Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Verera: to snad ano, jen je mozna otazka casu, kdy zacnou premyslet o tom, jak to obejit a jak si k pc pomoci
Co se tyce nize zmineneho kluka, protoze nejde o me dite, tak me to prislo i vtipny... ovsem jeho rodicum ne

Viv :o): Těmhle je 8 a 9, tak snad ještě chvíli heslo odolá

I když u nás to heslo je spíš jasné upozornění, že počítač je jen na povolení. Předtím ho to lákalo odpoledne a je pár hodin sám doma. Myslím, že by si to obcházet nedovolil a nebo by mi to hned triumfálně nahlásil

Ono by bylo dobré zjistit, jestlise ti kluci fakt nesnášejí nebo jen soupeří. Jak s e chovají, když jsou každý sám? Myslí na sebe, stýská se jim? To by bylo dobré znamení. Syn teda na dceru myslí pořád, vozí jí dárečky ze školy v přírodě, tomu nebrání ji vzápětí otravovat, ale s tím jak dostává rozum se to trochu lepší.

Co zkusit je požádat oba o něco, co by mohli udělat pro maminku? Mě teda děti opečovávají docela rády, když za to dostanou uznání a velkou pochvalu a dokážou se v tom i shodnout a spolupracovat.

Nebo hry typu: Zřítím se na gauč a pronesu hlasitě něco v tom smyslu , že by bylo hezké, kdyby někdo umyl nádobí, vysál.... , ale že se to asi samo neudělá. Oni také hlasitě řeknou, že se to asi neudělá a že nesmím do kuchyně a vrhnou se do práce. Posléze, až je hotovo, odcházím do kuchyně s předstíranou únavou a nechutí pracovat- a pak už jen úžas a pochvala za hotovou práci

Jasně že je tam můžu navelet a přimět to udělat, ale takhle je to baví mnohem víc, všichni víme o co jde, pro všechny je to hra. Ovšem to důležité je, že oni jsou v tu chvíli spiklenci a spojenci, dokážou se domluvit, musí zvládnout vyřešit konfliktní situace mezi sebou (Já nechci umývat nádobí- dobře tak já umyju, ty budeš utírat) a taky dělají něco pro mě, protože mi chtějí udělat radost, ne proto, že musí.

Jj, děti udělají největší radost 9 měsíců před narozením
Každý jsme rodič amatér a než pochopíme co a jak, máme na krku vnoučata

radím jedno-zaměstnat je -čímkoli-sport,koníčky,úklid.Sourozenci se občas rvou ať jsou to holky nebo kluci.Mé vnučky se občas porvou taky a přitom bez sebe nedají ani ránu.
Pamatuju mé kamarádky z dětství byly to už téměř slečny a rvaly se tak ,že i vlasy si škubaly.a dnes se mají rády.Myslím,že to časem přejde

Markýza: No to si jen myslíš, že by byl klid, kdybys jim jednu vrazila. Toplatí jen pro velmi omezenou skupinu dětí, pro ostatní musíš najít jiné řešení. Některé děti není potřeba bít, platí na ně jiné věci,některé stačí jednou plácnout a pochopí, do některých můžeš denně bušit hlava nehlava a je to naprosto k ničemu, což mám obavuje případ těchto kluků. I výprask je pozornost mámy.

Mám doma dva exempláře- dceru v životě nedostala, v jejím případě je to naprosto nesmyslný trest. Syn naopak když je v ráži jde zastavit jen tou dobře mířenou, pak až mu docvakne, že jeho chování překračuje povolené hranice. Ale platí to právě jen pro ten okamžik, nemá to žádný dopad na jeho chování do budoucnosti vzdálenější než hodina. Mám ho snad umlátit?

