Čekám třetí dítě. Neplánovaně. A mám strach.
.jpg)
Vím, že si svůj problém musím vyřešit sama, proto zde od vás nečekám radu, co mám udělat. Spíš by mne zajímaly vaše osobní zkušenosti a případně, pokud se dokážete vžít do mé situace, tak bych ráda věděla, jak byste se na mém místě zachovaly.
Je mi 28 let a mám dvě děti. Tříletého chlapečka a půlroční holčičku. Víc dětí jsme neplánovali, vždycky jsme chtěli dvě a to, že se nám povedl páreček, je jen takový malý bonus navíc. Dcerku ještě stále kojím a asi tak trochu naivně jsem se domnívala, že tedy nemůžu otěhotnět. Tato naivita se mi vymstila, zjistila jsem, že čekám další dítě. Teď jsem v šestém týdnu.
Prožívám doslova muka a zvažuju všechna pro a proti. Nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu rozhodovat o životě svého nenarozeného dítěte. Představa potratu mne doslova děsí, nevím, jak bych se s tím psychicky srovnala a mám obavu, že by mne ten krok pronásledoval do konce života.
Stejně tak mne však děsí mít třetí dítě, zvlášť tak brzy po druhém. Syn je hodně živé dítko, vyžaduje dost pozornosti, dcerka je zatím malá, má spíše takové ty miminkovské potíže. Bolení bříška jsme už sice zdárně překlenuli, ale stále se několikrát za noc budí na jídlo, jsem dost unavená. Ale to každá maminka zná. Nevím, jak bych zvládala péči o novorozeně, hodně aktivního syna a sotva chodící batole. Když si to představím, jdou na mne mrákoty.
Další stránka jsou finance. Dokud by děti byly malé, asi by to o nic horší, než teď, nebylo. Pokud bych kojila, mělo by nejmenší dítko stravu zadarmo, oblečení a výbavičku bych měla po starších dětech. Horší by to asi bylo s postupujícím věkem a nástupem do školy, Máme hypotéku na byt, bydlíme v kraji, kde není moc pracovních příležitostí. Manžel je zaměstnaný v jedné stavební firmě, vydělává slušně, ale ne nijak závratně. Práce je navíc závislá na množství zakázek, které v posledním období docela rapidně ubývají. V tomto ohledu je před námi velká nejistota.
Já jsem pracovala jako prodavačka v supermarketu, co budu dělat po mateřské, nevím. Kvůli péči o děti si práci na směny nebudu moci dovolit, asi budu ráda, když seženu alespoň nějaký úklid, než děti trochu vyrostou a budou samostatnější.
Všechno se mi motá v hlavě páté přes deváté, nevím, co udělám, čas ještě chvíli mám. Ale jednoduché to opravdu není a jsem ze svého současného těhotenství pěkně vynervovaná.
Moc by mne zajímaly názory žen, které mají více než dvě děti. Hlavně ohledně toho, jak je zvládaly, pokud je měly rychle za sebou a jak je to s financemi. Myslíte, že dvě nebo tři děti je podstatný rozdíl, nebo se to třetí už nějak ztratí v rozpočtu? Budu ráda za všechny vaše zkušenosti. Předem děkuji.
23.10.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám třetí dítě. Neplánovaně. A mám strach.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Honí se to v hlavě spousta věcí, mnohé se opakují, takže ledacos vypadá jiné než ve skutečnosti je.
Zkus si sepsat čeho se bojíš a taky co z toho nebo jaká část přímo souvisí se 3. dítětem. Třeba , jestli seženeš práci není problém u 3. dítěte, ale i u těch 2.
No a tři děti mají taky nějaké klady, ne jen zápory, i ty je dobré si uvědomit.
A rozhodně tohle zvažujte s manželem, není to jen tvůj problém.
Kozoroh18: Moc hezké.
Milá Simono, být Tebou, na potrat bych nešla. Ne tedy, že bych vyloženě byla proti nim, to vůbec ne a asi bych ho za určitých podmínek taky volila. Ale zastávám zásadu, že pokud by se mi na něj šlo hodně těžko, tak se dopředu chráním jak jen to jde, jen abych tohle hrozné dilema nemusela řešit. Třeba i za cenu dočasného celibátu, natolik mi přijde potrat hrozný. A natolik se znám, že vím, že když by to bylo mimo mé plány, i tak bych byla schoplná ho zvažovat. To píšu na rovinu, i když se to možná někomu bude zdát hrozné. Ale to už pozdě bycha honit. Takže být Tebou nejdu, dle Tvého dotazu, jak o něm píšeš, by sis to celý život vyčítala. Ony jsou někdy problémy, kdy ani jedno z dvou možných řešení není úplně ok. Ale asi bych si raději později vyčítala, že něco třem dětem odepřu, než myslet na to, že dvěma můžu dopřát o něco víc. Ovšem za jakou cenu, to by jsi nezapoměla. Ono i moc všeho škodí, to je vidět na některých dnešních rozmazlených zpovykancích. Plus ta péče, jak tu holky píšou, nějaký čas to asi bude šrumec, ale ono to pomine. Zvlášť jestli manžel je pro (bože, mě ani nenapadlo, že by některý vůl byl schopný před ženu položit volbu buď potrat nebo rozvod). Tak moc držím pěsti.
