Zázrak - přirozená součást našeho života
Máte rádi pohádky? Vzpomínáte na chvíle, kdy jste zachumláni pod peřinou trnuli hrůzou, jak ten kouzelný příběh dopadne? A spolu s okouzlujícím hrdinou létali na létajícím koberci, hledali prsten na mořském dně, bojovali s draky nebo milovali odvážné prince? Pohádky to jsou skutečné živé příběhy, které k nám doputovaly z dávných dob lidské historie.
Pohádky jsou různé. Některé nám vypráví naučné příběhy o tom, že se nemáme bavit o babičce s cizími vlky nebo otvírat dveře jeskyňkám, liškám, ani, pokud jsme kůzlátka, vlkovi s upilovaným jazykem. Také nás učí spolupracovat s dědečkem na dobývání řepy nebo to, že máme být odvážní jako Jeníček a Mařenka, a že dům z cihel před vlkem odolá. Ale to nejsou pohádky, které jitří dětskou fantazii. Mnohem zajímavější jsou ty, kde se objevují zázraky a kouzla. Pohádky jako Zlatovláska, Bajaja, Dlouhý široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška, Popelka, Sněhurka a mnoho, mnoho dalších. Vzpomínáte? Máte své oblíbené? Jistě, kdo by neměl.
Je zajímavé, že pohádky patří dětem. Když jsme byli ještě dětmi, doufali jsme, že něco podobného se může stát i nám, tři oříšky v šuplíku. Jak krásné! Jakmile jsme však trochu povyrostli, nastal čas ztratit iluze a konečně pochopit, že babičku s hrnečkem vař už asi v lese nepotkáme. A tak šup, drž se rozumu, pracuj, nakupuj a uvař si sám. Ale je moc smutné žít ve světě, který nepotřebuje draky ani Aladinovu kouzelnou lampu.
A je to opravdu tak? A co když se dospělí mýlí…
Pohádky by se nikdy neuchovaly, pokud by v nich nebylo alespoň zrnko pravdy. Užitečné a použitelné pravdy. Proč po generace předávat příběhy, které nejsou našim dětem k užitku? Kdepak. Staří byli moudří a dobře věděli, co dělají. Pohádky jsou živé příběhy a my si můžeme vybrat, zda jim naslouchat nebo je, pokud přijde čas, odložit jako nepoužitelné haraburdí. Je možné si svět, o kterém vypráví pohádky, vybrat. Nevěříte? Myslíte si, ta šamanka Markéta se už docela pomátla? Tak to zkuste a ke svému překvapení zjistíte, to co já…
Podívejme se na pohádky zblízka. Mají tři části - úvod, střed a závěr. První část nás vždy seznamuje s okolnostmi, hlavními aktéry a uvádí nás do příběhu. Druhá, v té se stane zázrak nebo se objeví cosi čarovného, co nesmírně rozšíří možnosti hrdiny a pak třetí. Tehdy hrdina s novými možnosti vykoná určité činy. A pak konec … Ale jaký konec!? Žili šťastně a pokud nezemřeli žijí ještě dnes. Tak to si nechám líbit! Podstatná je ta část, která předchází zázraku. Je to určitý specifický souběh událostí, které jsou zcela reálné a z tohoto světa. Nechám to na vašem osobním průzkumu. Ale pro inspiraci vám povím, co jsem zjistila já. Hrdina se z určitých důvodů stává vyděděncem; většinou ztrácí svou rodinu nebo alespoň matku; neví jak dál, rozum je v koncích; nemá žádné plány ani racionální vyhlídky; ale přesto, často z nepochopitelných důvodů zůstává otevřený, plný očekávání. A tehdy se to stane. ZÁZRAK. Vzpomeňte si na své oblíbené pohádky a ověřte si, že je to tak. Zkrátka stačí vydržet tlak okolností a zůstat otevřený a pak, v tu zcela přesnou chvíli, projít. Zázrak je přechodové místo k čarovnému nepředvídatelnému rozšíření možností.
Nechte se inspirovat pohádkami. Zůstaňte věrni svým snům a zkuste to. Není to vůbec těžké, jak by se mohlo zdát, naopak lehké - pro člověka, jen ne pro jeho rozum. Nechat vstoupit neznámé, nekontrolovatelné, čarovné. Zkrátka naše realita se může posouvat vpřed buď na základě rozumu a zkušenosti anebo, jak o tom vyprávějí pohádky, přes zázraky. Je na vás, co si vyberete. Já si už vybrala a vybrala jsem si dobře.
Vaše šamanka Markéta Švarcová
6.10.2011 Rubrika: Horoskopy, sny, tajemno | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zázrak - přirozená součást našeho života
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Jadvinka: no i kdyz ja tvrdim, ze Buh pomuze tomu, kdo si pomuze sam.
Ale jak rikam, na intucici dam hodne... hlavne u dojmu ze stekani s lidmi fungouje tedy vzdy na první dobrou...
Jako dítě jsem milovala Prince Bajaju. Nejvíc se mi líbila pasáž, jak žil na hradě s těmi princeznami, kreslil jim vzory na vyšívání a hrál si s nimi s míčem - prostě taková idyla. Ten konec, kdy si vzal Slavěnu, to se mi až tak moc nelíbilo. Tehdy jsem nechápala, co je na svatbě a manželství tak úžasného, že tím všechny pohádky končí. Nepřipadalo mi to zrovna jako dobrý konec. Mně se líbilo to mez tím. Hlavně když hrdinové hodně trpěli, v tom jsem se vyžívala. Zdálo se mi, už tehdy v cca 5 letech, že život je hlavně o tom utrpení a na nějaký dobrý konce jsem nikdy nevěřila.
