Čekám třetí dítě. Neplánovaně. A mám strach.
.jpg)
Vím, že si svůj problém musím vyřešit sama, proto zde od vás nečekám radu, co mám udělat. Spíš by mne zajímaly vaše osobní zkušenosti a případně, pokud se dokážete vžít do mé situace, tak bych ráda věděla, jak byste se na mém místě zachovaly.
Je mi 28 let a mám dvě děti. Tříletého chlapečka a půlroční holčičku. Víc dětí jsme neplánovali, vždycky jsme chtěli dvě a to, že se nám povedl páreček, je jen takový malý bonus navíc. Dcerku ještě stále kojím a asi tak trochu naivně jsem se domnívala, že tedy nemůžu otěhotnět. Tato naivita se mi vymstila, zjistila jsem, že čekám další dítě. Teď jsem v šestém týdnu.
Prožívám doslova muka a zvažuju všechna pro a proti. Nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu rozhodovat o životě svého nenarozeného dítěte. Představa potratu mne doslova děsí, nevím, jak bych se s tím psychicky srovnala a mám obavu, že by mne ten krok pronásledoval do konce života.
Stejně tak mne však děsí mít třetí dítě, zvlášť tak brzy po druhém. Syn je hodně živé dítko, vyžaduje dost pozornosti, dcerka je zatím malá, má spíše takové ty miminkovské potíže. Bolení bříška jsme už sice zdárně překlenuli, ale stále se několikrát za noc budí na jídlo, jsem dost unavená. Ale to každá maminka zná. Nevím, jak bych zvládala péči o novorozeně, hodně aktivního syna a sotva chodící batole. Když si to představím, jdou na mne mrákoty.
Další stránka jsou finance. Dokud by děti byly malé, asi by to o nic horší, než teď, nebylo. Pokud bych kojila, mělo by nejmenší dítko stravu zadarmo, oblečení a výbavičku bych měla po starších dětech. Horší by to asi bylo s postupujícím věkem a nástupem do školy, Máme hypotéku na byt, bydlíme v kraji, kde není moc pracovních příležitostí. Manžel je zaměstnaný v jedné stavební firmě, vydělává slušně, ale ne nijak závratně. Práce je navíc závislá na množství zakázek, které v posledním období docela rapidně ubývají. V tomto ohledu je před námi velká nejistota.
Já jsem pracovala jako prodavačka v supermarketu, co budu dělat po mateřské, nevím. Kvůli péči o děti si práci na směny nebudu moci dovolit, asi budu ráda, když seženu alespoň nějaký úklid, než děti trochu vyrostou a budou samostatnější.
Všechno se mi motá v hlavě páté přes deváté, nevím, co udělám, čas ještě chvíli mám. Ale jednoduché to opravdu není a jsem ze svého současného těhotenství pěkně vynervovaná.
Moc by mne zajímaly názory žen, které mají více než dvě děti. Hlavně ohledně toho, jak je zvládaly, pokud je měly rychle za sebou a jak je to s financemi. Myslíte, že dvě nebo tři děti je podstatný rozdíl, nebo se to třetí už nějak ztratí v rozpočtu? Budu ráda za všechny vaše zkušenosti. Předem děkuji.
23.10.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám třetí dítě. Neplánovaně. A mám strach.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
monja: 
to je mi líto.
Simono, já bych taky na potrat nešla. Ve tvým věku určitě ne - holt budete velká rodina, to má něco do sebe a že kvůli tomu nebudeš moct třeba dopřát později všem dětem všechny možné kroužky a atrakce? No, podle mě je velká rodina a sourozenci mnohem víc než tisíc pitomých kroužků. To je můj názor.
Navíc..když měl můj starší syn 2 měsíce, neplánovaně jsem otěhotněla....neuměla jsem si představit starat se prakticky o 2 mimina, peníze jsme taky neměli, tak jsem šla na potrat, přestože jsem byla mladá a zdravá a další těhotenství bych klidně zvládla. Tenkrát se mi ulevilo, že jsem to vyřešila, ale postupem času jsem toho začala strašně moc litovat....i teď, po nějakých 18 letech je mi to moc lít, přestože už mám další dítě, nemůžu se toho zbavit.
Jakmile jste zjistila,že jste těhotná,měla jste hned jít na miniinterrupci-odsátí a už byste měla po dilematech! Takto jsem to udělala já,rozhodně mě nic netrápí, třetí dítě jsem nechtěla,používala jsem vždycky HA,ale kvůli vysokému tlaku mi to zakázali a jiné antikoncepce selhaly....Pak jsem si hned nechala podvázat a byl svatý klid....Neměli jsme dost peněz ani na dvě děti,žádné pomoci od nikoho a tak bylo řešení krátké a rychlé!
