Zázrak - přirozená součást našeho života
Máte rádi pohádky? Vzpomínáte na chvíle, kdy jste zachumláni pod peřinou trnuli hrůzou, jak ten kouzelný příběh dopadne? A spolu s okouzlujícím hrdinou létali na létajícím koberci, hledali prsten na mořském dně, bojovali s draky nebo milovali odvážné prince? Pohádky to jsou skutečné živé příběhy, které k nám doputovaly z dávných dob lidské historie.
Pohádky jsou různé. Některé nám vypráví naučné příběhy o tom, že se nemáme bavit o babičce s cizími vlky nebo otvírat dveře jeskyňkám, liškám, ani, pokud jsme kůzlátka, vlkovi s upilovaným jazykem. Také nás učí spolupracovat s dědečkem na dobývání řepy nebo to, že máme být odvážní jako Jeníček a Mařenka, a že dům z cihel před vlkem odolá. Ale to nejsou pohádky, které jitří dětskou fantazii. Mnohem zajímavější jsou ty, kde se objevují zázraky a kouzla. Pohádky jako Zlatovláska, Bajaja, Dlouhý široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška, Popelka, Sněhurka a mnoho, mnoho dalších. Vzpomínáte? Máte své oblíbené? Jistě, kdo by neměl.
Je zajímavé, že pohádky patří dětem. Když jsme byli ještě dětmi, doufali jsme, že něco podobného se může stát i nám, tři oříšky v šuplíku. Jak krásné! Jakmile jsme však trochu povyrostli, nastal čas ztratit iluze a konečně pochopit, že babičku s hrnečkem vař už asi v lese nepotkáme. A tak šup, drž se rozumu, pracuj, nakupuj a uvař si sám. Ale je moc smutné žít ve světě, který nepotřebuje draky ani Aladinovu kouzelnou lampu.
A je to opravdu tak? A co když se dospělí mýlí…
Pohádky by se nikdy neuchovaly, pokud by v nich nebylo alespoň zrnko pravdy. Užitečné a použitelné pravdy. Proč po generace předávat příběhy, které nejsou našim dětem k užitku? Kdepak. Staří byli moudří a dobře věděli, co dělají. Pohádky jsou živé příběhy a my si můžeme vybrat, zda jim naslouchat nebo je, pokud přijde čas, odložit jako nepoužitelné haraburdí. Je možné si svět, o kterém vypráví pohádky, vybrat. Nevěříte? Myslíte si, ta šamanka Markéta se už docela pomátla? Tak to zkuste a ke svému překvapení zjistíte, to co já…
Podívejme se na pohádky zblízka. Mají tři části - úvod, střed a závěr. První část nás vždy seznamuje s okolnostmi, hlavními aktéry a uvádí nás do příběhu. Druhá, v té se stane zázrak nebo se objeví cosi čarovného, co nesmírně rozšíří možnosti hrdiny a pak třetí. Tehdy hrdina s novými možnosti vykoná určité činy. A pak konec … Ale jaký konec!? Žili šťastně a pokud nezemřeli žijí ještě dnes. Tak to si nechám líbit! Podstatná je ta část, která předchází zázraku. Je to určitý specifický souběh událostí, které jsou zcela reálné a z tohoto světa. Nechám to na vašem osobním průzkumu. Ale pro inspiraci vám povím, co jsem zjistila já. Hrdina se z určitých důvodů stává vyděděncem; většinou ztrácí svou rodinu nebo alespoň matku; neví jak dál, rozum je v koncích; nemá žádné plány ani racionální vyhlídky; ale přesto, často z nepochopitelných důvodů zůstává otevřený, plný očekávání. A tehdy se to stane. ZÁZRAK. Vzpomeňte si na své oblíbené pohádky a ověřte si, že je to tak. Zkrátka stačí vydržet tlak okolností a zůstat otevřený a pak, v tu zcela přesnou chvíli, projít. Zázrak je přechodové místo k čarovnému nepředvídatelnému rozšíření možností.
