Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Potratila jsem a nemůžu se z toho dostat

Potratila jsem a nemůžu se z toho dostat

Potřebuju se asi jen vypsat z toho, co mne postihlo. Vím, že nejsem jediná, komu se něco takového stalo, možná tady mezi vámi bude některá, která prošla tím samým.

Je mi pětatřicet let a před dvěma měsíci jsem v šestnáctém týdnu potratila. Dodnes se z toho nemůžu vzpamatovat. Bylo to mé první, vytoužené těhotenství, o miminko jsme se pokoušeli hodně dlouho, absolvovali jsme oba s manželem i různá vyšetření. Podle nich jsme oba v naprostém pořádku. Když se pak konečně podařilo, že jsem otěhotněla, byli jsme nesmírně šťastní.

Jenže naše radost netrvala dlouho, ve čtvrtém měsíci jsem o miminko přišla. Nikdo mi ani nebyl schopný říct, co bylo důvodem, z ničeho nic jsem začala krvácet a pak šlo všechno strašně rychle. Byl to pro mne doslova zlý sen, ze kterého se stále nemůžu dostat.

Jsem psychicky vyčerpaná, téměř neustále pláču nebo jen apaticky sedím a koukám do nikam. Nic mne nebaví, o jakékoli rozptýlení, o které se manžel i rodina pokouší, nemám zájem. Stále myslím jen na to děťátko a neskutečně se trápím tím, že už není, že nebude, že si ho nikdy nepochovám.

Manželovi i rodičům a sestře už se mnou dochází trpělivost a přestávají být ohleduplní a taktní. Asi si řekli, že je na čase, abych se vzpamatovala a začala žít dál a servítky si se mnou už neberou. Jenže jejich ráznější přístup je pro mne jen další ránou přímo do slabin. Měsíc po potratu jsem byla na neschopence, pak už jsem musela nastoupit do práce, ale nezvládala jsem to, jsem tedy opět doma a marodím. Všichni mi to vyčítají, prý se z toho takhle nikdy nedostanu a měla bych skoncovat s tou nekonečnou sebelítostí. Maminka mi dokonce řekla, že jestli se co nejrychleji nedám dohromady, násilím mě odvede na psychiatrii.

Je mi z toho všeho strašně úzko, připadám si sama. Nikdo mne nechápe, nikdo mi nechce porozumět. Nejsem už nejmladší, ztratila jsem své vytoužené děťátko a mám strach, že další těhotenství se nepovede. Bojím se, že zůstanu sama, že nikdy nepoznám jaké to je, stát se maminkou a mít vlastní dítě.

Prožila některá z vás něco podobného? Jak dlouho jste se s tím vyrovnávaly? Je opravdu nenormální, že ještě po dvou měsících truchlím po svém ztraceném miminku? A co vám pomohlo, abyste se z toho splínu dostaly?

Martina


17.2.2014   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 59   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Potratila jsem a nemůžu se z toho dostat

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-59
Nofar
Nofar - 17.2.2014 9:05

Martino, sebelitost a neustale rozebirani, proc se to stalo, k nicemu nevedou. Na vasem miste bych rychle vyhledala odbornou pomoc.

 
kareta
kareta - 17.2.2014 9:04

Bellana: smajlik - 47

 
PEGG
PEGG - 17.2.2014 9:04

Milá Martino, je mi tě opravdu lítosmajlik - 25 ale sama vidíš, že tohle není k životu ani pro tebe, ani pro tvé okolí. Návštěva odborníka přes duši je víc než na místě a pak rychle do práce. Pobyt samotné doma ti rozhodně nepomůže, máš čas se zaobírat jen svými myšlenkami a to není dobré.
Mně zemřela dcera druhý den po porodusmajlik - 17 strašně to bolí a nepřebolí, jen se ta bolest časem nějak otupí, ale člověk nikdy nezapomene.
Ani ty nikdy nezapomeneš a nikdo to po tobě nechce, abys zapomnělasmajlik - 61
Když se to povedlo jednou, povede se to i podruhé. A chtělo by to hned zkusitsmajlik - 61 Třeba to je kravina, ale za mého mládí se říkalo, když nějaká žena potratila, že to chce zkusit hned, dokud je pohnojeno. Asi blbost, ale jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu.
Klidně si pobreč, mně někdy pomůže, když se vybrečím až do úplného fyzického vyčerpání. Ale jestli ještě někdy chceš dítě, tak proto musíš něco udělat a to právě teď. Jsme řízeni přírodou i když se nám to někdy nelíbí, ale myslíš, že příroda dovolí mít dítě ženě oslabené, vystresované a neschopné se zvednout ze dna? Asi ne, že? Takže seber poslední síly, zajdi sama za doktorem a bojuj.
smajlik - 61smajlik - 45

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 17.2.2014 8:58

přeji hodně smajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45

ono se to dobře radí, ale špatně žije.

 
Anahir
Anahir - 17.2.2014 8:44

Ano, to, co ti maminka řekla, by měla udělat hodně rychle.

