Rvou se jako koně. Je to normální?
Mám dva syny, je jim 9 a 8 let. Vždycky si spolu docela hezky hráli a rozuměli si, v posledním roce se to ale radikálně změnilo. A já mám ze života doslova peklo, protože si s nimi nevím rady. Jsem samoživitelka, manžel se po rozvodu odstěhoval do USA a na kluky pravidelně pouze platí. Vidí se s nimi sotva dvakrát ročně.
Asi syny úplně nezvládám, možná nemám potřebnou autoritu. Neposlouchají mne, když jim něco říkám, je to jako bych mluvila skrz ně. Ať po nich chci cokoli, co jim není po chuti, není síly, která by je přinutila poslechnout. A to není všechno.
Nejhorší totiž je jejich vzájemný vztah, který hraničí snad až s nenávistí. Kluci na sebe nedokážou promluvit normálně, neustále se hádají, dělají si naschvály, perou se doslova jako koně. Křik, nadávky a agrese je u nás na denním pořádku. Před pár měsíci jsem dokonce přistoupila k tomu, že jsem ze své ložnice udělala druhý dětský pokoj, aby byli kluci alespoň trochu odděleni a přestěhovala si spaní do obýváku.
Nepomohlo to. Nejdřív měli sice radost, že mají každý svůj pokoj, ale brzy se vše vrátilo do starých kolejí. Lítají za sebou z jednoho pokoje do druhého, řvou na sebe, hádají se. Vlastně ani nevím, co bývá předmětem jejich neustálých sporů. Stačí jim málo, jakákoli malichernost je jako záminka k napadení toho druhé dobrá.
Jsem na pokraji sil. Místo, abych si doma odpočinula, zažívám doslova peklo. Připadám si mezi svými syny absolutně bezmocná. Zoufale se snažím nastolit nějaký režim, ale vše je marné. Přitom ve škole jsou kluci přímo vzorní. Až na nějaké drobnosti si na ně učitelky nestěžují, prý se chovají naprosto normálně.
Doma jsou z nich ale dva doslova nezvladatelní spratkové. Asi jsem na ně slabá, nerespektují mne, neposlouchají. Jsem z nich neskutečně vyčerpaná. Občas mi pomohou rodiče, když si je vezmou na víkend, to si vždycky náramně užívám. Zajímavé je, že stejně jako ve škole, i u prarodičů jsou kluci celkem v pohodě. Chyba bude asi ve mně. Jenže jak si mám získat jejich respekt, když mne oba dva absolutně ignorují?
24.6.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rvou se jako koně. Je to normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kareta: ja teda nevim, znami praktikujou.. dvakrat ti ro reknu, po treti varecka,.... nemusi rikat ani podruhe v 95% pripadu...mylsim, ze to je celkem dobra cesta.
Markýza: blbost, mezi nimi už je agrese i tak dost a tak by se leda vystupňovala. Fyzické tresty nastupují tehdy, když je vychovatel bezradný a potřebuje se sám zbavit frustrace.
Markýza: to myslíš vážně? Já si teda autoritu získávám jinak než fyzickými trasty...nejúčinnější je ostrý pohled a tichý příkaz- to děti vědí, že už je zle a klidí se mi z očí. Vlastně v tu chvíli se mi všichni klidí raději z očí...muži, ženy, děti, psi...
řezat řezat a řezat
aneb
„Ohýbaj ma mamko, dokiaľ som ja Janko!
„Až ja budem Jano, neohneš ma, mamo!
K nadpisu odpovídám: ano je a bude hur!
K clánku: mám dve dcerunky, kdy si spolu hrály si nepamatuji, mám pocit, ze od té doby co mladsí se postavila na nohy se jenom rvaly, jecelý, nadávaly a opet rvaly. Ano oddelené pokoje a zavrít za nima dvere, zákaz navstevování a já mezi nima jako zed, aby se k sobe nemohly priblízit. Skoncilo to nekdy pred rokem (je jim 17 a 15). Dneska se jeste obcas nazvou ne zrovna publikovatelným oslovením, ale jsou shopny i se spolu bavit nebo spolecne pripravit veceri.
Poradila bych rozdelit je jak nejvíc to jde. Ráno jsou spolu, urcite navstevují stejnou skolu takze se dost vidí i pres den, odpoledne jsou spolu nez prijdes domu - to je ponorka jak prase. S ránem a skolou nic nenadelás, ale odpoledne rozdílné krouzky. Pokud mají stejné zájmy (treba fotbal) tak rozdílné kluby a nebo aspon týmy, aby jeden mel trenink treba v pondelí a druhý v uterý. Stejne tak kdyby slo je treba zaparkovat u babicky na stridacku a ne spolu. Sice si neodpocines, ale on ten boj mezi nimi je i boj o tebe a tvojí prítomnost/pozornost. Kdyz jednoho posles treba k babicce nebo kamarádovi tak s druhým delej neco co baví jenom jeho a zapomente na bráchu a dalsí víkend naopak s druhým synem. Nezapomen ze i negativní pozornost z tvé strany je porád pozornost od mámy. Takze zkus obrátit vás zivot trosku pozitivnejsím smerem. I kdyz ti potecou nervy a budes je mít chut "zabít" tak pochválit treba za vypráznenou mycku a rozbitou vázu komentovat jo to se muze stát. A zkus taky je co nejvíc vykopnout ven, at se vyblbnou a pak doma padnou unavou. At uz si spolecne vyrazíte o víkendu na vylet a nebo pomuzou nekomu s posekáním zahrady - proste ucel svetí prostredky, potrebujes je unavit. S 2 pokojickama to byl dobrý nápad, kluci mají sanci si od sebe odpocinout, kdyz chtejí klid zalezou a kdyz chtejí spolecnost vylezou.