Nevím,jak poradit. Mám dvě malé děti (3roky a 5měs) a přestože jsme skromní, žijeme v podstatě od výplaty k výplatě, tak si nedovedu představit,jak bysme to zvládli s dalším dítětem...každopádně kdyby se stalo, asi bysme s manželem potrat nechtěli ani jeden...
Držím pěsti, ať se rozhodnete jakkoli 
PEGG - dadka - fretka - Milda3
jsem ráda, že nás je víc co to cítíme stajně 
.jpg)
janas: Taky jsem nechtěná 
Byla jsem tátovo čtvrté a mámino druhé dítě. Nikdo mě kromě matky nechtěl, dokonce jí její vlastní matka (!) dávala peníze na potrat... Vyhodila ji s baráku, tátovi řekla, že jestli se mu to nelíbí, může jít taky, a bylo 
A teď? Kdo jediný se o naše, a hlavně o tátu, který už je v důchodu, stará? Samozřejmě nechtěný benjamínek... Jsme teda víc od sebe, jeden brácha o sedm let starší, druhý o devatenáct, sestra o jednadvacet let. Táta už se na to prostě necítil - a nakonec jsem prý byla taková variance na heslo - udělej si vnoučce sám 
A matka mi celý život opakuje, jak je šťastná, že mě má, i když si mě fakt nenaplánovala... Ale vybojovala mě a mám s ní nejlepší vztah - jsme kamarádky a důvěrnice. Takže za mě - a podle toho, co jsem doma viděla - bych si mimčo nechala. Prober to s manželem, ale je to hlavně na tobě - jen to ber tak, že potrat je tak obrovský zásah nejen do těla, ale hlavně do duše a psychiky, že ne každá se s tím srovná... Přeji spoustu
Já můžu mluvit z pozice nechtěně vzniklého třetího dítěte
Když jsem se narodila bráchovi bylo 10 a ségře 9. Mimochodem, brácha byl dis a tak se s ním mamka musela každý den učit i několik hodin.
To že táta nepomohl je slabý slovo... spíš byl takový čtvrtý dítě.
No a všichni jsme to přežili... a to, že jsem nemohla chodit na všechny kroužky (vybrali si mě do basketu přímo na školním tělocviku, ale nešlo to...), protože se u nás řešila každá koruna (aniž bych to jako malý dítě postřehla) mě nikdy moc dlouho nedrželo.
Jsem ráda, že jsem a mamka byla taky.
Když jsem se ptala, jak to finančně zvládala, tak mi bylo řečeno, že měla stanovený rozpočet na každý den a taky se dědilo oblečení (po sourozencích, po známých), ale nemůžu říct, že by nám nikdy nekoupila nic novýho.
Shrnuto a podtrženo - byla jsem šťastné a divoké dítě a když mamka onemocněla, bylo nás víc... víc na starání se o ni, ale také víc na to, abychom se navzájem podrželi.
Mimochodem, mám mrňouse starýho 10 týdnů (bojujeme s prdíkama, s nespavostí a z toho vyplývající podrážděností a přecitlivělostí) a když tak nad tím v neprospaných nocích přemýšlím, tohle období bude rychle pryč a potom bude líp.
Ať se rozhodneš jakkoli, držím palce. 
Kozoroh18 - 23.10.2012 9:45
kozoroh 18: mluvis mi z duse, chtela jsem napsat neco podobneho, ale nejak jsem nenasla tu spravnou formulaci... mam dojem, ze se podcenuje, co vnima jeste nenarozenec - a jak to pak ovlivni jeho postoj k sobe a k zivotu vubec... to jen tak na okraj
I já řešila ve svých 36 letech s pubertálními dětmi tuto situaci. Zrovna jsem nastoupila do nového zaměstnání, bylo to po revoluci a o dobrá místa už začala být u nás nouze. Manžel chtěl, ale já jsem měla strach, že bych přišla o místo. Místo mám dodnes, ale dodnes mě také mrzí co jsem udělala. Myslím si, že by se to bejvalo nějak zvládlo. Tenkrát jsem akorát dostudovala, dodělávali jsme barák, já přišla o práci a nová se naskytla skoro hned, tak jsem byla vším nějaká unavená a představa malého dítěte mi trochu naháněla hrůzu po tolika letech. No co se dá dělat, je to každého rozhodnutí a následky si také potom musí nést sám. Snad ti tato diskuze pomůže alespoň trochu v rozhodování, ale to je jen a jen na tobě a tvém manželovi. Pokud to ještě neví, co nejdřív mu to řekni.
Moje švagrová řešila stejný problém, ale jsou věřící. Nechali tomu volný průběh a ona ve 4. měsící samovolně potratila. Tělo po dvou porodech po sobě, péče o dvě malé děti... Bylo toho na ni moc.
.jpg)
nevím nikdy jsem takovou situaci neřešila ,ale určitě si promluv s manželem vše se dá zvládnou jste na vše 2 hodně v rozhodování
scorpiola: 
.jpeg)
scorpiola - 23.10.2012 11:58 - to chce klid!
.jpg)
scorpiola: ale zvládáš to s obdivuhodným nadhledem.... 
smekám
Ahoj,
taky jsem řešila třetí, když jsem měla první dvě v pubertě a z toho jednoho velmi problémového kloučka. Mám teď svoji kudrnatou čertici. A abych to zabila, přšel k nám bydlet ještě pubertální syn mého přítele. Tři puberťáci, otec zastydlá puberta, malá dračice a matka ne zcela duševně v rovnováze - ano i takové rodiny se vyskytují 