 
Bellana
Bellana - 17.2.2014 8:41

Odpověz si na otázku: "Když se tak poddávám bolesti z potratu, byla bych schopná starat se o postižené dítě?" Já jsem věděla, že bych toho schopná nebyla a že tedy příroda moudře rozhodla za mě a potratila několik plodů, které by nejspíš nebyly úplně v pořádku. Trauma z toho nemám. Je ale taky pravda, že moje touha po dítěti nehraničila s posedlostí. Rozhodně potřebuješ odbornou pomoc. Pro začátek psychiatra, pak psychologa. Plnohodnotný život se dá žít i bez vlastního dítěte. Je možné pomáhat jiným lidem, starým nebo dětem, které neměly to štěstí, aby se narodily dobrým rodičům. Ani pro tvoje další dítě není dobré, že se příliš upínáš k tomu, aby se narodilo. Děti potřebují vyrovnanou matku. Matku, která dítě chce, ale která není posedlá touhou po dítěti. Možná i proto se ti tak dlouho nedařilo otěhotnět. Nejprve se dej do pořádku a pak se teprve pokus o další dítě. Nejsi první ani poslední, kdo potratil. Tak se z toho snaž dostat co nejdříve a nehnípej se v pocitu, jaká jsi neskutečně citlivá duše a okolní svět tě nechápe. Chápe, proto ti tvoji nejbližší chtějí pomoci.

 
denda04
denda04 - 17.2.2014 8:30

určitě odbornou pomoc jak tu piši holky

hodně smajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45

 
Almega
Almega - 17.2.2014 8:22

Martina se v tom příliš babrá,no stalo se,není první ani poslední....Jestliže se v tom bude až příliš ráchat,tak má opravdu naději na to,že nebude mít dítko žádné! Psychika je divná věc,kdo se příliš třese na dítě,just ho nemá .... Jak píše orinka: Matka příroda někdy ví,co dělá nejlépe...Vždyť není nic ztraceno,ještě děti mít budete a když vám tak jednou budou skákat po hlavě a dělat starosti,ještě si ráda vzpomenete na doby,kdy jste byli sami!

 
bizuna
bizuna - 17.2.2014 7:40

A to tě ještě nenapadlo obrátit se na psychiatra sama a nečekat, až tě tam maminka násilím odvede? Sama vidíš, že to nezvládáš. Už ta věta - nikdo mě nechápe, nikdo mě nechce porozumět - samozřejmě, že to chápou všichni, ale tobě se zdá, že jsou všichni proti tobě - to je fakt na okamžitou léčbu.

 
orinka
orinka - 17.2.2014 6:51

Těch strachů je u tebe nějak moc. Nezvládáš to rozumově a poddáváš se. Měla bys zajít k lékaři a svěřit se tam, nic přece není ztraceno!! Jenže s takovým přístupem se dítěte těžko dočkáš, partner s tebou ztrácí nervy, rodina taky a k otěhotnění musíš být přece dobře vyladěná. A potrat sám? Uvědom si, že příroda ví, co dělá. Možná tě jen ušetřila mnohaletého utrpení při pohledu na postižené dítě.smajlik - 58 Takhle si to vysvětli a žij!! Je normální být smutný, když se něco takového přihodí, ale už není normální se ve smutku rochnit dlouhodobě.

 
jasmine
jasmine - 17.2.2014 6:42

Jistě je na místě psycholog, leč ani on nemusí na 100% pomoci.
Víš budu úpřimná, ač mám dva syny, předtím jsem přišla o miminko, také nenarozené a nikdy jsem se nevzpamatovala, ač miluji syny, bolest v srdci zůstala navždy, dnes by zde byl 34 letý dospělý člověk, a ani psycholog mi s tímto nepomohl. Je mi tě moc líto..........

 
Draco
Draco - 17.2.2014 6:20

Souhlasím s názory níže. Nemyslím si, že to s Tebou rodina myslí zle. Chtějí Ti pomoci, protože Ty to očividně sama nezvládneš a jak se zdá ani nechceš zvládnout. Je to těžké, je to hrozné, měla jsi nárok tu bolest pustit ven, ale jak sama píšeš, stalo se to mnoha ženám a ať se Ti to zdá jakkoliv hrozné, není důvod zahodit kvůli tomu celý život. Pomoc odborníka je na místě.

 
Hanelorwe
Hanelorwe - 17.2.2014 5:34

Když ani po dvou měsících nezvládáš jít do práce svědčí to o nedobrém stavu. Rozhodně bys měla jít k odborníkovi - psychologovi, nebo se do toho budeš propadat čím dál více. Ono mít první dítě až v 35 letech již sebou nese zvýšené riziko, proto by ses opravdu měla dát dohromady aby jste se mohli pokusit za čas znova o dítě, Zamysli se nad tím, že když celé tvé okolí na podobný názor, že na tom asi něco bude. Bohužel trvalou sebelítostí či depresemi to nevyřešíš, záleží především na tobě jaký budeš mít další život. Přeji ti do nadcházejícího jara novou sílu, optimismus a chuť do života.

 
sallie
sallie - 17.2.2014 4:45

no mě přijde, že situaci značně nezvládáš svými prostředky, takže bych doporučila toho psychologa. Nemyslím, že je to na psychiatrii, ale na někoho, kdo s tím dokáže pracovat určitě.
Samozřejmě máš v téhle situaci nárok na zármutek, ale tvoje pocity osamění, vyčerpanosti, toho že tě nechápou ani nejbližší, neschopnost cokoliv dělat jen sedět a zírat do nikam, mi ukazují spíš na depresi.
Nejspíš nejsi schopná se s tím vyrovnat sama, takže bych vážně šla za odborníkem. Když by tě bolel žlučník, šla bys k internistovi a nezkoušela si ho vyoperovat doma - když tě bolí duše, běž k "duchařovi" (psychologovi nebo psychiatrovi).

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-59
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.