Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Všichni jistě znáte vtip, co je mužská nemoc na sedm? Ne v tomto směru je manžel výjimka a nemůžu si stěžovat. Pokud ho jednou do roka přepadne rýmička tak zaleze a chce mít klid. Pokud ho přepadne vážnější forma nachlazení, odloží cigarety, vymění svůj hektolitr kávy za šálek horkého čaje a požaduje zásobení domácnosti citróny, pomeranči či jinou formu vitaminu C. Maximálně do týdne vykoukne ze svého kutlochu na svět a je opět použitelný.

Ovšem tentokrát ochořel důkladně. V pátek odpoledne vypadnul do Kodaně na pravidelnou pánskou jízdu. Ač to zní avantgardně, tak spím klidně, jelikož se jedná o skupinu pánů ve věku 40-50 let, kteří stráví víkend ve společnosti počítačů a hry na Formuli 1. Chlap holt musí mít nějaké hobby a v duchu si myslím cosi o další fázi puberty. V sobotu v půl šesté ráno zazvonil mobil. V duchu jsem si spočítala, že obě dcery jsou doma a tudíž to není policie či záchranka, a pomyslela si cosi o bláznech, kterým bych měla koupit hodinky. V telefonu se ozval velice živoučkým hláskem manžel (hmm nechutné živoučký choť v TUTO hodinu, už to mě mělo varovat!), nicméně jsem mu rozespale odpověděla a on “lásko, víš co já jsem dělal v noci?”. Pomyslela jsem si něco o bláznech a ne to opravdu nechci vědět. “Já jsem ve špitále na kardio oddělení”. Tak rychle jsem se snad ještě neprobudila. Ve zkrácené verzi: manžílek si pořídil krevní sraženiny v srdci (tuším, že česky se tomu říká trombóza).

V následujících několika dnech si vyzkoušel pobyt hned ve třech nemocnicích, prodělal několik více či méně nepříjemných vyšetření a zákroků a po pěti dnech mi ho pustili domů vybaveného zhruba kilometr dlouhým receptem do lékárny. V lékárně mě dostali do kolen hned dvakrát. Pan lékárník byl velice pohledný muž stojící i za hřích (asi nový, ještě jsem ho tam neviděla, ale pravda, já zas do lékárny tak často nechodím), ale kolena se mi nepodlomila díky jeho vizáži, ale spíš pod tokem informací. Nejdříve, když mi s úsměvem vysvětloval, jak používat nitroglycerínový sprej a když nepomůže ani po třetím pokusu tak se prý nemám namáhat volat na pohotovost či do nemocnice, ale rovnou mám zavolat záchranku. Podruhé jsem poklesla, když po mě chtěl 1.588,-ddk a loučil se slovy “uvidíme se za měsíc”. Hmm vypadá to, že právě v nás získal nové stále zákazníky.

Doma jsem zjistila, že ten zajímavý účet nemůžu přehodit na žádnou pojistku, a tak v rámci hesla “vidím svět pozitivně” jsem zhodnotila, že cigarety stojí víc. Manžel se opět rozhodl nekouřit. Uvidíme jak dlouho mu to vyrdzí tentokrát.

Projely jsme s dcerami internet, vyslaly dotazy všemi směry a chtěla jsem doma nastolit nový životní styl. Manželovi úprava stravy jenom prospěje a upřímně, ani nám neuškodí. Jenže jsem narazila. V nemocnici se o úpravě stravy nikdo nezmínil, na dánském internetu se vyskytují pouze informace typu, že vynecháni určitých potravin může býti zdraví prospěšné nicméně účinek je v podstatě minimální. Tělo na přechod na jiný způsob stravování může reagovat šokem a stresem a to je přesně to, čeho se mají pacienti vyvarovat. Všechno v těle se dá upravit léky, a to po konzultaci s lékařem. Já to říkám pořád, Dánové jsou cvoci na entou!!! Jedině na stránkách kardiaků jsem našla jakous takous podporu, ale manžel se odmítl o tom vůbec bavit, natož se podle nich stravovat. Kdyby to bylo tak důležité, tak by mu to prý v nemocnicích řekli. Po týdnu hádek kolem každého jídla či nákupu jsem to vzdala, jeho srdce = jeho problém a já se smiřuji s myšlenkou vdovy.

Ovšem mé životní krédo bylo, je a bude “co oči nevidí a uši neslyší to srdce nebolí”. A tak jsem začala co se dá péct nasucho v troubě místo smažení v tuku na pánvi, míchaná masa zahustuji rozdrcenými ovesnými vlockami místo strouhankou, do domácího pečiva přimíchávám různé tmavé mouky, když už do něčeho musí přijit tuk tak dávám olej s co nejmenším obsahem nasycených tuků místo margarinu. Pokud se mi povede dojet si na podzim do Čech, hodlám se zásobit v prodejnách zdravé výživy. A v kuchyni si připadám jako magor, pořád čumím přes rameno jestli mi manžel nestojí za zády a nebo nejde kolem.

Ovšem včera večer opět zaperlil. V nemocnici ho mimo jiné krmili i letním salátem, který mu velice zachutnal a v paměti vylovil, že ho kdysi v dávných dobách jeho dětství dělávali doma. Doporučila jsem mu, ať zatelefonuje své matce a požádá o recept. Prý jsem se zbláznila a ať ho najdu na internetu. Jsem blab, a tak jsem strávila večer hledáním receptu, našla jich asi 40, podle ingrediencí jsem vybrala tři, co by mohly chutnat jako ten v nemocnici (dál mi tenkrát ochutnat). Nakoupila jsem suroviny, hlavní ingrediencí jsem hledala v pěti obchodních řetězcích než jsem uspěla, pak jsem půl hodiny krájela zeleninu a dochucovala, aby mi nakonec manžel sdělil “jo je to jedlý, ale není to ono, něco tomu chybí, měla bys zavolat mámě a zeptat se jí”.

Manžel to přežil, tchýni jsem nevolala , padlo za vlast půl flašky Sangrie a kus Studentské směsi a začínám vážně uvažovat o řadě, kterou jsem dostala od kamarádky. Šokovala mě minulý týden, když jsem se jí přes Scype svěřovala, že ten můj magor tři dny po operačním zákroku na roztažení cév chce po mě smažený řízek a vyhrožovala jsem , že paličku na maso místo na řízek použiju na něj a snad se mu konečně rozsvítí!

Za třicet roků naší známosti jsem od ní slyšela nejostřejší výraz “fuj to se mi nepovedlo, to je ale ošklivé”. Teď mi povídala “neblázni, když ho utlučeš paličkou na maso skončíš ve vězení. Když mu upečeš kynutou buchtu z bílý mouky, k večeři usmažíš haldu řízků s bramborovým salátem (samozřejmě s majonézou), večer to zazdíš pořádným sexem tak ráno můžeš rovnou volat pohřebáky. Výsledek bude stejný a ještě ti vyplatí jeho životní pojistku”.