Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Trápení s babičkou. Má ráda jen jedno vnouče.

Trápení s babičkou. Má ráda jen jedno vnouče.

Chtěla bych se vám svěřit s tím, co mne trápí, hlavně by mne zajímaly názory čtenářek, které už jsou babičky. Je normální, aby měla babička ráda jen jedno vnouče? Já to nějak nejsem schopná pochopit.

Nejdřív stručně představím naši rodinu, tedy hlavní aktéry mého problému. Mně je dvaatřicet, manželovi o čtyři roky více a máme pětiletou holčičku. Sestra mého muže je také vdaná a taky mají holčičku, rovněž pětiletou. Obě se narodily v rozmezí tří měsíců, ta naše je mladší. Já jsem jedináček, sourozence nemám, mám už jenom maminku, která je vážně nemocná (roztroušená skleróza), takže se o ni co nejvíce starám, ale jako klasická babička ona nemůže logicky fungovat.

Manželovi rodiče jsou na tom jinak. Oba jsou zdraví, velice vitální, skvěle zajištění. Když jejich dcera otěhotněla, byla to tenkrát veliká sláva, na vnouče se velmi těšili. Po pár měsících jsme i my s manželem oznamovali, že čekáme miminko, byla reakce o poznání chladnější. Už tehdy mě to zamrzelo, zvlášť, když mi tchyně řekla, že jsem si musela s dítětem taky pospíšit, abych se vyrovnala její dceři. Nebylo to tak, sama věděla, jak dlouho jsme se pokoušeli, než jsem konečně otěhotněla.

Když se pak narodila neteř, stala se středobodem jejich vesmíru. Zařídili jí ve sém bytě dokonce pokojík a od jejího přibližně roku a půl si ji častou berou na celé víkendy. Natálka (neteř) se u nich má jako princeznička.

Tři měsíce po jejím narození přišla na svět naše Márinka. Jenže tchyně s tchánem, tedy babička a dědeček, asi vypotřebovali veškeré své city na svou první vnučku a na tu druhou se jich nedostávalo. Ani se na ni nepřišli podívat do porodnice, poprvé ji viděli v jejích dvou měsících, ačkoli jsme je oba s manželem mnohokrát zvali. Když jsme chtěli přijít my k nim, vždycky se vymluvili, že se jim to nehodí. Strašně mě to bolelo, i manžel z toho byl a stále je velmi špatný.

Tento postoj se táhne celých pět let. Přiznám se, že naše vzájemné kontakty nejsou z toho důvodu moc časté, ale přece jen se v rámci rodiny stýkáme, hlavně s rodinou manželovy sestry. Obě holčičky si spolu rozumějí a krásně si hrají. V posledním asi tak roce, kdy už jsou obě trochu vyspělejší a dokážou si dávat dvě a dvě dohromady, se naše dcerka začíná čím dál častěji ptát, proč taky nemůže k babičce na víkend jako Natálka, proč taky nedostala od nich takovou panenku atd. Je to hrozné, ale oni se skutečně chovají tak, že pro ně jejich druhá vnučka v podstatě téměř neexistuje, zajímají se o ni jen z jakési povinnosti, k narozeninám a k Vánocům jí koupí nějakou maličkost a tím to končí.

Teď momentálně řešíme, jak dcerce nějak pochopitelně vysvětlit, že Natálka jede s babičkou a dědou k moři a ona ne. Holky si samozřejmě všechno povědí, takže je jasné, že se Márinka od Natálky všechny tyhle věci dozví. A už z toho začíná mít rozum, je jí to líto, vidíme na ní, že by si taky moc přála mít babičku a dědu, stejně jako Natálka.

Manžel to několikrát zkoušel se svými rodiči řešit, ale nikdy to nikam nevedlo. Tchyně mu řekla, že dítě od dcery je vždycky víc, než dítě od syna a ať se s tím nějak srovná. Musím vám říct, že po tomhle rozhovoru jsem pak doma viděla mého manžela poprvé a naposledy v životě brečet. Tak moc ho to ranilo, vlastně mu tím jeho vlastní matka dala najevo, že nejen naše dítě, ale i on, jako její syn, je pro ni něco míň, než jeho sestra.

Já to vůbec nechápu, ani to neumím sama posoudit a pochopit, jsem jedináček, navíc jak jsem psala, moje maminka na tom není zdravotně vůbec dobře, nemůžu tedy srovnávat její „babičkovství“ s tím tchyniným. Naši malou samozřejmě miluje, ale pohybuje se o berlích a celkově je hodně mobilně omezená, sama prostě s Márinkou být nemůže.

Chtěla bych se vás, babiček „od dcer i od synů“ zeptat, jak to cítíte vy? Je opravdu takový rozdíl v citech k vnoučatům podle toho, od kterého dítěte pocházejí? A taky bych vás chtěla poprosit o nějaké rady, jak máme s naší pětiletou dcerkou o tomto mluvit, když se nás ptá, proč Natálka má babičku a ona ne, abychom ji zbytečně nezraňovali. Je nám to moc líto, jsou to naprosto zbytečně narušené rodinné vztahy, od tchyně s tchánem bych vzhledem k jejich věku očekávala větší nadhled a životní moudro. Ale asi nám nezbude nic jiného, než se s tím nějak vyrovnat.

