Má mě varovat, jak se přítel chová ke své matce?
.jpg)
Kdysi jsem někde četla nebo slyšela, že podle toho, jak se partner chová ke své matce se pozná, jak se bude jednou chovat ke své partnerce. Tehdy jsem tomu nepřikládala nějaký větší význam, ale teď jsem si na toto moudro vzpomněla v souvislosti s mým přítelem.
Nejsme už žádní mlaďoši. Oba za sebou máme jedno nevydařené manželství, mně je 38 let a mám dvě školní děti ve své péči, příteli je 43 a taky má dítě, o které se stará jeho bývalá žena. Seznámili jsme se před půl rokem a zatím stále jsme ve fázi postupného poznávání. Jsem opatrná a ostražitá, mé první manželství byla katastrofa, z manžela se vyklubal alkoholický násilník.
Jen nevím, jestli nejsem opatrná až přehnaně a zbytečně moc o všem nepřemýšlím. Přítel je milý, pozorný, galantní. Nebydlíme spolu, ale několikrát v týdnu se scházíme a o víkendu spolu i s dětmi trávíme vždycky alespoň jeden celý den. Žádné neshody ani rozepře mezi sebou nemáme.
Zaráží mne však jedna věc. Pokaždé, když jsem u jeho telefonátu s matkou, vidím a hlavně slyším, jak nepěkně s ní mluví, vyloženě ji stírá, je arogantní, hodně moc nepříjemný. Předminulý víkend nás jeho rodiče pozvali na oběd, abychom se poznali. Děti jsem tedy odvezla k našim a jela s přítelem na návštěvu. A od té doby jsem v šoku a nevím, co si mám o svém partnerovi myslet.
Jeho rodiče už jsou starší, oba v důchodu. Tatínkovi je 76 a mamince 70 let. Oba jsou vitální a pokud můžu soudit za tu krátkou chvíli, co jsem s nimi pobyla, velmi příjemní a milí. Maminka byla skvělá hostitelka, pořád se starala, aby nám nic nechybělo a když jsem se nabídla s pomocí u nádobí, uvrhla jsem jí tím do velkých rozpaků. Nakonec souhlasila a hezky jsme si spolu u té práce popovídaly, zajímaly jí moje děti, mé předchozí manželství, co dělám a tak. Nevadilo mi to, nepůsobila jako výzvědná služba, prostě se jen zcela přirozeně a lidsky vyptávala.
Kdyby nebylo chování mého přítele, měla bych já sama o sobě z té návštěvy příjemný pocit. On mi ho však hodně zkazil. Jeho chování k vlastním rodičům je otřesné, hlavně k mamince. Neumí na ni promluvit normálně, jakoukoli její otázku odbývá buď přezíravě, stylem „bože, jak můžeš být tak hloupá“, nebo dokonce i přímo křikem a spíláním, co si to dovoluje se ho na takové věci ptát. Přitom se nejednalo o nic osobního, reagoval takhle například při otázce na svého syna. Jak jsem pochopila, je kluk trochu problémový a měl nějaký průšvih a babičku zajímalo, jestli se to už vyřešilo.
Co mne zarazilo dál bylo, že se k mámě chová jako ke služce. Vůbec mu není hloupé se od ní nechat obsluhovat, bez ostychu ji uprostřed jídle zvedne od stolu, aby mu donesla maggi. A ona nereptá a jde. Taky jsem zjistila, že si k ní nosí prádlo na vyprání a vyžehlení, když jsme tam šli, nesl s sebou kufr se špínou a zpátky zas vyprané z minula. Ten kufr mámě hodil k pračce a jen suše zkonstatoval, prádlo je v předsíni. Ona to šla vysypat a roztřídit a pak mu do toho kufru naskládala připravené čisté a on jí za to ani nepoděkoval. Bere to jako normální a samozřejmou věc.
Po této návštěvě už přítele vidím jinak. I on to na mně poznal, že jsem zamlklejší a ptal se, co se děje. Tak jsem mu na rovinu řekla, že mne jeho chování k vlastní matce šokovalo a nějak se to v sobě snažím přechroustat. Snažil se mi vysvětlit, že je to s ní těžké, že kdyby ji nedržel takhle zkrátka, za chvíli by mu organizovala život a do všeho kecala. No, nevím, moc přesvědčivě na mne toto vysvětlení nepůsobilo.