Já mám zatím dvě - dvouletýho a čtyřměsíčního. A třetí teda plánujeme. Pravda, doufám, že nebude ještě tak úplně hned, ale už se na něho těším:-) Takže si myslím, že tři děti zvládnout určitě pujdou 
i víc.
Linda má pravdu, zkus někde sehnat ten sourozeneckej kočárek. určitě na nějakej z druhé ruky narazíš.
A teda normálně bych takovou radu nedávala, ale dcerce je 6m, kdybys byla moc unavená a to noční kojení nedávala, tak i to má řešení. Pravda, kojení je kojení atd, to všechno je pravda, ale někdy prostě není vhodný čas na hrdinství.
.jpg)
Milá Simono,
mám "děti" 25 a 21, jsou zdraví, hodní, vlastně nevím, co víc bych si mohla přát. Nebylo to vždycky takové, ale když mi bylo asi o rok víc než tobě, řešila jsem stejné dilema ... a bohužel vyřešila.... Nebylo dne, kdybych nelitovala. Chtěla jsem mít tři děti, ale ne tak rychle za sebou, a pak už se mi to nikdy nepoštěstilo, manželství se stejně rozpadlo a já bych dneska měla doma puboše a nebyla bych v 45 letech stará a zralá na vnouče. Vždycky jsem děti milovala a dneska lituju toho, že jsem se pro vlastní pohodlnost rozhodla špatně.
A k tomu nechat si to nebo ne, bych já asi přece jenom volila si mimčo nechat, oblečení by neměl být problém. Sice si nebudete moci vyskakovat, ale myslím si, že své děti zase připravíte lépe do života, že nic není zadarmo, budou se umět rozdělit a skromnosti taky není špatné se naučit.
Ahoj,já bych na potrat nešla,i když máme třetí též neplánovaně,ale ted štastní že třetí mimčo přišlo....ze začátku to bylo ale velmi složité se sžít a prostě to všechno tak nějak uspůsobit....babičky hlídací nemáme,muž je dost pracovně pryč...takže žádná legrace to nebyla:o(
Držím pěsti
Držím ti palce Máme 3 děti, s několikaletým odstupem (10 let, 6 let, 2 roky). U prvních 2 dětí jsem studovala VŠ, takže jsem to měla taky ztížené, ale to jen pro vysvětlení. Dřív bych byla bývala radikálnější a asi bych ti doporučila pohodlí - když nechceš dítě, jdi na potrat. Teď sama po třetím dítěti se na to dívám už jinak 
Když staršímu synkovi dopřeješ zábavnější rozvíjející program - školku - je-li možno, budeš mít potom víc času na dvě mrňata. Kamarádka má rodinu jako vy - starší živý kluk, pak klidná holčička a po18 m. další holčička. Velice jí pomohla školka, nemají hlídací babičky/dědečky. Čas pokročil a jejich syn začal chodit do školy, prostřední holčička do školky a kamarádka je doma s nejmladší skoro 2 letou. Co se týká financí, ono to není moc rozdíl mezi 2 a 3 dětmi. Naučily jsme se mezi sebou si vyměňovat nebo prodávat oblečení, chodíme na burzy oblečení. Nakupujeme podle nabídek supermarketů a jde to. Ať se rozhodnete dobře, je to jen na Vás s manželem, jaká bude volba 
.jpg)
Byt v tve situaci jdu na potrat, ale jak to tak ctu tak to bys asi psychicky zvladala hur nez treti dite, takze tuhle variantu vylucuji. Tudiz tri deti - mozna me nekdo odsoudi ale já bych starsiho syna soupla do skolky, ano dalsi vydaj a asi i problem s mistem, ale znamena to nekolik hodin relativniho klidu pro tebe (kazdy den), muzes si eventuelne dat i slofika s mimcem a hlavne budes mit pevnejsi nervy, vic casu a druhá strana syn se ve skolce v kolektivu vic unavi nez doma. A nebo pokud mas mioznost zaprahni pribuzenstvo (ja vim snadneji se rika nez dela, ale zkus to) - babicka, dedecek, teticka ...
Do skolniho veku más pravdu te nejake extra finance necekaji, ale deti toho zase tolik nepotrebuji. Ve skole to uz bude financni zaprah, ovsem zas spousta veci se da zdedit, sehnat v sekacich...holt nebudou vsechny deti chodit 4x tydne do ruznych krouzku, osobne nejsem toho zastance.