a taky - na co se dívají v televizi? Jestli na samé akční věci, kde se to vzájemně mlátí a střílí, pak jen napodobují.
no a co by se nervali . Už si rvaním vysloužili každej svůj pokojíček, takže mají pozitivní zkušenost.... vážně - jak chceš bejt autorita, když jim ustupuješ a vše dostanou na zlatém podnose?
Sport - no nevím - děti poměrně rychle regenerují, takže si nemyslím, že maminka s nimi na kolech bude mít nějaký úspěch (maminka se večer zhroutí a haranti budou čilí). Ale možná bych zkusila opravdu je zapsat na nějaké kroužky, ale KAŽDÉHO NA JINÝ - jeslti kluci sedí každé odpoledne doma spolu, tak mají zcela pochopitelně ponorku. Moje děti spolu většinou vycházejí dobře, ale taky potřebují být občas bez toho druhého a občas potřebují i dělat něco specificky svého, co baví je, ale ne sourozence... a ještě jedna věc - mají kluci příležitost být někdy s tebou po jednom? Šlo by je u babiček vystřídat po jednom, že by druhý zůstal s tebou a strávili byste třeba den (nebo třeba jen půl den) spolu? To se pak člověk dozví věcí.... .... a dítě má pocit výjmečnosti...
Já jsem taky zůstala sama se dvěma dětmi 5 a 8 let a taky jsem s nimi měla podobné problémy. Chyběla jim prostě mužská ruka. Když byli u mého táty, tak byli v pohodě, ten si je dokázal srovnat, ale doma byli jak urvaní z řetězu. Křičení nepomáhalo, tresty taky ne, když jsem dala synovi jednou facku, tak mi řekl "Klidně mě dej ještě jednu, když tě to baví", takže jsem byla taky bezradná. Ono se to časem zlepšilo, ale je pravda, že člověk musí být důsledný, křičením se nic nezmůže, jen si tím ulevíš, ale děti si z toho nic nedělají. Já bych radila nějaký sport, kde se vybijí, třeba karate, fotbal, prostě nějakou aktivitu, kde se unaví a dají pokoj. Jinou radu nevidím.
a nejsou hyperaktivní? Když jsou ve škole "hodní", musí je to dost vyčerpat a pak se vybíjejí doma. Připojuju se k ostatním, aby chodili sportovat, tam by se vyřádili a doma by pak odpočívali. Myslím sporty kolektivní, jako je fotbal, košíková atd....kluci se rvali odjakživa, kdybys měla jedináčka, asi by se rval venku. Takhle to mají pohodlnější. V jejich věku jsou ještě nezralí, tak se hádají o každou pitomost.
Křeček: protože si myslím, že tohle by měla nechat už na někom jiném, tudíž si představuji sportovní oddíl. Atletika, fotbal, karate, basket, volejbal... Máma ze synů většinou nedostane jejich maximum, s mámou se diskutuje, odmlouvá, ignoruje... Trenér (i trenérka) má v tuto chvíli větší autoritu.
Naši starší vnuci se taky pořád rvali. Sice si nějak nenadávali, ale taky to nebylo úplně ideální. Jak povyrostli, tak ten mladší už si nenechal nic líbit, všechno vracel a nastal klid.
Musíš být důsledná a trvat na svém.Pokud na ně neustále křičíš, tak už to berou jako samozřejmost a nevnímají tě.Nedávej před nimi najevo, že jsi zoufalá a nevíš si s nimi rady.
Jak už bylo řečeno, umoř je nějakým sportem, večer budou rádi, že zalezou do postele.
No a atorce doporučuji důslednost, důslednost a důslednost.
Když už mají každý svjů pokoj, tak mezi nimi nějaký čas třeba stůj, ale budou se muset naučit, že při prvním náznaku sporu budou každý ve svém a bez šance na vzájené návštěvy, natož lítání a rvaní.
Čapnout za límec, posadit na židli, ať si stokrát napíše "nebudu se rvát s bráchou" - jestli to už teď nezvládneš, tak pánbůh s tebou za pár let
zonan: Proč musí být sportovní vyžití hned strašně drahé?
Koupit tři starší kola a místo pobytu doma a rvaček s nimi jezdit, to snad zase tak drahé není
Možná pomůže intenzivní sportovní vybití. Vím, že v dnešní době to není zrovna levná záležitost, ale zkus se poohlédnout po sportovním klubu, kde by chlapci dostali zabrat a domů tak chodili totálně unavení, a neměli by pak sílu na své šarvátky. Navíc by v osobě trenéra mohli mít i mužský vzor.