Je adopce velké riziko? Jsem zoufalá.
.jpg)
Jsem moc nešťastná. Je mi 32 let a jsem po operaci. Bohužel, výsledek je, že nemohu mít děti. Musela mi být odebrána děloha. Proč, o tom se nerozepisovat nechci.
Do poslední chvíle jsem měla naději, nebo jsem si to alespoň myslela. Nakonec ale vše dopadlo úplně jinak a já zjišťuji, že se s tím nejsem schopná vyrovnat. Po dítěti jsem vždycky moc toužila. V pětadvaceti letech jsem se vdala a vlastně hned jsme začali na miminku pracovat. Nedařilo se. Následovala řada vyšetření, léčba a nakonec definitivní operace.
Nezbývá mi, než se smířit s tím, že vlastní dítě nikdy mít nebudu. Jde to velmi těžko, věřte mi. V poslední době už ale začínáme s manželem uvažovat o adopci. A nějak nejsme schopni se rozhodnout a dohodnout.
V zásadě proti ní není ani jeden z nás. Co nás ale trochu brzdí, je strach. Strach z toho, aby se nám adoptované dítě později nějak nevymklo z rukou. Přece jen geny jsou geny a kdo ví, co bude mít poděděno po svých biologických rodičích.
Ptala jsem se různě známých a jejich názory se dost liší. Někdo tvrdí, že důležitá je výchova, to, co do toho děcka vložíme my. Někdo zase, že příroda se obelstít nedá. Je prý hodně případů, kdy adoptované dítě, které vyrůstalo v milující rodině, začalo v patnácti rodiče okrádat, nebo třeba i fyzicky napadat.
Jsme bezradní a tápeme. Nedokážeme mít na celou věc ustálený a pevný názor. Dítě chceme a moc, ale pořád nám tam vrtá to „kdyby“.
Třeba se zde najde někdo, kdo s tím má své zkušenosti. Budu ráda za každý názor. Děkuji.
15.10.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je adopce velké riziko? Jsem zoufalá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sallie: tak to je krásný
....podobné příběhy jsou pohlazením duše. Víc takových dobrých konců
.
Když tak kolem sebe koukám, tak velké riziko je mít i vlastní dítě. Je fakt, že se říká, geny nevychčiješ, ale riziko, že tě jednou kvůli drogám odkrágluje i tvoje vlastní dítě, ač výchova byla dobrá, tu je
.
.JPG)
To rozhodování je těžké. Sami jsme byli v situaci, kdy jsme adopci zvažovali. Odradilo mě to martýrium kolem... žádosti, prohlídka bydlení sociální pracovnicí, psychotesty a jakési pobyty na víkend s psychology a podobně "postiženými" rodiči...
Možná bychom časem k rozhodnutí adoptovat dítě dospěli, ale nakonec se na nás usmálo štěstí a podařilo se nám vlastní miminko.
Ona je to vždycky loterie- my jsme byli 4 děti, všechny vychovávané stejně. A jeden bratr je prostě od školy problémový...
Z okolí znám několik příběhů adopcí - jedna je trochu jako z knihy paní Boučkové - manželé si vzali malého Roma, starali se, měl všechno, žili si finančně dobře, klukovi se věnovali - přišla puberta, přišly první problémy, skončil jako vrah ve vězení a rodiče zemřeli krátce potom oba dva.
Druhá rodina si vzala chlapce - krátce po porodu, je to chytrý hodný kluk, později po určitém váhání si vzali ještě holčičku - je opožděná, "vítací" typ - všem hned visí na krku, s každým, kdo na ni vlídně promluví, by šla kamkoliv... mají s ní hromadu práce - ale jsou spokojení.
A do třetice si kolegyně ze zaměstnání vzala chlapečka, který byl velmi zanedbaný - matka alkoholička na něj kašlala, měl dekubity na hlavičce, prakticky ho nepouštěla z kočárku, aby mohl lozit, nemluvila na něj... Vypiplali ho a dnes dělá hotelovku a zatím je všechno v pořádku...
Konečné rozhodnutí musí každý udělat sám. Ale touha po dítěti bývá hodně silná, takže řada rodin to riziko podstoupí.
Hodně štěstí v rozhodování.
znám jednu rodinu, adoptovali dítě, které muselo podstoupit několik operací a v tom zmatku paní otěhotněla, takže mají nakonec i svoje
s adoptovaným jiné problémy neměli, zato jejich vlastní jim dalo pěkně zabrat
takže člověk nikdy neví
jinak souhlasím s tím, že negativní myšlenky jsou nebezpečné, pokud se ns to nebudeš dívat pozitivně, tak do toho nejdi, ale potom i nelituj...
.jpg)
sharon: 8.57 přesně tak
.jpg)
Jaguška: co anebo kdo je primitiv ???
.gif)
Betty: stačí se koukat na Pošta pro tebe.....
znám rodiče - slušné spořádané věřící lidi co vychovali 3 děti......jeden kluk je notorickej alkoholik a druhej kluk ze žárlivosti zabil manželku, jen dcera se vyvedla a jsou to vlastní děti, je to sice pár let co se to stalo ale po kom měl ten co zabil ty geny ? ! to nikdo neví.....
Znám pouze jeden případ, kdy adopce skončila dobře. I když v pubertě také holčička hledala své "pravé" rodiče, všechny adoptované děti, co znám, je hledaly. Jinak všechny adopce skončily po létech špatně, děti rodiče moc trápily a dokonce jednu matku připravily do hrobu. Takže já bych do toho nešla.
vlastní zkušenost nemám ale myslím si že se nemusí "vyvést" ani to vlastní dítě........je to sázka do loterie a vše je jen a jen na vás, přeju hodně štěstí....
Jaguška: Rok kohouta 
mám doma
caira: taky si to myslím
Kláro ptáš se na riziko ?? ANO je ,ale i u svého ditěte 
hodně
.gif)
Jaguška: PEGG: Loterie s dítětem to je i s vlastním, tojo. Ale vždycky se řekneš: je to moje dítě, moje krev... to vydržim, přetrpim...
Ale u adoptčete je to jinak, pořád podvědomě víš, že ta genetická chyba není Tvoje chyba.
Přečti si Rok kohouta od Terezy Boučkové. Radí pěstounskou péči, ne osvojení. Za svůj dost dlouhý život jsem poznala několik normálních osvojených dětí, které se v pubertě změnily k nepoznání. Znám jednu krásnou holčičku z babyboxu, ale je velmi jednoduchá. Stejně tak u známých, kteří si po dvou vlastních synech osvoliji holčičku, je už dospělá, problémy s ní neměli, je moc hezká, ale dost primitivní. Je to vždycky sázka do loterie, ale to i u vlastních dětí.
.jpeg)
Myslím, že než tady nás, byste se měli ptát odborníků. Ale podle toho co jsem četla, tak se dá výchovou ovlivnit cca 5% povahy, což není mnoho, prostě máme každý dané vlastnosti do vínku, ano některé povahové rysy se dají potlačit, ale může to být setrvalý stav nebo je to jen dočasné?
Ale ono ani vlastní dítě není zárukou "kvality" a daleko nejdůležitější je, aby jste to dítě (ať vlastní nebo adoptované) měli rádi bez podmínek
Úvahy na téma "Špatně jsme si vybrali" vás nesmí ani napadnou, to do toho nechoďte, protože ublížíte sobě, ale daleko víc tomu dítěti. Není to věc, která se dá reklamovat, je to člověk.