A tak přemýšlím, jaký je vlastně můj přítel doopravdy. Jak by asi vypadalo naše soužití, kdybychom spolu žili jako partneři. Protože zatím se vidíme jen mimo domov, maximálně spolu strávíme noc u jednoho nebo u druhého.
Co myslíte? Je jeho chování k vlastní mamince odrazem jeho skutečné povahy a osobnosti? Byly byste na mém místě obezřetné? Nebo to moc řeším a mám se řídit jen tím, jak se chová ke mně a k mým dětem? Tam zatím totiž žádný problém není.
9.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Má mě varovat, jak se přítel chová ke své matce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ireno, byla bych sice ve strehu, co se tyka chovani pritele, ale zaroven bych se co nejvic snazila poznat jeho mamu.
Muj manzel, kdyz byl jeste mym pritelem jednou prohlasil, ze by bylo lepsi kdyby snad zadnou rodinu nemel (mysleno puvodni, v souvislosti s matkou). Tenkrat jsem ho za to odsoudila a myslela si o nem to nejhorsi, jak muze takhle mluvit o vlastni mame.
Kdyz jsem ji poznala vic, pochopila jsem ho. Naopak mi obcas pripada, ze je na ni az moc mirny a slusny.
Ale je fakt, ze jsem jeji pravou tvar poznal,a az kdyz se nam narodila prvorozena dcera.
Je take mozne, ze pokud spolecne deti mit nebudete, tak jeji pravou tavr nikdy nepoznas.
A je take mozne, ze je ona v poradku a tvuj pritel je hrubian. Je mi tam divne to pradlo.
To ale muzes asi vypozorovat az casem 
.JPG)
možná nosí to prádlo k mámě právě proto, že to je jediný způsob jak zabránit aby mu lezla do bytu a prala tam a při jednom uklidila a projela mu lůžkoviny a vyčinila jaký je a jaký není a co by měl a co by neměl...taky takový případ znám, taky je na matku hnusný, ale já ho chápu... 
Kassy: 10:29 Naprosto te chapu, nebot mam podobnou tchyni 
A navic jeste disponuje tendenci k intrikam, pomluvam a delani veci po svem v moji domacnosti pres muj odpor z amymi zady 
A nezucastneni lide (vetsinou to jsou jeji znami, jez ji znaji coby milou pani, nebot JIM do zivota nijak nezasahuje) na me pak koukaji pri prvnim kontaktu jako bych utekla z Bohnic 
.jpg)
dávala bych si pozor rozhodně si ho hned nestěhuj domů
to prádlo??? no možná maminka mu chce prát
zaráží ,že nepoděkoval nedonesl nějakej dárek??prostě není to OK
annie: To Maggi- záleží jak to bylo. Jestli se syn zeptal " Máte Maggi? " a ona se zvedla a přinesla, tak v tom bych nic divného neviděla. Snad ani kdyby se zeptal, jestli mu ho máma dá, protože už nemusí být obeznámen s umístěním věcí a možná ví, že se stejně zvedne a podá než by mu to řekla. Pokud by jí nějak hrubě vytkl, že na stole není Maggi, pak by to bylo silně na pováženou.
.JPG)
To chování není normální, ale člověk neví, kde je jádro pudla.
Mě zaráží, proč dospělý, svéprávný chlap nosí prádlo ke své starší matce? Pračka není až tak nákladná záležitost, aby si ji nemohl pořídit a postarat se o své špinavé prádlo - to by mě odradilo nejvíc...
Píšeš:"on ji uprostřed jídla zvedne pro maggi..." On ji nezvedl, ale ona se zvedla a bez řečí šla a udělala. Maminka je svéprávná a nemusí nikomu posluhovat. Buď je to zvykem u nich a je možné, že časem to bude partner vyžadovat i po tobě, nebo maminka nechtěla dělat dusno, tak prostě šla a udělala...
Ohledně toho stírání... to je o tom, jak to kdo má nastavené. Nejsem pro nějaké hrubé arogantní chování, ale od té doby, co mám tchýni, tak se nedivím ničemu. Ona je pro okolí hodná, pracovitá ženská, pořád se usmívá, ale mít ji v rodině je peklo. Takže já na ni neštěkám, nehádám se, ale když se začne montovat do věcí, do kterých ji nic není, radit, kde radu nepotřebujeme, organizuje nám čas na jejich práci, vyrývá, tak ji manžel usadí. Po těch letech vidím, že to jinak nejde...