Podle me je to zvladnutelny a navic soude podle zacatku tveho clanku to TY zvladnes psychicky lip nez mit jenom dve. A TY jsi v tomhle kolotoci to nejhlavnejsi, na to aspon obcas mysli.
PS. pro ty dve mladsi deti bych nekde s druhy ruky zkusila sehnat kocarek pro dvojcata. Rocni batole ti nikam nedojde.
Asi budu hnusná, ale pokud nechci další dítě, tak nespoléhám na to, že kojím, ale snažím se početí zabránit jinak. Něco jiného by bylo, kdyby selhala antiko... Fakt nechápu ženské, co spoléhají na to, že kojí. 
Já si to moc představit nedovedu, mám sice tři děti, ale s velkým časovým odstupem. Ale když jsem byla na mateřské s tím nejstarším, kamarádila jsem s rodinou, která měla 4 děti s odstupem rok, dva roky a zase rok, a byli v pohodě. Je pravda, že to bylo ještě před revolucí a lidi tolik neřešili finanční nejistotu. Ony ty finance jsou taky dost podstatné - jak píšeš, s malým dítětem se to tolik nepozná, ale přijde škola, různé zájmové kroužky, školy v přírodě atd. Na druhou stranu pokud je tvůj manžel šikovný řemeslník, věřím, že práci vždycky nějakou najde.
V podstatě souhlasím s orinkou.
.gif)
Nepíšeš co manžel na to?podporuje tě,že to zvládnete nebo naopak?je ti nápomocen i teď s dvouma,nebo je starost o děti jen na tobě a on je od rána do večera v práci?
V každým případě ti v tomhle nikdo neporadí,každý dítě je jiný,možná budeš mít třetí dítě zlatíčko spavý,hodný a bezproblémový a možná taky ne
...podle toho co píšeš,na přerušení nepůjdeš,tak se s tím už jenom smiř a těš se,že budete jedna velká rodinanic jinýho ti nezbývá
miminko si nech. Do smrti bys jinak přemýšlela, jaké by to dítě bylo. Lidi dřív vychovali víc dětí v horších podmínkách. Jste zdraví, a to je podstatné. Jedině, že by další těhotenství nedoporučil lékař.
Já jsem se třetím otěhotněla neplánovaně, s druhým jsou od sebe přibližně rok a půl. Když to tak srovnám, tak mnohem horší pro mě byl příchod druhého dítěte, s tím třetím už to šlo snadněji a žádný velký šok to nebyl. Když byla nejmladší miminko, hodně jsem užívala šátek, pak jsem měla relativně volné ruce pro ty starší. Hodně to bylo a pořád je o tom věci zorganizovat a aspoň trochu naplánovat.
Občas je to se třema dětma hukot, ale když si spolu hrajou a nebo když člověk vidí jak se jednomu po druhém stýská, tak je to fajn.
A ta třetí nejmenší je nejbystřejší, nejmrštnější...prostě nej.
.jpg)
Já mám 3 děti, ale rozdíl mezi nimi je zhruba 2a třičtvrtě roku, takže to mám jednodušší. NEjstarší syn byl vždycky živel a pořád je. Prostřední byl zlaté miminko a možná proto jsme se, když odrůstal, rozhodli pro třetí. A ten mi dal opět zabrat (jako miminko, teď- budou mu 4 roky- už to jde). Zvládnout se to dá, i když je to fuška, ale hodně záleží na dětech a na výpomoci manžela. Ostatně ono nic jiného nezbývá než to zvládnout 
.
Krom věkového rozdílu mezi dětmi mám ještě výhodu, že manžel nás velmi slušně uživí a já mám místo u něj ve firmě a máme hlídací babičku.
Finančně si myslím, že zatím není až takový záběr (já mám zas výhodu v tom, že mám 3 kluky, takže dědí oblečení lehce, hračky taky sdílejí).
Upřímně netuším jak bych reagovala na 3.těhotenství být v tvé situaci. Já takhle přemýšlela, co bych dělala, kdybych otěhotněla počtvrté. 
Další dítě už nechci, už mě nebaví kojit, nosit, konejšit miminka, přebalovat atd. Už opravdu ne! Ale kdyby k tomu došlo, nedokážu si představit, že bych "zabila" takového tvorečka jako jsou ti moji tři. A s tím dál žít, měla bych určitě často výčitky. S manželem bysme si ho určitě nechali, i když by to bylo hodně náročné.
Držím palce ať uděláš správné rozhodnutí! A pokud se rozhodneš pro miminko, aŤ to společně s manželem zvládnete!