Verera: ad heslo... tuhle mi znama rikala, ze jejich pubertak se prave zdokonaluje v pocitacich a naucil se heslo obchazet, dokonce dokazal zablokovat hesla a pristupy rodicu (maji doma pocitacu vic a maji sit, protoze oba rodice hodne pracuji na pc z domova)... takze rodice pak cely den travili tim, ze zas davali pc a sit dohromady a museli vymyslet nove zpusoby (s pomoci kamarada na telefonu, pocitacoveho experta) jak pocitac pred potomkem bloknout... jen rikali, ze nevi jak to pujde dal, byt pred nim porad krok napred je porad obtiznejsi

My se segrou, jednu dobu - ona prvni stupen, ja koncila zakladku - jsme se rvaly jak kone a to fakt fest. A vubec neslo o pozornost maminky, kdepaaaak, proste jsme si lezly na nerv. Byla to spis ta ponorka a taky jsme se snazily jedna druhe vnutit to "sve", proste takove to - aby bylo po mem.... Samozrejme, pro me jako pro pubinu ona byla "trapna"... pro ni jako pro vzdorujici osobku jsem ja, pubina, byla "blba"... Mama rikala, ze jednu dobu byla z toho hodne nestastna, ze mela pocit, ze si nic hezkyho nereknem a ze mela strach, ze nam to zustane. Nekdy nas okrikla, nekdy nas rozdelila (kazda do jineho pokoje, kdyz uz to asi neslo poslouchat), nekdy i padla dobre minena (to se delo minimalne, spis to bylo za nadavky a zlomylsnost), taky nas pak dost zacala zapojovat do domacnosti ( i kdyz tam pak nekdy vznikal problem s bonzovanim - mamiiiiii, vona nevynesla kos!) atd. Pak to proste preslo, vyrostly jsme z toho a dnes, obe dospele, se mame hodne radi, jsme si blizke a muzem se jedna na druhou spolehnout. Proste si neumim predstavit, ze bychom se nemely.
Libi se mi co psala Linda, myslim, ze i ten sport (kazdy zvlast) by mohl pomoct a taky bych je v kazdem pripade doma zaprahla. Vynest kos, umyt nadobi (dat do mycky), povesit pradlo, vyluxovat, jestli jsou na sladky upect hrnickovou babovku, udelat mamince kafe az se vrati z prace atd. To jeste nikoho nezabilo. My meli kazda svoje povinnosti a delaly jsme kazdy den neco, bylo to dane, v patek jedna luxuje a druha vytira, ve ctvrtek se utira prach, atd. Nebyli to zadne galeje... Alespon jsem se pak nezhroutila, kdyz jsem mela svou prvni domacnost

Oddělit co nejvíc. Ty rozdílné kroužky, na střídačku u babičky, to je dobrý nápad. Ať si jsou trochu vzácní.

A uvidíš, že i ty budeš mít šanci si užít víkend jen s jedním dítětem.
Mé děti se taky věčně hádají (kluk a holka), ale jak jsou se mnou jen sami, jsou zlatí, vyloženě si užívají, že mě mají jen pro sebe. Osvědčil se nám občasný den pro každého z nich, třeba čas od času v sobotu. Tj. jeden je odvelen (má svůj program, k babičce, na školu v přírodě) a druhý si naplánuje program podle svých představ včetně jídla k obědu apod. Samozřejmě případně lze korigovat, celý den u počítače není schválen, ale to ani nechtějí.

A jindy, prostě důslednost- nedělat soudce, to většinou ani nejde. Perou se, tak každý do svého pokoje. Nedokážou se dohodnout, tak to, o co se přetahují (hračka, jídlo) nebude mít ani jeden z nich. Je něco, o co hodně stojí (u nás třeba počítač)- tak to bude až poté, co splní předem dané podmínky (úklid pokoje, žádná rvačka odpoledne...) . A dodržet. Heslo na počítači dává matce neuvěřitelnou moc

Oni brzo pochopí, že se jim něco prostě nevyplatí. Přenes odpovědnost za jejich chování víc na ně.

Stanik: Takhle to bylo u nás taky a myslím, že dostali každej jenom jednou... Dneska je jim 23,22 a skoro 17a ta tři slova - říkám to podruhý - na nich žádný stopy nezanechala

Děti se moc nervaly, tříletý rozdíl byl znát. Jednou na sebe křičely a chvíli to trvalo, tichým, ale dost ostrým hlasem jsem jim řekla, ať se třeba zabijí, ale ať to udělají POTICHU. Koukaly na mě vyjeveně, ale zmlkly a pak si špitaly, že je máma nějaká divná a jestli to myslí vážně. Syn měl smysl pro ironii, dceři vysvětlil, že mě nesmí brát doslova. Účel byl dosažený - konečně bylo ticho.