Verera: 
"Pro okolí hrozně milá ženská, která by se rozdala, ale pokud člověk chtěl prosadit svůj názor , bylo to nemožné, jako tlačit balvan do strmého kopce. To se těžko popisuje. Milá osoba, která to s vámi myslí dobře, dělá vše pro vás jen vy to nechápete, vás může za pár let svým drobným psychickým nátlakem přivést k hrubému násilí. " - To je přesně moje tchýně. Milá ženská, ale jakmile má člověk jiný názor než ona, vypne uši a jede si svou, dokud to člověk nevzdá a neodkýve jí, že nebe je žluté a stromy fialové. Kdo takového čověka nepoznal, těžko chápe.
To prádlo je zvláštní, chtělo by to zjistit jeho vztah k domácím pracím a představy o rozdělení péče o domácnost. Když jíte spolu tak si maggi podá sám a nebo tě taky pošle?
Zase třeba moje maminka má pocit, že musí všechny opečovávat. Jako dítě jsem brala jako samozřejmé, že ona všechno podá, přinese, hned vyskakovala, jak bylo něco potřeba, nenapadlo mě, že to má být jinak. Později, když jsem se chtěla obsloužit sama, tak jsem jí musela málem hrubě vynadat, aby mi to dovolila.
Stejně tak u mých dětí. Já je vychovávám (možná po zkušenostech s maminkou), že co jsou schopny si udělat samy, to taky dělají. Ona by je obskakovala ještě teď. Včera mi málem vynadala, že syn je hubený, protože já mu dávám málo jídla. On si nevzpomene, protože sedí u počítače, takže já bych mu měla připravovat chleba pod nos, aby se mladý pán ( v 15 letech) najedl, protože je líný si ten chleba namazat sám. To jsem teda už vylítla.
Možná by teda můj manžel mohl mít taky pocit, že se k matce chovám hrubě, ale jsou chvíle, kdy si člověk jinak osobní prostor neuchrání. Když to trvá dlouho, vytvoří si pak určité vzory chování pro příslušné situace, které fungují, ale které nezúčastněný člověk nechápe.
I tak to ale nemusí nutně používat na všechny ženy, ale jen na ty, které sechovají jako matka. V každém případě není dobré zanedbat začátek a omlouvat to s tím, že časem se to nějak spraví, ale hned zpočátku si vyjasnit pravidla společného soužití. Pokud se ti něco nelíbí, řekni mu hned co a proč a jak by sis to představovala. Uvidíš, jestli si to jen neuvědomuje a nebo je to jeho představa chování k tobě.
Dokončení:
Být tebou, Ireno, dala bych tomu ještě čas, ještě pár návštěv a sledovala bych chování i obou rodičů k synovi i k sobě navzájem. Možná že to cos viděla, byla jenom špička ledovce, zatím máš dost málo informací na nějaké soudy. Taky bych sledovala, jestli jim tvůj přítel zas na oplátku pomáhá s věcmi, které oni nezvládnou.
Podle mě je dobře, že o tom přemýšlíš a bereš v úvahu všechny indicie. Ale z telefonátů a jedné návštěvy bych nedělala přehnané závěry. Kdybych měla soudit svého muže jen podle toho, jak se chová ke své matce, nejspíš bych si ho nikdy nevzala. Taky jsem ze začátku byla rozpačitá z toho, že se na ni utrhuje a odsekává, když se ho na něco ptá, ale po pár návštěvách mě tchýně začala štvát úplně stejně a já pochopila - když se tchýně podesáté ptá na totéž a místo aby poslouchala odpověď, mele si dál svou, tak prostě člověk začne odsekávat. Taky jsem se za začátku snažila jí pomáhat v kuchyni, ale když mě od každé práce po chvíli vyhnala, vzdala jsem to. Oni to tak prostě mají doma zavedeno, že domácnost je její práce a tchán si ani oběd sám nenandá. Taky mi to ze začátku bylo blbé, že ksyž se jen zeptám, kde je třeba máslo, tchýně nedokáže odpovědět "v lednici v druhé poličce", ale zvedne se a jde mi ho podat - já to po ní nechci, je mi to trapné, kolikrát i říkám "seď, já si to podám, stačí když i řekneš, kde to je" ale ona to prostě udělá raději sama. Její boj. Manžel je doma naprosto samostatný, do domácích prací se automaticky zapojuje, ujlízí, vaří, ke mě se chová slušně, ale když přijedeme k jeho rodičům, něco se v něm přepne a on zase zapadne do chodu jejich domácnosti - už jsem si zvykla, že s tím asi ni nenadělám a jak si tchánovci vedou svou domácnost je jejich věc. Muž svojí mámě sám pořád dokola říká, ať se tolik nehoní, ať si odpočine, že nemusí vařit k obědu dva druhy masa a péct tři různé buchty, že meruňky ze stromu si zvládneme otrhat sami, že opravdu není nutné pokaždé převlékat postel, když v ní nikdo jiný než my nespí... Ale je to marné, je to marné, je to marné. Jednodušší a nakonec i příjemnější je aspoň něco z toho vnucovaného posluhování přijmout (i když věřím, že lidem z vnějšku by to taky mohlo připadat, že manželovy rodiče hnusně zneužíváme) než se hádat o každou maličkost. Když to dělat chtějí, tak prosím.