Ani teď na nějaké zázraky nevěřím. Tedy pokud neberu jako zázrak, že svítí sluníčko, jsem zdravá a mám co jíst a kde spát. Jinak na nějaké šťastné zvraty v životě nevěřím. Spíš na ty nešťastné. Jak říká Murphy - pkud se něco může pokazit, pokazí se to.
Stanik: no vida a tady opět shoda 9:38 duchovno je taky moje.Věci mezi nebem a zemí -fungují -např.boží mlýny-na ty věřím.
já pohádky četla moc ráda,ale babička mi nikdy nečetla jen vyprávěla básničky-většinou ty hororové např.Mateřídouška a nebo příběhy ze života to jsem měla nejraděj.Děti měly rády broučky,Ferdu mravence nebo Neználka.A po mnoha letech se to vrací-mé vnučky nechtějí,abych jim četla ale vyprávěla příběhy -o mé babičce,o jejich taťkovi,když byl malý a tak
Kadla: jojo,jsem váha a taky už jsem těch kopanců pár dostala,zrovna včera jsem nějak zapomněla myslet a skončila jsem s pilou v prstě..ale ty zemský znamení to mají ještě těžší... u mě ta pětatřicítka taky byla tak nějak zlomová
Verera - 6.10.2011 9:03 - jj, taky si mi vždycky vymstilo, když jsem si něco prosazovala násilím, nemyslím fyzickým, ale tak nějak jako bych šla proti proudu.
loupák: me se libil i film. Roden coby umrlej milej ve Svatebnich kosilich nemel chybu.
a ad zazraky... na to se mi nejvic libila basen Stedry den.. je na ni jasne videt, ze jit naprosti je fajn, ale do niceho se nema zbytecne stourat.
Kadla: lee: jasem typická vodnářka.. esoterika a duchovno, to je neco na me... ridim se hlavne intuici a jeste me nikdy nezklamala. Kdepak , clovek by mel poslouchat. Veci mezi nebem a zemi jsou spousty a spousty
Stanik:jooo ,,Kytice,, tu taky můžu,jako dítě mě fascinovala a pořád jí četla dokola....nedávno jsem si na ní vzpomněla,když jsme se synátorem debatovali o vodníkách,jestli existujou a tááák...tak jsem mu řekla závěr ,,Vodníka,, ....dvě věci tu v krvy leží,mráz po zádech hrůzou běží,dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy....noooo synek na mě zíral a to pak bylo otázek...
lee: Mně to povídej, já jsem Kozoroh, ti jsou hodně realističtí Taky mi to trvalo až do nějakých 35, než jsem na to přišla
Verera: karkulku jsme takhle taky upravovali,i mě se od mala příčilo,že by se měl vlk utopit ve studni jen proto,že měl chudák hlad...a ještě mu do břicha dávat šutry,brrr...a souhlas i se zbytkem
Kadla:8:36 někdy je to ale strašná dřina,protože rozum a ego se většinou nechce vůbec dát vypnout a strašně rádi kecají člověku do života
Stanik: Kadla: Kytice od Erbena je v naší rodině asi nejohmatanější a nejčtenější knížka - uměla jsem nazpaměť celé pasáže A pak jsme taky měli nějaké gruzínské pohádky, tam se to useknutými končetinami a vydloubanýma očima jen hemžilo
A ještě k tématu - tomu, čemu někdo říká zázrak, já říkám šťastná náhoda, ale taky věřím, že jí musí jít člověk naproti
Každý den je sám o sobě zázrak...že svítí slunce,že máme co dýchat...Že tu vůbec jsme...Pohádky,nebo spíše pověsti si čtu i teď,na starší kolena.Děti měly rády Anglické pohádky od Vladislava-tam byly taky některé podivné příběhy,např. O Sally a žluté rukavici-děti si dávaly velký pozor,aby nelahaly a neztrácely své věci,aby na ně nepřišel v noci černokněžník...
Kadla: Oni ti bratři Grimmové taky dokázali sepsat pěkné divočiny.
Pokud si tak matně pamatuju, tak dcerka dokázal avzí na milost Červenou Karkulku jen v případě, že vlkovi byla babička a Karkulka z žaludku operativně odstraněna, byl odborně ošetřen, žádné kamení, a pak odvezen do rezervace daleko od lidí, kde nemohl nikoho sežrat, tam se zotavil a žil šťastně až do smrti.
Když děti o pohádky nestály- četli jsme encyklopedie.
Ale tam je taky spousta věcí, co vypadá jako zázrak.
Ale jinak- většina věcí se vyřeší, když se člověk do toho moc nemontuje tím, že se snaží jednat proti přirozenému chodu věcí místo toho, aby jednal v souladu s ním.
Tím nemyslím sednout si a nečinně čekat, ať to dopadne jak chce, někdy je to naopak dřina a vyžaduje spoustu aktivity, ale pokud se mermomocí snažím něco dělat i přesto, že to nejde a nejde, tak pokud se to nakonec přece jen povede, zjistíme, že to není až tak to, co bychom si představovali a že jsme s menšími překážkami mohli dosáhnout lepšího výsledku, kdybychom věcem nechali volnější průběh.
To je aspoň moje opakovaná zkušenost.