Hanka


9.7.2014   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 59   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Trápení s babičkou. Má ráda jen jedno vnouče.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-59
bizuna
bizuna - 9.7.2014 16:58

"dítě od dcery je vždycky víc, než dítě od syna" - to je Milka smajlik - 9 , to snad normální člověk neřekne. Tak tam už by mě neviděli....

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 9.7.2014 16:13

Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete. Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin. Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 9.7.2014 16:12

moc to sem nepatri


Z práce se žena vrátila pozdě, unavená podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
MÁMA: "Jistě, na copak?"
SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?"
MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?"
Odpověděla žena nazlobeně.
SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?"
MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu."
SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
"Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal.
Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
"Už spíš, synku?" Zeptala se.
"Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec.
"Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena.
"Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."
Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal.
Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.
Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
"Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela matka.
"Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec.
"Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času?
Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet."
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci m

 
Ivi
Ivi - 9.7.2014 14:22

Anahir: Moc často pod články nepíšu, ale myslím, že máš naprostou pravdu. Jakékoliv omlouvání, domlouvání, prošení atd. jen bude prodlužovat trápení a bolest. Je třeba to vzít na vědomí, srovnat se s tím, pochopit, že tohle změnit nemůžu a nemá cenu nad tím brečet a užírat se. Naopak to chce se začít radovat z toho co Hanka s rodinou má. Napsalas to opravdu dobře a souhlasím i s tím, co píšeš o švagrové. smajlik - 47 Nelze po ní chtít zázraky. Taky moc dobře vím z vlastní zkušenosti o čem mluvíš a vím, jakou úlevu člověk cítí, když se tomu postaví. smajlik - 61

 
Anahir
Anahir - 9.7.2014 13:45

Myslím si, že promluvit se švagrovou nemá cenu.
Co od toho očekávat?
Že vlastní dceru připraví o babičku? Kdo by dobrovolně připravil vlastní dítě o babičku, která ho vozí k moři a stará se o něj? Byť na úkor jiného dítěte. pochybuji, že by to někdo dobrovolně udělal.
Že omezí kontakty s vlastní matkou? Jestli s ní vychází v rámci možností dobře, tak asi těžko lze očekávat, že přijde a řekne ,,mami, dokud nebudeš mít ráda bráchu a jeho dítě, nechci tě vidět" To asi těžko udělá.
Když se pokusím vžít do role oné švagrové, tak to opravdu chceme hodně.

V této situaci nelze čekat, že to někdo pomůže vyřešit. To musí Hanka a její manžel sami se s tím popasovat. Lásku nejde vynutit, koupit, vysloužit si ji.
Ta paní prostě syna vždy považovala za něco druhořadého a proto jí nezáleží ani na vnoučeti. Prostě to tak je. Je ohavné, ale je to tak.

Smiřte se s tím a neproste se o něco, co tchýně usoudila, že na vás plýtvat nebude a co je hodně podstatné - nechce (s tím už tuplem nic neuděláte).
Vím že můj názor je radikální, ale my jsme se rozhodli, že na onu osobu nebudeme plýtvat svým časem a úsilím. Manžel byl prostě ,,navíc" byl něco míň. dobře. Takže nákupy, návštěvy a vše potřebné musí holt zařizovat ten syn, který je něco víc.
když jsme to po několika letech snažení pochopili, že ona paní svého syna nikdy mít ráda nebude, výsledkem je kontakt = 0 a věř mi nebo ne, byla to velká úleva a je nám líp. Manžel by to dnes nezměnil ani náhodou, nechce tu paní vidět a nechce aby se současný stav, kdy se s ní nestýkáme, měnil.

 
kubikm
kubikm - 9.7.2014 13:26




Anahir

Anahir - 9.7.2014 8:32
tohle tesat do kamene

já osobně bych se domluvila s manželem...za rodiči prostě nechodit, k vánocům poslat pohled a šmitec
stýkat se i nadále se sestrou a její rodinou - dál se tím nezabývat
prostě otočit list a jít dál
jen by mě tedy zajímalo, až staří nebudou moci, zda jim sestra poslouží...bývá to naopak

v rodně manžela byl nejstarší geniální bratr, nejmladší naprosto úžasná krasavice inteligentní a můj muž, který byl přines, udělej, pohlídej, kup....přitom pokud by se brala kariera, tak můj muž to dotáhl nejdál...
no a o rodiče se nakonec staral on, protože ti dva úžasňáci na něco takového neměli čas....

 
kareta
kareta - 9.7.2014 13:19

Piafka: souhlasím, takto ztrácí akorát čas a ten jim nikdo nenahradí.

 
Piafka
Piafka - 9.7.2014 13:17

Hanko, nebýt toho pěkného vztahu se sestřenicí, napsala bych omezte kontakt a hotovo. Takhle je to trochu těžší. Dala bych řeč se švagrovou. Často ale některým lidem to protěžování vyhovuje, takže se tomu nebrání a ani nejsou ochotni připustit, že by se podíleli na nějaké nespravedlnosti.
Pokud nic nezabere tak asi omezit kontakt i tady a dceři vše vynahradit tak, jak píšou ostatní - jinými kamarády, tetami, strýčky, náhradní babičkou...