Nechte se inspirovat pohádkami. Zůstaňte věrni svým snům a zkuste to. Není to vůbec těžké, jak by se mohlo zdát, naopak lehké - pro člověka, jen ne pro jeho rozum. Nechat vstoupit neznámé, nekontrolovatelné, čarovné. Zkrátka naše realita se může posouvat vpřed buď na základě rozumu a zkušenosti anebo, jak o tom vyprávějí pohádky, přes zázraky. Je na vás, co si vyberete. Já si už vybrala a vybrala jsem si dobře.
Vaše šamanka Markéta Švarcová
6.10.2011 Rubrika: Horoskopy, sny, tajemno | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zázrak - přirozená součást našeho života
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Kadla: jj, to je na tom pkny.. takovy Zlaty kolovrat je moooc pekna pohadka
Stanik: Jo, to je taky slušný psychopat
Kadla: ja miluju Erbena.. at uz pohadky, nebo Kytici ...
PEGG: Linda: Úplně nejhorší (z hlediska hororovosti) jsou Slovenské pohádky od autora Dobšinského. Tam jsou to samé sudy pobité zevnitř hřebíkama, ve kterých nechali kutálet hříšníky z kopce, samé usekávání rukou a nohou apod.
Linda - 6.10.2011 8:02 - horory
to máš svatou pravdu. Já byla kdysi úplně šokovaná vánoční pohádkou "Sedmero krkavců" Kdybych tušila co to bude za horor,tak bych na to děti nenechala koukat.
Ale na zázraky nebo vyšší moc věřím a děkuji, že jsou.
Kadla: presne tak. Kdo je vecny pesimista, toho nikdy nic pěkného nepotká.
lee: Ano přesně tak, zázraky se dějí, když jim to člověk dovolí...
Dík šamanko Markéto
Právě se mi jeden malý zázkak stal, lámu si tu hlavu už delší dobu s některými problémy, které ne a ne pochopit a najednou jsem se začetla do článku a odpovědi a souvislosti začaly samy naskakovatzázraky se dějí,když jim to člověk dovolí,jen je potřeba věřit a umět se ,,pustit"...
zázraky se dějí, ale jak kde a jak komu....on už je vlastně i takový malý zázrak když se ráno probudím a nic moc mě nebolí.....
Pohádky jsem měla a mám ráda....synkovi jsem je četla,teď mi je začíná číst on....jinak k článku...na zázraky nevěřim,ještě se mi v životě nikdy nic nestalo,co by se dalo nazývat ,,zázrakem,,......řídím se heslem,,každý svého štěstí strůjcem,, a nečekám na zázraky
Linda:
Tak za prvé pohádky jsou z 90% pekny horory... nechat zaziva sezrat princeznu nejakou obludou, pripadne stejnou obludu rozsekat na kousky (jak mi jednou odpovedela tehdy asi 3 letá dcera "chudinka zvírátko" a nakonec jsme zbytek vecera resily práva zvírat - zrovna je mely na taliri ve skolce), deti se sami couraji v noci lesem atakdále.
A za druhy zázrak v zivote bude pokud se doma vsichni dozijeme záveru puberty nasich drobecku. Ony ze já je nezabiju a já ze neskoncím na sibenici
Je hezké věřit na zázraky, ale já jsem spíš realista - co taky čekat od Kozoroha Ale s dětmi jsem si pohádky četla nebo na ně koukala vždycky ráda
Ja jsem tedy vsemi deseti pro zazraky, nekdy mam dojem, ze se vlastne deji skoro kazdy den, i kdyz treba jen takove malinke, ze jen staci se umet divat... Mne prinaseji do zivota radost a jsem rada a vdecna za to, ze uz je snad umim trochu vic vnimat, i kdyz je to asi jen zlomek...