Stanik: 8:58 - ano, taky jsem to tak praktikovala. Navíc ví, že když snižuju hlas, tak je průšvih

Linda - 24.6.2011 8:00
Markýza - 24.6.2011 8:11 - Vím, že někdy je těžké udržet nervy na uzdě,ale Linda to vystihla přesně,co nejvíc zaměstnat.
Teda je fakt,že my se se ségrou taky rvaly jak koně a ty nadávky No a taky je fakt,že mamka,když ji to přestalo bavit,tak nám naflákala oběma stejným dílem a neřešila kdo co a my si pak vzájemně lízaly rány a byl chvíli klid Nemám ráda bití dětí,ale někdy facka ve správnou chvíli není na škodu. Ale spíš bych je zkusila utahat,víc povinností. Jeden nakoupí, druhý roztřídí vynese odpadky,pověsí prádlo, složí si svoje,uklidí,dojde do knihovny .... no je toho spousta, hlavně ať to nedělají dohromady,ale každý něco a spravedlivě střídat. Klidně bych na lednici vyvěsila seznam každodenních úkolů a nebo družina a kroužky až do večera.
Chápu,že pisatelka přiletí z práce,cestou se stavila nakoupit a zařídila další potřebné věci, musí zvládnout domácnost,večeři a moc času ji na děti už nezbude a večer se zhroutí do postele naprosto grogy. Oni potřebují víc, než naklizený byt, její pozornost. Co si udělat večer hodinku na společné hry? Vy mi pomůžete a já na vás budu mít čas. Nebo večerní čtení,to jsem milovala. Všichni jsme zalezli do postelí a taťka nám četl,pokud jsme neusnuli,tak jsme si pak povídali a takové to vzpomínání jak to bylo za našeho mládí a dětství,to děti milují.

kareta: orinka: no jasně, ono je výchovnější jim vyklidit vlastní ložnici a spát v obýváku, tím se připravit o jediné soukromí, které měla.
Klukům bych vrazila jednu dobře mířenou a byl by klid. V kařdém případě to chce důslednost. A tady je důsledné akorát ustupování a vyklízení pozic ze strany matky. Když ji neposlouchají teď, co budou dělat v pubertě - vezmou na ni baseballku????
*
já taky kluky nebiju, a nebila jsem. Jenže jsem si je vychovala a tohle by si nikdy nedovolili. Není a nebylo to s nima nikdy idylicky růžové, ale dobře věděli a ví, co si můžou dovolit a kdy už tu hranici přešlápli. A nekřičím a nevyhrožuju - a nebiju je, pochopitelně. Ale proto, že jsem je ohýbala, dokud byli malí.
*
dítě se dá vychovat do tří let, do tří let získá veškeré návyky, které bude potřebovat do života, a citovou výbavu od rodičů - do pěti let pak se naučí ostatní sociální vazby a nástavbové vědomosti. To co se děje potom, již není výchova, ale "vstřebávání" okolních vzorců chování.
To co do dítěte vložíš do jeho pěti let, to se ti bohatě vrátí.

me prijde normalni, ze se kluci mezi sebou rvou. to delaji vsichni sourozenci tim spis dva testosteroni. normalni mi ale neprijde, ze jejich vlastni matka ma pocit, ze je nezvlada a ze ji deti prerustaji pres hlavu a to jeste ani nevlezli do puberty
ja osobne bych hochy zamestnala, jak je mozny, ze maji cas se vecne honit a rvat ? aspon u nas to ve vsedni dny funguje tak, ze deti jsou ve skolce, odpoledne jsou ruzne aktivity ala krouzky, vylet, zarizovani neceho a kdyz prijdeme vecer domu, tak je obvykle tak cas na veceri, vykoupat a spat. o vikendech zase byvame nekde v cudu a taky neni cas byt doma. vysledkem je, ze kdyz se sem tam naskytne prilezitost, tak si deti zalezou cele stastne do pokoje a tise si hrajou bo to je pro ne svatek. predpokladam, ze skolaci jeste musi venovat nejaky cas priprave do skoly a tim padem by uz vubec nemel byt cas na podobne nezadouci aktivity.

orinka: ja ti nevim.. kamoska ma mamniku ucitelku.. vzdycky kdyz neco provedloi nabidla jim dve alternatvy.. jestli chteji jednu dobre mirenou .. nebo si promluvit.. po tom, co jednou zvolili moznost promluvit si.. uz vzdycky chteli jen jednu dobre mirenou