Na druhou stranu, můj muž zas svým rodičům dost pomáhá s nejrůznějšími pracemi na domě a na zahradě, radí mámě s počítačem, opravuje a zprovozňuje jim elektroniku...
Být tebou, Ireno, dala bych tomu ještě čas, je&
urcite to nie je normalne spravanie. ak by som mala s niekym konflikt, kto mi chce organizovat zivot a podobne, tak by som mu kazdy tyzden nenosila bielizen na pranie, ale skor sa snazila obmedzit komunikaciu. - to len an margo toho ako on vysvetlil svoje srpavanie.
to ze s nim budes zit, alebo pojdes na dlhsiu dovolenku, ti tiez nemusi ukazat ako sa k tebe bude spravat ak by ste spolu boli nastalo.
mozno nastal v jeho zivote negativny zlom a on pripisuje zodpovednost za to svojej matke a vini ju za to, aj to moze byt odpoved.
ja ti mozem len povedat, ze si ho treba vsimat, ako sa sprava aj k ostatnym ludom, ci uz pribuznym, kamaratom, alebo k uplne cudzim ludom s ktorymi pride do konataktu. niekto moze mat u neho autoritu a k nemu si nedovoli taketo spravanie, u druheho to moze byt naopak.
chyba moze byt aj u jeho maminky aj u neho, to ty nevies posudit. ale ak sa "netradicne" sprava aj k inym, urcite to nie je len chyba maminky
moj ex sa ku mne spraval ukazkovo, rozmaznaval ma, bol neuveritelne mily, a to niekolko rokov, nebola to mesacna zalezitost. ale k svojej matke bol vzdy hruby a arogantny, napriek tomu, ze ho tahala z problemov, ktroe si narobil on sam. nedokazala som pochopit ako sa k nej moze tak nechutne spravat, ked ku mne je taky dobry. az ked odo mna odisiel v tehotenstve a zacal byt neprijemny aj na mna tym istym sposobom, pochopila som, ze on sa tak sprava ku kazdemu, kto sa mu znepaci. dlho sme spolu riadne nekomunikovali, neskor na mna stekal ako pes. teraz do neho nechcem nic, tak je slusny, ked poziadam o vyssie vyzivne zas bude hnusny a arogantny. to je jeho sposob vyrovnavania sa s nesuhlasom druhej osoby a urcite aj skryvana menejcennost 
.gif)
PEGG: aby maminka nebyla hloupej dobrák a on pěknej spratek co si z ní dělá služku....
Obezřetná bych byla. rozhodně bych si vyzkoušela soužití v jedné domácnosti na zkoušku, než bych pokročila k nějakým dalším fázím vztahu, jako je manželství, nebo dokonce děti, jestli plánujete i nějaké společné.
Ono je ale bohužel možné, že do toho zajetého vzorce chování k "ženě, co má na starost domácnost" sklouzne až po nějaké době.
.jpeg)
No, i kdyby si maminka jeho chování zasloužila a byla takový ten manipulátor, před kterým není úniku, tak proč ale to prádlo? Když si chci někoho držet od těla, nebudu si mu dávat prát, to je hodně divné
.gif)
orinka: není, konstatovala sem, že v podstatě Irena nevidí do jádra prblému - tudíž težko soudit a odsoudit
toť vše
