedů, kteří si stěžují na kravál. Tohle není žádná legrace, ničí to nervy každému.
orinka: ona je ma! a nechce je pouzivat! o naslouchatku taky nechce ani slyset.. tohle je marny....
.jpg)
Stanik: no jo, orinka má pravdu - buď sluchátka, naslouchací soupravu, pokud má naslouchátko
Stanik: ať babičce pořídí k televizi sluchátka! U starších lidí to jinak nejde, mama už je má taky. Kvůli sousedům se to v paneláku dělat jinak nedá. Ale to musí zařídit mladší ročníky, babička si ty sluchátka sama kupovat nebude, určitě se techniky bojí.
Musíš jim to říct ještě jednou, důrazněji, bez náznaků a natvrdo. Řekni, že je máš ráda, ale denně k vám chodit nemůžou. Že potřebuješ mít taky svůj klid a soukromí, že si chceš užít času i s vlastní rodinou. Pokud se rozbrečí nebo urazí, tak nemají soudnost nebo mají IQ 55 a nic s tím nezmůžeš... Mít je tam navezený dennodenně ale taky nejde.
u nasich je ted uz pul roku babicka, mamy mama, o kterou se stara... chapu to.. ale chapu i tatu, kterej je na na nervy.. nema kam utect.. kdyz prijde dom z prace, v obyvaku ur rve.. a to neprehanim, volume je hodne do prava televize... a babi kouka na Kouzelnou skolku... navrhovala jsem preci, ze maji i druhou telku, kterou muze mit babi u sebe v pokoji a kdyz na ni kouka muze se tam zavrit, aby si nasi mohli taky trochu odpocinout.. mam auz je z toho nemocna, chodi normalne do prace.. a doma dalsi smenu jak s dvouletym deckem... a segra ji ani nevystrida.. pritom je o fous starsi , je uz v duchodu a ma furu casu a velkej barak... az mam zkolabuje, tak nevim, kdo to pak obstara, protoze ja jsem 100km daleko a bracha za mesic odjizdi pracovat do nemecka.... ach jo
Klidně se s manželem domluvte na nějakém cykolvýletě, udělejte si program a můžete tam rodiče přizvat taky, ať jedou s vámi
. Zkuste to, není přece nikde psáno, že musíte trčet pořád jenom doma s rodiči v obýváku. Jestli chtějí být mermomocí s vámi, tak ať zaberou na kole
. Jinak bych radila pejska, ale jestli na to nejsou, bylo by to vůči té němé tváři bezohledné.
.jpg)
taky jsem v důchodu i manžel ,ale opravdu bych k dětem nešla na návtěvu jen na pozvání nebo vím ,že maji svůj život a koníčky vždy se domluvíme oni k nám my k ním ,ale je pravda ,že si pišeme na ICQ a mluvíme na Skype každej den
Taky jsem to zažila, ale já musela chodit k nim. Táta jezdil celý život na montáže a manka byla doma sama. Když byly děti malé musela jsem každý den přes celé město, cca 2 km. Když jsem náhodou nemohla (děti nebo já jsme byly nemocní) tak hned bylo lamentování, že jí tam necháme, co kdyby se jí něco stalo, atd. Táta jí to vyčítal. Když potom zůstal sám v domě, přestěhovali jsme se s rodinou k němu a přistavěly dům a začalo to nanovo. Opozdila jsem se o půl hodiny z práce a kde si byla, atd. A to mi bylo 42 roků. Teď už je nemám a naopak bych ráda zašla na pokec, ale ne každý den.
dadka 6.5.2008 6:01 : Jj, 100% souhlas. 
Tohle mne taky mrzi. mama ma jit pristi rok do duchodu a jak fakt nevim, co bude cele dny delat. kamaradky moc nema, zna sice hodne lidi, protoze delala leta v knihovne, ale zadny "vztah" na kafe to neni. v ramci zalib ji to taky nikam netahne. takze bud bude chodit na navstevy anebo vyzadovat abych se kazdy den po praci u ni stavila - mam to po ceste. zatim porad bydlime spolu, takze je na moji spolecnost zvykla, ovsem verim, ze za rok uz budeme s pritelem ve svem a ona to bude asi tezce nest. psu a jineho zvirectva se boji 
ale kdovi, nebudu malovat certa na zed, mozna me prekvapi a udela si treba potapecsky kurz 
Jano, máš právo na svůj život a nikdo tě nemůže nutit, aby ses celé dny věnovala rodičům. Prostě jim to takto řekni a jejich uraženost a pláč prostě skousni, to se nedá nic dělat. Nemají právo se na tebe pověsit jako závaží na krk, dokonce ani v případě, že ti hodně v životě pomohli. Máš svůj život, svoji rodinu a právo žít podle svého.
To, že se táta urazí, zase nemusí být tak špatné - může trucovat a ty můžeš v době jeho trucování mít chvilku klidu 