 
Bellana
Bellana - 9.7.2014 12:55

Piafka: Je jen málo rodin, kde jsou vztahy ideální. Pokud vůbec takové jsou. Hanka a hlavně její dcera mají smůlu, že jejich babička je nezralá osoba, neschopná lásky. To, co provozuje ve vztahu k oběma vnučkám, se nedá láskou nazvat ani v jednom případě. Co mi chybí, je názor dědečka. Jemu nevadí, že má tak sebestřednou ženu? Rodinu mého muže držel pohromadě právě tchán. Po jeho smrti se ukázalo to, co jsem celou dobu tušila, že totiž pro svoji matku jsou můj muž a moje děti potomky druhé kategorie. A tak se s ní už téměř nestýkáme. Děti tam při každé návštěvě doma zajdou na dvě hodiny. My jen vyložíme nákup a mizíme. A to jsem s tchyní dříve vycházela dobře.

 
Piafka
Piafka - 9.7.2014 12:36

Bellana: A není to škoda, tyhle předsudky?
Manžel to má takto: jeho sestra je miláček, my jsme spíš ti, od kterých se něco očekává, zejména to, že si poradíme sami. Chyby nám nejsou až tak moc promíjeny, zatímco sestra má v tchánovcích dokonalé zastánce ať udělá cokoliv. K nám je vztah chladnější. Ač jsem se to snažila během let různě zlomit, funguje to tak už dlouho a moc se to nezměnilo.
Ale co chci říct: vztah k našim dětem to, zdá se, až tak zásadně neovlivnilo. Přestože jsou tam určité rozdíly, tak ten vztah se vytváří individuálně, ne na základě toho, jaký je vztah mezi zúčastněnými dospělými (pokud jsou tedy rozumní a nebrání např. v kontaktu, nepomlouvají se před dětmi navzájem apod).

 
kareta
kareta - 9.7.2014 12:15

Hanko, stáří není moudré, hloupí lidé ještě víc zhloupnou. Já bych je vypustila ze života a už by mě neviděli. Na manželovi je, aby se s tím srovnal, ale patrně by mu pomohlo, kdyby udělal totéž.Jo, kdybyste velmi zbohatli a dokázali je umlátit penězy, tak to by asi platilo, jinak asi nic.

 
kareta
kareta - 9.7.2014 12:15

Hanko, stáří není moudré, hloupí lidé ještě víc zhloupnou. Já bych je vypustila ze života a už by mě neviděli. Na manželovi je, aby se s tím srovnal, ale patrně by mu pomohlo, kdyby udělal totéž.Jo, kdybyste velmi zbohatli a dokázali je umlátit penězy, tak to by asi platilo, jinak asi nic.

 
Almega
Almega - 9.7.2014 10:51

Divné jsou vztahy lidské,co se s tím dá dělat? Asi nic,dítku vysvětlit,té dutohlavé babce se nevnucovat,kašlat na ni....Možná děda by byl jiný,ten se k tomu nevyjádřil?? Je mnoho dětí,co nemají žádné babičky a jsou též živy,jde vlastně o zvyk.Víc by se mne dotklo to,že má matka raději jiného sourozence,ovšem to jsem sama zažila,že z nás 4 dětí se preferoval nejmladší bratr,a já byla ta nejstarší,co se "měla starat o ty mladší,to je přeci samozřejmé,a co provedli,za to jsem mohla já,neb jsem byla údajně ta rozumnější a měla jsem to vědět dopředu a postarat se"....Jó a křivda se nesla dost dlouho mým životem...I po smrti rodičů se občas ty nespravedlnosti vynořují.Já se snažím být naprosto objektivní,jednou mám raději toho,pak zase druhého,spravedlivě dle toho,co zrovna provedou.Vnoučata zatím nemám,ale i tam se budu snažit být naprosto spravedlivá,ledaže by jedno vnouče bylo andělem a druhé čertem,což ale v praxi bývá zřídka.

 
Verera
Verera - 9.7.2014 10:48

Bellana: Asi je normální, že jsou člověku bližší vnoučata, která vídá podstatně častěji, ale v podstatě ještě před narozením dítěte se rozhodnout, že ho nebudu mít ráda, to je dost divné, to myslím není tvůj případ.

Není za tím i nějaká averze vůči Hance? Už ta poznámka, že se chtěla vyrovnat dceři.

Podle situace, kterou zná nejlíp manžel, by možná mohlo mít nějaký smysl promluvit si o samotě s dedečkem , jaký on má názor, ale pokud on nemá zájem nebo odvahu něco změnit, tak je asi nejlepší se s tím smířit, omezit kontakty a najít si lepší program než jezdit na návštěvy, kde nejste vítáni.

 
Jarča*
Jarča* - 9.7.2014 10:40

Hanča: moje mami taky vzala bez problémů dceru mého muže, a dneska už má jako vnučku i její holčičku.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-59
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77048.
    Archiv anket.